21 C 381/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Hanákovou, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované pro 1 497 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 497 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 497 Kč od 13. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 20. 4. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 1 497 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně dne 27. 5. 2020 poskytla žalované zdravotní péči ve zdravotnickém zařízení žalobkyně. Náklady na tuto péči byly žalované vyúčtovány fakturou číslo ze dne 13. 8. 2020 na částku 1 497 Kč, splatnou dne 12. 9. 2020. Protože žalovaná, státní příslušnice Ukrajiny, v době poskytnutí zdravotní péče nebyla pojištěna, je povinna náklady na tuto péči uhradit sama. Žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky vyzvala upomínkou ze dne 24. 11. 2020.

2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila.

3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o. s. ř. projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal.

4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

5. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že žalované byla dne 27. 5. 2020 poskytnuta zdravotní péče v zařízení žalobkyně, konkrétně na oddělení urgentního příjmu dospělých. Poskytnutá zdravotní péče byla žalované vyúčtována fakturou číslo ze dne 13. 8. 2020 na částku 1 497 Kč, splatnou dne 12. 9. 2020, jejíž přílohou byl podrobný rozpis poskytnuté zdravotní péče. Žalovaná uvedla svou kontaktní adresu v České republice, číslo zdravotní pojistky uvedeno nebylo. Žalované byla výzva k plnění ze dne 24. 11. 2020, a to na adresu žalované v České republice.

6. Dle ust. čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Dle čl. 4 odst. 2 uvedeného nařízení na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná má bydliště v obvodu působnosti Obvodního soudu pro Prahu 3, je dána pravomoc a příslušnost uvedeného soudu k projednání věci.

7. Dle čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) v míře, ve které nebylo právo rozhodné pro smlouvu zvoleno podle článku 3, a aniž jsou dotčeny články 5 až 8, je právo rozhodné pro následující smlouvy určeno takto: smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště. Právní řád České republiky je v daném případě rozhodným právem, neboť žalobkyně má sídlo v České republice. Soud proto věc posoudil podle právního řádu České republiky.

8. Dle ust. § 2636 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba. Dle odst. 2 téhož ustanovení příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů.

9. Dle ust. § 2 odst. 2 písm. a) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (dále jen„ zákon o zdravotních službách“), platí, že zdravotními službami se rozumí poskytování zdravotní péče podle tohoto zákona zdravotnickými pracovníky a dále činnosti vykonávané jinými odbornými pracovníky2), jsou-li tyto činnosti vykonávány v přímé souvislosti s poskytováním zdravotní péče.

10. Dle ust. § 41 odst. 1 písm. c) zákona o zdravotních službách platí, že pacient je při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem.

11. Dle ust. § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. V řízení bylo předloženými listinami prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované zdravotní péči ve smyslu ust. § 2 odst. 2 písm. a) zákona o zdravotních službách ve spojení s ust. § 2636 odst. 1 o. z., kterou žalované vyúčtovala. Žalovaná byla povinna poskytnutou zdravotní péči uhradit dle ust. § 41 odst. 1 písm. c) zákona o zdravotních službách, což však anii přes výzvu žalobkyně neučinila. Na žalované bylo, aby tvrdila a prokázala, že dlužnou částku uhradila, příp. že závazek zanikl jiným způsobem, to však neučinila, soud proto žalobě vyhověl. Vedle dlužného pojistného vznikl žalobkyni také nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (výzva k plnění, návrh ve věci samé) neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.