20 C 420/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Petráškem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozená dne Datum narození žalobce Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o 177 817,95 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s tím, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 177 817,95 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 177 817,95 Kč od 17. 10. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 51 546 Kč k rukám právního zástupce žalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 8. 11. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 177 817,95 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaný na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 4. 5. 2023, č.j. 13 D 67/2023-141, které nabylo právní moci dne 10. 5. 2023, získal z pozůstalosti zůstavitele , jméno FO, . , jméno FO, , narozeného , datum, , majetek v celkové hodnotě odpovídající 33,237 % obvyklé ceny aktiv pozůstalosti. Zůstavitel , jméno FO, , Jméno žalovaného, (pozn. soudu – otec obou účastníků) užíval byt umístěný ve druhém nadzemním podlaží domu na adrese , adresa, , jehož velikost byla 65 m2 a dispozice 2+1. Zůstavitel užíval byt přibližně od srpna 2002 do okamžiku, kdy byl s jeho svolením vyklizen dne 15. 12. 2022, přičemž zůstavitel sám bydlel od 24. 10. 2022 v domově důchodců. Zůstavitel neměl uzavřenou žádnou nájemní smlouvu ani jinou smlouvu zakládající jeho právo k užívání předmětného bytu, ani zde neexistovala žádná jiná skutečnost, která by takové právo zakládala. Žalobkyně na domě na adrese , adresa, , vlastní podíl ve výši 17/24, přičemž na základě dohody s druhým spoluvlastníkem , jméno FO, má žalobkyně ve výlučném užívání byty umístěné ve druhém a třetím nadzemním podlaží předmětného domu, tedy i byt užívaný zůstavitelem. Žalobkyně jako jeden z dědiců po zůstaviteli vznesla v rámci pozůstalostního řízení pohledávku za pozůstalostí odpovídající bezdůvodnému obohacení spočívajícího v hodnotě užívání bytu za poslední 3 roky předcházející zůstavitelově smrti, tedy od 22. 12. 2019 do 15. 12. 2022. Pohledávka byla odvozena od obvyklého nájemného za byt o obdobné velikosti a dispozicích v lokalitě , adresa, v měsíční výši 15 000 Kč (tedy 35 měsíců po 15 000 Kč a 10 000 Kč za část 36. měsíce). Zbývající dědici, tj. žalovaný a , tituly před jménem, , jméno FO, , však pohledávku žalobkyně v pozůstalostním řízení neuznali. Žalobkyně se proto domáhá uváděné pohledávky tímto návrhem, přičemž po žalovaném požaduje úhradu pohledávky odpovídající podílu žalovaného na obvyklé ceně aktiv pozůstalosti, tj. 33,237 % z částky 535 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 3. 10. 2023.U soudního jednání dne 16. 4. 2024 žalobkyně dále uvedla, že od roku 2002 do roku 2012 neměla se svým otcem sjednanou žádnou cenu za užívání předmětného bytu. Následně se svým otcem řešila „nějakou cenu“ za užívání bytu, avšak až v roce 2018 se měli dohodnout na ceně za užívání zhruba 7 000 až 7 500 Kč měsíčně. Dále se v roce 2019 měli dohodnout na částce 9 400 Kč měsíčně, v roce 2020 na částce 12 300 Kč měsíčně, v roce 2021 na částce 15 000 Kč měsíčně, pro rok 2022 platila pravděpodobně rovněž částka 15 000 Kč, protože si již žádnou konkrétní částku mezi sebou nesjednali. Platby za užívání bytu měly být dle žalobkyně vyřešeny v rámci závěti, kterou měl otec sepsat.

2. Žalovaný k podané žalobě uvedl, že považuje údajnou pohledávku žalobkyně z údajného titulu bezdůvodného obohacení za uměle vykonstruovanou bez právního důvodu s cílem zkrátit dědice na jejich vypořádacích podílech, když existenci této údajné pohledávky žalobkyně ničím neprokazuje. Dle žalovaného ho žalobkyně nemá ráda a podanou žalobou cílí bezdůvodně a v rozporu s dobrými mravy na finanční prostředky, které žalovaný zdědil po svém otci v souladu se zákonem. V souvislosti s porušením dobrých mravů žalovaný poukázal na to, že z části dům na adrese , adresa, , nabyla žalobkyně od žalovaného darovací smlouvou a také z majetku svých rodičů. Dle žalovaného , Jméno žalovaného, , narozený 1. 7. 1930, hradil žalobkyni řádně a včas všechny související náklady, např. v letech 2016 – 2022 hradil žalobkyni částky v rozmezí 35 000 Kč – 60 000 Kč ročně, což dokládá založenou praxi mezi žalobkyní a , jméno FO, . , jméno FO, , narozeným , datum, , že žalobkyně nemá nárok na jakékoliv další plnění týkající se obvyklého nájemného, neboť byt byl užíván bezúplatně. Dle žalovaného je rovněž nemravné, že žalobkyně vyčíslila údajné pohledávky až poté, co , Jméno žalovaného, , narozený , datum, , zemřel.

3. Soud ve věci provedl následující dokazování (odst. 4. až 14. tohoto rozsudku).

4. Svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, v rámci své svědecké výpovědi uvedla (č.l. 57 spisu), že je sestrou obou účastníků. Dále vypověděla, že mezi ní, žalovaným, jejími rodiči, tj. matkou a otcem, a pravděpodobně i sestrou byla uzavřena ústní dohoda o tom, že rodiče účastníků budou bezplatně užívat byt v nemovitosti patřící žalobkyni, a to v rámci dohod o převodu jednotlivých nemovitostí, které byly v rodině, a které patřily rodičům svědkyně a účastníků. Podle svědkyně se její rodiče nastěhovali do bytu v domě žalobkyně někdy okolo roku 1995. Otec svědkyně hradil od určitého období služby spojené s užíváním řešeného bytu. Tyto úhradu měl nabídnout žalobkyni sám otec. O jednotlivých platbách ví žalobkyně z toho důvodu, že pomáhala otci provádět tyto platby v počátku na poště, poté prostřednictvím internetového bankovnictví. Dle svědkyně bylo již na samotném začátku, kdy se rodiče účastníků a svědkyně nastěhovali do bytu v domě žalobkyně, ujednáno, že užívání předmětného bytu bude zadarmo, tj. bezplatně. Tuto skutečnost svědkyně dovozovala i z toho, že žalobkyně dávala otci pravidelně čtvrtletní vyúčtování a v těchto vyúčtováních byly uvedeny pouze služby, případně nákupy, nebylo tam uvedeno nájemné či nějaká částka za užívání řešeného bytu. Otec se zároveň nikdy nezmiňoval o tom, že by přemýšlel nad tím, že bude něco žalobkyni hradit za užívání předmětného bytu, rovněž nikdy neříkal nic o tom, že by ho žalobkyně oslovila s tím, ať hradí nějakou částku za užívání předmětného bytu. Otec přispěl žalobkyni na opravu střechy jejího domu. Poté, co otec ovdověl, tak přestal využívat celý byt, když jednu místnost opustil, zároveň přestal užívat garáž, když již více neřídil. Svědkyně svého otce navštěvovala v domě žalobkyně ze začátku zhruba dvakrát týdně, poté poslední léta třikrát až čtyřikrát týdně. O otce se primárně starala ona, žalobkyně se o otce téměř nestarala. Žalovaný bydlí hned vedle domu. Svědkyně uvedla, že má celoživotně lepší vztah k žalovanému – bratrovi, než k žalobkyni - sestře. Žalobkyně nikdy se svědkyní neřešila to, že by požadovala po otci úplatu za užívání předmětného bytu.

5. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 4. 5. 2023, pověřené soudní komisařky , tituly před jménem, , jméno FO, , notářky v Praze, č.j. 13 D 67/2023-141, které nabylo právní moci dne 10. 5. 2023 (v přílohách spisu), soud zjistil, že žalobkyně i žalovaný zdědili po zůstaviteli , jméno FO, . , jméno FO, , narozenému , datum, , jednu třetinu z pozůstalosti. V odůvodnění usnesení je uvedeno, že dcera zůstavitele , tituly před jménem, , jméno FO, a syn zůstavitele (žalovaný) v plném rozsahu neuznali do řízení o pozůstalosti uplatněnou pohledávku dcery zůstavitele (žalobkyně) z titulu užívání bytové jednotky v domě na adrese , adresa, , jehož je žalobkyně spoluvlastníkem, zůstavitelem bez právního důvodu, a to za dobu od 22. 12. 2019 do 15. 12. 2022 (tj. do doby vyklizení bytu), ve výši obvyklého nájemného 15 000 Kč měsíčně. Pohledávka v celkové výši 535 000 Kč tak nabyla zařazena do seznamu pasiv pozůstalosti. Jako důvod neuznání výše uvedené pohledávky dcera zůstavitele , tituly před jménem, , jméno FO, a syn zůstavitele (žalovaný) shodně uvedli, že se ze strany dcery zůstavitele (žalobkyně) jedná o účelově vykonstruovanou pohledávku, cílenou na zkrácení ostatních dědiců. Považují uplatnění této pohledávky v hrubém rozporu s právem a dobrými mravy, a to především proto, že zůstavitel se svojí zemřelou manželkou byli původci rodinného majetku a v okamžiku převodu rodinného domu v , adresa, do vlastnictví žalobkyně bylo stanoveno nezpochybňované právo zůstavitele užívat byt v tomto domě bezplatně a doživotně. Na základě uvedeného tak nebyla tato pohledávka zařazena do seznamu pasiv pozůstalosti.

6. Z výpisu z katastru nemovitostí týkající se LV , Anonymizováno, , k.ú. , adresa, , obec , adresa, , ke dni 21. 4. 2023 (v přílohách spisu) má soud za zjištěné, že žalobkyně vlastní v SJM se , jméno FO, , Anonymizováno, nemovitosti na adrese , adresa, (pozemky parc. č. , hodnota, – na něm se nachází stavba č.p. , Anonymizováno, ) a spoluvlastnický podíl o velikosti , Anonymizováno, na nemovitosti je čistě v jejím vlastnictví.

7. Z prohlášení žalobkyně a , jméno FO, ze dne 22. 4. 2023 (v přílohách spisu) soud zjistil, že uvedené osoby prohlásily, že od 1. 11. 1996 mají stavbu č.p. , Anonymizováno, , k.ú. , adresa, , obec , adresa, (pozn. soudu – dům na adrese , adresa, ) do svého užívání rozdělenou tak, že , jméno FO, užívá výlučně 1. nadzemní podlaží, žalobkyně užívá výlučně 2. a 3. nadzemní podlaží a oba společně užívají sklep a půdu domu.

8. Z výzvy k plnění ze dne 3. 10. 2023 (v přílohách spisu) má soud za zjištěné, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 177 817,95 kč.

9. Z výpisů z účtu otce účastníků , jméno FO, . , jméno FO, , narozeného , datum, , za období od roku 2017 do roku 2022 od Poštovní spořitelny (později ČSOB) č.ú. , č. účtu, (č.l. 35 spisu + v digitální podobě v elektronickém systému soudu) soud zjistil, že otec účastníků pravidelně hradil žalobkyni částku 4 000 Kč měsíčně.

10. Z darovací smlouvy ze dne 26. 9. 1996 (č.l. 43) má soud za zjištěné, že žalovaný daroval žalobkyni svůj vlastnický podíl o velikosti , Anonymizováno, na nemovitosti zapsané na , Anonymizováno, pro k.ú. , adresa, , obec , adresa, (pozn. soudu – nemovitost na adrese , adresa, ).

11. Z vyjádření žalovaného a , tituly před jménem, , právnická osoba, ze dne 30. 10. 2023 (č.l. 46 spisu) soud zjistil, že žalovaný ani , tituly před jménem, , jméno FO, neuznávají žalobkyní požadovanou pohledávku, neboť v okamžiku převodu domu na adrese , adresa, , z rodinného majetku, kterého byli původci společní rodiče všech zúčastněných, na žalobkyni bylo deklarováno jasné a nezpochybnitelné právo užívat byt otcem v domě žalobkyně bezplatně a doživotně.

12. Z kupní smlouvy ze dne 26. 9. 1996 (č.l. 47) má soud za zjištěné, že , jméno FO, , narozená , datum, , jako prodávající prodala žalobkyni jako kupující svůj vlastnický podíl o velikosti , Anonymizováno, na nemovitosti zapsané na LV , Anonymizováno, pro k.ú. , adresa, , obec , adresa, (pozn. soudu – nemovitost na adrese , adresa, ) za kupní cenu 370 475 Kč. Smluvní strany si dále sjednaly věcné břemeno ve prospěch prodávající za cenu 150 000 Kč (tato částka byla odečtena od výše uvedené kupní ceny). Toto věcné břemeno spočívalo v tom, že žalobkyně jako kupující měla prodávající zajistit doživotní odpovídající úroveň osobní a zdravotní péče a bydlení. Bydlením se rozumí bezplatné poskytnutí bytu v převáděné nemovitosti, o jehož náležitostech bude uzavřena zvláštní smlouva.

13. Z kupní smlouvy ze dne 26. 9. 1996 (č.l. 49) má soud za zjištěné, že , jméno FO, , narozená , datum, , jako prodávající prodala manželům , jméno FO, (žalobci) a , jméno FO, jako kupujícím nemovitosti na LV , Anonymizováno, , v k.ů. , adresa, u , právnická osoba, v Praze za kupní cenu 660 000 Kč. Smluvní strany si dále sjednaly věcné břemeno ve prospěch prodávající za cenu 150 000 Kč (tato částka byla odečtena od výše uvedené kupní ceny). Toto věcné břemeno spočívalo v tom, že žalobci jako kupující měli prodávající zajistit doživotní odpovídající úroveň osobní a zdravotní péče a bydlení.

14. Z kupní smlouvy ze dne 30. 5. 1983 (č.l. 51) soud zjistil, že Doc. , jméno FO, . , jméno FO, (strýc žalobkyně) prodal žalobkyni a , jméno FO, spoluvlastnický podíl ve výši , Anonymizováno, (každému z nich , Anonymizováno, ) na nemovitostech na adrese , adresa, , a podíl o velikosti , Anonymizováno, k rozestavěné garáží (každému z nich , Anonymizováno, ) za celkovou cenu 24 296,50 Kč.

15. Z výpisu z katastru nemovitostí týkající se LV , Anonymizováno, , k.ú. , adresa, , obec , adresa, , ke dni 16. 5. 1997 (č.l. 53) má soud za zjištěné, že žalobkyně vlastnila v BSM se , jméno FO, , Anonymizováno, nemovitosti na adrese , adresa, (pozemky parc. č. , hodnota, – na něm se nachází stavba č.p. , Anonymizováno, a spoluvlastnický podíl o velikosti , Anonymizováno, na nemovitosti je čistě v jejím vlastnictví. V katastru nemovitostí bylo k uvedenému datu zapsáno věcné břemenu bytu ve prospěch , jméno FO, , r.č. , RČ, , na základě smlouvy o věcném břemeni.

16. Soud zamítl návrh na provedení kupní smlouvou ze dne 26. 7. 1983 (v přílohách spisu) mezi čs. státem – Obvodním podnikem bytového hospodářství , adresa, jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím, neboť jej žalobkyně navrhla po koncentraci řízení u soudního jednání dne 30. 4. 2024 (koncentrace řízení dle § 118b o.s.ř. nastala dne 16. 4. 2024). Pro úplnost soud uvádí, že v předmětné smlouvě navíc nejsou žádné podstatné skutečnosti týkající se věci samé.

17. Dle § 1701 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platí, že dluhy zůstavitele přecházejí na dědice, ledaže zákon stanoví jinak.

18. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Dle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Dle § 659 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník platný a účinný do 31. 12. 2013, platí, že smlouvou o výpůjčce vznikne vypůjčiteli právo věc po dohodnutou dobu bezplatně užívat.

21. Na základě provedeného dokazování a řídíc se výše uvedenými zákonnými ustanoveními dospěl soud k jednoznačnému závěru, že žaloba je zcela nedůvodná. V řízení bylo mezi účastníky nesporné, že otec účastníků žil společně se svou manželkou (matkou účastníků) v bytě, který se nacházel v domě žalobkyně, od roku 1996, Mezi účastníky bylo rovněž nesporné, že jejich rodiče v bytě vedli společnou domácnost, společně hradili běžné výdaje. Společnou domácnost a společné rodinné hospodaření vedli i před rokem 1996, tj. i před nastěhováním k žalobkyni. V roce 2002 matka účastníků zemřela. Otec bydlel v řešeném bytě i po smrti žalobkyně, a to až do 24. 10. 2022. Dále účastnicí učinili nesporným to, že všechny tři domy, které v současnosti vlastní po jednom žalobkyně (v žalobě řešený dům), žalovaný (či jeho rodina) a třetí sourozenec , tituly před jménem, , jméno FO, (či její rodina), pocházejí z vlastnictví prarodičů obou účastníků. Z uvedených nesporných skutečností ve spojení s provedenými důkazy je dle soudu nutné učinit skutkový a právní závěr, že v průběhu rozdělování rodinného majetku rodiči účastníků mezi své děti v roce 1996 muselo dojít mezi žalobkyní a rodiči účastníku k uzavření smlouvy o výpůjčce dle § 659 občanského zákoníku platného a účinného do 31. 12. 2013 (smluvní závazek je posuzován podle starého občanského zákoníku, neboť smlouva byla uzavřena právě před 31. 12. 2013), na základě které mohl otec účastníků užívat předmětný byt v domě žalobkyně bezplatně, a to doživotně. V této souvislosti soud poukazuje především na kupní smlouvu mezi matkou účastníků a žalobkyní (viz odst. 12. tohoto rozsudku), kde je výslovně sjednáno doživotní bezplatné bydlení v domě žalobkyně ve prospěch matky účastníků. Byť ve smlouvě bylo toto bezplatné bydlení sjednáno pouze ve prospěch matky účastníků, je nutné vzhledem ke skutečnostem, že otec účastníků rovněž žalobkyni za užívání bytu od samého počátku (tj. od roku 1996) nic nehradil a navíc hospodařil a žil společně s matkou účastníků, prakticky zcela vyloučit, že by nebylo mezi žalobkyní a jejím otcem ujednáno, že stejně jako matka bude byt u žalobkyně využívat bezplatně., resp. dohoda o bezúplatném užívání bytu se musela týkat obou rodičů, otce tedy nevyjímaje. Sestra účastníků , tituly před jménem, , jméno FO, v rámci své svědecké výpovědi rovněž uvedla, že oba rodiče, tj i otec, měli s žalobkyní ujednáno, že byt u ní v domě mohou užívat doživotně zadarmo. Ujednání o bezúplatnosti ve prospěch otce účastníků je dále doloženo i tím, že otec žalobkyně v období celých 26 let za užívání bytu žalobkyni nic nehradil, resp. kromě nákladů spojených s užíváním bytu. Otec účastníků tak nebyl po celou dobou, co bydlel u žalobkyně, povinen za užívání bytu žalobkyni cokoliv platit, na straně otce tak nemohlo, na úkor žalobkyně, dojít k bezdůvodnému obohacení dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Žalobkyně navíc u soudního jednání dne 16. 4. 2024 fakticky změnila či popřela svá tvrzení ze žaloby, když uvedla, že od roku 2018 se měla s otcem dohodnout na ceně, řekněme nájemném, za užívání bytu. V žalobě totiž uvedla, že žádné ujednání o užívání bytu (zejména o nájemní smlouvě) mezi ní a otcem neexistovalo a uplatněnou pohledávku tak požadovala z titulu bezdůvodného obohacení. Tento rozpor v tvrzeních žalobkyně znevěrohodňuje celou jí podanou žalobu, co je však podstatnější, ani jednu ze svých protikladných verzí žalobkyně žádnými relevantními důkazy neprokázala. Žalobkyně staví svou argumentaci mimo jiné na tom, že důkazní břemeno tíží v tomto řízení (týkající se titulu z bezdůvodného obohacení) žalovaného, nikoliv ji. Žalovaný tak měl dle žalobkyně předložit přímé důkazy o tom, že otec účastníků měl s žalobkyní sjednanou výpůjčku/bezplatnost k předmětnému bytu. Soud se však s tímto názorem žalobkyně zcela neztotožňuje, a to zejména z důvodu, že i v dnešní době je ve společnosti celkem běžné a obecně známé (notorieta), že v rámci rodiny nechávají lidé své nejbližší příbuzné (zejména děti, rodiče, prarodiče) bydlet ve svých bytech či domech bezplatně. Zároveň je zcela obvyklé, že o této bezúplatnosti nebývají uzavírány písemné smlouvy. Od žalovaného tak logicky nebylo možné očekávat, že předloží soudu písemnou smlouvu o tom, že otec účastníků mohl užívat předmětný byt u žalobkyně bezplatně. Na základě již uváděných nesporných skutečností a předložených důkazů tak bylo jednoznačně na žalobkyni, aby prokázala, že otec účastníků neměl právo bezplatně užívat předmětný byt, případně dle svých tvrzení vyřčených u soudního jednání dne 16. 4. 2024 měla prokázat, že mezi ní a otcem byla uzavřena nájemní smlouva, na základě které měl otec žalobkyni hradit nájemné za užívání řešeného bytu. Neboť, jak již soud píše výše, z kupní smlouvy mezi matkou účastníků a žalobkyní a také ze skutečnosti, že otec účastníků po celou dobu užívání jejího bytu žalobkyni žádnou úplatu nehradil, je dle soudu jasné (pokud jinými důkazy nebude prokázán opak, což v daném řízení nebylo), že mezi rodiči účastníků, konkrétně tedy i otcem, byla uzavřena smlouva o výpůjčce k doživotnímu bezplatnému užívání předmětného bytu oběma rodiči, a to minimálně konkludentním způsobem. Žalovaný v řízení poukazoval na to, že žalobou uplatněná pohledávka je v rozporu s dobrými mravy, když žalobkyně po smrti otce požaduje po jeho zákonných dědicích uměle vykonstruovanou pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení. Soud pro úplnost tohoto rozsudku musí dát žalovanému za pravdu, že jistou „nemravnost“ spatřuje v tom, že žalobkyně po celých 26 let, co u ní otec účastníků bydlel, po něm nic nevymáhala, nic mu neúčtovala z titulu užívání bytu, přitom neměla problém mu pravidelně dávat vyúčtování za služby spojené s užíváním bytu, jak sama uvedla. Po smrti otce, když už se k celé věci nemůže nijak vyjádřit, ho však „zažaluje“ prostřednictvím jeho dědice. V mozaice celého příběhu soud zohlednil i právě to, že je minimálně neobvyklé, když žalobkyně, která pravidelně vyúčtovávala otci služby spojené s užíváním bytu, otci za jeho života nikterak nevyčíslovala a nepožadovala po něm částky odpovídající bezdůvodnému obohacení či nájemnému za užívání bytu. Na základě všech uvedených důvodů tak soud žalobu zcela zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému jako ve věci úspěšnému účastníkovi, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 51 546 Kč. Tyto náklady se skládají z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), vypočtená z tarifní hodnoty ve výši 177 817,95 Kč, která tak vychází na částku 8 220 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu dne 16. 4. 2024 - jednání trvalo déle než 2 hodiny – 2 úkony právní služby, účast na jednání soudu dne 30. 4. 2024) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Dále je nutné zahrnout do nákladů řízení DPH ve výši 21 % z odměny a paušálních náhrad výdajů advokáta, což v daném případě činí 5 946 Kč.