21 C 466/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní JUDr. Zuzanou Hanákovou, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 2 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 000 Kč od 5. 2. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba s tím, aby bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 000 Kč od 22. 2. 2016 do 4. 2. 2018, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně JUDr. [jméno] [příjmení], Ph. D., advokátky.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky ve výši 2 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno], se sídlem [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovanou dne 20. 1. 2016 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalované částku ve výši 2 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit do 21. 2. 2016. Žalovaná poskytnutou částku řádně neuhradila. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně pak byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 21. 12. 2017. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 12. 6. 2020 Vedle žalované částky pak žalobkyně po žalované také požadovala zaplacení zákonných úroků z prodlení.

2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila.

3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o. s. ř. projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal.

4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

5. Z předložené listiny smlouvy o zápůjčce (Prohlášení pro stávajícího klienta) soud zjistil, že obsahuje údaje o žalované, neobsahuje však podpis žalované. Ve smlouvě je ujednáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalované zápůjčku ve výši 2 000 Kč, splatnou spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 660 Kč do 21. 2. 2016. Dne 20. 1. 2016 byla právní předchůdkyní žalobkyně poukázána částka ve výši 2 000 Kč na účet č. [bankovní účet], který byl ke dni poukázání částky dle sdělení [právnická osoba] ze dne 18. 1. 2021 účtem žalované. Dne 21. 12. 2017 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno přípisem právní předchůdkyně žalobkyně dne 19. 1. 2018, který byl žalované zaslán dne 25. 1. 2018. Předmětným přípisem byla žalovaná rovněž vyzvána k úhradě dlužné částky. Žalobkyně pak vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou prostřednictvím právního zástupce dne 5. 6. 2020. Soudu byla předložena listina, kterou měla žalovaná uznat svůj závazek vůči žalované, nicméně neobsahovala dostatečnou specifikaci závazku, který měl být uznán, ani podpis žalované.

6. Dle čl. 17 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění) platí, že ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 5 bod 7 a) jedná-li se o koupi movitých věcí na splátky; b) jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí, nebo c) ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností. Dle čl. 18 odst. 2 nařízení EU č. 1215/2012 platí, že smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště.

7. V daném případě byla smlouva uzavřena právní předchůdkyní žalobkyně, která provozuje podnikatelskou činnost v České republice, kde má žalovaná, která smlouvu uzavírala v pozici spotřebitele v [obec a číslo] bydliště, k projednání věci tak byl příslušný Obvodní soud pro Prahu 3.

8. Dle čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) platí, že aniž jsou dotčeny články 5 a 7, smlouva uzavřená fyzickou osobou za účelem, který se netýká její profesionální nebo podnikatelské činnosti (dále jen„ spotřebitel“), s jinou osobou, která jedná v rámci výkonu své profesionální nebo podnikatelské činnosti (dále jen„ obchodník“), se řídí právem země, v níž má spotřebitel obvyklé bydliště, pokud: a) obchodník provozuje svou profesionální nebo podnikatelskou činnost v zemi, kde má spotřebitel své obvyklé bydliště, nebo b) se jakýmkoli způsobem taková činnost na tuto zemi nebo na několik zemí včetně této země zaměřuje a smlouva spadá do rozsahu této činnosti.

9. Dle čl. 3 Řím I se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část.

10. Právní řád České republiky je v daném případě rozhodným právem, neboť právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela smlouvu jako obchodník, provozující podnikatelskou činnost v zemi, kde má žalovaná (spotřebitel) obvyklé bydliště. Soud proto věc posoudil podle právního řádu České republiky.

11. Dle ust. § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

12. Dle ust. § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle ust. § 562 odst. 2 o. z. má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

13. Dle ust. § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

14. Dle ust. § 2 991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. V řízení nebylo prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce, neboť smlouva o zápůjčce byla předložena bez podpisu žalované, žádné další doklady týkající se uzavření smlouvy a určení osoby jednající žalobkyně nepředložila, stejně jako nepředložila řádné doklady ve vztahu k tomu, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému právní předchůdkyně žalobkyně jsou spolehlivé, provádějí se systematicky a posloupně a jsou chráněny proti změnám (§ 562 odst. 2 o. z.) Smlouva sice měla být uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, v daném případě však nebylo prokázáno, že osoba, která měla obsah smlouvy takto odsouhlasit, byla žalovaná, tj. nebylo možné jednoznačně určit jednající osobu ve smyslu ust. § 562 odst. 2 o. z. Odsouhlasení prostřednictvím prostředků komunikace na dálku nelze považovat ve smyslu zákona 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce ve spojení s nařízením Evropského parlamentu a rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999 /93/ za zaručený, uznávaný nebo kvalifikovaný elektronický podpis jednoznačně spojený s podepisující osobou, umožňující identifikaci podepisující osoby. V řízení bylo pouze z předloženého potvrzení o provedené platbě prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala dne 20. 1. 2016 žalované částku 2 000 Kč (že se jedná o účet žalované, soud zjistil z oznámení [právnická osoba] ze dne 18. 1. 2021). Poskytnutí peněžních prostředků ve výši 2 000 Kč žalované tak bylo prokázáno, nicméně nebyl prokázán právní důvod (uzavření smlouvy), na jehož základě měla být částka poskytnuta, soud proto rozhodl dle ust. § 2 991 o. z., neboť se jedná ze strany žalované o bezdůvodné obohacení, které je povinna vrátit. Pohledávka za žalovanou pak byla na žalobkyni řádně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek dle ust. § 1 879 a násl. o. z. Soud tak žalobě vyhověl co do částky 2 000 Kč jako nároku z bezdůvodného obohacení. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy o zápůjčce, nemohla být prokázána ani splatnost zápůjčky ke dni 21. 2. 2016. Bylo však prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky přípisem ze dne 19. 1. 2018, který byl žalované odeslán dne 25. 1. 2018 a doručen ve smyslu ust. § 573 o. z. dne 30. 1. 2018 Nejvyšší soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 25. 2. 2015 sp. zn. 28 Cdo 4252/2014 konstatoval, že„ Bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu. Doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák.; teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán.“ Z uvedeného vyplývá, že dluh žalované se stal splatným až zaslanou výzvou ze dne 19. 1. 2018 a žalovaná je tudíž v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ve smyslu § 1970 o. z. Žalovaná tak byla povinna plnit, nikoliv však prvního den poté, jak uvádí dané rozhodnutí (to ještě odkazuje na ust. § 563 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013), ale ihned dle současné účinné úpravy v ust. § 1958 odst. 2 o. z. (v ostatním však zůstává uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky nadále aplikovatelné). Žalovaná tak byla povinna vrátit bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 1 959 písm. e) o. z. do 5 dnů, tj. do 4. 2. 2018, a od 5. 2. 2018 je žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení. Soud tak žalobu zamítl co do úroku z prodlení z částky 2 000 Kč za dobu od 22. 2. 2016 do 4. 2. 2018 a vyhověl žalobě co do částky 2 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 000 Kč za dobu od 5. 2. 2018 do zaplacení, neboť žalobkyni na ně vznikl nárok dle ust. § 1 970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

16. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř, podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku. Taktomu bylo i v tomto případě, neboť žalobkyně byla úspěšná co do částky 2 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 2 000 Kč za dobu od 5. 2. 2018 do zaplacení, nebyla úspěšná pouze co do části příslušenství, tj. úroku z prodlení z částky 2 000 Kč za dobu od 22. 2. 2016 do 4. 2. 2018. Soud tak přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.