20 C 534/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Petráškem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupen advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rapotice, obec a číslo , PSČ obec o 6 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 000 Kč od 23. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 807 Kč, nákladů s pojených s uplatněním pohledávky ve výši 500 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 6 000 Kč od 17. 10. 2017 do 22. 5. 2020 zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 535,55 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 6 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným byla dne 16. 6. 2017 uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku prostřednictvím jedinečného osobního uživatelského účtu na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně smlouva o revolvingovém úvěru. Svoji vůli žalovaný projevil tak, že do pole v uživatelském účtu vložil jedinečný identifikační kód. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit úrok ve výši 8,5 % měsíčně z poskytnutého úvěru a poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky, nejméně však ve výši 1 000 Kč. Žalovaný čerpal částku ve výši 6 000 Kč, kterou měl v souladu se smlouvou splácet, a to vždy minimálně ve výši uvedené ve výpisu. Žalovaný z celkové čerpané výše úvěru neuhradil právní předchůdkyni žalobkyně jistinu úvěru ve výši 6 000 Kč, tu měl v souladu s příslušnými výpisy generovanými na uživatelském účtu vrátit do 16. 10. 2017. Žalobkyně tak požaduje po datu splatnosti od 17. 10. 2017 zákonný úrok z prodlení, účelně vynaložené náklady ve výši 500 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 1 807 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou ze dne 20. 12. 2019 na společnost [právnická osoba], [IČO], a ta ji postoupila smlouvou ze dne 20. 12. 2019 na žalobkyni.

2. Žalovaný k podané žalobě uvedl, že od společnosti [právnická osoba] si nikdy žádné peníze nepůjčoval. Žalovaný má za to, že se musí jednat o podvod, kdy se za něj mohl vydávat a půjčit si peníze jistý„ [jméno] [jméno]“. S uváděnou společností žalovaný žádné smlouvy neuzavíral, pokud by nějakou smlouvu podepsal, určitě by ji měly obě strany řádně podepsanou 3. Ve věci dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu a má za prokázané:

4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 16. 6. 2017 soud zjistil, že obsahuje údaje o právní předchůdkyni žalobkyně a žalovaném, úvěrový limit byl sjednán ve výši 35 000 Kč, smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Součástí smlouvy byly Obchodní podmínky a Sazebník. Žalovaný byl povinen splácet úvěr, úroky z úvěru a poplatek za čerpání pravidelnými měsíčními splátkami ve výši odpovídající minimálním splátkám dle Obchodních podmínek, tj. ve výši (a) 12,50 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání nebo (b) 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší, a to vždy 30. den každého kalendářního měsíce počínaje dnem 16. 6. 2017 Smlouva o revolvingovém úvěru neobsahuje podpis žalovaného. Součástí smlouvy byly informace o spotřebitelském úvěru a Obchodní podmínky [právnická osoba] [příjmení] [jméno].

5. Z výpisu z účtu od [anonymizováno] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet č. [bankovní účet] dne 16. 6. 2017 částku ve výši 6 000 Kč.

6. Z výpisu z účtu od [anonymizováno] (ekonto) má soud za zjištěné, že žalovaný měl v roce 2017 bankovní účet [číslo] (kód banky [anonymizováno] je [číslo]).

7. Z platebních informací, výpisů z účtu, [variabilní symbol], bylo zjištěno, že ke dni 16. 7. 2017 měl žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradit celkem 7 260 Kč (celkově dlužil dle právní předchůdkyně žalobkyně), ke dni 16. 8. 2017 – 6 787 Kč, kde dni 16. 9. 2017 – 7 564 Kč, ke dni 16. 10. 2017 – 8 324 Kč.

8. Ze smluv o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni – nejprve byla postoupena na společnost [právnická osoba], později na žalobkyni. (v příloze byla pohledávka žalovaného uvedena na řádku [číslo]).

9. Z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínky ze dne 6. 5. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávky na žalobkyni s tím, že má dlužná částka být uhrazena do sedmi dnů. Oznámení bylo žalovanému zasláno dne 15. 5. 2020 na adresu [adresa žalovaného], jak vyplývá z podacího lístku ze dne 15. 5. 2020.

10. Z Loan application info soud zjistil, že obsahuje údaje o žalovaném, údaje o úvěru. Uvedené informace nejsou žalovaným podepsány.

11. Z výpisu z centrální evidence obyvatel týkající se žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný má od 3. 1. 2018 trvalou adresu pobytu evidovanou na adrese [adresa žalovaného] adresa úřadu.

12. Po právní stránce byla věc soudem posouzena dle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), dle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena ve smyslu ust. 1879 o. z., neunesla důkazní břemeno, kdy v řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena předmětná smlouva o revolvingovém úvěru, neboť smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 16. 6. 2017 byla předložena bez podpisu žalovaného. Soud si je vědom, že měla být tato smlouva uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, nicméně žalobkyně v řízení pouze prokázala z předložených výpisů z účtu, že žalovanému byla zaslána částka ve výši 6 000 Kč na jeho bankovní účet. Nicméně nebyl prokázán právní důvod (uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru včetně sjednaných podmínek, zejména poplatku za poskytnutí úvěru), soud proto postupoval dle ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), neboť se jedná ze strany žalovaného o bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobkyni uhradit. Bezdůvodné obohacení je žalovaný povinen vrátit žalobkyni jako aktivně legitimovanému subjektu, neboť pohledávka za žalovaným byla dne 20. 12. 2019 postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z. Na postupníka přitom může přejít i pohledávka z bezdůvodného obohacení, ačkoliv byla ve smlouvě o postoupení kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy o zápůjčce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009). K námitce žalovaného, že mu žalobkyně či její právní předchůdkyně nezasílala písemnosti na adresu jeho trvalé pobytu, který má od 3. 1. 2018 na adrese [adresa žalovaného] (adresa úřadu), soud pro úplnost uvádí, že bylo především povinnosti žalovaného jako dlužníka, který obdržel na svůj bankovní účet částku 6 000 Kč, informovat věřitele o případné změně svého bydliště či doručovací adresy. Skutečnost, že žalovanému se nedostaly písemnosti od žalobkyně či právní předchůdkyně žalobkyně do vlastních rukou, nemá navíc žádný vliv na to, že žalovaný je povinen vrátit částku 6 000 Kč, která mu prokazatelně byla zaslána na bankovní účet, zpět věřiteli, tj. v daném případě žalobkyni.

14. Žalobkyně požadovala přiznání úroků z prodlení od 17. 10. 2017. S tímto požadavkem žalobkyně se soud neztotožňuje, neboť již Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že:„ Bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.“ Dluh se stal splatným až učiněnou výzvou, resp. oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 5. 2020, které bylo žalovanému zasláno dne 15. 5. 2020 žalovaný měl plnit do 7 dnů od odeslání výzvy, tj. do 22. 5. 2020. Žalovaný je tudíž v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ve smyslu § 1970 o. z., a byl povinen plnit, nikoliv však prvního den poté, jak uvádí dané rozhodnutí (to ještě odkazuje na ust. § 563 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013), ale bez zbytečného odkladu dle současné účinné úpravy v ust. § 1958 odst. 2 o. z. (v ostatním však zůstává uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky nadále aplikovatelné). V oznámení ze dne 6. 5. 2020 byla určena lhůta 7 dnů, nicméně čas plnění závazný pro dlužníka může vyplývat vždy jedině ze smlouvy, ze zákona anebo ze soudního rozhodnutí a nemůže být určován věřitelem (viz Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721-2054), 1. vydání, 2014, s. 998-1014). Lhůta k plnění uvedená žalobkyní, ale zákonnou lhůtu nezkracuje, spíše se jedná o prodloužení lhůty dané ust. § 1958 odst. 2 o. z., kdy za lhůtu bez zbytečného odkladu pro tento případ by se dala považovat lhůta v řádech dnů. Soud proto vycházel při stanovení splatnosti ze lhůty prodloužené žalobkyní a přiznal jí úroky z prodlení od 23. 5. 2020 ve výši, která je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích.

15. Soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení z dlužné částky 6 000 Kč ode dne 23. 5. 2020 do zaplacení, ve zbylém ohledně zákonného úroku z prodlení žalobu zamítl. Soud dále zamítl žalobu v části požadovaného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 807 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 500 Kč, neboť jak bylo výše uvedeno, žalobkyně v řízení neprokázala uzavření smlouvy o úvěru, a proto se nemůže domáhat nároků vyplývajících z této smlouvy, jakými jsou právě náklady spojené s uplatněním pohledávky a smluvní úrok.

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 146 odst. 2 o.s.ř., dle kterého v řízení převážně úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému v rozsahu 25,48 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 62,74 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 37,26 %). Žalobkyně byla neúspěšná co do zákonného úroku z prodlení za období od 23. 5. 2017 do 22. 5. 2020, tento úrok soud kapitalizoval na částku 1 255,80 Kč. Dále byla žalobkyně neúspěšná co do částek 1 807 Kč a 500 Kč, celkem tedy 3 562,80 Kč. Žalobkyně byla úspěšná v části 6 000 Kč Náklady řízení tak činí 25,48 % z částky 6026,50 Kč, tedy 1 535,55 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení a žaloba) a z částky 750 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (předžalobní výzva) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 650 Kč ve výši 976,50 Kč.