20 C 444/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Petráškem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupena advokátem JUDr. jméno příjmení jméno . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupen advokátem JUDr. příjmení příjmení sídlem adresa o 53 540 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 34 970,41 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 34 970,41 Kč od 29. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 18 569,59 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 18 569,59 Kč od 29. 9. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 5 323,97 Kč k rukám právního zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 9. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 81 540 Kč s příslušenstvím. Svůj žalobní návrh odůvodnila žalobkyně tím, že má do správy svěřeny pozemky parc. [číslo] které jsou zapsané na [list vlastnictví] pro obec Praha, katastrální území Žižkov. Oba tyto pozemky okupuje a užívá žalovaný, aniž by za jejich užívání žalobkyni cokoliv platil. Žalovaný konkrétně užívá celý pozemek parc. [číslo] část pozemku parc. [číslo]. Žalovaný má na obou uvedených pozemcích umístěné své stavby. Žalobkyně si nechala vypracovat znalecký posudek od znaleckého ústavu pro obor ekonomika [právnická osoba] Posudek byl zpracován ke dni 24. 8. 2019 pod [číslo] [rok]. Dle tohoto posudku činí cena obvyklého nájemného za celý pozemek parc. [číslo] část pozemku parc. [číslo] užívaným žalovaným za období od 23. 8. 2018 do 23. 8. 2019, které je předmětem tohoto řízení, částku 81 540 Kč. Žalovaný tuto částku neuhradil ani poté, co ho žalobkyně k úhradě vyzvala předžalobní výzvou ze dne 22. 9. 2021.

2. Žalovaný k podané žalobě uvedl, že žalobkyně od požadované částky neodečetla jím zaplacené nájemné ve výši 28 000 Kč. Dále uvedl, že žalobkyní předložený znalecký posudek zpochybňuje zejména z důvodu, že je v něm uvedeno, že užívá 473 m2, ačkoliv předmět nájmu mezi účastníky je nejméně o 109 m2 menší (konkrétně 364,3 m2), i proto je nutné z žalované částky odečíst dalších téměř dvacet tisíc. Žalovaný rovněž zpochybňuje žalobkyní předložený posudek z toho důvodu, že srovnává pozemky, které jsou nesrovnatelné s pozemky užívané žalovaným.

3. Řízení bylo co do části 28 000 Kč s příslušenstvím z této částky zastaveno usnesením nadepsaného soudu ze dne 15. 8. 2023, č.j. [číslo jednací], neboť žalobkyně vzala v této části žalobu zpět z důvodu, že žalovaná uvedenou částku uhradila žalobkyni před podáním žaloby.

4. Soud ve věci provedl následující dokazování (odst. 5. – 25. tohoto rozsudku)

5. Z informace o pozemku z katastru nemovitostí týkající se pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [list vlastnictví] (č.l. 23) má soud za zjištěné, že tento pozemek má celkovou výměru 87814 m2. Pozemek je svěřen do správy žalobkyně.

6. Z informace o pozemku z katastru nemovitostí týkající se pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [list vlastnictví] (č.l. 23) soud zjistil, že tento pozemek má celkovou výměru 23 m2. Pozemek je svěřen do správy žalobkyně.

7. Ze znaleckého posudku [číslo] [rok] od znaleckého ústavu [právnická osoba] ze dne 24. 8. 2019 (č.l. 7) má soud za zjištěné, že znaleckým úkolem znaleckého ústavu bylo dle zadání od žalobkyně určit cenu obvyklého nájemného k pozemkům parc. [číslo] o výměře 23 m2 a parc. [číslo] o změřené výměře 450 m2 (vše na [list vlastnictví] v k.ú. [část obce]). Celková oceňovaná plocha tak činila 473 m2. Znalecký ústav určil, že obvyklé nájemné za výše uvedené pozemky za období od 23. 8. 2018 do 23. 8. 2019 činilo 81 540 Kč ročně. Stanovené nájemné pro toto období bylo určeno jako aritmetický průměr obvyklého nájemného z roku 2017 (14 Kč/m2/měsíc) a z roku 2019 (14,73 Kč/m2/měsíc) a činí 14,365 Kč/m2/měsíc.

8. Ze znaleckého posudku [číslo] od znaleckého ústavu [právnická osoba] ze dne 5. 4. 2022 (č.l. 66) má soud za zjištěné, že znaleckým úkolem znaleckého ústavu bylo dle zadání od žalobkyně určit cenu obvyklého nájemného k pozemkům parc. [číslo] o výměře 23 m2 a parc. [číslo] o změřené výměře 506 m2 (vše na [list vlastnictví] v k.ú. [část obce], celková oceňovaná plocha tak činila 529 m2), a to za období od 25. 8. 2020 do 31. 3. 2022.

9. Ze znaleckého posudku [číslo] [rok] od znaleckého ústavu [právnická osoba] ze dne 4. 11. 2019 (č.l. 84) má soud za zjištěné, že znaleckým úkolem znaleckého ústavu bylo dle zadání od žalobkyně určit cenu obvyklou a obvyklého nájemného stavby – stánku s občerstvením s vnitřním posezením nacházející se na pozemku parc. [číslo] o zastavěné ploše 64 m2 a určit cenu obvyklou a obvyklého nájemného stavby přístřešku – kiosku nacházející se na pozemku parc. [číslo] o zastavěné ploše 9,5 m2.

10. Ze znaleckého posudku [číslo] od znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 5. 2. 2021 (č.l. 78) soud zjistil, že znalkyně zaměřila objekt stánku v rozměrech 8,04 m2 x 6,98 m2 (tj . 56,12 m2).

11. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 17. 5. 2021, č.j. [číslo jednací] (č.l. 18), soud zjistil že uvedeným rozsudkem bylo rozhodnuto, že žalovaný ([celé jméno žalovaného]) je povinen odstranit prodejní stánek s občerstvením, který se nachází na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], a takto vyklizený pozemek je povinen předat žalobkyni ([anonymizována dvě slova] [obec a číslo]). Zároveň bylo žalovanému uloženo, aby vyklidil pozemek parc. [číslo] v k.ú. [část obce], v části dlážděné podlahy, kde se nachází dřevěný přístřešek na zpevněné cestě, na druhé straně proti prodejnímu stánku s občerstvením, a takto vyklizený pozemek je povinen předat žalobkyni.

12. Z výkresu od [jméno] [příjmení] (č.l. 83) soud zjistil, že uvedená osoba změřila, že objekt občerstvení žalovaného má rozměry 56 m2, objekt veřejných WC má rozměry 23,1 m2, zpevněná obslužná plocha má rozměry 68,5 m2 a dlážděná plocha s lavičkami má rozměry 216,7 m2, celková pronajatá plocha má činit 364,3 m2 V plánku jsou dále zakresleny dvě plochy s označením„ trávník“, jedna větší se nachází mezi parkovou asfaltovou cestou a betonovou dlažbou se stoly a lavicemi, druhá menší se nachází v blízkosti objektu veřejných WC. Na betonové dlažbě se stoly a lavicemi (lavičkami) o celkové výměře 216,7 m2 je umístěn výdejní stánek o rozměrech 9,5 m2.

13. Z dopisu nazvaného„ instalace uzavřeného dřevěného přístřešku“ podaného na Úřad městské části [obec a číslo] dne 10. 6. 2002 (v přílohách spisu) soud zjistil, že žalovaný mimo jiné informoval žalobkyni o tom, že platí nájem za plochu pro lavice a stoly v rozsahu 216 m2 a zamýšlený přístřešek chce umístit právě na pronajatou plochu.

14. Z fotografii z portálu [webová adresa] ze dne 18. 6. 2017 (č.l. 115-118, 120, 121 p.v.) má soud za zjištěné, že žalovaná měla uvedeného dne před stojany na kola na vydlážděné ploše (okolo je trávník) před stoly a lavičkami se slunečníky postavenou tabuli s nabídkou občerstvení, před objektem s občerstvením se nachází část nízkého plůtku.

15. Z fotografii z portálu [webová adresa] ze dne 18. 6. 2017 (č.l. 119, 120 p.v., 121) má soud za zjištěné, že žalovaná měla uvedeného dne před objektem veřejných WC tabuli s nabídkou občerstvení, trávník před objektem WC je částečně oplocen nízkým plůtkem.

16. Ze smlouvy o nájmu nebytových prostor na dobu neurčitou ze dne 8. 9. 2000 (v přílohách spisu – verze, kterou předložil žalovaný) má soud za zjištěné, že v této smlouvě je uvedeno, že žalobkyně přenechává žalovanému od 1. 9. 2000 k užívání nebytové prostory v k.ú. [část obce] na [příjmení] sv. [anonymizováno] – [anonymizováno], a to prodejní stánek, prostor pro stoly a lavice, WC, tj. nebytové prostory o celkové výměře 56 m2. V článku V. smlouvy je uvedeno, že nájemné činí 500 Kč za 1 m2 ročně.

17. Ze smlouvy o nájmu nebytových prostor na dobu neurčitou ze dne 8. 9. 2000 (v přílohách spisu – verze, kterou předložila žalobkyně – v šedivém provedení) má soud za zjištěné, že v této smlouvě je uvedeno, že žalobkyně přenechává žalovanému od 1. 9. 2000 k užívání nebytové prostory v k.ú. [část obce] na [příjmení] sv. [anonymizováno] – [anonymizováno], a to prodejní stánek, prostor pro stoly a lavice, WC, tj. nebytové prostory o celkové výměře 356 m2. V článku V. smlouvy není uvedeno nájemné za 1 m2 ročně (pouze v těchto dvou údajích se liší toto vyhotovení smlouvy od verze smlouvy uvedené v odst. 16. tohoto rozsudku, tj. v celkové uvedené výměře a v nájemném za 1 m2, soudem bylo rovněž zjištěno, že i podpisy jsou na obou verzích smluv i okem laika zcela totožné, jak z hlediska jejich tvaru, tak i při porovnání jejich umístění na listině včetně razítka).

18. Z nájemní smlouvy ze dne 15. 7. 2004 včetně přílohy s geometrickým plánem (č.l. 132) soud zjistil, že předmětem nájmu mezi účastníky je jednak část pozemku [číslo] v k.ú [část obce], jejíž výměra je 57 m2, a jež je označena v „ geometrickém plánu pro zaměření stavby na p.p. [číslo]“ vypracovaném [právnická osoba], a potvrzeném Katastrálním úřadem [okres] pod [číslo] ze dne 22. 1. 1998 a dále stavba záchodku. V geometrickém plánu jsou u objektu stavby [číslo] (objekt občerstvení) uvedeny rozměry 7,06 m2 , 8,09 m2 , 7,08 m2 , 8 m2 (tj. zhruba 57 m2).

19. Z fotografií, které byly pořízeny soudem při místním šetřením dne 27. 9. 2023 (barevné fotografie v přílohách spisu) soud zjistil, že na ploše před lavičkami se slunečníky nacházející se naproti většímu objektu s občerstvením je ve velké míře vyšlapán trávník. I v jiných částech okolo menšího objektu občerstvení a okolo objektu s WC je trávník zřetelně vyšlapán. Na dveřích od WC je umístěn nápis„ klidně si odskočte“ s logem [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] (tři čárky). Nedaleko objektu s WC je umístěn krátký nízký dřevěný plůtek. Vedle hlavního objektu občerstvení je rovněž umístěn krátký nízký dřevěný plůtek.

20. Z fotografie ze dne 27. 9. 2023 z 8:38 (v přílohách spisu) soud zjistil, že na lavičkách se stoly a slunečníky naproti většího objektu s občerstvením sedí asi šest lidí, další dva lidé okolo laviček postávají, tito lidé nic nekonzumují.

21. Ze stvrzenky od žalobkyně [číslo] ze dne 16. 7. 2018 (v přílohách spisu) má soud za zjištěné, že žalovaný uhradil uvedeného dne žalobkyni částku 14 000 Kč za účelem platby nájemného za třetí a čtvrté čtvrtletí roku 2018. Ze stvrzenky od žalobkyně [číslo] ze dne 30. 1. 2019 (v přílohách spisu) má soud za zjištěné, že žalovaný uhradil uvedeného dne žalobkyni částku 7 000 Kč za účelem platby nájemného za první čtvrtletí roku 2018. Ze stvrzenky od žalobkyně [číslo] ze dne 29. 4. 2019 (v přílohách spisu) má soud za zjištěné, že žalovaný uhradil uvedeného dne žalobkyni částku 7 000 Kč za účelem platby nájemného za druhé čtvrtletí roku 2019. Ze stvrzenky od žalobkyně [číslo] ze dne 7. 8. 2019 (v přílohách spisu) má soud za zjištěné, že žalovaný uhradil uvedeného dne žalobkyni částku 7 000 Kč za účelem platby nájemného za třetí čtvrtletí roku 2019.

22. Z předžalobní výzvy ze dne 22. 9. 2021 (č.l. 6) soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 81 540 Kč představující bezdůvodné obohacení za užívání pozemku parc. [číslo] části pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce] v období od 23. 8. 2018 do 23. 8. 2019.

23. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 10. 1. 2023, č.j. [spisová značka] (v přílohách spisu), který nabyl právní moci ve výroku I. dne 3. 3. 2023 a ve výroku II. – V. dne 18. 7. 2023, konkrétně z odst. 53. tohoto rozsudku má soud za zjištěné, že při stanovení výměry plochy, kterou měl žalovaný užívat, pro určení bezdůvodného obohacení žalovaného soud vycházel z původně uzavřených smluv mezi účastníky a také z výkresu zpracovaného [jméno] [příjmení]. V nájemní smlouvě ze dne 8. 9. 2000 byly žalovanému pronajaty„ nebytové prostory“ (prodejní stánek, prostor pro stoly a lavice a WC) nacházejí se na pozemcích [číslo] a [číslo] o výměře 356 m2. V případě rozměrů objektu občerstvení vycházel soud z nájemní smlouvy ze dne 14. 7. 2004 a z její přílohy – geometrického zaměření GEOSTAR z 10. 12. 1997 a místo zastavěné plochy 56 m2 (objekt s občerstvením), tak vycházel z 57 m2, jak vyplývá ze zaměření [právnická osoba] a bylo to i mezi účastníky sjednáno, celková plocha užívaná žalovaným dle zaniklých nájemních smluv a zaměření [jméno] [příjmení] tak činí 365,3 m2 Z této výměry pak soud vypočítal celkovou výši bezdůvodného obohacení. K tomuto závěru dospěl i proto, že v řízení bylo provedeno dokazování vícero znaleckými posudky, kdy zastavěná plocha pod občerstvením se vždy lišila - povětšinou však byla stanovena v rozmezí 57 - 66 m2. Zaměření provedené geometrickým plánem GEOSTAR v příloze nájemní smlouvy tak dle závěru soudu nejlépe odráží velikost zastavěné plochy, na které je postaveno občerstvení [anonymizováno] a na této ploše se navíc účastníci při uzavření dohody o narovnání v červenci 2004 shodli.

24. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2023, č.j. [číslo jednací] (v přílohách spisu), který nabyl právní moci dne 18. 7. 2023, soud zjistil, že o odstavec výše uvedený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 byl ve věci samé potvrzen (konkrétně byl potvrzen ve výroku II, kterým byla částečně zamítnuta žaloba, a žalobkyně se proti tomuto výroku odvolala). V odůvodnění rozsudku je dále v jeho odstavci 55. uvedeno, že odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že v období od 26. 8. 2017 do 22. 8. 2018 užíval žalovaný pozemky bez právního důvodu, když nájemní vztah mezi účastníky skončil ke dni 18. 2. 2017 a od 19. 2. 2017 tak žalovaný užívá pozemky bez platné nájemní smlouvy. Sporný rozsah užívání pozemku parc. [číslo] je řešen v odst. 58., kde je uvedeno, že žalovaný sám zatravněné plochy neužívá – nic na nich nepěstuje a nemá na nich umístěné stoly ani lavice ani jiné své věci. Nelze sice vyloučit, že zatravněné plochy užívají i zákazníci žalovaného (zejména, že přes ně přejdou), tyto plochy jsou však přístupné všem návštěvníkům parku. Terasa včetně laviček a veřejné WC byly pro návštěvníky parku [anonymizováno] a [příjmení] [anonymizována dvě slova] zřízeny ještě před tím, než žalovaný zahájil svou činnost ve stánku s občerstvením. Zahájení činnosti žalovaného jednoznačně souviselo s uchováním tohoto místa nejen pro zákazníky žalovaného, ale pro všechny návštěvníky parku, když žalobkyně měla zájem na tom, aby žalovaný provozoval a udržoval namísto žalobkyně veřejná WC. Vzhledem k tomu, že vyhlídkovou terasu a veřejná WC mohli všichni návštěvníci parku nadále užívat, uchovaly si pozemky i přes provozování stánku s občerstvením ze strany žalovaného svůj charakter veřejného prostranství sloužícího všem. S tím logicky souvisí i skutečnost, že přes zatravněné plochy nechodili pouze zákazníci žalovaného, ale též ostatní návštěvníci parku, zejména jsou-li zatravněné plochy u cesty parkem. V odst. 59. - 62. je pak dále uvedeno, že ze stejných důvodů stánek s občerstvením, veřejné WC, dlážděná plocha, terasa a zatravněné plochy netvoří jeden funkční (funkčně neoddělitelný) celek, u kterého by bylo žádoucí zachovat stejný právní režim, jako je tomu např. u areálu závodiště, letiště či sportoviště (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5455/2016). V daném případě jsou zatravněné plochy u parkové asfaltové cesty a u parkové cesty, které slouží všem návštěvníkům parku a které využívají všichni návštěvníci parku. Menší zatravněná plocha nepřiléhá k veřejným WC, sousedí s dlážděnou plochou a parkovými cestami. Druhá (větší) zatravněná plocha je z jedné strany obklopena terasou a z druhé strany parkovou asfaltovou cestou. Zatravněné plochy tak netvoří se stánkem s občerstvením, veřejnými WC, dlážděnou plochou a terasou souvislý celek bez přerušení a nejsou s nimi funkčně provázány tak, aby s nimi tvořily funkčně neoddělitelný celek. Užívání terasy, na které má žalovaný stoly, lavice a přístěnek, jakož i užívání dlážděné plochy, na které má žalovaný rovněž stoly a lavice, je logicky vázáno zejména na konzumaci občerstvení ze stánku žalovaného. Jejich užívání zákazníky stánku občerstvení žalovaný ostatně ani nesporuje (!). Užívání sporných zatravněných ploch, stejně jako např. parkových cest však na konzumaci občerstvení ze stánku žalovaného vázáno není. Odvolací soud se ve shodě se soudem I. stupně neztotožnil s námitkou žalobkyně, že nízký plůtek na menší zatravněné ploše, dokazuje, že ji žalovaný užívá. Žalovaný přesvědčivě vyložil, že plůtek postavil proto, aby ho zákazníci neužívali, když ho nemá pronajatý. Sám tuto zatravněnou plochu nikterak neužíval, neosadil ji stoly, lavicemi ani jinými svými věcmi. A nízký plůtek ani nepředstavuje žádnou faktickou překážku pro návštěvníky parku, aby si přes něj krátili cestu z jedné parkové cesty na druhou. Jde-li o námitku, že soud I. stupně nesprávně vyhodnotil výkres [jméno] [příjmení], když nepřipočetl výměru přístřešku 9,5 m2, odvolací soud z provedeného dokazování zjistil, že přístřešek o výměře 9,5 m2 byl postaven na ploše terasy, je její součástí. Soud I. stupně proto postupoval při výpočtu celkové žalovaným užívané plochy správně; výměra přístřešku již byla zahrnuta v ploše terasy. Správný je tak závěr soudu I. stupně, že žalovaný v rozhodném období od 26. 8. 2017 do 22. 8. 2018 užíval toliko 365,3 m2 pozemků. Při zohlednění obvyklé ceny nájemného, stanoveného znaleckým posudkem ve výši 14 Kč měsíčně za 1 m2, tak bezdůvodné obohacení žalovaného za rozhodné období činilo 60 852,20 Kč a po odečtení žalovaným již zaplacené částky 27 771,74 Kč, ohledně které bylo řízení zastaveno, je žaloba důvodná toliko ohledně částky 33 080,46 Kč s příslušenstvím. Soud I. stupně proto správně žalobu ve zbylém rozsahu výrokem II jako nedůvodnou zamítl.

25. Z dalších ve věci provedených důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti (fotografie na č.l. 122-123, technická zpráva včetně řezu a výkresu - v přílohách spisu, znalecký posudek [číslo] 2017 od znaleckého ústavu [právnická osoba] ze dne 21. 8. 2017 - v přílohách spisu, Stvrzenka [číslo] ze dne 26. 2. 2018, Stvrzenka [číslo] ze dne 7. 8. 2019, ruční měření z portálu [webová adresa] – v přílohách spisu).

26. Dle § 19 odst. 1 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, se městským částem svěřují do správy věci z majetku hlavního města Prahy, které jim byly svěřeny do hospodaření podle právních předpisů vydaných hlavním městem Prahou platných ke dni účinnosti tohoto zákona. Svěřenou správu majetku hlavního města Prahy městské části lze odejmout za účelem, pro který lze majetek vyvlastnit podle zvláštního právního předpisu.

27. Dle § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platí, že každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

28. Dle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

29. Dle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

30. Dle § 2999 odst. 1 občanského zákoníku platí, že není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

31. Na základě provedeného dokazování, řídíc se výše uvedenými zákonnými ustanoveními a vědom si obsahu rozsudků ve [spisová značka] dospěl soud k následujícím skutkovým a právním závěrům. Žalovaný v rozhodné době, tj v období od 23. 8. 2018 do 23. 8. 2019, neměl žádný právní titul k tomu, aby užíval jakoukoliv část řešených pozemků parc. [číslo] v k.ú. [část obce]. Dle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2023, č.j. [číslo jednací], totiž nájemní vztah mezi účastníky skončil ke dni 18. 2. 2017, od 19. 2. 2017 tak žalovaný užívá zmiňované pozemky bez právního důvodu, lze rovněž říci neoprávněně. Ze strany žalovaného tak v žalobě uvedeném období došlo k bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně dle § 2991 občanského zákoníku. Pro zjištění výše bezdůvodného obohacení vycházel soud v tomto řízení, stejně jako v řízení [spisová značka], především z výkresu se zaměřením od [jméno] [příjmení], z kterého zjistil, že celková plocha, kterou žalovaný přímo používá pro účely svého podnikání na [anonymizováno], činí 364,3 m2 (objekt občerstvení – 56 m2, objekt veřejných WC - 23,1 m2, zpevněná obslužná plocha - 68,5 m2, dlážděná plocha s lavičkami - 216,7 m2). Soud i z hlediska předvídatelnosti a právní jistoty dle § 13 občanského zákoníku neměl jakýkoliv důvod se odchýlit od skutkového závěru učiněného v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 10. 1. 2023, č.j. [číslo jednací], když tento skutkový závěr byl potvrzen i rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2023, č.j. [číslo jednací], tedy že rozměr objektu občerstvení, který byl změřen [jméno] [příjmení] – 56 m2, byl nahrazen naměřeným rozměrem od [právnická osoba] z 10. 12. 1997 – 57 m2, tj. celkové rozměry plochy užívané žalovaným činí 365,3 m2. Soud v této souvislosti poukazuje na to, že předmět tohoto řízení je prakticky totožný s předmětem řízení ve věci [spisová značka] a jediným podstatným rozdílem je období, za které žalobkyně požaduje po žalovaném bezdůvodné obohacení. V obou řízeních tak byly provedeny téměř totožné důkazy (v řízení [spisová značka] bylo provedeno více důkazů, protože mezi stranami bylo více sporných otázek). V tomto řízení bylo oproti druhému řízení navíc provedeno několik fotografií z řešené lokality v parku [anonymizováno], kde žalovaný podniká. Soudem bylo rovněž provedeno místní šetření na předmětném místě. Soud však ani na základě svého vlastního dokazování, které zahrnovalo právě i uváděné fotografie a místní šetření, nedospěl k jiným zjištěním, než které jsou uvedeny v citovaných rozsudcích ve věci [spisová značka]. Soud i v této věci (jak je patrno z toho, že pro určení bezdůvodného obohacení vychází z rozměru 365,3 m2) taktéž nezahrnul zatravněné plochy nacházející se mezi stoly s lavicemi a slunečníky a parkovou cestou („ větší zatravněná plocha“) a vedle objektu WC („ menší zatravněná plocha“) do výpočtu pro zjištění bezdůvodného obohacení. Soud sice dospěl k závěru, že minimálně v případě větší zatravněné plochy se po ní pohybují především zákazníci žalovaného, a to už jen z toho důvodu, že se k terase s lavicemi a stoly není prakticky možné dostat jinak, než přes tuto zatravněnou plochu. Ostatní návštěvníci parku zároveň vzhledem k umístění a charakteru této větší plochy nemají dle názoru soudu mnoho důvodů tuto zatravněnou plochu jakkoliv užívat i s přihlédnutím k tomu, že trávník na této ploše je velmi poškozený (vyšlapaný), a to pravděpodobně právě od hostů žalovaného. I přes uvedené je však nutné konstatovat, že žalovaný či provoz jeho občerstvení objektivně nebrání nikomu v tom, aby na předmětnou větší zatravněnou plochu vstoupil, přešel přes ní apod. Z fotografie od žalovaného ze dne 27. 9. 2023 z 8:38 ve spojení s provedeným místním šetření z téhož dne navíc bylo soudem zjištěno, že na lavičky za trávníkem si sedají i ostatní návštěvníci parku, a to právě v době, kdy občerstvení není ještě otevřené, s velkou pravděpodobností tak musejí rovněž přecházet přes větší zatravněnou plochu. Soud tak učinil totožný závěr, jaký byl učiněn ve věci [spisová značka], tedy, že řešené zatravněné plochy slouží všem návštěvníkům parku, žalovaný na nich nic nepěstuje a nemá na nich umístěné stoly ani lavice ani jiné své věci (v řízení byl sice proveden důkaz fotografií z portálu [webová adresa] z roku 2017, z které bylo zjištěno, že žalovaný měl na větší zatravněné ploše umístěnou tabuli s nabídkou občerstvení, avšak tento důkaz se týkal jiného období, než které je řešeno v žalobě, žalobkyně v řízení ničím neprokázala, že by žalovaný v žalobě řešeném období měl cokoliv umístěno na zatravněných plochách). Soud se dále v „ problematice zatravněných ploch“ plně odkazuje na argumentaci uvedenou v citovaném rozsudku Městského soudu v Praze, konkrétně na jeho odst. 58. – 60. Žalobkyně dále v řízení uváděla, že ve věci [spisová značka] soudy mylně vycházely z nájemní smlouvy ze dne 8. 9. 2000, neboť verze, která byla v druhém řízení provedena jako důkaz, byla žalovaným pozměněna tak, že pronajaté nebytové prostory mají mít 356 m2 namísto 56 m2. Žalovaný měl ve smlouvě rovněž pozměnit cenu za 1 m2. K tomuto tvrzení žalobkyně soud uvádí, že i v řízení ve věci [spisová značka] byly provedeny jako důkaz obě verze zmíněné nájemní smlouvy, když verzi, kterou předložila žalobkyně v řízení [spisová značka] (s 56 m2) byla provedena Městským soudem v Praze, který k oběma verzím smluv uvedl, že není podstatný rozsah uvedený v nájemních smlouvách, ale naopak je podstatný rozsah užívaných pozemků žalovaným (viz odst. 46. citovaného rozsudku). Soud v této věci dospěl k závěru, že klíčové pro zjištění rozsahu užívaných pozemků žalovaným bylo jejich faktické zaměření, ať již právě [jméno] [příjmení], které zaznamenal do výkresu, či [právnická osoba]. Sjednané údaje o rozměrech v nájemní smlouvě ze dne 8. 9. 2000, tak prakticky o ničem nevypovídají a ani z jedné verze těchto smluv nelze zjistit, jak účastníci došli k hodnotám, které jsou v nich uvedeny.

32. Rozsah užívaných pozemků žalovaným tak byl zjištěn právě ve výši 365,3 m2 a dle znaleckého posudku [číslo] 2019 ze dne 24. 8. 2019 od znaleckého ústavu [právnická osoba] má soud za prokázané, že obvyklé nájemné za užívání pozemků, které užíval žalovaný v případě v žalobě řešeného období (od 23. 8. 2018 do 23. 8. 2019) činilo 14,365 Kč/m2/měsíc. Žalovaný se tak bezdůvodně obohatil ve výši 62 970,41 Kč (365,3 – rozměry pozemků x 14,365 – obvyklé nájemné za m2 x 12 – počet měsíců = 62 970,41). Žalovaný však ještě před podáním žaloby uhradil žalobkyni částku 28 000 Kč právě za užívání předmětných pozemků za období, které je řešeno v žalobě (žaloba byla žalobkyní v průběhu řízení v této části vzata zpět a řízení o ní bylo zastaveno). Z částky 62 970,41 Kč je tak nutné ještě odečíst právě již žalovaným zaplacených 28 000 Kč (62 970,41 – 28 000 = 34 970,41). Žalovanému tak bylo ve výroku I. tohoto rozsudku uloženo, aby žalobkyni zaplatil částku 34 970,41 Kč se zákonným úrokem z prodlení, na který má žalobkyně právo na základě § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části 18 569,59 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky soud výrokem II. tohoto rozsudku žalobu zamítl (81 540 – 62 970,41 = 18 569,59).

33. Výrok III. tohoto rozsudku o nákladech řízení vychází z § 142 odst. 2 o.s.ř. a 146 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný byl ve sporu úspěšný v rozsahu 57,11 % předmětu řízení (v části 46 569,59 Kč), neúspěšný v rozsahu 42,89 % předmětu řízení (34 970,51 Kč), má tudíž právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 14,22 % Tyto náklady se skládají z nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), vypočtená z tarifní hodnoty ve výši 81 540 Kč, která tak vychází na částku 4 380 Kč za každý z osmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d), g) (převzetí a příprava zastoupení, účast u soudního jednání dne 21. 6. 2022, vyjádření ve věci ze dne 14. 10. 2022, účast u soudního jednání dne 15. 8. 2023, vyjádření ze dne 15. 9. 2023, účast u jiného soudního roku – místní šetření dne 27. 9. 2023, účast u soudního jednání dne 3. 10. 2023 – déle než dvě hodiny – 2 úkony) včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Žalovanému tak náleží celková náhrada nákladů řízení ve výši 5 323,97 Kč (14,22 % z částky 37 440 Kč).