20 C 41/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Petráškem ve věci žalobkyně: právnická osoba zastoupena advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 37 278,49 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 296 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba s tím, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 34 287,41 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z částky 36 583,41 Kč od 10. 7. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 280,89 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 482 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 5. 12. 2024 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 37 278,49 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) uzavřel s žalovaným dne 14. 9. 2022 smlouvu o úvěru č. 881813001, na základě které poskytl žalovanému částku ve výši 50 000 Kč. Nedílnou součástí uzavřené smlouvy o úvěru byly obchodní podmínky. Žalovaný se zavázal zaplatit zpět právnímu předchůdci žalobkyně úvěr i s příslušenstvím v celkové výši 104 292 Kč. Dne 14. 4. 2023 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně druhou smlouvu o úvěru téhož čísla, která je však technicky dodatkem výše uvedené smlouvy o úvěru ze dne 14. 9. 2022. Dle tohoto dodatku byl předchozí závazek na základě dohody smluvních stran upraven tak, že jistina úvěru nově činila 46 100,75 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit formou 29 pravidelných měsíčních splátek splatných vždy k 14. dni příslušného měsíce. Celkově se žalovaný zavázal k úhradě částky 86 413,91 Kč, a to nejpozději do 14. 9. 2025. Žalovaný úvěr s úrokem ve stanovené době řádně neuhradil. Žalobkyni tak vznikl kromě nároku na vrácení jistiny úvěru ve výši 36 583,41 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 6 819,36 Kč taktéž nárok na zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru. Smlouvou bylo ujednáno, že poruší-li žalovaný svou povinnost se zaplacením jakékoliv splátky, má právní předchůdce žalobkyně právo požadovat po žalované smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Z tohoto důvodu žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 695,08 Kč. Žalobkyně dále požaduje zaplatit náhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního jednání ve výši 482 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 7. 2024 byla pohledávka za žalovaným převedena na žalobkyni. Žalovaný nezaplatil ani část dlužné částky, i když byl žalobkyní k zaplacení písemně vyzván. Doplněním žaloby ze dne 22. 7. 2025 žalobkyně sdělila soudu, že žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobkyně pro účely sjednané smlouvy o úvěru celkovou částku ve výši 47 704 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Na základě částečného zpětvzetí žaloby učiněného žalobkyní soud zastavil řízení usnesením ze dne 12. 9. 2025, č.j. 20 C 41/2025-20, co do částky 7 514,44 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 6 819,36 Kč a smluvní pokutu ve výši 695,08 Kč.

4. Ve věci dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu a má za prokázané:Ze smlouvy o úvěru ze dne 14. 9. 2022 bylo zjištěno, že obsahuje údaje o žalovaném, podpis žalovaného není připojen. Výše jistiny úvěru je ve smlouvě uvedena v částce 50 000 Kč, úvěr měl být uhrazen na bankovní účet č. , č. účtu, . Celkově měl žalovaný uhradit částku 104 292,65 Kč.Ze smlouvy o úvěru ze dne 14. 4. 2023 bylo zjištěno, že obsahuje údaje o žalovaném, podpis žalovaného není připojen. Výše jistiny úvěru je ve smlouvě uvedena v částce 46 100,75 Kč, úvěr měl být uhrazen na bankovní účet č. , č. účtu, . Celkově měl žalovaný uhradit částku 86 413,91 Kč.Z výpisu z účtu od , právnická osoba, soud zjistil, že žalovaný provedl dne 14. 9. 2022 platbu na tento účet ve výši 0,01 Kč z účtu č. , č. účtu, .Z výpisu z účtu od , právnická osoba, soud zjistil, že na účet žalovaného (č. , č. účtu, ) byla dne 14. 9. 2022 zaslána částka 50 000 Kč..Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2023 ve spojení se společným prohlášením smluvních stran o uzavřené dílčí smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2024 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na společnost , právnická osoba, . Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 7. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávky. Toto oznámení bylo dle poštovního podacího archu odesláno žalovanému dne 19. 7. 2024. Žalovaný byl společně s informací o postoupení pohledávky rovněž vyzván k tomu, aby dlužnou částku uhradil. Dále byl vyzýván k úhradě dlužných částek upomínkou ze dne 14. 4. 2024, opakovanou výzvou k úhradě ze dne 14. 5. 2024, předžalobní výzvou ze dne 14. 6. 2024, oznámením od společnosti , Anonymizováno, ze dne 4. 8. 2024, výzvou od právního zástupce společnosti , Anonymizováno, ze dne 22. 8. 2024.Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2025 včetně přílohy č. 1 – seznamu postoupených pohledávek má soud za zjištěné, že pohledávka za žalovaným byla postoupena ze společnosti , právnická osoba, na společnost InvestCapital Ltd (aktuální žalobce).

1. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

2. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“), platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

3. Dle § 2392 odst. 1 OZ platí, že při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

4. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění s účinností do 28. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

5. Podle § 547 občanského zákoníku, musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

6. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. Podle § 2991 odst. 2 OZ, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 1879 OZ, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Podle § 1880 odst. 2 OZ, postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

15. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byly dne 14. 9. 2022 a 14. 4. 2023 uzavřeny smlouvy o úvěru, které svou povahou odpovídají smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením této smlouvu nedostála své povinnosti dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy řádně, v rozsahu odpovídajícím tomuto případu, posoudit úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně ani po výzvě od soudu nebyla schopna soudu předložit jakékoliv důkazy o tom, zda a případně jak právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného. V řízení tak nebylo možné zjistit, na základě jakých podkladů a jakým způsobem byla posuzována úvěruschopnost žalovaného.

16. Vzhledem k tomu, že nebylo v řízení prokázáno zákonu o spotřebitelském úvěru odpovídající posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru, je třeba na danou smlouvu o úvěru pohlížet dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako na smlouvu neplatnou s tím, že se ve smyslu § 580 odst. 1 OZ jedná o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti dle § 588 OZ. Výklad § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě kterého by se neplatnost smlouvy posuzovala pouze jako relativní, by pomíjel jeho účelu a smyslu. Z důvodové zprávy k zákonu o spotřebitelském úvěru jednoznačně vyplývá, že záměrem zákonodárce bylo v nové právní úpravě (navazující na zákon č. 145/2010 Sb.) ochranu spotřebitele posílit. Za dřívější právní úpravy, kdy jako důsledek nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy, byla judikaturou vyvozena absolutní neplatnost následně uzavřené smlouvy, by tomuto záměru zákonodárce posouzení neplatnosti smlouvy napříště, dle nové právní úpravy jako relativní zcela odporovalo, neboť by to ochranu spotřebitele naopak zjevně oslabovalo.

17. Na základě výše uvedeného soud posoudil uzavřené smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako absolutně neplatnou. Žalobkyně prokázala, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 50 000 Kč na bankovní účet, z této částky vrátil 47 704 Kč, a proto je žalovaný povinen vrátit žalobkyni částku 2 296 Kč, avšak s ohledem na závěr o neplatnosti uzavřených smluv jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 OZ. Co do zbytku žalobního nároku soud žalobu zamítl, neboť při závěru o neplatnosti uzavřené smlouvy neexistuje právní důvod pro jeho přiznání.

18. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 3675/2021-262 pak plyne, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje zvláštní úpravu bezdůvodného obohacení, neboť se zabývá otázkou splatnosti plnění z neplatné úvěrové smlouvy. Konkrétně stanoví, že dlužník je povinen vrátit celou nesplacenou jistinu (tj. s ohledem na neplatnost smlouvy bez veškerého sjednaného příslušenství) v době přiměřené jeho možnostem. Dlužník se tak ani nemůže dostat do prodlení s úhradou svého dluhu, proto věřiteli, který úvěr poskytl (potažmo žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena), nemůže svědčit ani právo na zaplacení úroků z prodlení.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) tak, že na náhradu nákladů řízení nemá právo žádný z účastníků řízení, když žalovanému, který by jinak s ohledem na úspěch ve věci náležely, žádné nevznikly.