21 C 93/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Hanákovou, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného st. příslušnost: Velká Británie pro 3 652 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 652 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 652 Kč od 24. 3. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 22. 7. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 3 652 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně dne 26. 9. 2018 poskytla žalovanému zdravotní péči ve zdravotnickém zařízení žalobkyně. Náklady na tuto péči byly žalovanému vyúčtovány fakturou číslo ze dne 21. 2. 2019 na částku 3 652 Kč, splatnou dne 23. 3. 2019. Protože žalovaný, státní příslušník Velké Británie, v době poskytnutí zdravotní péče nebyl pojištěn, je povinen náklady na tuto péči uhradit sám. Žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky vyzývala upomínkou ze dne 27. 3. 2019.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.

3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o. s. ř. projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal.

4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

5. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že žalovanému byla dne 26. 9. 2018 poskytnuta zdravotní péče v zařízení žalobkyně, konkrétně na neurologické klinice. Poskytnutá zdravotní péče byla žalovanému vyúčtována fakturou číslo ze dne 21. 2. 2019 na částku 3 652 Kč, splatnou dne 23. 3. 2019, jejíž přílohou byl podrobný rozpis poskytnuté zdravotní péče. Žalovaný uvedl jako číslo zdravotní pojistky číslo toto pojištění však z důvodu ukončení zaměstnání nebylo ke dni poskytnutí zdravotní péče platné. Žalovanému tak byla zaslána faktura spolu s výzvou k plnění ze dne 23. 3. 2019, a to jak na adresu v České republice, kterou žalovaný při poskytnutí zdravotní péče uvedl.

6. Dle ust. § 2 odst. 2 písm. a zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (dále jen„ zákon o zdravotních službách“), platí, že zdravotními službami se rozumí poskytování zdravotní péče podle tohoto zákona zdravotnickými pracovníky a dále činnosti vykonávané jinými odbornými pracovníky2), jsou-li tyto činnosti vykonávány v přímé souvislosti s poskytováním zdravotní péče.

7. Dle ust. § 41 odst. 1 písm. c) zákona o zdravotních službách platí, že pacient je při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem.

8. Dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. V řízení bylo předloženými listinami prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému zdravotní péči ve smyslu ust. § 2 odst. 2 písm. a) zákona o zdravotních službách, kterou žalovanému vyúčtovala. Žalovaný byl povinen poskytnutou zdravotní péči uhradit dle ust. § 41 odst. 1 písm. c) zákona o zdravotních službách, což však i přes výzvu žalobkyně neučinil. Na žalovaném bylo, aby tvrdil a prokázal, že dlužnou částku uhradil, příp. že závazek zanikl jiným způsobem, to však neučinil, soud proto žalobě vyhověl. Vedle dlužného pojistného vznikl žalobkyni také nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (návrh ve věci samé, výzva k plnění) neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.