20 C 353/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudcem Mgr. Jiřím Petráškem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 91 925,92 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 43 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 48 925,92 Kč se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 11 556,25 Kč, s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 5 387,47 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 43 000 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 24,12 % ročně z částky 43 000 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 91 925,92 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně (spol. , právnická osoba, , IČO , IČO, ) a žalovaná uzavřely na základě žádosti žalované dne 25. 1. 2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěruč. 238609956, na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 43 000 Kč, které se žalovaná zavázela splácet spolu s úroky a poplatky v celkové výši 51 909 Kč v 21měsíčních splátkách po 4 520 Kč. Celkem tak měla splatit 94 000 Kč, poslední splátka měla být uhrazena 9. 5. 2022. Smlouvou ze dne 25. 10. 2023 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaná na úvěrovou smlouvu neuhradila ničeho. Žalovaná částka se tak skládá z jistiny ve výši 43 000 Kč a poplatku ve výši 48 925,92 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní úrok ve výši 24,12 % ročně a úrok z prodlení, přičemž oba částečně kapitalizovala.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o. s. ř. projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.

4. Výzvou ze dne 24. 1. 2025 vyzval soud žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení a prokázání toho, jakým způsobem byla před uzavřením úvěrové smlouvy prověřena úvěruschopnost žalované. Na to žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z údajů uvedených žalovanou v zákaznické kartě, jejich pravdivost si žádným způsobem neověřovala, žádné listiny k tomu není schopna předložit (výplatní pásky, výpisy z účtu žalované apod.).

5. Z listinných důkazů nacházejících se ve spise soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním (důkazy jsou v textu kurzívou).

6. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr vyplněné žalovanou dne 25. 1. 2022 soud zjistil, že žalovaná uvedla, že její čistý měsíční příjem činí 7 200 Kč a pochází z výplat invalidního důchodu, její měsíční výdaje činí 4 500 Kč (z toho 2 570 Kč tvoří interní splátky). Další čisté příjmy domácnosti činí 6 000 Kč. Žalovaná je rozvedená, bezdětná a žije v nájmu. Je nezaměstnaná.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 238609956, Anonymizováno, ze dne 25. 1. 2022 soud zjistil, že v této smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavazuje poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 43 000 Kč a žalovaná se zavazuje tuto částku spolu s poplatkem v celkové výši 51 909 Kč, (úrok ve výši 41 456 Kč, poplatkem za služby ve výši 8 953 Kč a administrativním poplatkem ve výši 1 500 Kč) vrátit v 21měsíčních splátkách po 4 520 Kč (při poslední splátce ve výši 4 509 Kč). Celkem měla žalovaná splatit částku 94 909 Kč. RPSN dle smlouvy činí 135,27 %. Z obsahu smlouvy je zjištěno, že poskytnutý úvěr částečně sloužil k refinancování jiného úvěru, a to v částce 12 258 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2022 a jejích příloh soud zjistil, že pohledávka za žalovanou z úvěrové smlouvy č. 238609956 byla společností , právnická osoba, , IČO , IČO, postoupena žalobkyni.

9. Z dopisu ze dne 29. 4. 2024 a podacího lístku z 30. 5. 2024 soud zjistil, že tímto je oznamováno žalované postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy č. 238609956 ve výši 125 146,75 Kč bez příslušenství na žalobkyni a zároveň je vyzývána k úhradě dlužné částky do 10 dnů.

10. Z dopisu – předžalobní výzvy ze dne 29. 7. 2024 včetně podacího lístku ze stejného data soud zjistil, že tímto žalobkyně vyzývá žalovanou k úhradě dlužné částky do 13. 8. 2024.

11. Ze souhrnných informací k úvěrové smlouvě č. 238609956 soud zjistil, že k 6. 5. 2024 žalovaná na úvěrovou smlouvu neuhradila ničeho.

12. Soud neprovedl všechny navržené důkazy ve věci, když z již provedených byl zcela spolehlivě zjištěn skutkový stav věci.

13. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterého spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle odst. 3 vázaným spotřebitelským úvěrem je spotřebitelský úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou spotřebitelského úvěru na bydlení.

15. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Na základě shora uvedeného, po zhodnocení všech uvedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti (bez pochybností o jejich pravosti a pravdivosti), dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém a právním stavu. Mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně byla v souladu s § 2395 o. z. uzavřena dne 25. 1. 2022 smlouva o úvěru č. 238609956, která svou povahou odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně však před uzavřením této smlouvy nedostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele dle § 86 daného zákona. V daném případě z doložených listin a skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že údaje ohledně majetkových poměrů žalované nebyly ověřovány, žádné takové listiny nemá žalobkyně k dispozici. Dle tvrzení žalované činí její pravidelný měsíční příjem 7 200 Kč, další příjemdomácnosti pak činí 6 000 Kč, výdaje žalované jsou měsíčně ve výši 4 500 Kč (z toho 2 570 Kč činí interní splátky), přičemž sama žalovaná uvedla, že je nezaměstnaná a příjem spočívá ve státních dávkách – invalidním důchodu. Kdyby právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal úvěruschopnost žalované, nemohl by dospět k závěru, že je žalovaná schopna splácet měsíčně 4 520 Kč, když její příjem po odečtení základních a pravidelných výdajů činí 8 700 Kč. Již tedy ze samotné zákaznické karty je zřejmé, že žalovaná je nezaměstnaná, její příjem spočívá ve výplatě invalidního důchodu a její majetkové a výdělkové poměry jsou v takto zjištěném rozsahu nedostačující k tomu, aby byla objektivně schopna přijímat a splácet další nové závazky. Lze také bezpečně uzavřít, že odhadované měsíční výdaje žalované (po odečtení interní splátky ve výši 2 570 Kč ve výši 1 930 Kč) jsou vhledem k místě, času a zdravotnímu stavu žalované (, adresa, , invalidní důchodkyně) nehodnověrné. Žalobkyně ani k výzvě soudu nepředložila žádné listiny, kterými by příjem žalované jakkoli verifikovala, to stejné platí i o výdajové stránce (např. nájemní smlouva, výpisy z bankovního účtu apod.). Soud neponechává bez povšimnutí, že dle předložené úvěrové smlouvy se jedná o úvěr, který částečně sloužil k refinancování jiného úvěru, žalovaná již v době sjednávaní tohoto úvěru byla úvěrově zatížena. Soud pro provedeném dokazování uzavřel, že se žalobkyni nepodařilo prokázat prověření úvěruschopnosti žalované její právním předchůdcem. Soud má za to, že právní předchůdce žalobkyně si při poskytování úvěru nemohl být jistý, jaké jsou majetkové poměry žalované. Primárním chráněným zájmem shora cit. ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je ochrana spotřebitele před nezodpovědným poskytnutím úvěru, z čehož by spotřebiteli mohly vzniknout negativní následky v jeho majetkové sféře. V této souvislosti lze rovněž zmínit zájem společnosti na tom, aby nedošlo v důsledku negativních sociálních jevů u konkrétního spotřebitele v důvodů jejich sanace k újmě na straně daňových poplatníků.

20. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Povinnost věřitele zaobírat se s péčí řádného hospodáře úvěruschopností dlužníka, tedy ověřovat si jím tvrzené skutečnosti, je pak podrobně řešena např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo v nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.

21. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

22. K tomu je třeba podotknout, že důraz je třeba klást i na povinnost vést a uchovávat záznamy týkající se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, proto se nemůže povinnosti řádně doložit posouzení úvěruschopnosti žalované zprostit ani žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena jejím právním předchůdcem. Nedostatečný způsob zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právního předchůdce žalobkyně má za následek dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).

23. S ohledem na uvedené má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, spotřebitelská smlouva ze dne 8. 2. 2021 je tak absolutně neplatná a žalovaná má povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu jako specifické bezdůvodné obohacení dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě. Protože žalobkyně prokázala, že její právní předchůdce žalované poskytl finanční prostředky ve výši 43 000 Kč a že žalovaná na úvěrovou smlouvu dosud neuhradila ničeho, žalobě vyhověl co do částky 43 000 Kč. Co do poplatků a smluvních úroků soud žalobu zamítl, neboť se jedná o nároky z neplatné smlouvy.

24. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na úrok z prodlení. Vycházel při tom z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dle kterého ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci neprověřených úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších poplatků a úroků, navíc v nové době splatnosti, která je buď dohodnuta mezi stranami nebo v případě sporu určena soudem a neodvisí od výzvy věřitele ale od možností a schopností dlužníka (žalované). Nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z. tak věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka se splacením poskytnuté jistiny. Protože mezi účastníky k dohodě o splatnosti povinnosti vrátit poskytnutou jistinu nedošlo a žalovaná ji nevrátila ani na výzvu žalobkyně, vyšel soud z toho, že mezi účastníky je spor o stanovení této splatnosti a fakticky ji určil až svým rozhodnutím. Z důvodu nečinnosti žalované, která se k žalobě nevyjádřila, nemohl soud učinit žádná skutková zjištění k aktuálním majetkovým a výdělkovým poměrům žalované, a tedy k jejím možnostem vrátit poskytnutou jistinu. Z tohoto důvodu byla soudem stanovena splatnost v souladu s obecnou třídenní pariční lhůtou (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

25. Na základě shora uvedeného tedy soud zamítl žalobu rovněž co do úroku z prodlení, neboť splatnost přiznané částky nastává až uplynutím lhůty k plnění stanovené ve výroku rozsudku (vykonatelností rozsudku) a žalobkyni tedy v době rozhodnutí soudu nárok na úrok z prodlení nevznikl, neboť žalovaná v té době dosud nebyla v prodlení.

26. Postoupení pohledávky pak soud shledal platným v souladu s § 1879 a násl. o. z.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků řízení nárok na náhradu nákladů nepřiznal, neboť rozdíl v úspěchu a neúspěchu obou účastníků byl takřka nepatrný a představuje 6,44 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 53,22 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 46,78 %).