21 C 237/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Hanákovou, LL.M. ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro: o 550 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 550 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 13. 12. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce [titul] [jméno] [příjmení], advokáta.</b> <b>II. Žaloba s tím, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit</b> <b>a) úrok z prodlení z částky 550 000 Kč za dobu od 16. 1. 2019 do 12. 12. 2020 ve výši 9,75 % ročně a</b> <b>b) úrok z prodlení z částky 550 000 Kč za dobu od 13. 12. 2020 do zaplacení výše 1,5 procenta ročně,</b> <b>se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 168 531,50 Kč k rukám právního zástupce žalobce [titul] [jméno] [příjmení], advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobou doručenou soudu dne 13. 2. 2019, ve znění podání ze dne 4. 4. 2020, se žalobce domáhal nahrazení projevu vůle žalovaného. V odůvodnění uvedl, že je nájemcem bytové jednotky [číslo] v budově [adresa] nacházející se na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obci [obec] (dále také jen„ byt“ nebo„ bytová jednotka“). Nájemní právo k bytu měla již rodina matky žalobce, kdy v bytě vyrůstala jak matka žalobce, tak následně i žalobce. Na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. z. [spisová značka], se matka žalobce paní [jméno] [příjmení], dříve [příjmení], stala spolu se svými dvěma syny, tj. žalobcem a jeho bratrem [jméno], výlučnými uživateli bytu a v souladu s uvedeným rozsudkem uzavřela dne 26. 2. 1985 dohodu o užívání bytu, v roce 1990 se z bytu odstěhovala a právo užívání tak přešlo na její dva syny, kteří v bytě nadále bydleli. Syn [jméno] se odstěhoval v roce 1995, žalobce v bytě žil i nadále, čímž se stal výlučným nájemce bytu. Žalovaný od okamžiku, kdy se stal vlastníkem bytů v budově [adresa], usiloval o ukončení nájemních vztahů s nájemci. Žalobce původně neměl zájem o ukončení nájmu bytu, nicméně po opakovaných žádostech žalovaného účastníci uzavřeli dne 30. 10. 2018 smlouvu o budoucí dohodě o skončení nájmu, kterou bylo sjednáno, že v souvislosti s ukončením nájmu žalovaný vyplatí žalobci odstupné ve výši 600 000 Kč a nahradí náklady na stěhování do maximální výše 20 000 Kč Dohoda o skončení nájmu měla být uzavřena nejpozději do 15. 1. 2019 s tím, že pokud by se některá ze stran smlouvy dostala do prodlení se splněním uvedeného závazku, byla druhá strana oprávněna od smlouvy odstoupit. K protokolárnímu předání bytu mělo dojít ke dni skončení nájmu na základě uzavřené dohody o skončení nájmu. Dle smlouvy o budoucí dohodě o skončení nájmu byla žalobci zaplacena záloha na odstupné ve výši 50 000 Kč. Zbývající část odstupného měla být žalovanou složena do advokátní úschovy schovatele a zároveň právního zástupce žalované, [titul] [jméno] [příjmení] nejpozději 5 dnů před uzavřením dohody o skončení nájmu, tj. nejpozději do 10. 1. 2019, přičemž složení zbývající části zálohy bylo podmínkou pro uzavření dohody o skončení nájmu. Mezi žalobcem, žalovaným jednajícím prostřednictvím statutárního zástupce [jméno] [příjmení] a schovatelem [titul] [jméno] [příjmení] byla v souvislosti s deponováním části odstupného ve výši 550 000 Kč uzavřena dne 11. 12. 2018 dohoda o správě finančních prostředků. Žalobce v dobré víře, že sjednané podmínky budou splněny a dohoda o ukončení nájmu bude uzavřena, si zajistil nájem jiného bytu. Počátkem ledna 2019 se účastníci dohodli, že celý proces s ukončením nájmu bude proveden druhý týden v lednu 2019, veškerou dokumentaci měl připravit žalovaný. Následně bylo žalobci sděleno, že z důvodu pracovního vytížení statutárního zástupce žalované [jméno] [příjmení], má žalobce řešit uvedenou věc s jeho sekretářkou [jméno] [příjmení]. Dne 7. 1. 2019 se tedy žalobce dohodl s [jméno] [příjmení] na setkání dne 10. 1. 2019, kdy v uvedený den se [jméno] [příjmení] dostavila do bytu s předávacím protokolem již předem podepsaným statutárním zástupcem žalovaného. Žalobce, který není osobou zběhlou v problematice nájmu, v dobré víře předávací protokol podepsal a očekával, že veškeré podklady budou žalovanou předány schovateli a následně pak bude žalobci do 5 pracovních dnů od podpisu předávacího protokolu vyplacena zbylá část odstupného ve výši 550 000 Kč, tj. nejpozději do 17. 1. 2019. Vzhledem k tomu, že ke dni 17. 1. 2019 nebyla žalobci zbývající část odstupného vyplacena, kontaktoval dne 18. 1. 2019 e-mailem statutárního zástupce žalovaného, zda nastal nějaký technický problém s výplatou odstupného. Posléze vyšlo najevo, že žalovaný měl za to, že žalobce byt vyklidil a předal jej žalovanému s tím, že se vyplacení zbývající části odstupného ve výši 550 000 Kč vzdává. Žalovaný v e-mailové komunikaci uvedl, že žalobce se nedostavil k uzavření dohody o skončení nájmu, tedy dne 15. 1. 2019, čímž měla smlouva dle ust. § 1788 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku zaniknout, současně namítl, že neexistuje nájemní právo žalobce, ani titul, pro který by žalobce mohl nárokovat částku ve výši 600 000 Kč. Pro vyhnutí se případným sporům žalovaný navrhoval zaplatit žalobci pouze částku ve výši 300 000 Kč, to však žalobce odmítl, neboť již částka 600 000 Kč, pro něj byla minimem, ke kterému účastníci dopěli po složitém vyjednávání, a rozhodně neměl v úmyslu ukončit nájem bez vyplacení odstupného. Sjednané odstupné bylo na účet advokátní úschovy připsáno až dne 22. 1. 2019 částkou 470 000 Kč a dne 23. 1. 2019 částkou 80 000 Kč. V e-mailové korespondenci žalovaný namítal, že se nesnažil žalobce vystěhovat, nýbrž žalobce se sám snažil urychleně předat vyklizený byt, aniž by se dožadoval podpisu smlouvy o ukončení nájmu nebo složení odstupného, dále uvedl, že nájemní právo k bytu neexistuje, pokud by však i existovalo, zaniklo opuštěním bytu. Dne 25. 1.2019 vyzval žalobce žalovaného k uzavření dohody o skončení nájmu a podepsání řádného předávacího protokolu. E-mailem ze dne 4. 2. 2020 žalovaný sdělil žalobci, že od smlouvy o správě finančních prostředků odstoupil s tím, aby mu zpět byly vyplaceny složené finanční prostředky ve výši 550 000 Kč. Žalovaný je právnickou osobou, jejímž předmětem podnikání je bytová problematika, statutární zástupce [jméno] [příjmení], působí v řadě obchodních korporací zabývajících se pronájmem nemovitostí, žalobce je osobou bez zkušeností v uvedené problematice, není schopen se dostatečně orientovat v předmětném smluvním vtahu, jednal s důvěrou v poctivost žalované. Předávací protokol ze dne 10. 1. 2019 byl již předem podepsán statutárním zástupcem žalované, nikoliv sekretářkou, která by při předání bytu jednala v zastoupení na základě plné moci žalovaného. Předávací protokolu ze dne 10. 1. 2019 je nepatný a nemohl mít za následek zánik nájmu bytu. V předávacím protokolu je navíc jako předávající uveden žalobce zplnomocněný matkou žalobce a původní nájemkyní bytu, ta však již nájemkyní evidentně nebyla. Žalobce měl na základě lstivého jednání žalované za to, že dne 10. 1. 2019 byla transakce dle smlouvy o budoucí dohodě řádně uzavřena a že nejpozději dne 17. 1. 2019 obdrží zbývající část sjednaného odstupného z advokátní úschovy. Žalobce se proto nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobcem dohodu o skončení nájmu k bytu.

2. V podání doručeném soudu dne 11. 12. 2020 (č. l. 138-140 spisu) žalobce navrhl změnu žaloby tak, že se místo nahrazení projevu vůle nadále domáhal, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit částku 550 000 Kč se zákonnými úroky z prodlení za dobu od 16. 1. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně z titulu nároku na náhradu škody. Učinil nesporným, že v důsledku stavebních úprav přestavby domu [adresa] v části obce Vinohrady v obci [obec], ve kterém se nachází předmětný byt, došlo k takovým stavebním změnám, že předmětný byt již neexistuje. Žalovaný se nicméně dopustil vůči žalobci flagrantního porušení smlouvy o budoucí dohodě u ukončení nájmu bytu ze dne 30. 10. 2018, neboť přes opakované výzvy žalobce odmítl splnit závazek k uzavření dohody o zániku nájmu bytu, protiprávně vnikl násilím do žalobcova bytu s odůvodněním, že mu k němu již nesvědčí nájemní právo a vstup do bytu zazdil cihlami, a to lstivým jednáním a jednoznačně ze zištných důvodů, a to vůči žalobci, který byl v uvedené době bez zaměstnání, tak aby se vyhnul platbě odstupného za ukončení nájmu. Následně žalovaný v průběhu trvání soudního řízení nahrazení projevu vůle týkajícího se dohody o ukončení nájmu bytu provedl takové stavební úpravy, že předmětný byt již neexistuje a tím zmařil uzavření dohody o skončení nájmu bytu na základě rozhodnutí soudu a způsobil tak žalobci škodu, která mu vznikla v příčinné souvislosti s porušením závazku ze smlouvy o budoucí dohodě o skončení nájmu bytu ze dne 30. 10. 2018. Za obvyklého běhu věcí by se totiž majetek žalobce rozmnožil o výši sjednaného dostupného, na které žalovaný žalobci dosud uhradil pouze částku ve výši 50 000 Kč.

3. Soud změnu žaloby při ústním jednání dne 11. 12. 2020 připustil usnesením, které nabylo právní moci dne 11. 12. 2020.

4. V podání ze dne 12. 7. 2021 pak k dotazu soudu (č. l. 135 spisu) žalobce doplnil, že uzavřel manželství s paní [jméno] [příjmení], roz. [příjmení], dne 21. 2. 1992, [jméno] [příjmení] se přestěhovala do bytu v roce 1992 před uzavřením manželství. Dne 24. 6. 1992 se narodil syn [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] byt trvale opustila více než šest měsíců před rozvodem manželství, ke kterému došlo na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 16. 12. 2002, č. j. [spisová značka]. V bytě zůstal bydlet žalobce s nezletilým synem [jméno], který mu byl svěřen do výlučné péče a který byt opustil v roce 2011, kdy si zajistil vlastní bydlení.

5. Žalovaná navrhovala v podání ze dne 1. 7. 2019 (č. l. 24 – 25 spisu) zamítnutí žaloby. V odůvodnění uvedla, že žalobci nájemní právo k bytu nesvědčilo, nemohl se tedy domáhat nahrazení projevu vůle, týkající se tohoto nájmu. Ještě v říjnu 2014 se matka žalobce [jméno] [příjmení] prezentovala jako nájemce předmětného bytu, jak vyplývá z jejího zplnomocnění ze dne 10. 10. 2014 a dne 18. 10. 2017 žalobce vystupoval jako zástupce [jméno] [příjmení], nikoliv jako nájemce, neboť v jejím zastoupení uzavřel smlouvu o budoucí dohodě o skončení nájmu. I kdyby však žalobci nájemní právo svědčilo, zaniklo ke dni 10. 1. 2019 dle ust. § 2292 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Žalobce se v lednu 2019 sám obrátil na sekretariát žalované, že že si přeje byt předat, k čemuž došlo dne 10. 1. 2019 a o této skutečnost byl vyhotoven protokol. Žalovaný potvrdil, že se žalobcem uzavřel smlouvu o budoucí dohodě o skončení nájmu bytu, podle které měla být povinnost uzavřít dohodu o skončení nájmu splněna do 15. 1. 2019, žalobce se však k tomuto datu k uzavření dohody o skončení nájmu nedostavil, a proto povinnost uzavřít dohodu o skončení nájmu tak zanikla dle ust. § 1788 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Teprve v podání ze dne 12. 2. 2020 (č. l. 67 spisu), ve znění doplnění ze dne 28. 7. 2020 (č. l. 123 spisu) žalovaná doplnila tvrzení, že předmětný byt již fakticky neexistuje, neboť žalobce v rámci přestavby bytu provedl kompletní vybourání interiérů domu včetně jednotlivých pater oddělujících vodorovné konstrukce. V rámci rekonstrukce domu došlo ke kompletnímu vybourání příček v bytě, podlah, odstranění komínové šachty a světlíku a kompletní výstavbě nových mezibytových i vnitřních příček. Současný byt na místě původního bytu je zcela v jiné dispozici proti původnímu bytu a nezahrnuje již jednu místnost.

6. V podání ze dne 2. 2. 2021 (č. l. 169 spisu) týkajícího se připuštěné změna žaloby na náhradu škody pak žalovaný uvedl, že nájem bytu neexistoval, a pokud existoval, zanikl dne 10. 1. 2019, stejně jako již zanikl závazek k uzavření dohody o skončení nájmu, neboť dohoda nebyla uzavřena do 15. 1. 2019. Navíc zde nemže být dána jakákoli příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a vznikem jakékoli škody na straně žalobce. Pouhým neuzavřením dohody o skončení nájmu bytu by žalobci škoda vzniknout nemohla, stejně jako nemohla vzniknout provedením rekonstrukce domu, ve kterém se nachází předmětný byt, která byla provedena zcela v souladu s právem.

7. Mezi účastníky řízení bylo učiněno nesporným, že předmětný byt již neexistuje, uvedená skutečnost navíc vyplývá z protokolu o místním šetření provedeného soudem dne 28. 7. 2020 (č. l. 125 spisu) včetně fotografií z místního šetření a z Půdorysu 4. NP domu na adrese [ulice a číslo] s vyznačením bouracích prací (č. l. 124 spisu).

8. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav:

9. Vlastníkem bytové jednotky [číslo] zapsané na [list vlastnictví] v k. ú. [část obce], obci [obec] je žalovaný, jehož obchodní firma původně zněla„ Bytové družstvo [ulice a číslo]“ (viz informace o jednotce [číslo] zapsané na [list vlastnictví] v k. ú. [část obce], obci [obec] ze dne 13. 2. 2019, výpis Bytového družstva [ulice] ze dne 13. 2. 2019, výpis Bytového družstva [ulice] pořízený soudem ze dne 13. 1. 2020 na č. l. 51-52 spisu).

10. Jednatelem žalovaného – bytového družstva je od 1. 8. 2016 [jméno] [příjmení], který je také jednatelem [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba] a [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba], přičemž předmětem podnikání všch uvedených obchodních korporací je pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor (viz výpisy z obchodního rejstříku [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba]).

11. Odbor bytového hospodářství [označení] [anonymizována tři slova] [obec] dne 3. 7. 1973 schválil žádost o výměnu bytů, kdy se [celé jméno žalobce] (otec žalobce) měl přestěhovat do domu [adresa] [adresa žalované a žalobce] namísto paní [jméno] [příjmení] a [příjmení]. [příjmení] (viz listina o výměně bytu z 3. 7. 1973 – A6).

12. Rozsudkem ze dne 14. 1. 1985, sp. zn. [spisová značka] rozhodl Obvodní soud pro Prahu 3 o zrušení práva společného užívání bytu nacházejícího se ve 3. patře domu [adresa] na adrese [adresa žalované a žalobce], [jméno] [příjmení] (matkou žalobce) a [celé jméno žalobce] (otcem žalobce). Soud zároveň rozhodl, že výhradní uživatelkou bytu je paní [jméno] [příjmení] (viz rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 14. 1. 1985, právní moc 26. 2. 1985, sp. zn. [spisová značka] –A5).

13. Dohodou o užívání bytu ze dne 26. 8. 1985 uzavřenou mezi [označení] [anonymizováno], [obec], [ulice a číslo] a [jméno] [příjmení] byl na základě rozsudku ze dne 26. 2. 1985, sp. zn. [spisová značka] přenechán byt v 3. patře domu [č. p.] na adrese [adresa žalované a žalobce] (viz dohoda o užívání bytu z 26. 8. 1985 – A3).

14. Mezi paní [jméno] [příjmení], roz. [příjmení], [datum narození] a [název] [obec], st. podnik byla dne 3. 12. 1990 uzavřena pracovní smlouva, na základě které byla paní [jméno] [příjmení] ode dne 3. 12. 1990 zaměstnána jako prodavačka s místem výkonu práce [obec] a [obec] Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31. 3. 1991 (viz pracovní smlouva z 3. 12. 1990 - A4).

15. Mezi paní [jméno] [příjmení], [datum narození] a společností [právnická osoba] [obec] byla dne 2. 4. 1991 uzavřena pracovní smlouva, na základě které byla paní [jméno] [příjmení] ode dne 1. 4. 1991 zaměstnána jako výdejčí s místem výkonu práce ve [obec] (viz pracovní smlouva z 2. 4. 1991 –A4a).

16. Dne 31. 1. 1992 byla podepsána další dohoda o užívání bytu mezi [jméno] [příjmení] a zástupcem pronajímatelů domu, ve které bylo uvedeno, že předmětný byt byl přenechán do osobního užívání od 1. 1. 1992 na dobu neurčitou.

17. Mezi paní [jméno] [příjmení], rč: [číslo], a [právnická osoba] [anonymizováno] [obec] byla dne 28. 1. 1993 uzavřena pracovní smlouva, na základě které byla paní [jméno] [příjmení] zaměstnána jako manipulační dělník s místem výkonu práce ve [obec] (viz pracovní smlouva z 28. 1. 1993 – A4b). 18. [jméno] [příjmení] dne 10. 10. 2014 udělila plnou moc žalobci k jednání za její osobu ve všech záležitostech týkajících se předmětného bytu (viz zplnomocnění z 10. 10. 2014 na č. l. 30 spisu).

19. Dle vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí ve věci sp. zn. [spisová značka] [číslo] bylo k bytové jednotce [číslo] nacházející se v bytovém domě [adresa] ve [obec] změněno ke dni 5. 12. 2016 vlastnické právo, kdy byla jako vlastník zapsána [jméno] [příjmení] (viz vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí ve věci sp. zn. [spisová značka] [číslo] -A7).

20. V listině označené jako PROSTOR - detail byt ze dne 5. 11. 2017 týkající se výše nájemného k předmětnému bytu a záloh na služby byla jako nájemce uvedena [jméno] [příjmení].

21. Žalobce jako pronajímatel a [jméno] [příjmení], [datum narození], zastoupená [celé jméno žalobce] na základě plné moci ze dne 10. 10. 2014, uzavřeli dne 18. 10. 2017 smlouvu o budoucí dohodě o skončení nájmu bytu. Účastníci se smlouvou zavázali nejdříve 1. 1. 2018 a nejpozději 31. 12. 2018 uzavřít dohodu o skončení nájmu bytu – jednotky [číslo] nacházející se v budově [adresa], k. ú. [část obce]. V uvedené dohodě prohlásila [jméno] [příjmení], [datum narození], že má předmětný byt ve svém výlučném užívání, bylo sjednáno, že bude vypracován znalecký posudek na výši odstupného s tím, že bylo sjednáno, že maximální odstupné bude činit částku ve výši 700 000 Kč (viz smlouva o budoucí dohodě o skončení nájmu bytu z 18. 10. 2017 č. l. 27-29).

22. Žalovaný jako pronajímatel a žalobce jako nájemce uzavřeli dne 30. 10. 2018 smlouvu o budoucí dohodě o skončení nájmu. Ve smlouvě bylo uvedeno, že ke dni podpisu smlouvy měl nájemce ve výlučném užívání jednotku [číslo] nacházející se v budově [adresa], k. ú. [část obce]. V Čl. 1 odst. 2 smlouvy bylo, že nájemce tvrdí, že na něj přešlo právo nájmu bytu ke dni 1. 12. 1990 po jeho matce a původním nájemci [jméno] [příjmení], [datum narození], kdy se nájemce stal společným nájemcem spolu se svým bratrem [jméno] [příjmení], který byt trvale opustil v roce 1995, tudíž je od toho okamžiku výlučným uživatelem pouze nájemce. Účastníci se v čl. 2 smlouvy zavázali uzavřít nejpozději do 15. 1. 2019 dohodu o skončení nájmu bytu ve znění dle čl. 5 smlouvy, na základě které dojde ke skončení nájmu k výše uvedenému bytu. Pokud by si strany nesmluvily jinak, platilo, že se sejdou k podpisu dohody o skončení nájmu bytu poslední den lhůty v 10:00 hodin na adrese sídla pronajímatele označené„ [označení] [jméno]“. Žalobce se zavázal, že před podpisem dohody o ukončení nájmu bytu předá pronajímateli čestné prohlášení paní [jméno] [příjmení], [datum narození] o tom, že její právo nájmu k bytu zaniklo v důsledku trvalého opuštění domácnosti s úředně ověřeným podpisem paní [jméno] [příjmení]. V čl. 3 odst. 1 si smluvní strany ujednaly, že za skončení nájmu bytu dle dohody o skončení nájmu bytu uhradí žalovaný žalobci odstupné ve výši 600 000 Kč. Dle čl. 3 odst. 2 část odstupného ve výši 50 000 Kč se žalovaný zavázal převést na účet žalobce do 5 dnů od podpisu smlouvy a zbylou část ve výši 550 000 Kč se zavázal složit do správy [titul] [jméno] [příjmení], advokáta, na k tomu speciálně určený a separátní depositní účet č. [bankovní účet], a to nejpozději do 5 kalendářních dnů před termínem k uzavření dohody o skončení nájmu bytu. Složení odstupného na depositní účet bylo podmínkou pro uzavření dohody o skončení nájmu bytu ze strany žalobce. Smluvní strany se dohodly, že advokát se svěřenými finančními prostředky naloží způsobem podrobně stanoveným v čl. 5 smlouvy a zejména v samostatně uzavřené dohodě o správě finančních prostředků uzavírané současně s touto smlouvou, a to tak, že odstupné v plné výši uvolní nejpozději do 5 pracovních dnů od předložení originálu dohody o skončení nájmu bytu a protokolu o předání bytu a čestného prohlášení paní [jméno] [příjmení], [datum narození], o tom, že její právo nájmu k bytu zaniklo s úředně ověřeným podpisem. V čl. 4 odst. 1 se smluvní strany dohodly, že k protokolárnímu a fyzickému předání bytu dojde mezi nimi ke dni skončení nájmu dle dohody o skončení nájmu bytu a byt bude při předávání vyklizený a předán včetně veškerých klíčů od bytu, vstupních dveří a poštovní schránky, které má nájemce k dispozici. Pronajímatel se zavázal uhradit nájemci náklady spojené se stěhováním, maximálně však ve výši 20 000 Kč. Dle čl. 4 odst. 2 měl být o předání a převzetí bytu sepsán a oboustranně podepsán protokol. Pokud by byla některá smluvní strana v prodlení se splněním závazku dle čl. 4 nebo s uzavřením dohody o skončení nájmu bytu dle čl. 2 dohody, byla druhá smluvní strana oprávněna od smlouvy odstoupit. Pro případ odstoupení nebo zániku této smlouvy bylo sjednáno, že strany jsou si povinny do pěti dnů vrátit veškerá plnění (viz smlouva o budoucí dohodě o skončení nájmu bytu z 30. 10. 2018 A9).

23. Z oznámení o povolení stavby ze dne 15. 1. 2018 soud zjistil, že byla povolena stavba Stavební úpravy bytového domu, rekonstrukce vodovodní a kanalizační přípojky, retenční nádrže na adrese [adresa], [obec] v k. ú. [část obce] s termínem realizace od ledna 2019 do ledna 2021. 24. [jméno] [příjmení], [datum narození], prohlásila dne 10. 12. 2018, že ke dni 1. 12. 1990 přešlo právo nájmu k jednotce zapsané v katastru nemovitostí jako [číslo] nacházející se v budově [č. p.] na adrese [adresa], [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], a [celé jméno žalobce], [datum narození], tj. žalobce, neboť paní [jméno] [příjmení] k uvedenému dni trvale opustila byt a přestěhovala se do [obec]. [jméno] [příjmení] byt trvale opustil v roce 1995. Výlučným nájemce bytu je od té doby [celé jméno žalobce] (viz vzor čestného prohlášení z 10. 12. 2018 A8).

25. V dohodě o správě finančních prostředků ze dne 11. 12. 2018 (A9) byl uveden jako složitel žalovaný, zastoupený [jméno] [příjmení], jako oprávněný žalobce a jako advokát [titul] [jméno] [příjmení]. V čl. 1 bylo uvedeno, že složitel a oprávněný uzavřeli smlouvu o budoucí dohodě o skončení nájmu bytu, jejímž předmětem je závazek v budoucnu uzavřít dohodu o skončení nájmu bytu, v níž dojde k zániku práva oprávněného výlučně užívat na dobu neurčitou jednotku [číslo] zahrnující byt umístěný ve 4. nadzemním podlaží budovy [č. p.] a související podíl na společných částech nemovité věci. Žalovaný se zavazuje složit do správy advokáta na účet č. [bankovní účet], vedený u [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] and [právnická osoba] částku ve výši 550 000 Kč, představující odstupné za skončení nájmu, a to do 5 kalendářních dnů před uzavřením dohody o skončení nájmu bytu, nejpozději však do 10. 1. 2019. Advokát se zavázal přijmout finanční prostředky do své správy. Podle článku 2 odst. 1 měl advokát po připsání částky dle článku 1 dohody na jeho účet naložit se svěřenými prostředky tak, že částka ve výši 550 000 Kč měla být uvolněna bezhotovostním převodem na oprávněný účet do pěti pracovních dnů po předložení originálu dohody o skončení nájmu bytu, protokolu o předání bytu a čestného prohlášení [jméno] [příjmení] s jejím úředně ověřeným podpisem. Závazek žalovaného zaplatit částku dle článku 1 dohody měl být splněn teprve v okamžiku, kdy by byla celá zmíněná částka připsána na účet žalobce. Podle článku 3 odst. 1 platilo, že pokud by žalovaný nesložil do správy advokáta částku dle článku 1 dohody v souladu s odstavcem 2 článku 1 dohody, měl žalobce právo od dohody odstoupit. V článku 3 odst. 2 bylo uvedeno, že pokud by ani do 31. 1. 2019 nedošlo k uzavření dohody o skončení nájmu bytu, měl žalovaný právo od dohody odstoupit a advokát měl vrátit žalovanému zpět dosud nevyplacenou složenou finanční částku, a to nejpozději do deseti pracovních dní.

26. V předávacím protokolu ze dne 10. 1. 2019 (A 10), byl uveden žalobce zplnomocněný paní [jméno] [příjmení] na základě plné moci ze dne 3. 3. 1993 jako předávající a žalovaný zastoupený [jméno] [příjmení] jako přebírajícím ve vztahu k předmětnému bytu. V protokolu bylo uvedeno, že předávající předává a přebírající přebírá předmětný byt a že byly předány klíče od bytu a byly zde uvedeny stavy elektroměru a plynoměru. Protokol byl opatřen dvěma nečitelnými podpisy.

27. Z plné moci ze dne 3. 3. 1990 (č. l. 72 rub) soud zjistil, že [jméno] [příjmení] v ní uvedla, že zplnomocnila svého syna [jméno] [příjmení], [datum narození] tj. žalobce, aby ji zastupoval při jednáních ohledně bytu s tím, že v případě projednávání výpovědi z bytu si vyhrazuje právo se tohoto jednání zúčastnit.

28. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 z 16. 12. 2002, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 5. 2. 2003 (č. l. 216-217 spisu) soud zjistil, že u paní [jméno] [příjmení] ke dni vyhlášení rozsudku byla uváděna adresa [adresa]. Uvedeným rozsudkem bylo rozvedeno manželství [jméno] [příjmení] a žalobce uzavřené 21. 2. 1992 s tím, že žalobce se k návrhu na rozvod manželství připojil a účastníci prohlásili, že spolu nežijí po dobu delší šesti měsíců a poslední společné bydliště měli v obvodu [obec]. Z manželství se narodil 24. 6. 1992 nezletilý [jméno] [příjmení] manželé soudu předložili dohodu o vypořádání mimo jiné i společného bydlení z 25. 4. 2002.

29. Rozhodnutím Městské části Praha 3, odbor výstavby, [číslo jednací] ze dne 15. 1. 2019 bylo k žádosti stavebníka, kterým byl žalovaný pro stavbu s názvem„ [název] [anonymizováno 17 slov]), [anonymizována dvě slova], [adresa], [obec a číslo]“ vydáno společné povolení, s tím, že stavba obsahuje, retenční nádrž ve dvoře a dvě retenční nádrže v 1. PP, přípojku kanalizace, vodovodní přípojku, VZT šachtu ve dvoře, výměnu výtahu, dispoziční změny s bouráním nenosných konstrukcí a změnu užívání.

30. Ohledáním předmětného bytu na místě samém dne 28. 7. 2020, kterého se kromě soudkyně a její asistentky zúčastnil žalobce a právní zástupce žalované, bylo soudem zjištěno, že budova [č. p.] na adrese [adresa], provizorními schody a omlácenou omítkou na zdech. Vchodové dveře do bytu [číslo] se dle žalobce nenacházely na svém původním místě, stejně tak ani předsíň. Žalobce také konstatoval, že vše v bytě bylo posunuto, namísto dřívějšího vstupu na toaletu je nyní stěna, namísto vstupu do průchozího pokoje je další stěna. Z průchozího pokoje se šlo do dalšího pokoje. Ve velké místnosti s oknem do dvora žalobce uvedl, že v prostoru byla kuchyňská linka a byla zde i další zeď a okno do špajzu. Žalobce uvedl také, že jsou zrušeny světlíky, v jejich původním místě je zvětšená plocha obytné místnosti. Ve velké místnosti se nacházela původně koupelna, která zde již není. V obytném prostoru jsou dveře do dalšího pokoje, k čemuž žalobce poznamenal, že to nebylo původně součástí bytu. Další část původního bytu byla zazděná (viz protokol z místního šetření dne 28. 7. 2020 a související fotografie pořízené soudem).

31. Z Půdorysu 4. NP domu na adrese [ulice a číslo] s vyznačením bouracích prací (č. l. 124 spisu), soud zjisti, že předmětná bytová jednotka byla zbourána, zejména její stěny a v původní dispozici již neexistuje.

32. Z fotografie vypáčených dveří a zazděných dveří (A16) soud zjistil, že dveře od původní předmětné bytové jednotky byly vypáčeny a zazděny cihlami.

33. V e-mailu ze dne 4. 10. 2018, adresovaném [jméno] [příjmení] žalobce uvedl:„ Papír jsem si přečetl. Máma ho nechá ověřit. Budu ještě muset trvat na úhradě stěhování – pro Vás maximálně 20 000 Kč a mě to pomůže. Původně jsem chtěl odstupný 700 000 Kč a přistoupil jsem na 600 000 Kč. Kdyby to bylo na mně, tak se ani nestěhuju.“ 34. Ze smlouvy o nájmu bytu uzavřené mezi panem [titul] [jméno] [příjmení] jako pronajímatelem a žalobcem jako nájemcem ze dne 19. 12. 2018 (A11) soud zjistil, že [titul] [jméno] [příjmení] pronajal žalobci byt [velikost] [číslo] o výměře 60 m2, nacházející se ve 2. nadzemním podlaží domu [adresa] [anonymizována čtyři slova] [obec a číslo] [anonymizováno] [část obce] na dobu určitou od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019 za nájemné ve výši 15 000 Kč měsíčně bez úhrad za služby a z příjmového pokladního dokladu z 19. 12. 2018 (A14) že žalobce složil [titul]. [jméno] [příjmení] částku ve výši 15 750 Kč jako vratnou kauci. Náklady na stěhování činily částku ve výši 10 684 Kč (viz faktura za stěhování ze dne 6. 1. 2019 - A13).

35. Dne 7. 1. 2019 se dotázal žalobce paní [příjmení], zda se mohou sejít ve čtvrtek nebo v pátek za účelem předání bytu s tím, že paní [příjmení] nabídla termín ve čtvrtek a toto bylo mezi nimi domluveno (viz print screenu konverzace ze dne 7. 1. 2019 mezi žalobcem a paní [příjmení] – A17). V sms zprávě z 15. 1. 2019 se žalobce tázal [jméno] [příjmení], zda předala doklad za stěhování panu [příjmení] a zda se mu pan [příjmení] mu ozve, na což odpověděla paní [příjmení], že předala, že pan [příjmení] nestíhá a ozve se. V sms zprávě z 16. 1. 2019, ve kterém sděluje žalobce paní [příjmení], že v úterý přijdou mezi 8. a 10. hodinou odmontovat plynoměr a že bude potřebovat klíče od bytu s tím, že paní [příjmení] na to sdělila, že klíče připraví.

36. V e-mailu ze dne 18. 1. 2019 adresovaném [jméno] [příjmení] (čl. 54 spisu) uvedl žalobce„ Dobrý den pane [příjmení], je nějakej technickej problém, že ještě pan [příjmení] nepřevedl peníze? Díky za odpověď a s pozdravem. [příjmení]“.

37. V e-mailu zástupce žalobce z 19. 1. 2019 adresovaného zástupci žalovaného a dále na adresu [email] označeného jako [označení] [anonymizováno] [ulice a číslo] proti [celé jméno žalobce] zástupce žalobce jeho adresátům kromě jiného sdělil, že žalobce byl ochoten na základě opakovaných žádostí pana [příjmení] ukončit nájem k bytu jen a výlučně za podmínky zaplacení odstupného, které nakonec bylo sjednáno na částku 600 000 Kč a že nikdy neměl vůli ukončit nájem bez zaplacení přiměřené náhrady odstupného, aniž by si mohl obstarat náhradní bydlení. Žalobce trval na tom, aby dne 21. 1. 2019 došlo k uzavření dohody o skončení nájmu bytu, 38. V e-mailem z 25. 1. 2019 adresovaného zástupci žalovaného zástupce žalobce kromě jiného vyzval žalovaného, aby se dne 28. 1. 2019 dostavil k podpisu dohody o skončení nájmu a řádného předávacího protokolu.

39. V emailu zástupce žalovaného ze 4. 2. 2019 adresovaného zástupci žalobce uvedl zástupce žalovaného, že dne, tj. 4. 2. 2019, mu bylo doručeno ze strany žalovaného odstoupení od dohody o správě finančních prostředků ve smyslu článku 3 odst. 2, které bylo zasláno i žalobci 40. Z transakční historie k účtu [číslo] (účet advokátní úschovy) vedeného u [právnická osoba] [příjmení] ze dne 24. 1. 2019 (A15) bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] převedla dne 22. 1. 2019 na tento účet částku 470 000 Kč a [právnická osoba] dne 23. 1. 2019 částku 80 000 Kč. 41. [jméno] [příjmení] v rámci své svědecké výpovědi uvedla, že v předmětné bytě nejprve bydlela její maminka, poté v něm od narození bydlela [jméno] [příjmení], posléze zde bydlela s původním manželem - otcem žalobce, od svého narození zde bydlel i žalobce. S manželem se rozvedla a pak zůstala v bytě bydlet se svými syny, poté poznala pan [příjmení], tak se přestěhovala do [obec] do domu [adresa], poté, co mladší ze synů nabyl plnoletosti, někdy koncem roku 1990, kde si našla i práci a pracovala v tomto místě až do té doby, co odešla do důchodu. V bytě v [obec], kde již neměla v úmyslu bydlet, zůstali bydlet její synové, do bytu jezdila pouze příležitostně za syny. Syn [jméno] [příjmení] v devadesátých letech cestoval a přestal tam bydlet. Zplnomocnění z 10. 10. 2014 podepsala, aby nemusela neustále jezdit do [obec], protože měla za to, že měla dekret na byt, ale nevěděla, jak to přesně je. Nevěděla přesně, z jakého důvodu byla mezi žalovaným a jí, zastoupenou žalobcem na základě plné moci ze dne 10. 10. 2014 podepsaná smlouva o budoucí dohodě o skončení nájmu bytu ze dne 18. 10. 2017. V bytě bydlel také manželka žalobce, pronajímateli sdělovala, že v bytě bydlí žalobce, ale řekli jí, že se musí na listinu Prostor - detail byt také napsat. 42. [jméno] [příjmení] v rámci své svědecké výpovědi uvedl, že v bytě bydlela nejprve jeho původní rodina, otec se pak odstěhoval po rozvodu v roce 1985, jeho matka se odstěhovala, když mu bylo 18, protože si našla nového manžela ve [obec], vy bytě poté zůstal bydlet se žalobcem, který se v roce 1992 oženil a měl dítě, v roce 1995 se [jméno] [příjmení] odstěhoval a od roku 1997 do roku 2014 žil v Číně, žalobce ho kontaktoval, že ho vyhazují z bytu, že se dohodlo odstupné ve výši 700 000 Kč a že žalobce se posléze vrátil do bytu, kde byly vyměněny zámky. 43. [jméno] [příjmení] v rámci své svědecké výpovědi uvedla, že byla asistentkou jednatele žalovaného ([jméno] [příjmení]), jejím úkolem bylo převzít byt od žalobce, měla předávací protokol, který za žalovaného podepsal [jméno] [příjmení], pokud převáděla nějaké finanční prostředky, bylo to vždy na pokyn [jméno] [příjmení], který uzavíral dohody a vedl jednání s nájemci 44. Z ostatních v řízení provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci 45. Důkazní návrh fotografiemi interiéru budovy zaslané žalovanou soud pro nadbytečnost a s ohledem na zásadu hospodárnosti soudního řízení zamítl, neboť zničení předmětného bytu vyplynulo již ze shora popsaných důkazů a bylo navíc mezi účastníky řízení učiněno nesporným.

46. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Předmětný byt vlastní žalovaný, v bytě bydleli původně rodiče žalovaného s žalobcem a jeho bratrem [jméno] [příjmení], v roce 1985 se rozvedli, v roce 1990 se matka žalobce odstěhovala do [obec], přičemž výpověď [jméno] [příjmení] v tomto směru zcela koresponduje s jejími pracovními smlouvami a výpovědí [jméno] [příjmení], soud ji tak považuje za věrohodnou stejně jako výpověď [jméno] [příjmení], která je v souladu s výpovědí [jméno] [příjmení]. V bytě po roce 1990 zůstal bydlet žalobce s bratrem, v roce 1992 se oženil se [jméno] [příjmení], narodil se jim syn [jméno], [jméno] [příjmení] se odstěhovala před rozvodem jejího manželství s žalobcem v roce 2003 a v bytě zůstal bydlet žalobce, který uzavřel s žalovaným dne 30. 10. 2018 smlouvou o budoucí dohodě o skončení nájmu za odstupné ve výši 600 000 Kč a dne 11. 12. 2018 s žalobcem a jeho právním zástupcem související dohodu o správě finančních prostředků. Záloha na odstupné ve výši 50 000 Kč již byla žalobci zaplacena. Dne 10. 1. 2019 podepsal žalobce s [jméno] [příjmení] předávací protokol s tím, že očekával, že mu bude vyplacena v uvedené souvislosti zbývající částka odstupného ve výši 550 000 Kč. Dne 18. 1. 2019 kvůli tomu kontaktoval jednatele žalované [jméno] [příjmení], neboť k vyplacení částky nedošlo. Dne 22. 1. 2019 převedla [jméno] [příjmení] na účet advokátní úschovy částku 470 000 Kč a dne 23. 1. 2019 jiná společnost, v níž je jednatelem [jméno] [příjmení] částku 80 000 Kč. Dne 25. 1. 2019 vyzval zástupce žalobce žalovaného k uzavření dohody o skončení nájmu, dne 13. 2. 2019 podal v uvedené souvislosti žalobu na nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít dohodu o skončení nájmu. V průběhu soudního řízení došlo v důsledku činnosti žalovaného k zániku předmětného bytu.

47. V rámci právního posouzení nároku žalobce soud vycházel z následujících zákonných ustanovení:

48. Dle ust. § 179 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) ve znění účinném ke dni 31. 12. 1991 platí, že jestliže uživatel zemře a nejde-li o byt ve společném užívání manželů, stávají se uživateli jeho děti, vnuci, rodiče, sourozenci, zeť a snacha, kteří s ním žili v den jeho smrti ve společné domácnosti a nemají vlastní byt. Uživateli se stávají také ti, kteří pečovali o společnou domácnost zemřelého uživatele nebo na něho byli odkázáni výživou, jestliže s ním žili ve společné domácnosti aspoň po dobu jednoho roku před jeho smrtí a nemají vlastní byt. Dle ust. § 181 obč. zák. ve znění účinném ke dni 31. 12. 1991 platí, že ustanovení § 179 odst. 1 a § 180 odst. 1 platí i v případě, jestliže uživatel opustí trvale společnou domácnost.

49. Dle ust. § 868 zákona č. 509/1991 Sb. (účinného od 1. 1. 1992 zrušeného 1. 1. 2014), kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník, pokud dále není uvedeno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní vztahy vzniklé před 1. lednem 1992; vznik těchto právních vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé před 1. lednem 1992, se však posuzují podle dosavadních předpisů. Dle ust. § 871 odst. 1 zákona č. 509/1991 Sb. právo osobního užívání bytu a právo užívání jiných obytných místností a místností nesloužících k bydlení vzniklé podle dosavadních předpisů, které trvá ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, se mění dnem účinnosti tohoto zákona na nájem. Společné užívání bytu a společné užívání bytu manžely se mění na společný nájem.

50. Dle ust. § 703 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. obč. zák. jestliže se za trvání manželství manželé nebo jeden z nich stanou nájemci bytu, vznikne společný nájem bytu manžely. Dle ust. § 704 odst. 1 obč. zák. stal-li se některý z manželů nájemcem bytu před uzavřením manželství, vznikne oběma manželům společný nájem bytu uzavřením manželství. Dle ust. § 705 odst. 1 obč. zák. nedohodnou-li se rozvedení manželé o nájmu bytu, soud na návrh jednoho z nich rozhodne, že se zrušuje právo společného nájmu bytu. Současně určí, který z manželů bude byt dále užívat jako nájemce.

51. Dle ust. § 706 odst. 1 obč. zák. ve znění účinném do 30. 3. 2006 jestliže nájemce zemře a nejde-li o byt ve společném nájmu manželů, stávají se nájemci (společnými nájemci) jeho děti, vnuci, rodiče, sourozenci, zeť a snacha, kteří prokáží, že s ním žili v den jeho smrti ve společné domácnosti a nemají vlastní byt. Nájemci (společnými nájemci) se stávají také ti, kteří pečovali o společnou domácnost zemřelého nájemce nebo na něho byli odkázáni výživou, jestliže prokáží, že s ním žili ve společné domácnosti aspoň po dobu tří let před jeho smrtí a nemají vlastní byt. Dle ust. § 708 obč. zák. ve znění účinném do 30. 6. 2006 ustanovení § 706 odst. 1 a 2 a § 707 odst. 1 platí i v případě, jestliže nájemce opustí trvale společnou domácnost.

52. Dle ust. § 3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) nájem se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht.

53. Dle ust. § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

54. De ust. § 2205 písm. b) o. z. nájemní smlouva pronajímatele zavazuje udržovat věc v takovém stavu, aby mohla sloužit tomu užívání, pro které byla pronajata.

55. Dle ust. § 2226 odst. 1 o. z. zanikne-li věc během doby nájmu, nájem skončí.

56. Dle ust. § 2292 o. z. nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoli pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný ihned.

57. Dle ust. § 1785 o. z. smlouvou o smlouvě budoucí se nejméně jedna strana zavazuje uzavřít po vyzvání v ujednané lhůtě, jinak do jednoho roku, budoucí smlouvu, jejíž obsah je ujednán alespoň obecným způsobem. Dle ust. § 1786 o. z. zavázané straně vzniká povinnost uzavřít smlouvu bez zbytečného odkladu poté, co ji k tomu vyzve oprávněná strana v souladu se smlouvou o smlouvě budoucí. Dle relevantní komentářové literatury strany si mohou sjednat povinnost uzavřít smlouvu i bez výzvy, např. jako povinnost učinit ve stanovené lhůtě návrh smlouvy (viz Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 285 – 287)

58. Dle ust. § 1788 odst. 1 o. z. nevyzve-li oprávněná strana zavázanou stranu k uzavření smlouvy včas, povinnost uzavřít budoucí smlouvu zaniká.

59. Dle ust. § 553 odst. 1 o. z. o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem. Dle ust § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

60. Dle ust. § 556 odst. 2 o. z. při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

61. Dle ust § 6 odst. 1 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Dle ust. § 6 odst. 2 o. z. nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

62. Dle ust. § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

63. Dle ust. § 2911 o. z. způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.

64. Dle ust. § 2913 odst. 1 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

65. Dle ust. § 2894 odst. 1 o. z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). Dle ust. § 2951 odst. 1 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

66. Při zohlednění shora uvedených zákonných ustanovení soud dospěl k následujícím právním závěrům. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 14. 1. 1985 došlo ke zrušení společného práva užívání předmětného bytu [jméno] [příjmení] a [jméno příjmení] (otcem žalobce) a výhradním uživatelem se nadále stala [jméno] [příjmení], která následně uzavřela dne 26. 8. 1985 dohodu o užívání bytu s [označení] [obec a číslo]. [jméno] [příjmení] poté v roce 1990 předmětný byt opustila a poté v něm zůstali bydlet její synové [jméno] [příjmení] žalobce [celé jméno žalobce], na které přešlo právo užívání ve smyslu ust. § 179 odst. 1 a ust. § 181 obč. zák. ve znění ke dni 31. 12. 1991. Dne 21. 2. 1992 žalobce uzavřel manželství se [jméno] [příjmení], čímž vznikl ve smyslu ust. § 704 odst. 1 obč. zák., společný nájem manželů, manželství bylo rozvedeno dne 5. 2. 2003, přičemž společný nájem manželů zanikl dohodou manželů (§ 705 odst. 1 obč. zák.). Bratr žalobce [jméno] [příjmení] předmětný byt opustil v roce 1995 čímž, jeho nájemní právo zaniklo ve smyslu ust. § 706 odst. 1 a 708 odst. 1 obč. zák. zákona č. 40/1964 a výlučným nájemcem se stal žalobce.

67. Na základě protokolu o předání bytu ze dne 10. 1. 2019, nemohlo dojít k zániku nájemního vztahu tak, jak prezentoval žalovaný opuštěním bytu dle § 2292 o. z. za současného vzdání se nároku na zaplacení částky 600 000 Kč. V předávacím protokolu totiž bylo jednak uvedeno, že jej předává žalobce zplnomocněný [jméno] [příjmení], tzn., jakoby nájemcem byla [jméno] [příjmení], která jím však již od roku 1990 nebyla, jednalo se tedy ve smyslu ust. § 553 o. z. o neurčité právní jednání, ke kterému nelze ve smyslu ust. § 554 o. z. přihlížet. Předchozí jednání stran, ale i následné jednání žalobce navíc ve smyslu ust. § 556 o. z. zcela vylučovalo verzi tvrzenou žalovaným, že žalobce se rozhodl, vzhledem ke skutečnosti, že nebyla uzavřena plánovaná dohoda o skončení nájmu, pro skončení nájmu bez jakékoli náhrady, v e-mailu ze dne 18. 1. 2019 se totiž žalobce ptal, zda došlo k technickým problémům, neboť zástupce žalovaného mu ještě nepřevedl peníze. Na základě předávacího protokolu ze dne 10. 1. 2019 tak v žádném případě nelze„ bez jakýchkoli pochybností“, jak vyžaduje ust. § 2292 o. z. dovodit skončení nájmu žalobce Nájemní vztah tedy trval i ke dni 25. 1. 2019, tj. ke dni, kdy byla žalobcem učiněna výzva k uzavření budoucí dohody o skončení nájmu.

68. Také závazek ze smlouvy o budoucí dohodě o skončení nájmu trval i ke dni 25. 1. 2019. Na základě smlouvy o budoucí dohodě o skončení nájmu totiž nelze učinit, závěr, že pokud by nebyla učiněna výzva k uzavření realizační smlouvy do 15. 1. 2019, znamenalo by to zánik povinnosti vyplývající z uvedené ze smlouvy uzavřít dohodu o skončení nájmu. Ve smlouvě o budoucí dohodě o skončení nájmu bytu sice bylo uvedeno, že má být dohoda o skončení nájmu uzavřena do 15. 1. 2019, smlouva o budoucí dohodě o ukončení nájmu bytu však byla sjednána bez povinnosti některé ze stran učinit výzvu k uzavření smlouvy ve smyslu ust. § 1786 odst. 1 o. z., jejíž nesplnění by znamenalo zánik povinnosti realizační smlouvu uzavřít ve smyslu ust. § 1788 odst. 1 o. z.. Zákonná úprava smlouvy o smlouvě budoucí je dispozitivní v tomto případě pouze bylo sjednáno, že dohoda o ukončení nájmu má být uzavřena do 15. 1. 2019. Čl. 4 smlouvy o budoucí dohodě o skončení nájmu nicméně předpokládal, že pokud by byla některá smluvní strana v prodlení s uzavřením dohody o skončení nájmu bytu dle čl. 2 dohody, tj. s uzavřením dohody o skončení nájmu do 15. 1. 2019, byla druhá smluvní strana oprávněna od smlouvy odstoupit, tzn., že předvídal i situaci, že dohoda o skončení nájmu nebude uzavřena do 15. 1. 2019, zánik povinnosti uzavřít dohodu o skončení nájmu by tedy nastal teprve v případě odstoupení od smlouvy některou ze stran. Stejně tak navazující dohoda o správě finančních prostředků ze dne 11. 12. 2018 v čl. 3 odst. 2 předpokládala, že dohodu o skončení nájmu lze uzavřít i později než 15. 1. 2019, neboť v ní bylo uvedeno, že pokud nedojde k uzavření dohody o skončení nájmu ani do 31. 1. 2019, pak byla dána možnost odstoupit od dohody o správě finančních prostředků. Přihlédnout je pak třeba i ke skutečnosti, že ani žalovaný nejednal v souladu s čl. 3 odst. 2 smlouvy o budoucí dohodě o skončení nájmu bytu, neboť nesložil peníze do advokátní úschovy 5 dní před termínem k uzavření dohody (15. 1. 2019) ale až dne 22. 1. 2019 částku 470 000 Kč a dne 23. 1. 2019 částku 80 000 Kč Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 16. 10. 2007, sp. zn. [spisová značka], na který poukázal žalobce, dovodil, že:„ sjednali-li účastníci ve smlouvě o uzavření budoucí smlouvy smluvní pokutu za porušení povinnosti předložit výzvu k uzavření realizační smlouvy, a to za každý den prodlení, pak tím objektivně projevili vůli vyloučit prekluzivní charakter uvedené lhůty. Jestliže může být účastník v prodlení s výzvou ve smyslu § 292 odst. 3 obch. zák., nemůže současně neuskutečněním výzvy dojít v důsledku prekluze k zániku závazku uzavřít budoucí (realizační) smlouvu (jinak řečeno: nemůže nastat prodlení, pokud závazek zanikne, avšak může-li dojít k prodlení, musí závazek trvat čili existovat). V projednávané věci pak smlouva předvídala možnost prodlení s uzavřením dohody o skončení nájmu, mající za následek možnost odstoupení, tzn., pokud mohlo po 15. 1. 2019 nastat prodlení, musel závazek uzavřít dohodu o skončení nájmu stále trvat. Žalobce pak vyzval žalovanou k uzavření dohody nejpozději e-mailem právního zástupce ze dne 25. 1. 2019, ale i před tím v emailu ze dne 19. 1. 2019 vyžadoval právní zástupce žalobce uzavření dohody o skončení nájmu dne 21. 1. 2019.

69. Z výsledků místního šetření konaného dne 28. 7. 2020 a z Půdorysu 4. NP domu na adrese [ulice a číslo] s vyznačením bouracích prací (č. l. 124 spisu) pak vyplynulo, že bytová jednotka [číslo] nacházející se ve 4. nadzemním podlaží budovy na adrese [adresa], jak byla předmětem nájemního vztahu, v důsledku stavebních prací v budově provedených žalovaným zanikla, tato skutečnost byla mezi účastníky navíc učiněna nespornou. Dispozice předmětného bytu byly totiž podstatně změněny, místnosti již neodpovídají původnímu umístění, dokonce některé části bytové jednotky již vůbec nejsou její součástí. V důsledku zániku předmětu nájmu tak zanikl nájemní vztah žalobce již ze zákona ve smyslu ust. § 2226 odst. 1 o. z. (K zániku nájmu však muselo dojít minimálně až po 1. 7. 2019, neboť v podání z tohoto data žalovaný totiž ještě ani zánik předmětu nájmu vůbec netvrdil). Vzhledem k zániku nájmu, se povinnost žalované k uzavření dohody o ukončení nájmu stala nesplnitelnou a povinnost žalovaného uzavřít dohodu o ukončení nájmu tak zanikla pro nemožnost plnění ve smyslu ust. § 2 006 odst. 1 věty první o. z. Nicméně vzhledem ke skutečnosti, že ke dni učinění výzvy k uzavření dohody o skončení nájmu, tj. k 25. 1. 2019 žalobci stále právo nájmu bytu svědčilo a že k tomuto dni stál trvala i povinnost ze smlouvy o budoucí dohodě o skončení nájmu bytu uzavřít dohodu o skončení nájmu, vznikla na straně žalovaného zničením předmětného bytu odpovědnost za škodu jednak pro porušení smluvní povinnosti vyplývající ze smlouvy o budoucí dohodě o skončení nájmu ze dne 11. 12. 2018 ve smyslu ust § 2913 o. z. uzavřít dohodu o skončení nájmu, neboť následkem jednání žalovaného se tato povinnost stala nesplnitelnou, a zároveň odpovědnost za škodu za porušení povinnosti vyplývající ze zákona ve smyslu ust. § 2910 o. z. udržovat předmět nájmu v době trvání nájemního vztahu v takovém stavu, aby jej žalobce mohl užívat vyplývající u ust. § 2 205 písm. b) o. z. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný předmětný byt zničil, přestože trval nájemní vztah a přestože trval závazek ze smlouvy o smlouvě budoucí, nemohl se v důsledku tohoto jednání rozmnožit majetek žalobce o částku sjednaného odstupného za skončení nájmu, protože pokud zanikl nájem již ze zákona zničením bytu žalobcem, nebylo již možné nahradit projev vůle žalovaného uzavřít dohodu o skončení nájmu, který již jednou skončil. Sjednané odstupné, pak představuje škodu - ušlý zisk - na straně žalobce, vzniklý v příčinné souvislosti s porušením smluvní povinnosti uzavřít dohodu o skončení nájmu ve smyslu ust. § 2913 o. z. a porušením související zákonné povinnosti zachovat předmět nájmu ve stavu způsobilém užívání vyplývající z ust. § 2205 o. z písm. b) o. z. Pokud by žalovaný předmět nájmu v době trvání nájemního vztahu a závazku ze smlouvy o budoucí dohodě o skončení nájmu nezničil, trvala by povinnost žalovaného uzavřít dohodu o skončení nájmu, na základě které by žalovaný byl povinen vyplatit zbývající část odstupného ve výši 550 000 Kč. Škoda ve smyslu ust. § 2894 odst. 1 o. z. tedy odpovídá zbývající části sjednaného odstupného, a žalovaný je povinen ji žalobci ve smyslu ust. § 2910 a 2913 o. z. ve spojení s ust. § 2894 o. z. a ust. § 2951 odst. 1 o. z. nahradit. Soud považuje za podstatné dodat, že žalovaný v rozporu s ust. § 6 ods. 2 o. z. těžil ze svého nepoctivého jednání, když s žalobcem uzavřel smlouvou o budoucí dohodě o skončení nájmu za odstupné, přes výzvu žalobce dohodu o skončení nájmu neuzavřel a žalobci sjednanou částku odstupného nevyplatil, předmětný byt zničil v průběhu trvání soudního řízení o nahrazení jeho projevu vůle uzavřít dohodu o skončení nájmu a tím způsobil nemožnost plnění svého vlastního závazku. Za žádných okolností proto nelze připustit, aby z tohoto nepoctivého jednání těžil. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti tedy soud žalobě vyhověl, a to včetně nároku na zaplacení úroku z prodlení, který žalobci vznikl dle ust. § 1970 o. z., podle kterého platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.). Dle ust § 1958 odst. 2 o. z. pak platí, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. V daném případě se žalovaný s návrhem na změnu žaloby na náhradu škody, tj. návrhem na zaplacení žalované částky seznámil až při ústním jednání dne 11. 12. 2020, splatnost závazku tak nastala dne 12. 12. 2020 a od 13. 12. 2020 je žalovaný v prodlení. Výše zákonného úroku z prodlení ke dni 13. 12. 2020 činila 8, 25 % ročně, soud proto žalobu zamítl jednak co do požadavku na zaplacení úroku z prodlení za dobu od 16. 1. 2019 do 12. 12. 2020, neboť v tomto období ještě žalovaný nebyl v prodlení se zaplacením škody, neboť k jejímu zaplacení ještě nebyl vyzván, a zároveň soud žalobu zamítl co do požadavku na zaplacení úroku z prodlení za dobu od 13. 12. 2020 do zaplacení z částky 550 000 Kč ve výši 1,5 % ročně, neboť zákonný úrok z prodlení ke dni splatnosti činil pouze 8,25 % ročně nikoli požadovaných 9,75 % ročně.

70. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého v řízení zcela úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Výše náhrady nákladů řízení odpovídá zaplacenému soudnímu poplatku ve výši 5 000 Kč, odměně advokáta za 12 úkonů právní služby dle ust. § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) po 10 50 Kč. Soud při stanovení tarifní hodnoty nepostupoval dle § 9 odst. 3 písm. b) a. t. ani u úkonů učiněných před změnou žaloby, v době, kdy se jednalo o žalobu na nahrazení projevu vůle, neboť v daném případě se původně jednalo o žalobu na projev vůle směřující k zániku právního jednání, jehož předmět však byl ocenitelný, neboť sami účastníci jej ocenili na částku 600 000 Kč, proto i v případě těchto úkonů soud vycházel z tarifní hodnoty žalované částky 550 000 Kč. Další část náhrady nákladů řízení tvoří odměna za jeden úkon právní služby dle ust. § 6 odst. 1 a § 7 a. t. ve spojení s ust. § 11 odst. 2 písm. f) a § 11 odst. 3 a. t. ve výši 5 025 Kč – účast na jednání dne 23. 7. 2021, kdy byl proveden pouze jeden důkaz, odkázáno na písemné závěrečné návrhy a došlo k vyhlášení rozsudku. Následující části náhrady nákladů řízení jsou tvořeny náhradou hotových výdajů za 13 úkonů právní služby dle ust. § 13 odst. 4 a. t. ve spojení s ust. § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t. po 300 Kč - převzetí a příprava zastoupení, žaloba, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé ze dne 25. 1. 2020, účast na jednání dne 14. 1. 2020 od 9.05 hod. do 11:11 hod. – 2 úkony, dne 11. 12. 2020, dne 19. 3. 2021 od 9:09 hod. do 11:25 hod. – 2 úkony, dne 4. 6. 2021), a za písemná podání ze dne 4. 4. 2020, ze dne 11. 12. 2020 a závěrečný návrh ze dne 12. 7. 2021, (soud zvlášť nepřiznával odměnu a náhradu hotových výdajů za další podání ze dne 12. 7. 2021, které považoval za součást závěrečného návrhu), a 21 % DPH ve výši 28 381,50 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celková výše náhrady nákladů řízení činí 168 531,50 Kč.