21 C 493/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Hanákovou, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 1 530 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 30 Kč od 22. 9. 2021 do zaplacení a částku 1 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 500 Kč od 22. 9. 2021 do zaplacení ve splátkách po 200 Kč měsíčně počínaje prvním dnem měsíce, následujícího po měsíci, v němž nabude tento rozsudek právní moci splatných vždy nejpozději do pátého dne příslušného měsíce, pod ztrátou výhody splátek.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč, a to v kolcích nebo na bankovní účet [číslo] [variabilní symbol].</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [titul] [jméno] [jméno], advokáta.</b> 1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení uvedené částky 1 530 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 21. 9. 2021 při jízdě na lince autobusu č. 136 hromadné dopravy provozované žalobkyní se žalovaný nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnil tak podmínky pro to, aby po něm žalobkyně požadovala jízdné ve výši 30 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, žalovaný ovšem požadované nezaplatil. V podání ze dne 9. 3. 2022 uvedla, že souhlasí s tím, aby žalovanému bylo uloženo platit žalovanou částku ve splátkách po 200 Kč měsíčně.

2. Žalovaný na výzvu k vyjádření k žalobě nijak nereagoval.

3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednáním, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

4. Soud ze„ Zápisu o provedené přepravní kontrole“ zjistil, že žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to dne 21. 9. 2021 při jízdě na lince autobusu č.

136. Na výzvu kontrolora se však neprokázal platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil. Výše přirážky k jízdnému je soudu známa z jeho úřední činnosti. Dle ust. § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se dopravce smlouvou o přepravě zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Žalovaný byl v době, kdy měl cestovat bez platného cestovního dokladu nezletilý, bylo mu 17 let. Zároveň soud zjistil, že výchova a výživa nezletilého byla předmětem řízení péče o nezletilé u Obvodního soudu pro Prahu 3, matka nezletilého žalovaného opakovaně podávala návrhy na zvýšení výživného na žalovaného. V době rozhodování soudu byl žalovaný již zletilý.

5. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb. nezakoupil-li si cestující jízdenku podle odstavce 3 nebo podle odstavce 5 a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem.

6. Podle ust. § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě cestující je povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky; osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky se rozumí jméno, příjmení, datum a místo narození, adresa pro doručování a číslo osobního dokladu.

7. Podle ust. § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč.

8. Protože se žalovaný neprokázal platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby a protože nezaplatil jízdné a přirážku k jízdnému, je nárok žalobkyně důvodný.

9. Pokud jde o svéprávnost žalovaného ve smyslu ust. § 15 odst. 2 o. z. a procesní způsobilost žalovaného ve smyslu ust. § 20 o. s. ř., kdy žalovaný v době, kdy cestoval bez platného cestovního dokladu a v době podání žaloby ještě nebyl zletilý, uvádí k tomu soud, že dle § 31 o. z. se má za to, že každý nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jejich věku. Pokud jde o procesní způsobilost (§ 20 o. s. ř.) mají nezletilí procesní způsobilost v tom rozsahu, v jakém jsou svéprávní. V době, kdy žalovaný cestoval bez platného cestovního dokladu, bylo žalovanému 17 let, v současné době je již zletilý. Dle názoru soudu byl žalovaný v tomto věku schopen rozpoznat dopad jednání spočívajícího v cestování bez platného cestovního dokladu a tudíž i význam žaloby, která proti němu byla podána. V uvedeném směru soud poukazuje také na nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, podle kterého pravidlo obsažené v § 31 o. z. je třeba aplikovat i na způsobilost nezletilého k uzavření přepravní smlouvy a na usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 1019/08, ve kterém Ústavní soud uvedl, že dítě (v daném případě dvanáctileté), které je dostatečně rozumově vyspělé na uzavření přepravní smlouvy s dopravním podnikem, je zároveň dostatečně rozumově vyspělé nést odpovědnost (přirážku k jízdnému) v případě jízdy bez platné jízdenky.

10. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitl se se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku s přihlédnutím k výši úroků, stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalovanému zaplacení dlužné částky ve splátkách po 200 Kč měsíčně, jak žalobkyně sama navrhovala, a to s ohledem na skutečnost, že výchova a výživa nezletilého byla předmětem řízení péče o nezletilé u Obvodního soudu pro Prahu 3, matka nezletilého žalovaného opakovaně podávala návrhy na zvýšení výživného na žalovaného.

11. Zároveň soud žalobkyni uložil povinnost zaplatit doplatek na soudním poplatku. Žalobkyně dosud zaplatila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 400 Kč (položka č. 2 bod 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků). Dle položky č. 2 bod 2. Sazebníku soudních poplatků platí, že pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli soudní poplatek do výše dle položky č. 1 soudní poplatek za žalobu činí podle položky č. 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 530 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.