21 C 194/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Hanákovou, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený údaje o soudem ostanoveném opatrovníkovi údaje o zástupci pro 307 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 307 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 307 Kč od 25. 7. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 22. 3. 2021, ve znění doplnění žaloby ze dne 29. 3. 2022, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 307 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně dne 24. 6. 2020 poskytla žalovanému zdravotní péči ve zdravotnickém zařízení žalobkyně. Náklady na tuto péči byly žalovanému vyúčtovány fakturou číslo ze dne 24. 6. 2020 na částku 307 Kč, splatnou dne 24. 7. 2020. Protože žalovaný, státní příslušník Ukrajiny, v době poskytnutí zdravotní péče nebyl pojištěn, je povinen náklady na tuto péči uhradit sám. Žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky vyzývala upomínkou ze dne 8. 2. 2021.

2. Opatrovník žalovaného k žalobě v podání ze dne 5. 4. 2022 uvedl, že navrhuje zamítnutí žaloby v celém rozsahu, neboť žalobkyně neprokázala, že došlo k donesení stravy žalovanému, proto nemohlo dojít k naplnění smlouvy o zdravotní péči. Dále uvedla, že žalovaný není ve sporu pasivně legitimován, protože dle sdělení Ministerstva vnitra ze dne 29. 3. 2021 žalovaný v době poskytnutí zdravotní péče nebyl hlášen v registru Cizineckého informačního systému České republiky a nepobýval tak v ČR. Soudu také sdělila, že žaloba je v rozporu s dobrými mravy, a to s přihlédnutím k invazi Ruska na Ukrajinu.

3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o. s. ř. projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal.

4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

5. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že žalovaný měl původně v ČR povolen dlouhodobý pobyt za účelem výkonný manažer do 10. 10. 2011, dne 2. 9. 2011 si požádal o prodloužení dlouhodobého pobytu, to však nebylo povoleno a nabylo právní moci dne 31. 12. 2016. Účastníci poté dne 24. 6. 2020 uzavřeli smlouvu o poskytnutí zdravotní péče, smlouva byla podepsána žalovaným. Žalovanému byla dne 19. 6. 2020 a 24. 6. 2020 poskytnuta zdravotní péče v zařízení žalobkyně, konkrétně na anonymizováno 7 slov část obce. Poskytnutá zdravotní péče byla žalovanému vyúčtována fakturou číslo ze dne 24. 6. 2020 na částku 1 307 Kč, splatnou dne 24. 7. 2020, jejíž přílohou byl podrobný rozpis poskytnuté zdravotní péče. Žalovaný v uvedené souvislosti uhradil částku ve výši 1 000 Kč. Žalovaný zároveň ke dni 19. 6. 2020 nebyl pojištěn v rámci systému veřejného zdravotního pojištění. Žalovanému byla zaslána výzva k plnění ze dne 8. 2. 2021.

6. Dle ust. § 2 odst. 2 písm. a zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (dále jen„ zákon o zdravotních službách“), platí, že zdravotními službami se rozumí poskytování zdravotní péče podle tohoto zákona zdravotnickými pracovníky a dále činnosti vykonávané jinými odbornými pracovníky, jsou-li tyto činnosti vykonávány v přímé souvislosti s poskytováním zdravotní péče.

7. Dle ust. § 41 odst. 1 písm. c) zákona o zdravotních službách platí, že pacient je při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem.

8. Dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. V řízení bylo předloženými listinami prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému zdravotní péči ve smyslu ust. § 2 odst. 2 písm. a) zákona o zdravotních službách, kterou žalovanému vyúčtovala. Žalovaný byl povinen poskytnutou zdravotní péči uhradit dle ust. § 41 odst. 1 písm. c) zákona o zdravotních službách, což však anii přes výzvu žalobkyně neučinil. Na žalovaném bylo, aby tvrdil a prokázal, že dlužnou částku uhradil, příp. že závazek zanikl jiným způsobem, to však neučinil, soud proto žalobě vyhověl. Vedle dlužného pojistného vznikl žalobkyni také nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Námitku žalovaného, že žaloba je v rozporu s dobrými mravy kvůli současné invazi Ruska na Ukrajinu soud považuje za nedůvodnou, neboť služby byly žalovanému poskytnuty a žaloba podána ještě před ruskou invazí na Ukrajinu, stejně jako argument, že žalovaný nepobýval v ČR, neboť ze samotné skutečnosti, že žalovaný v době poskytnutí péče žalobkyní neměl v ČR povolen pobyt nelze dovozovat, že se v ČR skutečně nevyskytoval, a to s přihlídnutím ke skutečnosti, že žalovaný podepsal smlouvu o poskytnutí zdravotní péče.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (výzva k plnění, návrh ve věci samé) neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.