21 C 235/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní JUDr. Zuzanou Hanákovou, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 74 663 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 335 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 27 335 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba s tím, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni: a) částku 47 328 Kč b) kapitalizované úroky ve výši 31 386,43 Kč c) úrok ve výši 20,50 % ročně z částky 31 440,56 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení d) úrok ve výši 19,98 % ročně z částky 13 653,70 Kč od 27. 11. 2019 do zaplacení e) kapitalizované úroky z prodlení ve výši 12 358,04 Kč f) úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 31 440,56 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení g) úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 653,70 Kč od 27. 11. 2019 do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 4. 2020, ve znění doplnění ze dne 12. 11. 2020, se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky v celkové výši 74 663 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] se sídlem [adresa], [IČO] (dále také jen jako„ právní předchůdkyně žalobkyně”) uzavřela s žalovaným dne 23. 3. 2015 smlouvu o zápůjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Na základě smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti částku ve výši 34 000 Kč. Žalovaný se zavázal v souvislosti s poskytnutím zápůjčky zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 28 426 Kč představující kapitalizované úroky ve výši 4 476 Kč při úrokové sazbě ve výši 20,5 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 6 987 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 16 963 Kč (dále jen„ poplatek”). Žalovaný se zavázal zápůjčku splatit v 60 týdenních splátkách po 1 041 Kč, poslední splátka pak byla splatná dne 16. 5. 2016. Žalovaný splátky řádně nehradil, poslední splátku zaplatil 21. 10. 2015. Žalovaný měl celkovou dlužnou částku uhradit nejpozději dne 16. 5. 2016, marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky, tak již byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdkyni žalobkyni vzniklo právo na zaplacení celé dosud neuhrazené částky, tj. na jistině částky ve výši 32 310,86 Kč a na poplatku částky 25 238,66 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně měla právo požadovat po žalovaném zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny, a to od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu splátek dlužné částky do zaplacení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena v plné výši, právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo také právo na zaplacení sjednaného úroku ve výši 20,50 % ročně z nezaplacené jistiny za dobu od 17. 5. 2016 (den po splatnosti poslední splátky) do zaplacení. Do data postoupení pohledávky bylo žalovaným na předmětnou pohledávku částečně hrazeno, a to celkem 2 305,92 Kč. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně pak byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 24. 6. 2019. Ke dni postoupení činila celková dlužná částka 55 243,60 Kč a byla představována jistinou ve výši 31 440,56 Kč, poplatkem ve výši 23 803,04 Kč, kapitalizovanými úroky ve výši 20 829,54 Kč z částky 31 440,56 Kč za dobu od 17. 5. 2016 do 24. 6. 2019, kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 8 128,83 Kč z částky 31 440,56 Kč za dobu od 24. 5. 2016 (tj. od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky) do 24. 6. 2019. Vedle uvedených částek, pak žalobkyně po žalovaném také požadovala zaplacení úroků z dlužné jistiny ve výši 31 440,56 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení ve výši 20,50 % ročně a zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužné jistiny ve výši 31 440,56 Kč za dobu od 25. 6. 2019 do zaplacení.

2. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným také dne 30. 1. 2015 smlouvu o zápůjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně, na jejímž základě poskytla žalovanému v hotovosti částku ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal v souvislosti s poskytnutím zápůjčky zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 20 902 Kč představující kapitalizované úroky ve výši 3 193 Kč při úrokové sazbě ve výši 19,98 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 4 751 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 958 Kč (dále jen„ poplatek”). Žalovaný se zavázal zápůjčku splatit v 60 týdenních splátkách po 766 Kč, poslední splátka pak byla splatná dne 25. 3. 2016. Žalovaný splátky řádně nehradil, poslední splátku zaplatil 26. 9. 2016. Žalovaný měl celkovou dlužnou částku uhradit nejpozději dne 25. 3. 2016, marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky, tak již byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdkyni žalobkyni vzniklo právo na zaplacení celé dosud neuhrazené částky, tj. na jistině částky ve výši 14 200,08 Kč a na poplatku částky 8 113,40 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně měla právo požadovat po žalovaném zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny, a to od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu splátek dlužné částky do zaplacení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla řádně uhrazena v plné výši, právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo také právo na zaplacení sjednaného úroku ve výši 19,98 % ročně z nezaplacené jistiny za dobu od 26. 3. 2016 (den po splatnosti poslední splátky) do zaplacení. Do data postoupení pohledávky bylo žalovaným na předmětnou pohledávku částečně hrazeno, a to celkem 894,08 Kč. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně pak byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 24. 6. 2019. Ke dni postoupení činila celková dlužná částka 21 642,92 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby bylo žalovaným uhrazeno celkem 2 000 Kč. Žalobkyně se tak podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení celkové dlužné částky ve výši 19 419,40 Kč, která je představována jistinou ve výši 13 653,70 Kč, poplatkem ve výši 5 765,70 Kč, kapitalizovanými úroky ve výši 10 556,89 Kč z částky 13 653,70 Kč za dobu od 26. 3. 2016 do 24. 6. 2019 a z kapitalizovaného úroku z aktuální dlužné jistiny od 25. 6. 2019 do 26. 11. 2019, kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 4 229,21 Kč z částky 13 653,70 Kč za dobu od 2. 4. 2016 (tj. od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky) do 24. 6. 2019 a z kapitalizovaného úroku z prodlení z aktuální dlužné jistiny od 25. 6. 2019 do 26. 11. 2019 Vedle uvedených částek, pak žalobkyně po žalovaném také požadovala zaplacení úroků z dlužné jistiny ve výši 13 653,7 Kč od 27. 11. 2019 do zaplacení ve výši 19,98 % ročně a zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužné jistiny ve výši 13 653,70 Kč za dobu od 27. 11. 2019 do zaplacení. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného řádně splácet zápůjčku především tím, že byl žalovaný dotazován na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, přičemž tyto informace byly obsahem zákaznické karty žalovaného a byly ověřovány oproti dokladům vyžadovaných od žalovaného. Žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného k úhradě dlužných částek předžalobní upomínkou.

3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.

4. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o. s. ř. projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal.

5. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav: 6. [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným byla dne 23. 3. 2015 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Na základě uzavřené smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 34 000 Kč. Bylo sjednáno, že žalovaný zaplatí v souvislosti s poskytnutím zápůjčky právní předchůdkyni žalobkyně poplatek ve výši 28 426 Kč, který se skládal z úroku ve výši 4 476 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 6 987 Kč a poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 16 963 Kč. Celková dlužná částka tak činila 62 426 Kč. Žalovaný se ji zavázal zaplatit v 59 týdenních splátkách po 1 041 Kč a jedné splátce po 1 007 Kč, přičemž první splátka byla splatná uplynutím 7 dnů od data uzavření smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně měla s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet poskytnuté prostředky, a to na základě informací získaných i od zákazníka, které měly být obsahem zákaznické karty zákazníka (viz Smlouva o zápůjčce [číslo] ze dne 23. 3. 2015).

7. Dle čl. 4 smluvních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně platných od 18. 2. 2015 činila výše úrokové sazby 20,50 % ročně (viz Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce právní předchůdkyně žalobkyně platné od 18. 2. 2015).

8. Dle tabulky umoření smlouvy [číslo] žalovaný dne 23. 3. 2015 čerpal částku 34 000 Kč, přičemž na smlouvu [číslo] uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku v celkové výši 7 182,40 Kč (viz Tabulka umoření smlouvy [číslo]).

9. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 30. 1. 2015 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Na základě uzavřené smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Bylo sjednáno, že žalovaný zaplatí v souvislosti s poskytnutím zápůjčky právní předchůdkyni žalobkyně poplatek ve výši 20 902 Kč, který se skládal z úroku ve výši 3 193 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 4 751 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 12 958 Kč. Celková dlužná částka tak činila 45 902 Kč. Žalovaný se ji zavázal zaplatit v 59 týdenních splátkách po 766 Kč a jedné splátce po 708 Kč, přičemž první splátka byla splatná uplynutím 7 dnů od uzavření data smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně měla s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet poskytnuté prostředky, a to na základě informací získaných i od zákazníka, které měly být obsahem zákaznické karty zákazníka (viz Smlouva o zápůjčce [číslo] ze dne 30. 1. 2015).

10. Dle čl. 4 smluvních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně platných od 1. 1. 2015 činí výše úrokové sazby 19,98 % ročně (viz Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce právní předchůdkyně žalobkyně platné od 1. 1. 2015).

11. Dle tabulky umoření smlouvy [číslo] žalovaný dne 30. 1. 2015 čerpal částku 25 000 Kč, přičemž na smlouvu [číslo] uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku v celkové výši 24 482,60 Kč (viz Tabulka umoření smlouvy [číslo]).

12. Pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byly na žalobkyni postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 (viz Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019).

13. Žalovanému bylo postoupení pohledávek plynoucích ze smlouvy [číslo] smlouvy [číslo] oznámeno dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 24. 6. 2019 a zároveň byl vyzván k úhradě předmětných pohledávek ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení výzvy. Žalovanému byl dopis ze dne 24. 6. 2019 odeslán dne 17. 7. 2019 (viz Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019, Podací lístek ze 17. 7. 2019).

14. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek předžalobní upomínkou ze dne 12. 3. 2020 (viz Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 12. 3. 2020, Podací lístek ze dne 13. 3. 2020).

15. Dle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (tj. ke dni uzavření smlouvy), platí, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

16. Dle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.”) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Dle ust. § 2 991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle ust. § 2 991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Dle ust. § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

20. Aby mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření platné smlouvy o úvěru, musela by být smlouva sjednána v souladu s ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně by tedy musela prověřit úvěruschopnost žalovaného na základě dostatečných informací získaných i od žalovaného, případně nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele – viz také rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, podle kterého věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Z provedeného dokazování však nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného. Dle smluv měla právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to i na základě informací získaných od zákazníka, které měly být obsahem zákaznické karty žalovaného. Soudu však zákaznická karta žalovaného předložena nebyla, stejně jako žádné další důkazy prokazující splnění zákonné povinnosti prověření úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně. Soud proto uzavřel, že smlouvy o úvěru jsou neplatné ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580 a ust. § 588 o.z.

21. Z předložených tabulek umoření však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 59 000 Kč. Žalovaný na předmětné smlouvy hradil částku v celkové výši 31 665 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že však smlouvy o zápůjčce nelze považovat za platné posoudil soud nárok žalobkyně dle ust. § 2 991 zákona č. 89/2012 Sb., o. z, neboť poskytnutím peněžních prostředků ve prospěch žalovaného vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení na úkor právní předchůdkyně žalobkyně, přičemž tento nárok byl smlouvou postoupen na žalobkyni dle ust. 1879 a násl. o. z.. Rozdíl mezi poskytnutou částkou ve výši 59 000 Kč a částkou zaplacenou žalovaným ve výši 31 665 Kč činí 27 335 Kč. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 27 335 Kč jako bezdůvodnému obohacení, přičemž uvedená částka se mohla stát nejdříve splatnou na základě výzvy k plnění právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 24. 6. 2019, která byla dána na poštu dne 17. 7. 2019, ve smyslu ust. § 573 pak soud má za to, že výzva k plnění (§ 1 958 odst. 2 o. z.) byla žalovanému doručena dne 22. 7. 2019 s tím, že podle výzvy k plnění měl žalovaný plnit do 10 dnů od doručení výzvy, tj. do 1. 8. 2019 a do prodlení ve smyslu ust. § 1 986 o.z. se tak žalovaný dostal dne 2. 8. 2019. Žalobě tedy bylo vyhověno co do částky 27 335 Kč jako bezdůvodnému obohacení s úroky z prodlení z této částky od 2. 8. 2019 ve výši 10 % ročně, na které žalobkyni vznikl nárok dle ust. § 1 970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně v petitu žaloby požadovala úroky z prodlení pouze ve výši jen 8,05 % ročně, ale z obsahu žaloby vyplynulo, že se po žalovaném domáhala zaplacení zákonných úroků z prodlení, přičemž ty ke dni 2. 8. 2019 činily 10 % ročně. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouvy o úvěru byly neplatné, nemohl žalobkyni vzniknout nárok na zaplacení žádných úroků, ani nárok na zaplacení jiné částky než částky, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla a žalovaný ji právní předchůdkyni žalobkyně nebo žalobkyni nevrátil. Žaloba tedy byla zamítnuta co do rozdílu mezi částkou požadovanou na jistinách a dlužných poplatcích, tj. částkou 74 663 Kč a částkou, která byla žalobkyni přiznána, tj. částkou 27 335 Kč, tzn., že žaloba byla zamítnuta co do částky 47 328 Kč. Žaloba dále byla zamítnuta co do požadovaných kapitalizovaných úroků ve výši 20 829,54 Kč a ve výši 10 556,89 Kč, tj. kapitalizovaných úroků v celkové výši 31 386,43 Kč, a co do požadovaného úroku ve výši 20,50 % ročně z částky 31 440,56 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a úroku ve výši 19,98 % ročně z částky 13 653,7 Kč od 27. 11. 2019 do zaplacení. Žaloba byla rovněž zamítnuta co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 8 128,83 Kč a ve výši 4 229,21 Kč, tj. kapitalizovaného úroku z prodlení v celkové výši 12 358,04 Kč, a to z toho důvodu, že ty byly požadovány ještě za období před splatností dluhu a z nesprávně vyčíslené částky. Dále byla žaloba zamítnuta co do úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 31 440,56 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 653,70 Kč od 27. 11. 2019 do zaplacení, neboť jednak nevznikl nárok na zaplacení částek v této výši ani na úroky z prodlení za předmětné období.

22. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně na jistině požadovala zaplacení částky 74 663 Kč (bez příslušenství) a byla úspěšná co do částky 27 335 Kč (bez příslušenství), tj. přibližně 37 % z žalované částky a žalovaný byl úspěšný co do 63 % z žalované částky, žalobkyně by tak měla platit 26 % nákladů řízení žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.