21 C 484/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Hanákovou, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného st. příslušnost: Nigérie pro 2 130 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 130 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 130 Kč od 26. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně [titul] [jméno] [příjmení], advokátky.</b> 1. Žalobou doručenou soudu dne 30. 9. 2021 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 3 480 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný je provozovatelem osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru do 1 000 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [číslo], (dále jen„ vozidlo”). Uvedené vozidlo je v registru silničních vozidel evidováno jako provozované. Žalovaný neměl v období od 2. 10. 2020 do 15. 1. 2021, tedy 106 dní, sjednané pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyni tak vznikl nárok na příspěvek, splatnost příspěvku nastala dne 25. 5. 2021. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku. Žalobkyně kromě dlužné částky ve výši 3 180 Kč požadovala také zaplacení poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč a zákonných úroků z prodlení.

2. Žalovaný k žalobě v podání ze dne 7. 12. 2021 a ze dne 17. 2. 2022 uvedl, že nárok žalobkyně zcela neuznává, a to z důvodu, že pojištění v období od 2. 10. 2020 do 15. 1. 2021 nebylo sjednáno, protože v září 2020 bylo předmětné vozidlo odcizeno, přičemž odcizení vozidla bylo nahlášeno Polici České republiky.

3. Podáním ze dne 14. 1. 2022 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 1 350 Kč se zákonným úrokem ve výši 8,25 % z této částky od 26. 5. 2021 do zaplacení, snížila tak žalovanou částku o 45 dnů z důvodu odcizení předmětného vozidla, požadovala tedy jen zaplacení příspěvku za 61 dnů, a to od 2. 10. 2020 do 1. 12. 2020. Soud proto rozhodl o částečném zastavení řízení ve shora uvedené výši usnesením ze dne 22. 2. 2022 č. j. 21 C 484/2021-39, které nabylo právní moci dne 26. 3. 2022 Žalobkyně se tak dále domáhala zaplacení částky 2 130 Kč skládající se z příspěvku ve výši 1 830 Kč a náhrady nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva ve výši 300 Kč a zákonného úroku z prodlení. Před podáním žaloby nebyly žalobkyni známy okolnosti týkající se odcizení předmětného vozidla žalovanému, ty se dozvěděla až z vyjádření žalovaného ze dne 7. 12. 2021, neboť žalovaný, ač měl k tomu zákonnou povinnost, nepožádal o vyřazení vozidla z provozu a nikterak o této skutečnosti neinformoval.

4. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen„ o. s. ř.”), projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř., žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal.

5. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

6. V řízení zjištěný (prokázaný) skutkový stav je ten, že žalovaný neměl sjednáno tzv. povinné ručení pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru do 1 000 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [číslo], v období od 2. 10. 2020 do 1. 12. 2020, tj. 61 dní. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP za 61 dní při denní sazbě 30 Kč a nákladů na uplatnění ve výši 300 Kč výzvou ze dne 11. 3. 2021 do 60 dnů od doruční výzvy, posléze žalovaného o zaplacení dlužné částky opakovaně upomínala, a to i prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní upomínkou dne 24. 8. 2021.

7. Dle ust. čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Dle čl. 4 odst. 2 uvedeného nařízení na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný má bydliště v obvodu působnosti Obvodního soudu pro Prahu 3, je dána pravomoc a příslušnost uvedeného soudu k projednání věci.

8. Podle § 87 odst. 3 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém pojistné smlouvy se řídí právem státu, ve kterém má pojistník obvyklý pobyt. Smluvní strany mohou zvolit rozhodné právo pro pojistnou smlouvu; jde-li o pojistnou smlouvu, na kterou se vztahuje přímo použitelný předpis Evropské unie, mohou smluvní strany v rozsahu, ve kterém to tento předpis připouští, zvolit kterékoliv rozhodné právo.

9. Podle § 24 odst. 2 zákona č. 91/2012 Sb. jestliže pro určitý poměr nebo otázku, které spadají do předmětu úpravy tohoto zákona, nelze určit rozhodné právo podle jiných ustanovení zákona, použije se pro ně právo, které je s nimi v nejužším vztahu, ledaže pro ně strany zvolily nebo jinak označily použití určitého práva.

10. V daném případě se jedná o porušení povinnosti žalovaného uzavřít pojištění vyplývající ze zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla”). Soud ve vztahu k určení rozhodného práva vycházel z ust. § 26 odst. 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, podle kterého cizinci a zahraniční právnické osoby mají v oblasti svých osobních a majetkových práv, pokud tímto zákonem nebo jiným právním předpisem není stanoveno něco jiného, stejná práva a stejné povinnosti jako státní občané České republiky a české právnické osoby a současně z ust. § 87 odst. 3 zákona č. 91/2012 Sb., ve spojení s ust. § 24 odst. 2 zákona č. 91/2012 Sb. a dospěl k závěru, že v daném případě je třeba postupovat podle práva státu, ve kterém má žalovaný obvyklý pobyt, tj. podle českého práva.

11. Dle ust. § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené.

12. Dle ust. § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla platí, že vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.

13. Dle ust. § 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla platí, že výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla.

14. Dle ust. § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla je osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.

15. Dle ust. § 4 odst. 6 zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla Povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla.

16. Dle ust. § 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu.

17. Dle ust. § 12 odst. 5 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) platí, že bylo-li silniční vozidlo odcizeno, požádá vlastník silničního vozidla o jeho vyřazení z provozu bez zbytečného odkladu poté, co se o odcizení silničního vozidla dozvěděl; k žádosti přiloží policejní protokol. Doklady a tabulky podle odstavce 2 k žádosti přiloží, má-li je k dispozici. Odstavce 3 a 4 se nepoužijí.

18. Žalovaný v době od 2. 10. 2020 do 1. 12. 2020 v rozporu se zákonem neměl pojištěné vozidlo, žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném zaplacení příspěvku ve smyslu ust. § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla poté, co žalovaného vyzvala k úhradě v požadované době výzvou. Žalovaný tak měl žalobkyni uhradit příspěvek ve výši součinu počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a výše denní sazby podle druhu vozidla a dále náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši dle vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Výše příspěvku tak činí 1 830 Kč, tj. 61 dní po 30 Kč (§ 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a § 2 odst. 1 písm. e) vyhlášky č. 205/1999 Sb.), výše nákladů činí částku ve výši 300 Kč (§ 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb.). Žalovaný v řízení prokázal, že mu předmětné vozidlo bylo odcizeno, avšak nedostál své zákonné povinnosti dle ust. § 12 odst. 5 zákona č. 56/2001 Sb., neboť nepožádal o vyřazení vozidla z provozu, zároveň žalobkyni nikterak neoznámil, že došlo k odcizení vozidla. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný příspěvek ani náklady na jeho uplatnění neuhradil, soud žalobě vyhověl, a to včetně nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení, který žalobkyni vznikl dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl ve vztahu k části předmětu řízení, ve které bylo řízení částečně zastaveno, tj. ve vztahu k částce 1 350 Kč s příslušenstvím dle ust. § 146 odst. 2 věty první o. s. ř., kdy dospěl k závěru, že zastavení řízení ve vztahu k uvedené částce zavinil žalovaný, neboť žalovaný nepožádal o vyřazení vozidla z provozu a nikterak o této skutečnosti neinformoval, ve vztahu ke zbytku předmětu řízení soud o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně ve vztahu k této části předmětu řízení byla zcela úspěšná. Náklady řízení žalobkyně činí částku v celkové výši 1 489 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 130 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.