21 C 221/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Hanákovou, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 102 414,47 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 90 735,89 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 90, 735,89 Kč od 13. 4. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba s tím, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z částky 90 735,89 Kč od 1. 4. 2021 do 12. 4. 2021 ve výši 8,25 % ročně a částku 11 678,58 Kč s úrokem z prodlení z částky 11 678,58 od 13. 4. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 26 131,10 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně [titul] [jméno] [příjmení], [titul], advokátky, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobou doručenou soudu dne 20. 4. 2021, ve znění doplnění ze dne 25. 10. 2021 (č. l. 27-28 spisu) a doplnění učiněného při ústním jednání dne 2. 11. 2021 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 102 414,47 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [anonymizována dvě slova], (dále také jen jako„ právní předchůdkyně žalobkyně”) uzavřela s žalovaným dne 8. 5. 2013 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z dotazníku vyplněného žalovaným, ve kterém žalovaný uvedl, že pracuje jako OSVČ s měsíčním příjmem 60 000 Kč, jeho měsíční náklady na bydlení činí 16 000 Kč, ostatní závazky 12 000 Kč, je svobodný a nemá vyživovací povinnost, bydlí v nájmu, náklady na bydlení byla prověřeny proti tabulce minimálních nákladů na bydlení, současně byl použit ukazatel Minimálního disponibilního příjmu, standardně právní předchůdkyně žalobkyně postupuje tak, že provede ověření příjmu proti tabulce přepokládaných příjmů ve vztahu k profesi, dále činí prověření v databázi SOLUS, kde žalovaný nebyl veden jako osoba se závazky po splatnosti, ve vztahu k žalovanému toto žalobkyně konkrétně učinila dne 17. 6. 2013. Žalobkyně neměla důvod považovat informace poskytnuté žalovaným za nevěrohodné, žalovaný navíc úvěr řádně po dobu téměř sedmi let splácel. Pokud by za těchto okolností měla být smlouva shledána neplatnou, jednalo by se v daném případě o zbytečný formalismus. Na základě smlouvy o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce. Čerpání úvěru bylo evidováno na podúčtu [číslo]. Dne 1. 6. 2015 došlo ke zrušení právní předchůdkyně žalobkyně bez likvidace, nástupnickou obchodní korporací se následně stala žalobkyně. Ke dni 29. 6. 2020 žalovaný postupně z úvěrového rámce vyčerpal peněžní prostředky v celkové výši 625 253,21 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % z dlužné částky, a to vždy k poslednímu pracovnímu dni v měsíci, nejméně pak 500 Kč. Účastníci si sjednali úrokovou sazbu ve výši 22,68 %. Žalovaný byl dále povinen hradit pojištění ve výši 3,34 % z měsíční splátky úvěru. Splatnost byla stanovena vždy k 10. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků. Počínaje zářím 2014 pak bylo datum splatnosti posunuto na 17. den v měsíci. Žalovaný však nehradil úvěr řádně a včas, porušil tak své povinnosti vyplývající ze smlouvy, žalobkyně proto požadovala také smluvní pokutu. Výše smluvní pokuty činila celkem 905 Kč odpovídající do dne 30. 11. 2016 výši 8 % z každé splátky, s níž byl žalovaný v prodlení, ode dne 1. 12. 2016 pak smluvní pokuta činila 0,1 % denně ze splátky v prodlení, s jejímž splacením se žalovaný dostal do prodlení více než 30 dnů. Protože se žalovaný dostal se splácením do prodlení, žalobkyně dopisem ze dne 24. 2. 2021 odstoupila od smlouvy a došlo tak k zesplatnění dluhu s účinností od 31. 3. 2021. K tomuto dni činila dlužná částka 102 414,47 Kč a byla představována jistinou ve výši 90 735,89 Kč, úroky do dne zesplatnění ve výši 8 901,13 Kč, pojistným ve výši 1 272,45 Kč, náhradou nákladů za vymáhací proces a odeslání upomínky ve výši 600 Kč, smluvní pokutou z prodlení ve výši 905 Kč. Žalovaný po odstoupení od smlouvy žalobkyni ničeho neuhradil. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k plnění, a to i prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní upomínkou ze dne 1. 4. 2021. K výzvě soudu žalobkyně dále doplnila, že žalovaný do odstoupení od úvěrové smlouvy neuhradil splátky za měsíce říjen 2020 až únor 2021. Částka za neuhrazené měsíční splátky představovala na smluvním úroku částku ve výši 8 901,13 Kč a na pojistném částku ve výši 1 272,45 Kč. Konkrétně žalovaný neuradil dne 17. 10. 2020 splátku ve výši 5 000 Kč, z níž jistina činila 3 005,97 Kč, úrok 1 744,53 Kč a pojistné 249,50 Kč, dne 17. 11. 2020 splátku ve výši 5 000 Kč, z níž jistina činila 2 949,83 Kč, úrok 1 800,67 Kč a pojistné 249,50 Kč, dne 17. 12. 2020 splátku ve výši 5 000 Kč, z níž jistina činila 3 009,66 Kč, úrok 1 740,84 Kč a pojistné 249,50 Kč, dne 17. 1. 2021 splátku ve výši 5 000 Kč, z níž jistina činila 2 946,82 Kč, úrok 1 803,68 Kč a pojistné 249,50 Kč, dne 17. 2. 2021 splátku ve výši 5 500 Kč, z níž jistina činila 3 414,14 Kč, úrok 1 811,41 Kč a pojistné 274,45 Kč. Žalovanému byla rovněž naúčtována smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně, a to dne 17. 10. 2020, přičemž ke dni 17. 10. 2020 činil součet dlužných měsíčních splátek 5 000 Kč. Z této částky se počítala smluvní pokuta po dobu 31 dní, což činilo 155 Kč, žalovanému byla rovněž naúčtována smluvní pokuta dne 17. 12. 2020, kdy ke dni 17. 11. 2020 činil součet dlužných měsíčních splátek 10 000 Kč. Z této částky smluvní pokuta za dobu 30 dní činila 300 Kč. Dne 16. 12. 2020 byla předepsána splátka ve výši 5 000 Kč, tzn., že po dobu jednoho dne se smluvní pokuta počítala z dlužných splátek ve výši 15 000 Kč, což činilo 15 Kč. Celková výše pokuty tak činila 315 Kč. Dále byla žalovanému naúčtována smluvní pokuta dne 17. 1. 2021 s tím, že ke dni 17. 12. 2020 činil součet dlužných měsíčních splátek 15 000 Kč. Z dané částky se počítala smluvní pokuta po dobu 29 dní, což činilo 435 Kč. Celková výše požadovaných smluvních pokut tak činila 905 Kč. Náklady na vymáhací proces činily celkově 600 Kč a zahrnovali mzdové náklady, náklady vynaložené na užívání a vybavení kancelářských prostor, cestovné, poštovné, telekomunikační náklady a náklady na software.

2. Žalovaný k žalobě v odporu ze dne 21. 8. 2021 do v řízení vydaného platebního rozkazu (č. l. 12 spisu) uvedl, že požaduje, aby byla prověřena výše částky, kterou proti němu žalobkyně podanou žalobou uplatnila 3. K ústnímu jednání nařízenému na den 2. 11. 2021 se žalovaný bez omluvy nedostavil, soud proto jednal dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“ v jeho nepřítomnosti)

4. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

5. Dne 21. 5. 2013 uzavřela [právnická osoba] s žalovaným smlouvu o poskytnutí úvěru [číslo] v souvislosti s úvěrem na financování nákupu předmětu za částku 19 419 Kč, kdy žalovaný přímo zaplatil částku 4 061 Kč a zároveň se zavázal platit 10 měsíčních splátek ve výši 1 776 Kč a současně byl v této souvislosti žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 40 000 Kč, s možností zvýšení až do částky 100 000 Kč, přičemž žalovaný se jej zavázal splácet v měsíčních splátkách ve výši minimálně 5 % z dlužné čistky, minimálně ve výši 500 Kč vždy k 10. dni v měsíci, úroková sazba činila 22,58 % a pojištění 3,34 % ze sjednané měsíční splátky úvěru. Součást smlouvy měly tvořit všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] (viz žádost/smlouva o poskytnutí úvěru [číslo] ze dne 21. 5. 2013 a Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba]).

6. Dne 17. 6. 2013 provedla žalobkyně dotaz do databáze SOLUS ve vztahu k žalovanému s negativním výsledkem.

7. Ke dni účinnosti přeshraniční fúze, tj. k 31. 5. 2015, přešel veškerý majetek, dluhy a práva a povinnosti včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů [právnická osoba], a.s. na nástupnickou [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], akciová společnost se sídlem [adresa], [země], zapsanou v obchodním rejstříku vedeném [soud] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] pod registračním číslem: [číslo], která v České republice podniká prostřednictvím svého odštěpného závodu [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], zapsaného v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, sp.zn.: [sp. zn.] [číslo] (viz úplný výpis z obchodního rejstříku [právnická osoba] ze dne 1. 11. 2021)

8. Dne 18. 1. 2021 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě neuhrazených splátek ve výši 21 505 Kč ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy, s tím, že jinak odstoupí od smlouvy (viz poslední možnost mimosoudního vyrovnání ze dne 18. 1. 2021, důkaz A8).

9. Ke dni 18. 2. 2021 vyčíslila žalobkyně celkovou dlužnou částku na částku celkem 102 414,47 Kč, z čehož úroky měly činit 8 901,13 Kč, pojištění částku ve výši 1 272,45 Kč, poplatky částku ve výši 600 Kč a pokuta částku ve výši 905 Kč, čerpaná jistina tak činila částku ve výši 90 735,89 Kč (viz výpis ke dni 18. 2. 2021 – číslo úvěru: [číslo], důkaz A9).

10. Dopisem ze dne 24. 2. 2021 adresovaným žalovanému žalobkyně odstoupila od smlouvy (viz odstoupení od úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 24. 2. 2021, důkaz A18). Dopis byl dán na poštu dne 1. 4. 2021 (viz poštovní podací arch s datem 24. 2. 2021).

11. Dopisem ze dne 1. 4. 2021 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu (viz výzva k zaplacení dluhu na úvěrovém účtu [číslo] ze dne 1. 4. 2021, důkaz A4). Dopis byl dán na poštu dne 1. 4. 2021 (viz poštovní podací arch s datem 1. 4. 2021).

12. Dle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (tj. ke dni uzavření smlouvy), platí, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

13. Dle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.”) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Dle ust. § 2 991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle ust. § 2 991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Dle ust. § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

17. Aby mezi účastníky došlo k uzavření platné smlouvy o úvěru, musela by být smlouva sjednána v souladu s ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně by tedy musela prověřit úvěruschopnost žalovaného na základě dostatečných informací získaných i od žalovaného, případně nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele – viz také rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, podle kterého věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Žalobkyně byla při jednání poučena dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. ve spojení s ust. § 118b odst. 1 o.s.ř., aby doplnila tvrzení, zda prověřila informace žalovaného o výši jeho příjmů z objektivních zdrojů a aby k prokázání doplňujících tvrzení označila veškeré důkazy. Současně byla poučena, že nesplnění uvedené procesní povinnosti by pro žalobkyni mělo ten následek, že soud by mohl žalobě vyhovět pouze jako nároku z bezdůvodného obohacení, a to jen ve vztahu k požadované jistině. Z provedeného dokazování však vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně se při podání žádosti o úvěr spolehla při posuzování úvěruschopnosti žalovaného ve vztahu k měsíčním příjmům žalovaného pouze na prohlášení žalovaného o výši jeho příjmů, a toto prověření považovala za dostatečné a na prověření žalovaného v databázi SOLUS ze dne 17. 6. 2013, ke kterému však došlo až po uzavření smlouvy dne 21. 5. 2013. Soud tak ve smyslu shora uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně informace o výši příjmů žalovaného neprověřila z objektivních zdrojů, a proto je smlouva o úvěru neplatná ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580 a ust. § 588 o. z.

18. Z předloženého výpisu z úvěrového účtu však bylo prokázáno, že žalobkyně ke dni 18. 2. 2021 poskytla žalovanému na jistině částku ve výši 90 735,89 Kč. Jak již bylo výše uvedeno, smlouvu o úvěru však nelze povařovat za platnou, neboť nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, soud proto posoudil soud nárok žalobkyně dle ust. § 2 991 o. z, neboť poskytnutím peněžních prostředků ve prospěch žalovaného vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, přičemž nárok z bezdůvodného obohacení pak na žalobkyni přešel v důsledku přeshraniční fúze. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 90 735,89 Kč jako nároku z bezdůvodného obohacení. Uvedená částka se však mohla stát nejdříve splatnou na základě výzvy žalobkyně k plnění ze dne 1. 4. 2021 (čtvrtek) ve smyslu ust. § 573 pak soud měl za to, že výzva k plnění (§ 1 958 odst. 2 o. z.) byla žalované doručena dne 6. 4. 2021 (úterý) s tím, že podle výzvy k plnění měl žalovaný plnit neprodleně od doručení výzvy, kdy dle názoru soudu za plnění„ neprodleně“ soud lze ve smyslu ust. § 1959 písm. e) o. z. považovat lhůtu pěti dnů od doručení výzvy, která tak marně uplynula dne 12. 4. 2021 (pondělí) a do prodlení se tak žalovaný ve smyslu ust. § 1 986 o. z. dostal dne 13. 4. 2021. Žalobě tedy bylo vyhověno co do částky 90 735,89 Kč jako bezdůvodnému obohacení s úroky z prodlení z této částky až od 13. 4. 2021 ve výši 8,25 % ročně, na které žalobkyni vznikl nárok dle ust. § 1 970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I rozsudku). Na žalovaném bylo, aby tvrdil a prokázal, zda částku ve výši 90 735,89 Kč zaplatil. Tím, že se všk nedostavil k nařízenému ústnímu jednání, zbavil se možnosti být o uvedených procesních povinnostech poučen soudem dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 118b odst. 1 o. s. ř. Žaloba pak byla zamítnuta co do rozdílu mezi částkou požadovanou v žalobě, tj. částkou 102 414,47 Kč a částkou, která byla žalobkyni přiznána, tj. částkou 90 735,89 Kč, tzn., byla zamítnuta co do částky 11 678,58 Kč s úroky z prodlení z této částky od 13. 4. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, přičemž zamítnutá částka 11 678,58 Kč představuje požadované úroky ve výši 8 901,13 Kč, pojistné ve výši 1 272,45 Kč, náhradu nákladů za vymáhací proces a odeslání upomínky ve výši 600 Kč a smluvní pokutu ve výši 905 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva byla neplatná, totiž nemohl žalobkyni vzniknout nárok ani na zaplacení sjednaných úroků, poplatků na vymáhací proces a na sjednanou smluvní pokutu. Současně žaloba byla zamítnuta co do úroku z prodlení z částky 90 735,89 Kč za dobu od 1. 4. 2021 do 12. 4. 2021, neboť k tomuto dni nemohla být uvedená částka ještě splatná, když její splatnost nastala až dne 12. 4. 2021, jak je odůvodněno výše.

19. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř, podle kterého platí, že i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Žalobkyně v daném případě požadovala zaplacení jistiny pohledávky v celkové výši 93 513,34 Kč (částka ve výši 90 735,89 Kč – jistina úvěru, pojistné ve výši 1 272,45 Kč, náklady na vymáhací proces ve výši 600 Kč, a smluvní pokuta ve výši 905 Kč (příslušenství ve výši 8 901,13 Kč se pro účely vyčíslení úspěchu a neúspěchu nezapočítává) a byla na jistině úspěšná co do částky 90 735,89 Kč, tj. 97 % a žalovaný co do 3 % z žalované částky. Žalobkyně tedy byla neúspěšná pouze v nepatrné části žalovaného nároku, soud jí proto přiznal plnou náhradu nákladů řízení, které jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 4 097 Kč, odměnou advokáta za 3 úkony právní služby dle ust. § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) po 4 860 620 Kč, jednomu úkonu právní služby dle ust. § 6 odst. 1 a § 7 ve spojení s ust. § 11 odst. 2) písm. h) a. t., náhradě hotových výdajů za 4 úkony právní služby dle ust. § 13 odst. 4 ve spojení s ust. § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a § 11 odst. 2 písm. h) a. t. po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, účast na jednání, jednoduchá výzva k plnění) a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celková výše náhrady nákladů řízení tak činí 26 131,10 Kč.