21 C 323/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Hanákovou, LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 86 955 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení se dle ust. § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, částečně zastavuje:</b> <b>a) co do částky 1 695 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 01. 06. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně,</b> <b>b) co do úroku z prodlení z částky 3 847 Kč od 01. 06. 2020 do 30. 06. 2020 ve výši 10 % ročně,</b> <b>c) co do úroku z prodlení z částky 3 847 Kč od 01. 07. 2020 do zaplacení ve výši 1,75 % ročně,</b> <b>d) co do částky 1 695 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 01. 07. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně a</b> <b>e) co do částky 5 542 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 01. 08. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně.</b> <b>II. Řízení se částečně zastavuje dle ust. § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, co do částky 1 Kč s úrokem z prodlení z částky 1 Kč od 01. 07. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 78 022 Kč s úrokem z prodlení</b> <b>z částky 19 889 Kč od 01. 06. 2018 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně,</b> <b>z částky 25 636 Kč od 01. 06. 2019 do zaplacení ve výši 9,75% ročně,</b> <b>z částky 3 847 Kč od 01. 07. 2020 do zaplacení ve výši 8,25% ročně,</b> <b>z částky 3 847 Kč od 01. 08. 2020 do zaplacení ve výši 8,25% ročně a</b> <b>z částky 24 803 Kč od 01. 07. 2020 do zaplacení ve výši 8,25% ročně,</b> <b>a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 5 548 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, [titul] [jméno] [příjmení], advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobou doručenou soudu dne 5. 10. 2020, ve znění pozdějších doplnění, se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 86 955 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že vykonává práva a povinnosti vlastníka bytové jednotky [číslo] nacházející se v [číslo] podlaží domu [č. p.] na adrese [adresa] [anonymizováno] [obec a číslo]. Mezi žalobkyní coby pronajímatelem a žalovanou coby nájemcem byla uzavřena dne 26. 5. 2010 nájemní smlouva na dobu neurčitou s účinností od 1. 7. 2010, nájemné a úhrady za plnění spojená s užíváním bytu byly vymezeny v evidenční listu. Základní měsíční nájemné činilo 3 200 Kč a bylo spolu se zálohami na služby splatné měsíčně pozadu do posledního dne kalendářního měsíce, za který se platilo nájemné. Žalovaná dne 7. 7. 2019 souhlasila se zvýšením nájemného na částku ve výši 3 847 Kč. Žalobkyně nehradila řádně nájemné a zálohy na služby, přičemž celková dlužná částka za období od května 2018 do července 2020 bez příslušenství činila 86 955 Kč a byla představována saldem za služby květen 2018 ve výši 19 889 Kč, saldem za služby květen 2019 ve výši 25 636 Kč, saldem za služby červen 2020 ve výši 24 804 Kč, neuhrazeným předpisem SIPO za květen 2020 ve výši 5 542 Kč, neuhrazeným předpisem SIPO za červen 2020 ve výši 5 542 Kč a neuhrazeným předpisem SIPO za červenec 2020 ve výši 5 542 Kč. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes výzvy ze dne 16. 1. 2020 a ze dne 12. 2. 2020, ani na základě předžalobní výzvy. Žalobkyně se proto na žalované domáhala zaplacení částky 86 955 s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,50 % z částky 19 899 Kč od 1. 5. 2018 do zaplacení, 9,75 % z částky 25 636 Kč od 1. 5. 2019 do zaplacení, 10,00 % z částky 5 542 Kč od 1. 5. 2020 do zaplacení, 10,00 % z částky 5 542 Kč od 1. 6. 2020 do zaplacení, 10,00 % z částky 24 804 Kč od 1. 6. 2020 do zaplacení, 8,25 % z částky 5 542 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení.

2. V podání ze dne 28. 1. 2021 žalobkyně upřesnila, že při sepisu žaloby došlo k chybě v psaní při určování data, od kterého žalobkyně požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužných částek, s tím, že nadále se na žalované domáhá zaplacení ročního úroku z prodlení ve výši 8,50 % z částky 19 899 Kč od 1. 6. 2018 do zaplacení, 9,75 % z částky 25 636 Kč od 1. 6. 2019 do zaplacení, 10,00 % z částky 5 542 Kč od 1. 6. 2020 do zaplacení, 8,25 % z částky 5 542 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení; 8,25 % z částky 24 804 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení, 8,25 % z částky 5 542 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení. Soud proto usnesením ze dne 1. 4. 2021, které nabylo právní moci dne 28. 4. 2021 řízení částečně dle ust. § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v odpovídajícím rozsahu zastavil.

3. V podání ze dne 28. 6. 2021 sdělila žalobkyně soudu, že žalovaná uhradila částku 5 542 Kč. Následně v podání ze dne 14. 1. 2022 žalobkyně znovu uvedla, že administrativní chybou v psaní došlo k chybnému určení splatnosti pohledávek plynoucích z vyúčtování služeb za roky 2017, 2018 a 2019 vždy o jeden měsíc a také u určení splatnosti položek SIPO za měsíce červen a červenec 2020, potažmo počítání úroků z prodlení, a proto vyúčtování služeb za rok 2017 bylo splatné až ode dne 1. 6. 2018, nikoliv od 1. 5. 2018 jak bylo v žalobě uvedeno, tudíž žalobkyně vzala žalobu zpět co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % z částky 19 889 Kč od 1. 5. 2018 do zaplacení a trvala na uhrazení částky ve výši 19 889 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % až ode dne 1. 6. 2018. Položka označená jako„ Saldo služby květen 2018“ se týkala vyúčtování služeb za rok 2017, které byly splatné dne 1. 6. 2018. Vyúčtování služeb za rok 2018 bylo splatné dne 1. 6. 2019, nikoliv od 1. 5. 2019 jak bylo původně v žalobě uvedeno, a proto vzala žalobkyně žalobu zpět co do zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % z částky 25.636 Kč o 1. 5. 2019 do zaplacení a trvala na uhrazení částky 25 636 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % až ode dne 1. 6. 2019. Položka„ Saldo služby květen 2019“ se týkala vyúčtování služeb za rok 2018, které byly splatné dne 1. 6. 2019. Vyúčtování služeb za rok 2019 bylo splatné až ode dne 1. 7. 2020, nikoliv od 1. 6. 2020 jak bylo v žalobě původně uvedeno. Žalobkyně proto vzala žalobu zpět co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 24 803 Kč od 1. 6. 2020 do zaplacení a trvala na uhrazení částky 24 803 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % až od 1. 7. 2020. Položka„ Saldo služby červen 2020“ se týkala vyúčtování služeb za rok 2019, které byly splatné 1. 7. 2020. K položkám„ Neuhrazený předpis SIPO za období červen 2020“ a„ Neuhrazený předpis SIPO za období červenec 2020“ uvedla, že bere žalobu zpět co do částky v celkové výši 3 390 Kč s úroky z prodlení (zálohy na služby za měsíce červen a červenec 2020), neboť vyúčtování služeb za rok 2020 je předmětem jiného sporu žalobkyně. Žalobkyně však nadále trvala na uhrazení dlužného nájemného za měsíce červen a červenec 2020 ve výši 7 694 Kč. Současně žalobkyně vzala žalobu zpět co do částky ve výši 5 542 Kč, kterou žalovaná uhradila na předpis SIPO za květen 2020 a nadále se domáhala již jen zaplacení částky ve výši 78 022 Kč s ročním úrokem z prodlení 8,50 % z částky 19.889 Kč od 1. 6. 2018 do zaplacení, 9,75 % z částky 25 636 Kč od 1. 6. 2019 do zaplacení, 8,25 % z částky 3 847 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení, 8,25 % z částky 3 847 Kč od 1. 8. 2020 do zaplacení a 8,25 % z částky 24 803 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení. Při ústním jednání 1. 4. 2022 žalobkyně k částce požadované původně v žalobě ve výši 24 804 Kč, že správně měla uvedená částka činit pouze 24 803 Kč a vzala žalobu zpět dále také co do částky ve výši 1 Kč.

4. S ohledem na obsah podání žalobkyně ze dne 28. 6. 2021 a ze dne 14. 1. 2022 a na zpětvzetí učiněné při ústním jednání dne 1. 4. 2022 soud řízení dle ust. § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. částečně zastavil v rozsahu, který vyplývá z výroků I a II tohoto rozsudku a předmětem řízení tak zůstala částka patrná z výroku III tohoto rozsudku.

5. Žalovaná k žalobě v podání doručeném soudu dne 7. 12. 2020 uvedla, že dlužnou částku ve výši 86 955 Kč uznává a požádala, aby jí bylo umožněno uhradit dlužnou částku ve splátkách, neuvedla však žádné stanovisko k příslušenství pohledávky. Na výzvu soudu k doložení majetkových poměrů pak nijak nereagovala.

6. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti: Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 26. 5. 2010 uzavřena nájemní smlouva, na základě které žalobkyně umožnila žalované užívat byt [číslo] v domě [č. p.] na adrese [adresa]. Nájemné bylo sjednáno na částku 3 200 Kč měsíčně a zálohy na služby činily 1 701 Kč měsíčně (viz smlouva o nájmu bytu z 26. 5. 2010 a evidenční list z 23. 6. 2010). Dne 7. 7. 2018 souhlasila žalovaná se zvýšením nájemného na částku 3 847 Kč měsíčně (viz souhlas nájemce s návrhem na zvýšení nájemného ze 7. 7. 2019). Dne 16. 1. 2020 byla vyzvána žalovaná k úhradě nedoplatku na službách za rok 2017 ve výši 19 889 Kč, splatného dne 31. 5. 2018 a nedoplatku na službách za rok 2018 ve výši 25 636 Kč, splatného dne 31. 5. 2019 žalobkyně byla vyzýván k úhradě dlužných částek také dne 16. 1. 2020 (viz výzva č. 1 k zaplacení dluhu z 16. 1. 2020). K tomuto datu evidovala žalobkyně kromě jiného také nedoplatek na službách za rok 2019 ve výši 24 804 Kč, splatný dne 30. 6. 2020 (vit výpis z konta nájemce za období od 1. 1. 2012 do 31. 8. 2020, vyúčtování plnění ze dne 27. 3. 2019). Výzva z 16. 1. 2020 byla žalované doručena do vlastních rukou dne 27. 1. 2020 (viz doručenka s datem 27. 1. 2020). Opětovně byla žalovaná k úhradě dlužných částek vyzvána výzvou č. 2 ze dne 12. 2. 2020 (viz výzva č. 2 k zaplacení dluhu před podáním žaloby z 12. 2. 2020), která jí byla doručena dne 27. 2. 2020 (viz doručenka s datem doručení 27. 2. 2020). Předžalobní upomínka byla pro žalovanou vyhotovena dne 15. 9. 2020 (viz předžalobní upomínka z 15. 9. 2020 a dne 18. 9. 2020 byla pro žalovanou uložena na poště (viz listina označená jako Sledování zásilek s datem 18. 9. 2020 a podací arch s doručováním zásilky pro žalovanou). Dne 7. 12. 2020 uhradila žalovaná částku 5 542 Kč (viz stvrzenka o zaplacení částky 5 542 Kč ze dne 7. 12. 2020 na č. l. 13 spisu) - 1. Dle ust. § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

2. Dle ust. § 2246 odst. 1 o. z. strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc.

1. Dle ust. § 2247 o. z. odst. 1 o. z. strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2.

2. Dle ust. § 2247 odst. 2 o. z. pronajímatel zajistí po dobu nájmu nezbytné služby. Má se za to, že nezbytnými službami jsou dodávky vody, odvoz a odvádění odpadních vod včetně čištění jímek, dodávky tepla, odvoz komunálního odpadu, osvětlení a úklid společných částí domu, zajištění příjmu rozhlasového a televizního vysílání, provoz a čištění komínů, případně provoz výtahu.

3. Dle ust. § 2247 odst. 3 o. z. způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis.

4. Dle ust. § 2247 odst. 4 o. z. strany si ujednají způsob rozúčtování cen a úhrady případných dalších služeb, není-li stanoven jiným právním předpisem nebo rozhodnutím cenového orgánu. Způsob rozúčtování musí být určen před poskytováním služby.

5. Dle ust. § 4 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty poskytovatel služeb má právo požadovat na příjemci služeb placení záloh na úhradu nákladů na služby poskytované s užíváním bytu. Výši záloh si poskytovatel služeb s příjemcem služeb ujednají, nebo o ní rozhodne družstvo, nebo společenství.

6. Dle ust. 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období.

7. Dle ust. § 7 odst. 3 zákona č. 67/2013 Sb. finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb.

8. Žalobkyni se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat, že mezi účastníky existoval nájemní vztah ve smyslu ust. § 2201 o. z., na základě, kterého vznikla žalované povinnost platit žalobkyni nájemné ve výši 3 847 Kč měsíčně a sjednané zálohy na služby. Povinností žalobkyně bylo spotřebované služby vyúčtovat (§ 2303 o. z. ve spojení 2247 odst. 2, 3 o. z. a ve spojení s ust. § 4 odst. 1 a ust. § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb.), což žalobkyně učinila a vyúčtovala žalované nedoplatek na službách za rok 2017 na částku ve výši 19 889 splatnou 31. 5. 2018, nedoplatek na služby za rok 2018 na částku ve výši 25 636 Kč, splatnou dne 31. 5. 2019 a nedoplatek na službách za rok 2019 na částku ve výši 24 803 Kč, splatnou dne 31. 5. 2020 Vedle uvedených částek žalobkyni vznikl také nárok na zaplacení nájemného za červen a července 2020 ve výši 2 x 3 847 Kč měsíčně. Na žalované pak bylo, aby tvrdila a prokázala, že dlužnou částku v celkové výši 78 022 Kč, tj. nedoplatky na službách za rok, 2017, 2018 a 2019 a dlužné nájemné za červen a červenec 2020 ve výši 2 x 3 847 Kč uhradila, případně, že nárok na jejich zaplacení zanikl jiným způsobem. Tím, že se nedostavila k nařízenému ústnímu jednání, zbavila se možnosti být o uvedených procesních povinnostech poučena dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Soud proto žalobě vyhověl, a to včetně nároku na zaplacení úroků z prodlení, který žalobci vznikl dle ust. § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to vždy ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých částek.

9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve vztahu k částce 5 542 Kč, kterou žalobkyně uhradila po podání žaloby dle ust. § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., podle kterého platí, že byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení) a ve vztahu ke zbytku předmětu řízení dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., podle kterého platí, že i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. V daném případě totiž žalobkyně ze zbytku předmětu řízení brala žalobu zpět z důvodů na svojí straně pouze co do částky 3 391 Kč, tj. z částky 81 413 Kč (po zpětvzetí ve výši 5 542 Kč), tj. přibližně pouze co do 4 % předmětu řízení. Soud nicméně podle názoru Ústavního soudu vyjádřeného např. v nálezu ze dne 6. 6. 2013, sp zn. I. ÚS 4229/12 v nálezu ze dne 2. 1. 2019, sp. zn. IV. ÚS 1447/18 nepřiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů právního zastoupení advokátem, neboť žalobkyně je městskou částí a v takovém případě nejsou shledány náklady na právní zastoupení advokátem účelně vynaloženými, neboť se nejednalo o mimořádně obtížný spor. V daném případě tedy soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a podle § 89a exekučního řádu, a to za za čtyři úkony právní služby ve výši 300 Kč ve smyslu ust. § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky, a to za žalobu a částečné zpětvzetí žaloby co do částky 5 542 Kč, která byla zaplacena po podání žaloby podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky, za přípravu účasti na jednání podle § 1 odst. 3 písm. b) této vyhlášky a za účast na jednání podle § 1 odst. 3 písm. c) uvedené vyhlášky, ke kterým připočetl soudní poplatek ve výši 4 348. Za ostatní písemná vyjádření žalobkyně soud náklady nepřiznal, nejednalo se totiž o účelně vynaložené náklady, neboť žalobkyně v nich pouze opravovala předchozí administrativní chyby nebo doplňovala k výzvě soudu tvrzení, která měla být obsažena již v žalobě. Celková výše nákladů řízení žalobkyně tak činí 5 548 Kč.