21 C 396/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Hanákovou, LL.M. ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro 40 989 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba s tím, aby žalované bylo uloženo zaplatit žalobci částku 40 989 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 40 989 Kč od 19. 1. 2019 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 38 398,53 Kč k rukám právního zástupce žalované [titul] [jméno] [příjmení], advokáta, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalobce je povinen zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 442,40 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 3.</b> 1. Žalobou doručenou soudu dne 15. 4. 2019 se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 40 989 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění uvedl, že mezi žalobcem a žalovanou byla dne 4. 11. 2014 uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem bylo dodání systému (automatického kotle) dle kalkulačního listu, jeho montáž, zkouška a uvedení do provozu. Na konci roku 2016 žalobce objednal u žalované opravu závady kotle. Dne 6. 1. 2017 žalovaná provedla servis kotle a žalobce vůči žalované uplatnil reklamaci výměníku. Tu však žalovaná zamítla s odůvodněním, že dno výměníku bylo zaneseno. Podle vyjádření výrobce a žalované ze dne 9. 2. 2017 poškození výměníku nastalo v důsledku silného zanesení na dně výměníku a nelze je již opravit. Současně ve vyjádření bylo uvedeno, že v rámci prevence závady je třeba provádět měkčení topné vody podle směrnice [anonymizováno] [rok] [anonymizována dvě slova]. Žalobce však nebyl před předáním díla ani po něm na uvedené nebezpečí upozorněn, porucha na výměníku vznikla v důsledku jednání žalované, resp. jejích pracovníků, kteří uvedené měkčení topné vody neprovedli při instalaci kotle, ani žádným způsobem nepoučili žalobce, že by je měl provádět a případně, jak často. Žalobce respektoval pokyny pracovníků žalované týkající se přípravy místa pro provedení montáže, které mu byly zaslány dne 7. 11. 2014, zároveň za tímto účelem obstaral 560 l destilované vody, kterou si pracovníci žalované vyžádali. Žádné jiné požadavky žalovaná nevznesla. Dle názoru žalobce mu jednáním žalované vznikla škoda odpovídající ceně opravy tepelného výměníku. Žalobce proto v dopisu ze dne 2. 3. 2017 odmítl zaplatit částku, kterou mu žalovaná v této souvislosti vyúčtovala fakturou ze dne 14. 2. 2017, č. 271343 na částku 40 989 Kč, byť žalovaná poskytla žalobci slevu ve výši 50 % na nákup nového výměníku. Následně žalobce informoval žalovanou dopisem ze dne 13. 3. 2017, že vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná uplatnila nárok na zaplacení částky 40 989 Kč, započetl žalobce proti tomuto nároku svůj nárok z vadného plnění žalované, tj. nárok žalobce na odstranění vady dodáním nového výměníku. Nároky účastníků tak byly vyrovnané. Poté dne 4. 5. 2017 nahlásil žalobce žalované závadu a žádal její opravu a pravidelný servis a v uvedené souvislosti uhradil žalované zálohu ve výši 6 081 Kč. Žalovaná však žalobci sdělila, že dokud žalobce nezaplatí žalované částku vyúčtovanou faktura č. 271343, tj. částku ve výši 40 989 Kč, nepřistoupí žalovaná k opravě další závady ani neprovede pravidelný servis. Vzhledem k jednání žalované, sdělil žalobce žalované, že provedení opravy již nepožaduje a žádá pouze provedení servisu. Zaplacenou zálohu ve výši 6 081 Kč žalovaná žalobci nevrátila s tím, že ji započetla jako částečnou úhradu na částku vyúčtovanou fakturou č. 271343, přičemž nedoplatek měl nadále činit 34 908 Kč, zápočet však nebyl možný, neboť pohledávka žalované na zaplacení částky 40 989 Kč zanikla již předtím zápočtem ze dne 13. 3. 2017. Žalobce byl nicméně nucen nechat provést každoroční servis kotle, přičemž žalovaná je jedinou společností oprávněnou servis provést, proto žalobce musel opětovně u žalované servis objednat, žalovaná však nebyla ochotna servis provést, pokud jí žalobce nezaplatí částku 40 989 Kč. Žalobce tedy pod nátlakem žalované uvedenou částku zaplatil dne 28 6. 2017. Žalovaná poté dne 10. 8. 2017 servis kotle provedla a žalobce v uvedené souvislosti uhradil žalované v hotovosti částku ve výši 4 552 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že částku ve výši 40 989 Kč provedl žalovaný pod nátlakem a bez právního důvodu, vyzval žalobce prostřednictvím svojí právní zástupkyně žalovanou k vrácení bezdůvodného obohacení upomínkou ze dne 13. 1. 2019, která byla právnímu zástupci žalované doručena dne 16. 1. 2019, od 18. 1. 2019 je proto žalovaný v prodlení s vrácením uvedené částky. Kromě zaplacení částky 40 989 Kč, tak žalobce po žalované také požadoval zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 40 989 Kč za dobu od 19. 1. 2019 do zaplacení. V doplnění ze dne 29. 7. 2021 (č. l. 124-125 spisu) žalobce uvedl, že vůči žalované uplatňuje nárok na náhradu škody, kterou způsobila žalovaná tím, že žalobce řádně nepoučila ohledně užívání předmětného kotle. Škoda pak vznikla tím, že žalobce musel vynaložit náklady na opravu vady, která se u kotle projevila po záruční době. V podání ze dne 14. 2. 2022 (č. l. 156 spisu) žalobce doplnil, že nárok na náhradu škody není promlčený, neboť o škodě se dozvěděl nejdříve dne 14. 2. 2017, kdy mu byla vystavena faktura č. 271343 na částku 40 989 Kč za nový výměník a v této době se dozvěděl i o škůdci. V podání ze dne 29. 8. 2019 (č. l. 213-214 spisu) uvedl, že k zanesení výměníku by nedošlo, kdyby postupoval dle obecných znalostí výrobce, tj. směrnice VDI 2035 list 1, tj. pokud by před zapojením kotle provedl měkčení vody, nebo pokud by při zapojení kotle bylo žalobci doporučeno provedení systémového dělení topné soustavy, na to však žalobce nebyl upozorněn. Škoda, případně bezdůvodné obohacení žalobce vzniklo, když žalobce uhradil cenu nového výměníku dne 28. 6. 2017. Později došlo ještě k dalšímu zanesení výměníku, jediným způsobem, jak zabránit jeho zanášení je vybudování odděleného topného systému.

2. Žalovaná k žalobě v podání doručeném soudu dne 30. 8. 2019 uvedla, že mezi účastníky byla dne 4. 11. 2014 uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem bylo dodání, montáž a uvedení do provozu kotle [anonymizována dvě slova]. Dílo bylo provedeno a kotel uveden do provozu dne 12. 11. 2014 a od uvedeného okamžiku, tj. od předání díla počala běžet záruční doba v délce 24 měsíců. Žalobce však uplatnil u žalované reklamaci výměníku až dne 6. 1. 2017, tj. až po uplynutí reklamační doby, přičemž žalobce uplatnění reklamace ani nedoložil. K zanesení výměníku nemohlo dojít v důsledku provedení díla žalovanou. Zároveň také není pravdou, že by si žalovaná za účelem instalace kotle od žalobce vyžádala 560 l destilované vody. S ohledem na uvedené skutečnosti žalovaná navrhla, aby žaloba byla zamítnuta. V doplnění ze dne 28. 6. 2021 (č. l. 118-120 spisu) žalovaná uvedla, že k zanesení výměníků došlo z části otopného systému, kterou nedodala žalovaná, ani do ní nezasahovala a na nebezpečí z této části otopného sytému nemohla žalovaná žalobce upozornit, nemohla se s jeho stavem seznámit a byla vyrozuměna, že tato část zařízení je v pořádku. Podle bodu 11 všeobecných obchodních podmínek žalované měl žalobce nechat kotel projít roční revizní kontrolou za účelem předejití poruch, neprovedení revize mohlo znamenat nepřiznání záruk v druhém roce užívání kotle, revizi provádí vyškolená servisní firma, žalobce tuto povinnost nesplnil a kontrolu si objednal až dne 6. 1. 2017. Kdyby si kontrolu objednal včas, byly by zjištěny problémy s výměníkem a nemuselo by dojít k jeho poškození. Podle bodu 11 všeobecných obchodních podmínek, pokud není provedena roční kontrola po skončení topné sezony, zkracuje se záruční doba o jeden rok. K zanesení výměníku nedošlo vadou nebo poruchou zařízení dodaného žalovanou. Podle protokolu o uvedení do provozu byl systém již žalobci napuštěn vodou. Podle článku V bodu 7 smlouvy se žalobce zavázal zajistit připojení na elektrickou síť a odběr pitné vody o maximálním tlaku 3 bar pro napuštění zkoušku systému. Žalovaná požadovala pro systém vodu pitnou nikoliv destilovanou, pokud žalobci naplnili systém destilovanou vodou, způsobili zanesení výměníku. Při ústním jednání dne 17. 12. 2021 vznesla žalovaná námitku promlčení nároku na náhradu škody s odůvodněním, že kotel byl uveden do provozu dne 12. 11. 2014 a žaloba byla sepsána až dne 15. 4. 2019. V doplnění ze dne 30. 8. 2022 (č. l. 219-2020 spisu) žalovaný uvedl, že dne 6. 7. 2017 byla provedena výměna výměníku za částku 40 989 Kč (dílo již nebylo v záruce), žalobce vyúčtovanou částku odmítl zaplatit, dne 4. 5. 2017 požadoval žalobce opravu chyby a servis, proto vystavila žalovaná zálohovou faktura na částku 6 081 Kč, kterou žalobce uhradil dne 5. 5. 2017, servis nebyl proveden, protože žalobce nezaplatil dříve vyúčtovanou částku ve výši 40 989 Kč. Poté dne 28. 6. 2017 žalobce částku 40 989 Kč uhradil. Dne 9. 8. 2017 provedl pracovník žalované u žalobce [anonymizováno] a [anonymizováno] a žalobce v hotovosti v této souvislosti zaplatil žalované částku 4 552 Kč, další servis už žalobce nechtěl, proto mu byla dne 11. 8. 2017 částka ve výši 6 081 Kč vrácena.

3. Mezi účastníky bylo nesporným, že dne 4. 11. 2014 uzavřeli smlouvu o dílo, jejímž předmětem byl závazek žalované dodat a provést montáž kotle [anonymizována tři slova], že kotel byl uveden do provozu dne 12. 11. 2014 a že žalobce uhradil žalované straně částku 40 989 Kč dne 28. 6. 2017.

4. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutečnosti:

5. Podle kalkulace nákladů na dodávku a montáž kotelny [anonymizováno] – objednávka ze dne 31. 10. 2014 na akci rekonstrukce kotelny v rodinném domě činila cena za dodání kotle [anonymizována tři slova] částku ve výši 297 138 Kč. Listina byla podepsána dne 4. 11. 2014. Nedílnou součástí kalkulace tvořily všeobecné smluvní podmínky dodávky a montáže automatických kotlů žalované. Celková částka s DPH činila 478 294,38 Kč.

6. V emailu ze dne 7. 11. 2014 od [jméno] [příjmení], zaslaného na adresu [email] s předmětem: stavební připravenost před realizací kotelny [anonymizována čtyři slova] bylo uvedeno, že dle dohody jsou zasílány požadavky na stavební připravenost, že je třeba vyklidit kotelnu a přístupovou cestu, odstavit stávající kotel, vypustit topný systém, případně jeho nezbytné části, zhotovit elektrické dvouzásuvky, zhotovit větrací otvor z prostor kotelny, zhotovit nové komínové zděře pro kouřovod. Zároveň je možné zhotovit přípravu pro kabelové vedení mezi objekty. Dále je třeba zhotovit přívod od nezávislých stoupaček, zpáteček od na sobě nezávislých topných okruhů radiátorové a podlahové soustavy a zhotovit průchod pro flexi hadice.

7. Ze smlouvy o dílo, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným v roce 2014 (konkrétnější datum uzavření v ní není uvedeno), že byla uzavřena mezi žalovanou coby zhotovitelem a žalobcem coby odběratelem. Žalovaná se zavázala dodat žalobci systém definovaný v kalkulačním listě a provést pro žalobce montáž, zkoušku a uvedení do provozu. Dílem se rozuměla dodávka a montáž automatického kotle a ostatního příslušenství dle cenové nabídky uvedené v kalkulačním listě. Žalobce se zavázal zaplatit žalované cenu dle podepsaného kalkulačního listu. Součástí smlouvy byly všeobecné smluvní podmínky dodávky a montáže systému. Pode nich se žalovaná zavázala provést pro žalobce dílo spočívající v dodávce topného systému a jeho montáži, včetně uvedení do provozu, a to dle výběru žalobce a na základě doporučení žalované. Podle čl. V. odst. 1 se žalobce zavázal zajistit před realizací smlouvy prostor pro realizaci předmětu smlouvy a přístupovou cestu. Podle čl. V odst. 3 a 6 pokud by vyvstala potřeba dodání dílu nezbytných pro montáž od žalobce, odpovídal žalobce za to, že poskytnuté zařízení nebude mít žádné vady. Podle článku VI odst. 1 žalovaná odpovídala za to, že dílo i jeho jednotlivé části budou bez vad a že je žalobce bude moci použít pro přípravu a realizaci stavby. Podle článku VI odst. 3 pro případ odstranitelných vad díla se žalovaná zavázala takové vady bezplatně odstranit bez zbytečného odkladu po obdržení písemné reklamace od žalobce. V případě neodstranitelné vady byl žalobce oprávněn odstoupit od smlouvy. Podle čl. VI odst. 5 žalovaná odpovídala za prokazatelné škody, které z důvodu porušení jejích povinností při provádění díla vzniknou žalobci. Podle článku VI odst. 6 v případě nevhodnosti zadání žalobce, měla žalovaná na nevhodnost zadání žalobce upozornit a doporučit jiný typ topného systému a způsobu montáže. Podle článku VI odst. 9 žalovaná poskytovala záruku na dílo v délce 24 měsíců. Uvedená záruční doba začínala běžet od předání díla zhotovitelem objednateli. Podle článku VI odst. 11 každý automatický kotel namontovaný žalovanou musel po ukončení topné sezóny projít roční revizní kontrolou. Neprovedení roční revize mohlo být považováno za důvod nepřiznání záruk v druhém roce používání kotle. Roční revize musela být svěřena vyškolené servisní firmě. Záruka se nevztahovala na výměnu opotřebovaných výrobních dílů a součástek, jako jsou kroužky, záslepky, těsnící prvky a výrobky podobného charakteru. Žalobce se zavázal, že reklamaci případné vady díla uplatní písemně, a to neprodleně po jejím zjištění.

8. Podle protokolu o uvedení do provozu [anonymizováno] ze dne 12. 11. 2014 bylo vysvětleno průběžné a generální čištění dle návodu k obsluze, žalobce byl informován o funkci, obsluze, údržbě a o všech bezpečnostních ustanoveních, byl zkontrolován tlak zařízení a zařízení bylo naplněno vodou a odvzdušněno. Protokol obsahoval podpis montéra a podpis žalobce. V protokolu o provedení topné zkoušky a předání do trvalého užívání ze dne 12. 11. 2014 bylo uvedeno, že zkoušky byly provedeny. Z protokolu o tlakové a těsností zkoušce ze dne 12. 11. 2014 vyplývá, že i tato zkouška byla provedena.

9. V dotazníku spokojenosti zákazníka s instalací žalobce ohodnotil činnost žalované známkou č. 1.

10. Dne 12. 11. 2014 zakoupil žalobce 25 litrů destilované vody (viz daňový doklad č. 0011227 z 12. 11. 2014)

11. Podle posouzení reklamovaného tepelného výměníku [anonymizována dvě slova] [číslo] [rok] ze dne 9. 2. 2017 poškození výměníku nastalo v důsledku silného zanesení na dně výměníku a nebylo opravitelné. U nízkoteplotních topných systémů jako jsou například systémy řady [anonymizováno], které se nejčastěji připojují na již existující starší potrubní systémy difúzně otevřenými trubkami, ale také u systému, které jsou naplněny prostředkem chránícím proti mrazu, vzniká nebezpečí zanášení tepelného výměníku. Takové zanesení pak vede k riziku, že dojde k vypálení, vyhoření, vyžíhání teplosměrných ploch výměníku v důsledku sníženého chlazení. Výměník se pak stane netěsným, opravy takovýchto výměníků jsou většinou nemožné, neboť takto vypálené plechy již není možné svářet. Tento druh poškození se na tepelném výměníku může projevit již po relativně krátké době užívání v rozmezích pouhých dvou až tří let a není kryt zárukou výrobce. Prevencí vzniku je provést měkčení topné vody podle směrnice DDI 2035 list 1 topný kotel a potrubní systém provozovat prostřednictvím systémového dělení. Žalobci byla v rámci dobrých vztahů poskytnuta jednorázová mimořádná sleva ve výši 50 % na nový tepelný výměník. Bylo podstatné odstranit příčinu zanášení a zabránit tak situaci, kdy by mohlo v krátkém čase dojít k opětovnému poškození.

12. Fakturou ze dne 14. 2. 2017 č. FV 271343 na částku 40 989 Kč podle objednávky z 3. 1. 2017 vyúčtovala žalovaná žalobci dodávku výměníku ke kotli [anonymizováno], včetně souvisejících prací na částku 40 989 Kč, splatnou 21. 2. 2017. K datu uskutečnitelného plnění došlo dne 6. 1. 2017. Reklamace výměníku nebyla na základě analýzy vadného kusu výrobcem uznána z důvodu vrstvy nánosu na dně výměníku. Příčinu nánosu bylo potřeba odstranit, jinak se závada mohla opakovat. Bylo doporučeno překontrolovat topný systém a kvalitu topné vody. Výrobce se rozhodl udělit jednorázovou a nenárokovou slevu ve výši 50 %, ke které se žalovaná připojila. Fakturu vystavila [titul] [jméno] [příjmení].

13. V listině označené jako reakce k neuznané reklamaci od žalobce a [jméno] [příjmení] adresované žalovanému bylo uvedeno, že žalobce děkuje za zaslání posouzení reklamovaného tepelného výměníku ze strany výrobce [anonymizována tři slova]. Podle vyjádření výrobce již existuje z minulosti zkušenost s napojením tohoto typu kotle na starší potrubní systémy, a to v tom smyslu, že pokud je systém naplněn prostředky chránícími proti mrazu, vzniká nebezpečí zanesení tohoto systému a výměník se stává neopravitelným. Po prvním telefonickém kontaktu se žalovanou následovala osobní návštěva obchodního zástupce žalované pana [příjmení], který byl seznámen s podmínkami případného připojení kotle na místě ke stávajícímu staršímu topnému systému. Nedošlo k upozornění na možnost uvedeného nebezpečí, přesto, že proběhla rekognoskace místa budoucího připojení kotle [anonymizováno], o uvedeném nebezpečí neposkytli žádnou informaci ani technici žalobce. Proto nebylo možné přistoupit k úhradě vyúčtované částky. Listina byla dána poštu k doručení žalované dne 2. 3. 2017 (viz podací lístek z 2. 3. 2017 č. [anonymizováno]).

14. Emailem ze dne 4. 5. 2017 adresovaným [jméno] [příjmení] nahlásila [titul] [jméno] [příjmení] poruchu kotle, s tím že se se zobrazuje:„ motor s hřídelí G1 zablokován.“ Emailem ze dne 4. 5. 2017 [jméno] [příjmení] sdělil [titul] [příjmení], že poruchu zaevidovali a po uhrazení dluhu z ledna 2017 se touto záležitostí budou zabývat. Emailem ze dne 8. 5. 2017 sdělila [titul] [příjmení], že na základě technického rozhovoru s panem [příjmení] z 5. 5. 2017, při kterém pan [příjmení] odmítl realizovat požadovanou opravu, ruší objednávku na opravu ze dne 4. 5. 2017 a požádala o navrácení platby za zálohovou fakturu v hodně 6 081 Kč, kterou odeslala dne 4. 5. 2017.

15. Dne 5. 5. 2017 byla žalované uhrazena částka 6 081 Kč (viz potvrzení o platbě ze dne 5. 5. 2017). Dne 28. 6. 2017 uhradil žalobce žalované částku 40 989 Kč (viz potvrzení o platbě ze dne 28. 6. 2017).

16. Emailem ze 4. 7. 2017 sdělila [titul] [jméno] [příjmení] [titul] [příjmení], že na základě úhrady zálohové faktury dne 28. 6. 2017 zasílá daňový doklad na platbu a že servisní středisko zařadilo žalobce do plánu servisů a určilo datum 17. 7. 2017 v 10:00 hodin. Emaily ze dne 12. 7. 2017 požádala [titul] [příjmení] o stanovení jiného termínu od 24. 7. do 12. 8. 2017. Emailem ze dne 12. 7. 2017 navrhla [jméno] [příjmení] termín 31. 7. 2017. Uvedený termín potvrdila [titul] [příjmení] potvrdila dalším emailem ze dne 12. 7. 2017. V emailu ze dne 21. 7. 2017 jí bylo sděleno, že návštěva servisního technika [jméno] [příjmení] byla naplánována na 1. 8. 2017.

17. Podle dokladu o kontrole technického stavu a provozu spalovacího zdroje na pevná paliva o jmenovitém tepelném příkonu 10 až 300 kW včetně, sloužícího jako zdroje tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění z 16. 8. 201 instalace spalovacího stacionárního zdroje byla v souladu s pokyny výrobce a zákonem, nebyl indikováno spalování odpadu. Podle servisního kontrolního listu pro [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] z 10. 8. 2017 byla provedena kontroly kotle [anonymizována dvě slova] s tím, že kotel pro provoz v následující topné sezóně vyhovoval. Dne 10. 8. 2017 žalobce uhradil žalované částku ve výši 1 744 Kč za ND a částku ve výši 2 808 Kč za SPKK (viz (viz stvrzenka k faktuře č. FV 1704241 příjmové pokladní doklady ze dne 10. 8. 2017).

18. Dne 11. 8. 2017 vrátila žalovaná žalobci částku 6 081 Kč (viz potvrzení o výdeji ze dne 11. 8. 2017).

19. V listině ze dne 13. 3. 2017 od žalobce a [titul] [jméno] [příjmení] adresované žalované bylo uvedeno, že dne 4. 11. 2014 došlo k uzavření smlouvy o dílo na dodávku a montáž kotle [anonymizována tři slova] Na konci roku 2016 byla nahlášena závada a dne 6. 1. 2017 došlo k provedení servisu a k uplatnění reklamace výměníku. Dopisem od výrobce ze dne 9. 2. 2017 jim bylo sděleno, že k poškození výměníku došlo v důsledku silného zanesení na dně výměníku a není opravitelné. Takové poškození u výměníku je časté, obzvláště u nízkoteplotních topných systémů, jako je systém řady [anonymizováno] - zařízení, doporučené žalovanou, které se nejčastěji připojuje na již stávající potrubní systémy. Vyjádření výrobce jednoznačně obsahovalo informace, že se jedná o poškození obvyklé, které se projeví mezi druhým a třetím rokem užívání. Jednalo se o vlastnosti nabízeného zboží, které byly evidentně známé. Při provádění díla měli být proto na nevhodnou povahu věci upozorněni. Informaci o nevhodnosti stávajícího topného systému nebo informaci o možných následných potížích spojených právě s napojením na stávající topný systém neobdrželi. Porušením této povinnosti žalované jim vznikla škoda odpovídající výměně výměníku a s tím dalších spojených nákladů. Současně odkázali na ustanovením § 2100 a § 2106 odst. 1 písm. a) zákona č. 89/2012 Sb. S ohledem na porušení povinnosti ze strany žalované tímto požadovali odstranění vady dodáním nového výměníku. Sleva byla s ohledem na porušení povinnosti nedostatečná a lze pouze akceptovat slevu ve výši hodnoty poskytnuté opravy. V souvislosti s porušením povinnosti žalované jim vznikla škoda ve výši žalovanou provedené opravy dle faktury č. FV 271343 vystavené dne 14. 2. 2017 na částku 40 989 Kč, proto tímto uplatnili zápočet této částky ve smyslu ustanovení § 1982 zákona č. 89/2012 Sb.

20. V emailu od [titul] [příjmení] adresovaného [titul] [příjmení] ze dne 14. 3. 2017 bylo uvedeno, že žalobce a [titul] [příjmení] posílají vyjádření k neuznané reklamaci a současně je zasílají i poštou. Přílohou tohoto e-mailu byl dopis žalobce a [titul] [příjmení] ze dne 13. 3. 2017.

21. V emailu z 29. 6. 2017 sdělila zástupkyně žalobce zástupci žalované, že klient uhradil před podáním žaloby částku 40 989 Kč dle faktury č. FV 271343, přesto trvá na tom, že částka byla započtena na náhradu škody dopisem ze dne 13. 3. 2017, učinil tak jen proto, aby žalobce provedl servis kotle, který odmítl do zaplacení částky provést.

22. Ve výzvě k vydání bezdůvodného obohacení ze dne 14. 1. 2019 adresované zástupci žalované pak bylo zrekapitulováno, že mezi účastníky byla dne 4. 11. 2014 uzavřena smlouva o dílo na montáž kotle, že kotel fungoval bezproblémově až do konce roku 2016, kdy byla nahlášena závada. Žalovaná přijela na prohlídku dne 6. 1. 2017, kdy byl reklamován výměník. Reklamace byla následně zamítnuta a žalobci byla vystavena faktura na částku 40 989 Kč splatnou 21. 2. 2017. Dne 2. 3. 2017 žalobce informoval žalovanou, že s vyúčtovanou částkou nesouhlasí, neboť nesouhlasí s vyřízením reklamace a že dne 13. 3. 2017 zaslal vyjádření, kde informoval žalovanou, že mu vznikla škoda v důsledku nesplnění informační povinnosti žalované ve výši nákladů na výměnu výměníku, a proto že započetl tento nárok proti nároku žalované na úhradu vystavené faktury. Bylo zde také popsáno, jak žalovaná sdělila, že další závadou, kterou kotel začal vykazovat 4. 5. 2017 se bude zabývat až po uhrazení faktury č. FV271243, jak následně zaslala žalobci cenovou nabídku a zálohovou fakturu na částku 6 081 Kč, kterou žalobce uhradil, a poté bylo domluveno, že bude sdělen termín návštěvy technika. Žalobce odmítl uhradit fakturu č. FV 271343, neboť měl za to, že tento závazek zanikl a žádal o vrácení částky uhrazené na základě nabídky č. 17NA003. Žalobce byl povinen provádět pravidelný servis kotle, objednal si u žalované servis, avšak bylo mu sděleno, že nebude proveden, dokud nebude předmětná faktura v plné výši uhrazena a pod tíhou tohoto nákladu nakonec zaslal žalované částku 40 989 Kč. Proto byla žalovaná následně vyzvána, aby uhradila částku v celkové výši 47 070 Kč, zahrnující také částku 6 081 Kč, kterou měla žalovaná započíst na úhradu částky 40 989 Kč, což však nebylo možné, neboť tak již ke dni zápočtu částky 6 081 neexistovala. Jak částka 6 081 Kč, tak částka 40 989 Kč tak představovali bezdůvodné obohacení na straně žalované. Listina byla dána na poštu dne 15. 1. 2019 (viz podací stvrzenka z 15. 1. 2019).

23. V dopisu zástupce žalované ze dne 5. 2. 2019 k výzvě k vydání bezdůvodného obohacení, bylo uvedeno, že částka ve výši 6 081 Kč byla zaslána žalobci a že částka ve výši 40 989 Kč byla splatná dne 21. 2. 2017 a zaplacena dne 28. 6. 2017. Žalovaná neměla žádné povědomí o tom, že by měla tato pohledávka zaniknout 13. 3. 2017. V dopisu bylo současně uvedeno, že žalovaná nesouhlasí se zápočtem žalobce vůči této pohledávce, neboť pohledávka žalobce neexistovala a nebyla způsobilá k zápočtu. 24. [titul] [jméno] [příjmení] v rámci své svědecké výpovědi uvedla, že žalobce je jejím manželem, že kotel zakoupili v roce 2014 od žalované. Později došlo k poruše výměníku, neboť nedošlo ke správnému naplnění vodou, pak došlo k výměně výměníku. Poté došlo k nějaké další poruše asi v roce 2016 nebo 2017. Žalobce to považoval za reklamaci, jí osobně přišla faktura na částku přes 40 000 Kč. Reklamace byla odepřena, přišlo i vyjádření od výrobce z Rakouska. Za další časový úsek se objevila další vada, ale žalovaná nebyla ochotna ji uhradit kvůli nezaplacení částky za nový výměník a poté přišla faktura na částku něco pře šest tisíc, kterou ihned uhradila a pak přišla odpověď, že tato částka byla přiřazena k nejstarší faktuře za nový výměník. Částku za nový výměník pak zaplatila někdy v červnu následujícího roku a věc začal žalobce řešit právní cestou. Porucha výměníku se pak ještě opakovala, proto žalobce kontaktoval servismana z Německa, udělali takový bypass, tzn., že voda se nesetkává s kotlem. S manželem napsali dopis ze dne 13. 3. 2017, že nesouhlasí s neuznanou reklamací, který poslali poštou a emailem 14. 3. 2017 paní [příjmení], že nebyli upozorněni na podmínky, které je potřeba dodržet k instalaci kotel. Poštou byla listina odeslána dne 13. 3. 2017 nebo den 14. 3. 2017. 25. [titul] [jméno] [příjmení], bývalá pracovnice žalované, v rámci své svědecké výpovědi uvedla, že měla u žalované na starosti organizaci servisů, reklamace, byla ekonom, účetní, fakturant. Nebyla si vědom, zda obdržela email ze dne 14. 3. 2017 obsahující listinu ze dne 13. 3. 2017. Na listinu ze dne 13. 3. 2017 si nevzpomínala.

26. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: žalobce uzavřel dne 4. 11. 2014 se žalovanou smlouvu na dodávku kotle [anonymizována tři slova] dne 4. 11. 2014, montáž kotle byla provedena dne 12. 11. 2014, došlo k poškození výměníku kotle, dne 6. 1. 2017 žalovaná proto žalobci poskytla nový výměník a v uvedené souvislosti vyúčtovala žalobci fakturou ze dne 14. 2. 2017 částku ve výši 40 989 Kč, splatnou dne 21. 2. 2017. Žalobce ke dni splatnosti uvedenou částku neuhradil. Dne 13. 3. 2017 zaslal žalobce a [titul] [příjmení] žalované listinu, ve které uvedla, že k výměně výměníku došlo z důvodu porušení povinností žalované poučit žalobce o nevhodné povaze věci a z tohoto důvodu vznikla žalobci škoda představovaná cenou nového výměníku, kdy tento nárok započítává proti nároku žalované na zaplacení nového výměníku. Listinu dala [titul] [příjmení] na poštu dne 13. 3. 2017 nebo dne 14. 3. 2017. Dne 4. 5. 2017 kotel začal vykazovat další závadu spočívající v zablokovaném motoru, proto dne 5. 5. 2017 uhradil žalobce v této souvislosti žalované částku 6 081 Kč. Žalovaná odmítla provést opravu, pokud nebude uhrazena dříve splatná částka ve výši 40 989 Kč. Objednávka na opravu motoru proto byla 8. 5. 2017 zrušena a žalovaná vyzvána k vrácení částky 6 081 Kč. Dne 28. 6. 2017 uhradil žalobce žalované částku 40 989 Kč. Dne 29. 6. 2017 sdělila zástupkyně žalobce zástupci žalované, že žalobci uhradil částku 40 989 Kč, přesto trvá na tom, že částka byla započtena na náhradu škody dopisem ze dne 13. 3. 2017. Na den 1. 8. 2017 byl naplánován pravidelný servis kotle, za něj žalobce uhradil žalované částku v celkové výši 4 552 Kč Částku ve výši 6 081 Kč vrátila žalovaná žalobci dne 11. 8. 2017. Dne 14. 1. 2019 vyzval žalobce žalovanou k vrácení částky 40 989 Kč a k vrácení částky 6 081 Kč. Dne 5. 2. 2019 sdělil zástupce žalované zástupkyni žalobce, že částka ve výši 6 081 Kč již byla vrácena dne 11. 8. 2017 a že se zápočtem částky 40 989 Kč ze dne 13. 3. 2017 nesouhlasí, neboť započítávaná pohledávka žalobce neexistovala.

27. S ohledem na zásadu hospodárnosti soudního řízení soud zamítl jako nadbytečné důkazní návrhy spočívající v dotazu na svědkyni [titul] [příjmení], aby zjistila ze svojí e-mailové schránky, kterou měla u společnosti žalované, zda jí byl doručen e-mail z 13. 3. 2017 a současně, aby učinila dotaz na žalovanou, jaké další osoby byly oprávněny přebírat ke dni 13. 3. 2017 předmětnou poštu, neboť dospěl k závěru, že listina ze dne 13. 3. 2017 byla žalované odeslána, na základě výslechu [titul] [příjmení] a emailu ze dne 14. 3. 2017. Současně soud zamítl důkazní návrhy spočívající ve vypracování znaleckého posudku za účelem zjištění příčiny poškození výměníku, důkaz vyjádřením technika týkající se třetí výměny výměníku a důkaz listinou schema [anonymizována dvě slova] [číslo], neboť dospěl k závěru, že pro posouzení oprávněnosti nároku žalobce na vrácení platby zaplacené dne 28. 6. 2017 poté, co měl dle tvrzení žalobce nárok na náhradu škody zaniknout na základě zápočtu ze dne 13. 3. 2017 a s ohledem na promlčení nároku na náhradu škody, jak je podrobněji vysvětleno níže, není potřebné zjišťovat příčinu poškození výměníku.

28. Dle ust. § 2586 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. Dle ust. § 2587 o. z. dílem se rozumí zhotovení určité věci, nespadá-li pod kupní smlouvu, a dále údržba, oprava nebo úprava věci, nebo činnost s jiným výsledkem. Dílem se rozumí vždy zhotovení, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části.

29. Dle ust. § 1982 odst. 1 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Dle ust. § 1982 odst. 2 o. z. započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

30. Dle ust. § 1987 odst. 1 o. z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Dle ust. § 1987 odst. 2 o. z. pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

31. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020:„ Přesto, že je likvidita aktivní pohledávky hmotněprávním předpokladem jednostranného započtení, ochrana poskytovaná vykládaným ustanovením se prosadí zpravidla až v soudním řízení, v němž se věřitel pasivní pohledávky domáhá jejího splnění. Uplatní-li žalovaný dlužník pasivní pohledávky v tomto řízení námitku započtení a vznese-li žalobce (věřitel pasivní pohledávky) námitku relativní neplatnosti jednostranného započtení, musí soud posoudit, zda je započítávaná (aktivní) pohledávka jistá a určitá ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., a tedy způsobilá přivodit svým započtením (v rozsahu, v jakém se pohledávky kryjí) zánik žalobou uplatněné (pasivní) pohledávky. Podle uvedeného rozhodnutí, pokud je zde objektivní nejistota, zda pohledávka vznikla a z jakého důvodu, popř. zda je splatná, kdo je jejím věřitelem či dlužníkem, jaká je její výše, apod. je pohledávka ve smyslu ust. § 1987 odst. 2 nekompenzabilní, tj. …„ jeví-li se aktivní pohledávka jako objektivně sporná, tj. má-li žalobce proti této pohledávce relevantní věcné argumenty a vyžaduje-li zjištění (prokázání) této pohledávky co do důvodu nebo výše rozsáhlejší či složitější dokazování, jež by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněné (pasivní) pohledávce. Uvedené rozhodnutí rovněž poukazuje na to, že:„ důvodová zpráva alespoň objasňuje základní důvod, pro který bylo ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. začleněno do občanského zákoníku; smyslem je zabránit tomu, aby započtení vyvolávalo„ nejasnosti a následné spory“. Lze tudíž dovodit, že smyslem a účelem vykládaného ustanovení je ochrana věřitele pasivní pohledávky před tím, aby dlužník pasivní pohledávky zabránil jejímu uspokojení či toto uspokojení oddálil jednostranným započtením své sporné (nejisté či neurčité) pohledávky za věřitelem pasivní pohledávky, a dosáhl toho, že místo uspokojení pasivní pohledávky bude mezi stranami veden spor o existenci a výši aktivní pohledávky.„ Nejistou nebo neurčitou“ ve smyslu vykládaného ustanovení je tudíž (zásadně, viz dále) právě pohledávka ilikvidní, tj. pohledávka, která je co do základu a/nebo výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku (věřiteli pasivní pohledávky) formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši aktivní pohledávky.“ 32. Dle ust. § 2952 o. z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

33. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřená smíšená smlouva s tím, že v části o dodání kotle žalovanou žalobci byla uzavřená kupní smlouva (§ 2079 o. z.), v části o montáži kotle smlouva o dílo (§ 2586 odst. 1 o. z.). Žalobce v žalobě ze dne 15. 4. 2019 (ve znění pozdějších doplnění tvrdil), že proti žalované uplatňuje nárok na vydání platby ve výši 40 989 Kč, kterou si měla žalovaná bezdůvodně ponechat coby cenu výměníku a kterou žalobce zaplatil žalované pod nátlakem dne 28. 6. 2017. Současně mu podle žaloby měl ještě před zaplacením platby dne 28. 6. 2017 vzniknout v důsledku jednání žalované nárok na náhradu škody na ve výši 40 989 Kč představující cenu výměny výměníku. Tento nárok žalobce uplatnil proti žalované zápočtem ze dne 13. 3. 2017 proti ceně nového výměníku uplatněného žalovanou proti žalobci. Žalobou tedy nebyl uplatněn nárok na náhradu škody způsobené žalovanou žalobci, jak uvedl žalobce v podání ze dne 29. 8. 2022, ale nárok na vrácení platby zaplacené 28. 6. 2017 poté, co již měl dřívější nárok žalobce na náhradu škody zaniknout na základě zápočtu ze dne 13. 3. 2017.

34. Podle shora zmíněného rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020 týkajícího se ust. § 1987 odst. 2 o. z. a důvodové zprávy k tomuto ustanovení smyslem započtení je zabránit tomu, aby vyvolávalo nejasnosti a následně spory. Právní zástupce žalované v dopisu z 5. 2. 2019 uvedl, že nesouhlasí se zápočtem, neboť pohledávka na náhradu škody neexistuje a není způsobilá k zápočtu. Soud uvedené právní jednání obsažené v listině ze dne 5. 2. 2019, posoudil dle jeho obsahu jako vznesení námitky relativní neplatnosti zápočtu z 13. 3. 2017. Pohledávka žalobce na náhradu škody byla bez pochyby objektivně sporná ve smyslu ust. § 1987 odst. 2 o. z. Vždyť i sám žalobce k prokázání nároku na náhradu škody navrhoval při ústním jednání dne 8. 6. 2021, aby důvod poškození výměníku byl zjišťován znaleckým posudkem. Nárok na náhradu škody započítávaný v listině žalobce ze dne 13. 3. 2017 tak nemohl být kompenzabilní pohledávkou a na základě jejího zápočtu ze dne 13. 3. 2017, tak nemohlo dojít k zániku pohledávky žalované na zaplacení ceny nového výměníku.

35. I kdyby se však v případě nároku na náhradu škody žalobce jednalo o kompenzabilní pohledávku, byla taková pohledávka k okamžiku jejího uplatnění v soudním řízení dne 30. 7. 2021 promlčená. Při ústním jednání dne 17. 12. 2021 vznesl žalovaný námitku promlčení nároku na náhradu škody s odůvodněním, že kotel byl uveden do provozu dne 12. 11. 2014 a žaloba byla sepsána až dne 15. 4. 2019. Ve smyslu ust § 620 odst. 1 věty první o. z., podle které platí, že okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě ve spojení s ust. § 629 odst 1. o. z., podle kterého platí, že promlčecí lhůta trvá tři roky, běžela v kontextu s ust. § 2952 věty druhé o. z. ode dne vzniku dluhu tříletá promlčecí lhůta, která uplynula dne 14. 2. 2020, neboť dne 14. 2. 2017 byla žalované vystavena faktura na zaplacení ceny výměníku, tohoto dne tedy došlo ke vzniku dluhu žalobce vůči žalované. Výslechem [titul] [jméno] [příjmení] pak bylo prokázáno, že listina ze dne 13. 3. 2017 obsahující odkaz na fakturu ze dne 14. 2. 2017 byla dána na poštu dne 13. 3. 2017 nebo dne 14. 3. 2017, muselo tedy dojít k jejímu doručení (viz také § 573 o. z.). Mezi účastníky řízení však nebylo sporu o tom, že se faktura ze dne 14. 2. 2017 dostala do sféry dispozice žalobce. Vzhledem k datu listiny týkající se zápočtu 13. 3. 2017, musel žalobce minimálně nejpozději 12. 3. 2017 vědět o existenci případného nároku na náhradu škody a o osobě povinné k její náhradě. Tříletá promlčecí lhůta ve smyslu ust. § 629 o. z. tedy již musela uplynout dříve, než žalobce v podání ze dne 29. 7. 2011 (č. l. 124-125 spisu) doručeném soudu dne 30. 7. 2021 uvedl, že uplatňuje nárok na náhradu škody. V doplnění ze dne 29. 8. 2022 (č. l. 213-214 spisu) tedy žalobce sice tvrdil, že nárok na náhradu škody uplatnil již v žalobě z 15. 4. 2019, tak tomu však nebylo. Žalobou uplatnil nárok na vydání platby 40 989 Kč, o které tvrdil, že ji zaplatil pod nátlakem 28. 6. 2017, přičemž o dříve vzniklém nároku na náhradu škody tvrdil, že měl zaniknout na základě zápočtu ze dne 13. 3. 2017 proti ceně výměníku. Z logiky věci tak nemohla obstát obrana žalobce, který tvrdil, že nárok na náhradu škody zanikl zápočtem ze dne 13. 3. 2017 a zároveň později svůj nárok na zaplacení téže částky označil jako stejný nárok na náhradu škody, který již však podle jeho dřívějších tvrzení a důkazních návrhů měl zaniknout.

36. K tomu soud ještě dodává, že kdyby nárok žalobce započítávaný v listině z 13. 3. 2017 měl představovat nárok z vad věci, pak by se tak stalo po uplynutí dvouleté záruční doby ve smyslu ust. § 2113 o. z., neboť smlouva byla uzavřena dne 4. 11. 2014 a dílo předáno dne 12. 11. 2014. Stejně tak by uplynula i dvouletá lhůta na právo z vadného plnění podle § 2618 o. z. ve spojení s ust. § 2615 odst. 2 o. z. a § 2106 odst. 1 písm. a) o. z.

37. Nicméně, vzhledem ke skutečnosti že žalobce neměl ke dni 13. 3. 2017, kdy provedl proti žalované zápočet částky 40 989 Kč proti žalované jako náhrady škody, kompenzabilní pohledávku, nemohlo v důsledku jejího uplatnění proti žalované dojít k zániku nároku žalované na zaplacení ceny výměníku, proto byla žalovaná oprávněna si částku ve výši 40 989 zaplacenou dne 28. 6 2017 jako cenu výměníku ponechat a částku ve výši 6 081 Kč, k jejímuž vrácení byla žalovaná žalobcem vyzvána dne 14. 1. 2019, vrátila žalovaná žalobci dne 11. 8. 2017. Žaloba tak nebyla důvodná a soud ji proto zamítl.

38. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého v řízení zcela úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Výše náhrady nákladů řízení odpovídá, odměně advokáta za 8 úkonů právní služby dle ust. § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) po 2 740 Kč, tj. částce ve výši 21 920 Kč, náhradě hotových výdajů za 8 úkonů právní služby dle ust. § 13 odst. 4 a. t. ve spojení s ust. § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t. po 300 Kč, tj. částce 2 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření ze dne 19. 8. 2019 a ze dne 28. 6. 2021, účast na mediačním jednání dne 24. 8. 2020, účast na jednání dne 8. 6. 2021, dne 17. 12. 2021, dne 2. 8. 2022 a dne 6. 9. 2022). Další část nákladů řízení tvoří cestovné podle § 157 odst. 4 písm. b) zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce a vyhlášky č. 358/2019 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad za cestu z [obec] do [obec] a zpět k mediačnímu jednání konanému dne 24. 8. 2020, celkem 141 km [značka automobilu], [registrační značka] při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 4,20 Kč, ceně za 1 litr pohonných hmot ve výši 32 Kč a průměrné spotřebě 7,4 l na 100 km, tj. 4,20 + (32 x 7,4):100 = 6,57 Kč za 1 km, tj. částce ve výši 926, 37 Kč, cestovné podle § 157 odst. 4 písm. b) zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce a vyhlášky č. 589/2020 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad za cestu z [obec] do [obec] a zpět k jednání konanému dne 8. 6. 2021, celkem 132 km [značka automobilu], [registrační značka] při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 4,40 Kč, ceně za 1 litr pohonných hmot ve výši 33,80 Kč a průměrné spotřebě 7,4 l na 100 km, tj. 4,400+ (33,80 x 7,4):100 = 6,90 Kč za 1 km, tj. částce ve výši 910,80 Kč, stejné částce za cestu z [obec] do [obec] a zpět k jednání konanému dne 17. 12. 2021, celkem 132 km [značka automobilu], [registrační značka] při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 4,40 Kč, ceně za 1 litr pohonných hmot ve výši 33,80 Kč a průměrné spotřebě 7,4 l na 100 km, tj. 4,40+ (33,80 x 7,4):100 = 6,90 Kč za 1 km, tj. částce ve výši 910,80 Kč, cestovnému podle § 157 odst. 4 písm. b) zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce a vyhlášky č. 511/2021 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad za cestu z [obec] do [obec] a zpět k jednání konanému dne 2. 8. 2022, celkem 132 km [značka automobilu], [registrační značka] při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 4,70 Kč, ceně za 1 litr pohonných hmot ve výši 44,50 Kč a průměrné spotřebě 7,4 l na 100 km, tj. 4,70+ (44,50 x 7,4):100 = 7,99 Kč za 1 km, tj. částce ve výši 1 054,68 Kč a stejné částce za cestu z [obec] do [obec] a zpět k jednání konanému dne 6. 9. 2022, celkem 132 km [značka automobilu], [registrační značka] při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 4,70 Kč, ceně za 1 litr pohonných hmot ve výši 44,50 Kč a průměrné spotřebě 7,4 l na 100 km, tj. 4,70+ (44,50 x 7,4):100 = 7,99 Kč za 1 km, tj. částce ve výši 1 054,68 Kč. Další část nákladů řízení tvoří náhrada za promeškaný čas dle ust. § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 a. t. za 30 půlhodin po 100 Kč, tj. za promeškaný čas strávený cestou k jednotlivým jednáním, tj. po šesti půlhodinách za cestu strávenou k jednomu jednání a zpět, tj. částce v celkové 3 000 Kč. Další část nákladů řízení žalobce tvoří odměna mediátorky za provedení mediačního jednání dne 24. 8. 2020 ve výši 484 Kč a 21 % DPH ve výši a 21 % DPH ve výši 5 737,20 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celková výše náhrady nákladů řízení činí 38 398,53 Kč. <i>Celkové náklady řízení</i> <i>Odměna - 2740 Kč x 8 + 21% DPH</i> <i>Režijní paušál - 300 Kč x 8 + 21% DPH</i> <i>Náhrada za promeškaný čas 100 Kč x 30 + 21% DPH</i> <i>Cestovné - 4857,33 Kč x 1</i> <i>Ostatní - 484 Kč x 1</i> <i>Celkové náklady řízení bez vyčíslení DPH: 32661,33 Kč</i> <i>DPH 21%: 5737,20 Kč</i> <i>Celkové náklady řízení s vyčíslením DPH: 38398,53 Kč</i> 39. O nákladech státu soud rozhodl dle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř., dle kterého platí, že stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Státu - Obvodnímu soudu pro Prahu 3 v souvislosti s uvedeným řízením vznikly náklady řízení představované svědečným [titul] [jméno] [příjmení] ve výši 1442,40 Kč.