21 C 418/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlínou Janečkovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 43 341,83 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29 787 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba s tím, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyni: a) částku ve výši 13 554,83 Kč b) kapitalizovaný úrok ve výši 2 527,10 Kč od 15. 5. 2020 do 30. 4. 2022 c) úrok ve výši 14,88 % ročně z částky 43 341,83 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení d) úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 43 341,83 Kč od 1. 5. 2022 do zaplacení, <b>se zamítá.</b>

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 602,04 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně [titul] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobkyně se podanou žalobou a jejími doplněními ze dne 12. 1. 2023 (č.l. 22), ze dne 1. 3. 2023 (č.l. 34) a 13. 3. 2023 (č.l. 42) domáhala vůči žalovanému zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 5. 2022 uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba] [jméno] [příjmení] [jméno] (dříve [právnická osoba]) byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaný požádal dne 15. 5. 2020 o úvěr [číslo]. Na základě akceptace došlo mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem ve výši 14,88 % ročně splácet v měsíčních splátkách. Žalovaný se se splácením dostal do prodlení. Ke dni 30. 4. 2022 banka úvěr zesplatnila. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu neuhradil. Žalobkyně dále uvedla, že její právní předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházel z informacích poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr. Čistý měsíční příjem žalovaného činil 46 000 Kč a celkové náklady na domácnost 15 000 Kč. Žalobkyně dále sama aktivně vyhledávala relevantní skutečnosti.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze žádosti/smlouvy o klasickém úvěru [číslo] printscreenu této žádosti včetně certifikátu podpisu (č.l. 36) bylo zjištěno, že předmětná smlouva měla být uzavřena mezi žalobkyní (jejím právním předchůdcem) a žalovaným. Smlouva je bankou podepsána elektronicky, žalovaným má být smlouva podepsána elektronicky, resp. u strojového podpisu je uvedeno:„ Pokud není uveden vlastnoruční podpis, podepsáno elektronicky s nutností ověření v elektronickém dokumentu“.

4. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovanému měly být poskytnuty informace o úvěru.

5. Z listiny označené jako„ číslo úvěru [číslo], pan [celé jméno žalovaného]“ bylo zjištěno, že žalovanému měl být poskytnut úvěr 50 000 Kč. Na předmětný úvěr žalovaný uhradil částku v celkové výši 20 213 Kč.

6. Z odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 25. 3. 2022 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně od smlouvy odstoupil a oznámil žalovanému, že se úvěr stává splatným.

7. Z informace o bonitě klienta a z dotazu do negativního SOLUSU bylo zjištěno, že žalovaný měl mít celkem jeden úvěr s výší splátky 1 083 Kč. V registru SOLUS nebyl nalezen.

8. Z údajů pro posouzení žádosti o klasický anebo revolvingový úvěr bylo zjištěno, že žalovaný měl uvést, že je svobodný, bydlí v nájmu, jeho zaměstnavatelem je společnost [právnická osoba] Dokument je žalovaným podepsán elektronicky. Čistý měsíční příjem žalovaného činí 46 000 Kč a celkové náklady domácnosti 15 000 Kč.

9. Z částečného výpisu z účtu žalovaného (č. l. 24) bylo zjištěno, že výpis má být z období 1. 4. 2020 – 30. 4. 2020, datum výpisu je 1. 5. 2020. Výpis obsahuje pouze úvodní stránku, dle níž starý zůstatek činil 4 287,25 Kč a nový zůstatek 5 219,43 Kč.

10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 5. 2022 bylo zjištěno, že postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno.

11. K opakované výzvě soudu ze dne 6. 3. 2023 o doplnění podání zejména ohledně schopnosti žalovaného úvěr splácet, nebylo ze strany žalobkyně ničeho doplněno.

12. Z hlediska skutkového stavu věci soud zjistil, že žalovanému byla poskytnuta částka 50 000 Kč, na kterou splatil částku v celkové výši 20 213 Kč.

13. Dle ust. § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

14. Dle ust. § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle ust. § 562 odst. 2 o. z. má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

15. Dle ust. § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

16. V řízení nebylo prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru právě v žalobkyní předloženém znění, neboť smlouva o úvěru byla předložena bez podpisu žalovaného, žádné další doklady (kromě printscreenu s jakýmisi údajným certifikátem) týkající se obsahu smlouvy žalobkyně nepředložila. Smlouva měla být uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. V daném případě však nebylo prokázáno, že by byla smlouva o úvěru ze strany žalovaného uzavřena právě v žalobkyní předloženém znění. V řízení bylo pouze prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 50 000 Kč. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému tak bylo prokázáno, nicméně nebyl prokázán právní důvod (uzavření smlouvy), na jehož základě měla být částka poskytnuta, soud proto rozhodl dle ust. § 2 991 o. z., neboť se jedná ze strany žalovaného o bezdůvodné obohacení, které je povinen uhradit.

17. Soud smlouvu p úvěru pokládá za neplatnou též proto, že nebyla řádně ověřena úvěruschopnost žalovaného.

18. Dle § 9 odst. 1zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

19. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit.

20. Rovněž je možno poukázat také na nález Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.

21. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – [číslo], přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen„ Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož pak vnitrostátní sankce spočívající v relativní neplatnosti úvěrové smlouvy nesplňují požadavky čl. 23 Směrnice, je třeba zajistit plný účinek Směrnice tím, že bude k neplatnosti smlouvy přihlédnuto i v případě, že spotřebitel neplatnost nenamítne. Dle Soudního dvora je třeba postupovat tímto způsobem též z důvodu existence nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat normy určené k jeho ochraně.

22. Při prověřování úvěruschopnosti spotřebitele tedy nelze vyjít pouze z prohlášení spotřebitele, když je třeba vždy ověřovat, zda jsou jeho prohlášení pravdivá.

23. Soud má za to, že v daném případě nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného a to ani v části příjmové ani výdajové stránky. Žalobkyně tvrdila, že vychází z premisy pravdivosti uváděných údajů. Soud se s tímto tvrzením žalobkyně neztotožňuje. Žalobkyně zcela rezignovala na jakékoli ověření informací sdělených žalovaným. Tvrzené příjmy ani výdaje tedy žalobkyně nijak neověřila, ať už výpisy z účtu, z potvrzení od zaměstnavatele nebo z nájemní smlouvy či předpisu inkasa. Nelze se bez dalšího spokojit pouze s údaji, které předloží spotřebitel, protože je v jeho zájmu úvěr získat a přizpůsobí i prohlášení adresované žalobkyni. Dle soudu tak žalobkyně neunesla břemeno důkazní k tvrzení, že dostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Soud tak považoval spotřebitelskou smlouvu za absolutně neplatnou.

24. Na uvedeném nemůže nic změnit ani skutečnost, že se žalovaný k žalobě nevyjádřil a bez omluvy se nedostavil k jednání soudu, neboť nečinnost žalovaného nikterak nezprošťuje žalobkyni jejích povinností, jimž zcela nedostála.

25. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

27. Vztah mezi stranami je pak třeba vypořádat dle § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy).

28. Bezdůvodné obohacení je žalovaný povinen vrátit žalobkyni jako aktivně legitimovanému subjektu, neboť pohledávka za žalovaným byla postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z., a na postupníka přitom může přejít i pohledávka z bezdůvodného obohacení, ačkoliv byla ve smlouvě o postoupení kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy o úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009).

29. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný uhradil částku 20 213 Kč, zbývá mu tak na poskytnutou jistinu uhradit částku 29 787 Kč.

30. S ohledem na uvedené soud žalobkyni nepřiznal poplatky, pokuty či pojistné.

31. Soud pak žalobkyni nepřiznal ani úroky z prodlení, na něž by měla v případě běžného bezdůvodného obohacení nárok, a to s odkazem na § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, který je lex specialis ve vztahu k obecné úpravě bezdůvodného obohacení. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. S ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny ještě nenastala, nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 602,04 Kč, přičemž tato částka představuje 37,46 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,73 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31,27 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 734 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 43 341,83 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 2 860 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 28. 2. 2023, z částky 500 Kč za sepsání právního rozboru věci dle § 11 odst. 1 písm. h) a. t. ze dne 1. 3. 2023 a z částky 2 860 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 30. 5. 2023 včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 720 Kč ve výši 1 831,20 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů za tři úkony, a to za vyjádření ze dne 11. 10. 2022 (pouze procesní vyjádření), doplnění žaloby ze dne 12. 1. 2023 (bylo na žalobkyni, aby žalobu podala úplnou, nedostatky žaloby pak nelze přiznat jako samostatný právní úkon) a vyjádření ze dne 13. 1. 2023 (jednalo se pouze o doplnění vyjádření ze dne 1. 3. 2023, k němuž byla žalobkyně soudem vyzvána při jednání dne 28. 2. 2023).