21 C 99/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Hanákovou, LL.M., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného jednající prostřednictvím anonymizováno 7 slov sídlem adresa o odškodnění nemajetkové újmy <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 45 735,75 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba s tím, aby žalované bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku ve výši 94 531,25 Kč, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 18 808 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [titul] [jméno] [příjmení], advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobou doručenou soudu dne 3. 3. 2021, ve znění pozdějších doplnění, se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 200 000 Kč z důvodu odškodnění nemajetkové újmy. Žalobkyně byla účastníkem řízení, které bylo vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 3 (dále také jen„ OSP 3“) pod sp. zn. 18 C 102/2008. Vystupovala v něm jako žalovaná. Řízení bylo doprovázeno opakovanými a nedůvodnými prodlevami mezi jednotlivými fázemi řízení a trvalo ve vztahu k žalobkyni po dobu více než deseti let. Jako příklad průtahů v řízení uvedla žalobkyně situaci, kdy byl dne 9. 2. 2010 vydán platební rozkaz, přičemž první jednání ve věci bylo nařízeno až dne 1. 4. 2011. Rozsudek byl pak byl vydán dne 5. 8. 2014, odvolací soud o věci rozhodl až po 2,5 letech dne 30. 3. 2017 a dovolací soud následně rozhodl po roce a pěti měsících, přičemž rozmezí mezi vrácením spisu dne 5. 9. 2018 a nařízením posledního jednání ve věci 20. 5. 2020 činilo rok a tři čtvrtě. K tíži žalobkyně pak nemůže jít ani skutečnost, že účastníci opakovaně žádali o odročení jednání a jejich žádostem bylo vyhovováno, bylo na soudu, aby donutil účastníky si zajistit účast na jednání substitucí. Uvedené skutečnosti vypovídají o laxním přístupu prvostupňového i odvolacího soudu. V rámci práva na spravedlivý proces, které má ústavněprávní charakter, je také zahrnuto právo na rozhodnutí v přiměřeném čase, které svědčí účastníkům vůči všem mocím, a to jak vůči moci výkonné a zákonodárné, tak i vůči moci soudní. V současné době, kdy existují elektronické spisy v insolvenčním řízení, není potřeba, aby spisy v civilním řízení byly zasílány po celé České republice. Žalobkyně se před podáním žaloby snažila dosáhnout mimosoudního vyřízení věci, žalovaná však ve lhůtě 6 měsíců pouze potvrdila přijetí žádosti a nijak na žádost žalobkyně nereagovala S ohledem na uvedené skutečnosti tak žalobkyni vznikl nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 200 000 Kč.

2. Žalovaná v podání ze dne 17. 5. 2021, ve znění pozdějších doplnění, uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Učinila nesporným, že žalobkyně u žalované dne 21. 8. 2020 uplatnila nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 200 000 Kč z důvodu nesprávného úředního postupu v rámci řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 18 C 102/2008. Žádosti z části vyhověla a poskytla žalobkyni přiměřené zadostiučinění ve výši 59 733 Kč. Řízení ve vztahu k žalobkyni trvalo 10 let a 4 měsíce, avšak jednalo se o věc, v níž bylo opakovaně rozhodováno všemi třemi stupni soudní soustavy, skutkově i právně složitou s velkým množstvím listinných důkazů. Během řízení byl zhotoven znalecký posudek z oboru písmoznalectví, jednalo se víceméně o dvě relativně samostatné části žaloby s rozdílným právním osudem, které směřovaly vůči dvěma žalovaným. Posuzovaná věc byla složitá i z hlediska procesního práva, bylo potřeba rozhodovat o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, změně v osobě žalobce či osvobození od soudních poplatků. Rovněž žalobkyně se podílela na celkové délce řízení, konkrétně kvůli ní byla délka předmětného řízení prodloužena přibližně o 1 rok a 10 měsíců, a to v důsledku opakovaných žádostí o prodloužení lhůty k vyjádření k žalobě kvůli jejímu zdravotnímu stavu (od února 2010 do února 2011), k věci se vyjádřila až po roce od doručení platebního rozkazu, opakovaně žádala o odročení jednání z téhož důvodu (duben 2011 až srpen 2011, leden 2019 až duben 2019), nedostavila se k podání výpovědi a opakovaně žádala o prodloužení lhůty (únor 2014 až květen 2014). Na straně soudu nedošlo k žádným zaviněným průtahům. Nicméně řízení trvající deset let a čtyři měsíce nelze považovat za přiměřeně dlouhé. Žalovaná proto přiznala žalobkyni přiměřené zadostiučinění v penězích, ve výši 59 733 Kč. Předmětná částka vychází z původní částky ve výši 149 333 Kč, kdy za 1 rok řízení náleží částka ve výši 16 000 Kč, přičemž za první dva roky tohoto řízení náleží částka v poloviční výši. Žalovaná následně původní částku snížila o 60 %, konkrétně o 30 % s ohledem na skutkovou a procesní složitost věci, o 15 % kvůli skutečnosti, že řízení opakovaně probíhalo jak u prvostupňového soudu, odvolacího a dovolacího soudu, a o dalších 15 % s ohledem na zmíněné chování žalobkyně.

3. Podáním ze dne 20. 8. 2021 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky ve výši 59 733 Kč, neboť žalovaná uvedenou částku na žalobou uplatněný nárok již uhradila, soud proto usnesením ze dne 5. 10. 2021, č. j. 21 C 99/2021-22, které nabylo právní moci dne 30. 10. 2021, řízení částečně co do uvedené částky zastavil a předmětem řízení tak zůstala částka ve výši 140 267 Kč.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně uplatnila u žalované nárok na poskytnutí peněžitého zadostiučinění ve výši 200 000 Kč dne 21. 8. 2020 za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 18 C 102/2008, že žaloba ve věci byla podána až po uplynutí šesti měsíců od uplatnění nároku žalobkyně u žalované a že žalovaná zaplatila žalobkyni v souvislosti s uplatněným nárokem částku ve výši 59 733 Kč až po podání žaloby.

5. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:

6. Ze spisu OSP3 sp. zn. 18 C 102/2008 soud zjistil.

7. Žaloba byla podána dne 9. 7. 2008 [jméno] [příjmení] proti žalovanému č. 1) [anonymizována tři slova] [země] a žalované č. 2) [celé jméno žalobkyně] (tj. v tomto řízení žalobkyni) s tím, aby žalovaní společně a nerozdílně zaplatili žalobci částku ve výši 2 400 000 Kč s příslušenstvím. Proti žalovanému č. 1) byla žalovaná částka uplatněna z titulu bezdůvodného obohacení, které měl získat na úkor [jméno] [příjmení], tak, že na základě kupní smlouvy ze dne 5. 5. 2005, kterou uzavřel jako prodávající žalovaný č. 1) a [jméno] [příjmení] jako kupující zaplatil prodávajícímu část kupní ceny za rekreační zařízení [část obce] v obci [část obce], k převodu nemovitostí však ve skutečnosti nedošlo a žalovaný č. 1) [jméno] [příjmení] nevrátil zaplacenou část kupní ceny. Proti [žalobkyně] [celé jméno žalobkyně] směřovala žaloba pro případ, že by žaloba byla proti žalovanému č. 1) zamítnuta, tzn., pokud by soud vzal v potaz obranu žalovaného č. 1), že při nakládání s uhrazenou částí kupní ceny respektoval právní jednání učiněné jménem [jméno] [příjmení] [žalobkyně] [celé jméno žalobkyně] jako zástupkyní na základě plné moci. Dle tvrzení žalovaného č. 1) [žalobkyně] [celé jméno žalobkyně] jako zástupkyně [jméno] [příjmení] odstoupila od kupní smlouvy v srpnu roku 2005 a nabídla žalovanému č. 1) odstupné ve výši 1 000 000 Kč a uzavřela dohodu o započtení pohledávky [jméno] [příjmení] na vrácení zaplacené části kupní ceny proti pohledávce žalovaného č. 1) na úhradu nájemného za užívání předmětných nemovitostí a oproti pohledávce žalovaného č. 1 na zaplacení odstupného. Dle žalovaného č. 1) [žalobkyně] [celé jméno žalobkyně] nechala vyplatit nezapočtenou část pohledávky ve výši 1 300 000 Kč na účet, který označila. Vůči [žalobkyně] [celé jméno žalobkyně] byla žalovaná částka uplatněna z titulu náhrady škody, neboť [jméno] [příjmení] způsobila škodu v této výši svým jednáním, pokud by její právní jednání bylo závazné pro [jméno] [příjmení], právní jednání totiž činila bez jeho vědomí (viz žaloba ze dne 9. 7. 2008 na č. l. 1 až 7 spisu).

8. Usnesením ze dne 21. 8. 2008 soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za žalobu (viz usnesení ze dne 21. 8. 2008 na č. l. 11 spisu).

9. Usnesením ze dne 12. 11. 2008 soud řízení zastavil z důvodu nezaplacení soudního poplatku žalobcem (č. l. 12 spisu).

10. Žalobce zaplatil dne 1. 12. 2008 soudní poplatek (viz záznam o složení ze dne 1. 12. 2008 na č. l. 13 spisu). Soud usnesením ze dne 27. 3. 2009, které nabylo právní moci dne 24. 4. 2009, zrušil dřívější usnesení o zastavení řízení, neboť žalobce soudní poplatek zaplatil v průběhu odvolací lhůty (viz usnesení o zrušení usnesení o zastavení řízení ze dne 27. 3. 2009 na č. l. 14 spisu).

11. Dne 9. 2. 2010 soud vydal vůči oběma žalovaným platební rozkaz (viz platební rozkaz ze dne 9. 2. 2010 na č. l. 16) [žalobkyně] [celé jméno žalobkyně] byl platební rozkaz doručen dne 16. 2. 2010 (viz doručenka s datem 16. 2. 2010).

12. Podáním ze dne 1. 3. 2010 doručeným soudu dne 4. 3. 2010 podala [žalobkyně] [celé jméno žalobkyně] odpor proti platebnímu rozkazu (viz odpor proti platebnímu rozkazu ze dne 1. 3. 2010 na č. l. 24 spisu).

13. Dne 18. 3. 2010 bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného č. 1) k žalobě (viz vyjádření žalovaného č. 1) k žalobě ze dne 16. 3. 2010 na č. l. 25 spisu).

14. Podáním doručeným soudu dne 1. 4. 2010 požádala [žalobkyně] [celé jméno žalobkyně] soud o prodloužení lhůty k podání vyjádření k žalobě z důvodu pobytu v lázeňské péči po dlouhodobé pracovní neschopnosti způsobené úrazem (viz návrh na prodloužení lhůty k podání vyjádření k žalobě ze dne 29. 3. 2010 na č. l. 40 spisu).

15. Dne 22. 6. 2010 dal soud pokyn, aby [žalobkyně] [celé jméno žalobkyně] byl zaslán přípis, že je jí prodlužena lhůta k vyjádření k žalobě o deset dnů od doručení přípisu (viz referát ze dne 22. 6. 2010 na č. l. 42 spisu).

16. Podáním doručeným soudu dne 13. 7. 2010 [žalobkyně] [celé jméno žalobkyně] požádala o opětovné prodloužení lhůty k podání vyjádření k žalobě s tím, že předpokládané ukončení její pracovní neschopnosti nastane koncem měsíce července 2010 (viz návrh na prodloužení lhůty k podání vyjádření k žalobě ze dne 8. 7. 2010 na č. l. 44 spisu).

17. Dne 7. 9. 2010 soud přípisem vyrozuměl [žalobkyně] [celé jméno žalobkyně], že jí naposledy prodlužuje lhůtu k vyjádření k žalobě, a to o jeden měsíc od doručení přípisu (viz referát z 3. 9. 2010 na rubu č. l. 47 spisu).

18. Podáním doručeným soudu dne 12. 10. 2010 [žalobkyně] [celé jméno žalobkyně] požádala o prodloužení lhůty k podání vyjádření k žalobě z důvodu její dlouhodobé nemoci a následné pracovní vytíženosti (viz návrh na prodloužení lhůty k podání vyjádření k žalobě ze dne 8. 10. 2010 na č. l. 51 spisu).

19. Dne 16. 11. 2010 žalobce sdělil soudu, že odvolal plnou moc udělenou svému právnímu zástupci (viz přípis z 16. 11. 2010 na č. l. 54 spisu).

20. Podáním doručeným soudu dne 3. 2. 2011 žalobce požádal soud o nařízení jednání ve věci, a to v co nejkratším termínu (viz urgence nařízení jednání ze dne 1. 2. 2011 na č. l. 59 uvedeného spisu).

21. Referátem z 28. 2. 2011 (rub č. l. 65 spisu) soud odročil jednání nařízené na 1. 4. 2022 na den 22. 4. 2011 z důvodu žádosti zástupce žalovaného č. 1 pro kolizi s jiným jednání.

22. Návrhem doručeným soudu dne 18. 4. 2011 (č. l. 67 spisu) požádala [žalobkyně] [celé jméno žalobkyně] o odročení jednání nařízeného na den 22. 4. 2011 z důvodu hospitalizace.

23. Usnesením ze dne 28. 4. 2011, č. j. 18 C 102/2008-74 byl [žalobkyně] [celé jméno žalobkyně] ustanoven opatrovník [titul] [jméno] [příjmení] z důvodu jejího nepříznivého zdravotního stavu.

24. Dne 19. 5. 2011 sdělil [titul] [jméno] [příjmení], že převzal právní zastoupení [titul] [příjmení] (sdělení na č. l. 77 spisu).

25. Dne 31. 5. 2011 bylo soudu doručeno odvolání [žalobkyně] [příjmení] z 26. 5. 2011 proti usnesení o ustanovení opatrovníka (č. l. 82 spisu). Dne 23. 6. 2011 bylo odvolání žalované č. 2 odesláno ostatním účastníkům (viz doručenky na č. l. 86 uvedeného spisu).

26. Předkládací zprávou z 1. 8. 2011 bylo rozhodnutí o ustanovení opatrovníka předloženo k rozhodnutí Městskému soudu v Praze (č. l. 88 spisu).

27. Usnesením Městského soudu v Praze z 9. 8. 2011, č. j. 51 Co 375/2011-90, které nabylo právní moci dne 19. 8. 2011, bylo změněno předchozí usnesení soudu prvního stupně tak, že [titul] [jméno] [příjmení] se neustanovuje opatrovníkem [žalobkyně] [příjmení], neboť [žalobkyně] [] udělila sama plnou moc pro zastupování v řízení [titul] [příjmení].

28. Podáním doručeným soudu dne 18. 8. 2011 navrhl žalobce změnu v osobě žalobce z důvodu smlouvy o postoupení pohledávky na společnost [právnická osoba] (viz návrh na změnu v osobě žalobce ze dne 15. 8. 2011 na č. l. 82 spisu).

29. Na základě referáte soudu ze 7. 9. 2011 sdělil soud původnímu žalobci, že nebyl přiložen souhlas postupníka pohledávky a byl vyzván, aby tento soudu doložil (rub č. l. 96 spisu).

30. Dne 16. 9. 2011 byl soudu doložen souhlas postupníka pohledávky z 14. 9. 2011 (č. l. 98 spisu).

31. Dne 21. 9. 2011 bylo soudu doručeno vyúčtování nákladů opatrovníka (č. l. 99 spisu).

32. Usnesením z 21. 11. 2011, č. j. 18 C 102/2008-104, které nabylo právní moci ve znění opravného usnesení na č. l. 110 spisu dne 14. 12. 2011 soud připustil, aby na místo žalobce vstoupil do řízení nabyvatel práva společnost [právnická osoba]

33. Na základě referátu z 21. 11. 2011 vypraveného 26. 11. 2011 soud sdělil ustanovenému opatrovníkovi, že mu náhrada nákladů nepřísluší, neboť usnesení o ustanovení opatrovníka nenabylo právní moci (č. l. 105 spisu).

34. Dne 1. 12. 2011 bylo soudu doručeno odvolání ze dne 29. 11. 2011 proti usnesení o procesním nástupnictví ze dne 21. 11. 2011 (č. l. 107 až 108 spisu).

35. Opravným usnesením z 12. 12. 2011, č. j. 18 C 102/2008-110, které nabylo právní moci 3. 1. 2012, bylo opraveno usnesení o procesním nástupnictví.

36. Na základě referátu z 23. 1. 2012 vypraveného 31. 1. 2012 soud nařídil první jednání ve věci na den 9. 3. 2012 (rub č. l. 113 spisu).

37. Podáním z 27. 2. 2012 požádal žalovaný č. 1) o odročení jednání nařízeného na den 9. 3. 2012 z důvodu kolize s jiným jednáním u Městského soudu v Praze (č. l. 117 spisu).

38. Referátem z 27. 2. 2012 bylo jednání odročeno na den 30. 3. 2012 (rub č. l. 117 spisu), 39. Dne 30. 3. 2012 proběhlo první jednání ve věci, na kterém byly prováděny listinné důkazy. (viz protokol o jednání ze dne 30. 3. 2012 na č. l. 120 spisu).

40. Podání doručeným soudu 11. 4. 2012 (č. l. 123 až 124 spisu) žalobkyně doplnila další důkazní návrhy.

41. Žádostí z 10. 4. 2012 doručenou soudu dne 13. 4. 2012 [žalobkyně] [celé jméno žalobkyně] požádala o prodloužení lhůty ke splnění povinností stanovených usnesením z 30. 3. 2012 týkajícího se doložení originálu plné moci z 18. 3. 2005 z důvodu úrazu (č. l. 125 spisu).

42. V přípisu z 23. 4. 2012 právní zástupce žalobkyně [právnická osoba] sdělil, že k doložení listinných důkazů měla být vyzvána žalovaná č. 1) nikoliv žalobkyně (č. l. 129 spisu), 43. Referátem z 26. 4. 2012 soud vyzval žalovanou č. 1) k doložení listinných důkazů (rub č. l. 129 spisu).

44. Přípisem ze 4. 5. 2012 doručeným dne 9. 5. 2012 zaslal právní zástupce [žalobkyně] [celé jméno žalobkyně] soudu požadované originály listin (č. l. 131 spisu).

45. Na základě referátu ze 14. 5. 2012 vypraveného 31. 5. 2012 soud urgoval žalovanou č. 1) k doložení požadovaných listin (rub č. l. 131 spisu).

46. Přípisem z 8. 6. 2012 soud opětovně urgoval doručení požadovaných listin žalovanou č. 1) (č. l. 133 spisu).

47. Žádostí z 25. 6. 2012 doručenou soudu 27. 6. 2012 zástupce žalované č. 1) žádal o prodloužení lhůty k doložení požadovaných listin (č. l. 136 spisu).

48. Podáním z 12. 7. 2012 doručeným soudu 16. 7. 2012 žalovaný č. 1) soudu předložil požadované listiny (č. l. 137 spisu).

49. Referátem z 21. 8. 2012 vypraveným 6. 9. 2012 soud nařídil další jednání ve věci na 23. 10. 2012 (rub č. l. 142 spisu).

50. Podáním z 18. 10. 2012 požádala žalobkyně o odročení jednání nařízeného na 23. 10. 2012 z důvodu nepříznivého zdravotního stavu právního zástupce žalobkyně (č. l. 148 spisu), 51. Referátem z 28. 10. 2012 vypraveným 29. 10. 2012 soud odročil jednání nařízené na den 4. 12. 2012 z důvodu žádosti žalobce o odročení jednání a současně předvolal navrženého svědka (rub č. l. 150 spisu), 52. Podáním z 3. 12. 2012 sdělil předvolaný svědek [jméno] [příjmení], že se omlouvá z jednání nařízeného na den 4. 12. 2012 z důvodu nemoci (č. l. 155 spisu).

53. Referátem vypraveným 4. 12. 2012 soud odročil nařízené jednání na den 25. 1. 2013 z důvodu omluvy předvolaného svědka (rub č. l. 155 spisu).

54. Podáním z 24. 1. 2013 právní zástupce [žalobkyně] [celé jméno žalobkyně] požádal o odročení z jednání a z jednání z důvodu náhlého onemocnění (č. l. 158 spisu).

55. Dne 25. 1. 2013 proběhlo jednání, byl proveden výslech svědka [jméno] [příjmení] (viz protokol o jednání ze dne 25. 1. 2013 na č. l. 163 uvedeného spisu).

56. Usnesením z 31. 1. 2013, č. j. 18 C 102/2008-166, bylo žalovanému č. 1), uloženo zaplatit zálohu na náklady důkazu znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví.

57. Usnesením ze dne 12. 3. 2013 byl ustanoven znalec z oboru písmoznalectví, a bylo mu uloženo podat znalecký posudek do dvou měsíců od doručení spisu (č. l. 169 spisu).

58. Dne 1. 7. 2013 bylo soudu doručeno vyúčtování znalečného z 19. 6. 2013 (č. l. 172 spisu).

59. Usnesením z 1. 7. 2013 soud rozhodl o přiznání znalečného (č. l. 185 spisu).

60. Na základě referátu z 3. 7. 2013 byli účastníci vyzváni k vyjádření se ke znaleckému posudku do 15 dnů od doručení přípisu soudu (rub č. l. 186 spisu).

61. Podáním z 24. 7. 2013 žalobkyně [právnická osoba] požádala o prodloužení lhůty k vyjádření ke znaleckému posudku (č. l. 191 spisu).

62. Přípisem z 30. 7. 2013 byla žalobkyni lhůta k vyjádření ke znaleckému posudku prodloužena do 8. 8. 2013 (č. l. 192 spisu).

63. Na základě referátu ze dne 29. 8. 2013 soud zaslal vyjádření účastníků znalci a požádal ho o předběžné písemné vyjádření ke znaleckému posudku ve lhůtě 14 dnů (rub č. l. 196 spisu).

64. Dne 6. 9. 2013 bylo soudu doručeno vyjádření znalce ze 4. 9. 2013 (č. l. 197 a 198 spisu).

65. Na základě referátu z 25. 9. 2013 soud nařídil ústní jednání na 22. 11. 2013 (rub č. l. 198 spisu).

66. Na základě referátu vypraveného 23. 10. 2013 soud předvolal na jednání na den 22. 11. 2013 [žalobkyni] [celé jméno žalobkyně] (rub č. l. 200 spisu).

67. Dne 22. 11. 2013 proběhlo ústní jednání, při kterém byly prováděny listinné důkazy a výslech znalce (viz protokol o jednání ze dne 22. 11. 2013 na č. l. 205 až 207 spisu).

68. Podáním z 10. 2. 2014 se [žalobkyně] [celé jméno žalobkyně] omluvila z jednání nařízeného na 11. 2. 2014 z důvodu stále trvající pracovní neschopnosti (č. l. 216 spisu).

69. Přípisem soudu z 10. 2. 2014 soud sdělil účastníkům, že vzhledem k omluvě [žalobkyně] [celé jméno žalobkyně] z nařízeného jednání se jednání nařízené na 11. 2. 2014 nekoná (č. l. 218 a 200 spisu).

70. Na základě referátu z 24. 2. 2014 soud vyzval [žalobkyně] [příjmení], aby sdělila, zda souhlasí s provedením důkazů jejím výslechem a zda souhlasí s tím, aby byla vyslechnuta dožádaným soudem v blízkosti bydliště (č. l. 222 spisu).

71. Podáním z 28. 2. 2014 požádal zástupce [žalobkyně] [celé jméno žalobkyně] o prodloužení lhůty k podání odpovědi (č. l. 224 spisu).

72. Podáním ze 7. 3. 2014 sdělila [žalobkyně] [celé jméno žalobkyně], že s výslechem prostřednictvím dožádaného soudu bude souhlasit (č. l. 225 spisu).

73. Referátem z 22. 4. 2014 soud nařídil ústní jednání na 23. 5. 2014 do místa faktického bydliště [žalobkyně] [celé jméno žalobkyně] z důvodu jejího nepříznivého zdravotního stavu (rub č. l. 29 spisu).

74. Dne 23. 5. 2014 se konalo jednání v místě bydliště [žalobkyně] [celé jméno žalobkyně] (viz protokol o jednání z 23. 5. 2014 na č. l. 234 až 236 spisu)

75. Referátem z 18. 6. 2014 soud nařídil ústní jednání na den 29. 7. 2014 (č. l. 236 spisu).

76. Přípisem z 2. 7. 2014 zástupce omluvil [žalobkyně] [anonymizováno] z nařízeného ústního jednání a zaslal soudu závěrečný návrh (č. l. 237 až 239 spisu).

77. Při jednání dne 29. 7. 2014 byly předneseny závěrečné návrhy a jednání bylo odročeno na 5. 8. 2014 (viz protokol o jednání z 29. 7. 2014 na č. l. 252 až 253 spisu).

78. Při jednání dne 5. 8. 2014 byl vyhlášen rozsudek, žaloba byla zamítnuta (viz protokol o jednání ze dne 5. 8. 2014 na č. l. 260 spisu).

79. Na základě žádosti o prodloužení lhůty k vyhotovení a vypravení rozhodnutí z 21. 8. 2014, byla lhůta pro vyhotovení rozhodnutí prodloužena do 10. 10. 2014 (č. l. 265 spisu), na základě žádosti o opakované prodloužení lhůty k vyhotovení a vypravení rozhodnutí z 9. 10. 2014 byla lhůta pro vyhotovení rozhodnutí prodloužena do 21. 10. 2014 (č. l. 266 spisu), na základě žádosti o opakované prodloužení lhůty k vyhotovení rozhodnutí z 21. 10. 2014, byla lhůta pro vyhotovení rozhodnutí prodloužena do 24. 10. 2014 (č. l. 267 spisu).

80. Rozsudkem z 5. 8. 2014, č. j. 18 C 102/2008-268 byla žaloba vůči oběma žalovaným zamítnuta. Rozsudek nabyl ve vztahu mezi žalobcem, tj. [právnická osoba], a žalovaným č. 1), tj. [anonymizována čtyři slova] právní moci ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu dne 25. 5. 2017. Soud nárok žalobce posoudil jako nárok z bezdůvodného obohacení.

81. Dne 13. 11. 2014 podala žalobkyně proti rozsudku odvolání (viz odvolání ze dne 5. 8. 2014 č. l. 278 spisu).

82. Usnesením z 25. 11. 2014 soud vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku z odvolání ve výši 120 000 Kč (č. l. 283 spisu).

83. Podáním doručeným soudu dne 1. 12. 2014 požádala žalobkyně o osvobození od soudního poplatku (viz žádost o osvobození od soudních poplatků ze dne 26. 11. 2014 na č. l. 284 spisu).

84. Podáním doručeným soudu dne 22. 12. 2014 požádala žalobkyně o prodloužení lhůty k zaslání formuláře o majetkových poměrech (viz žádost o prodloužení lhůty ze dne 22. 12. 2014 na č. l. 29 spisu).

85. Usnesením z 28. 1. 2015 soud žalobci nepřiznal osvobození od soudního poplatku s odůvodněním, že soud zaslal žalobkyni formulář - potvrzení o osobních majetkových a výdělkových poměrech, žalobkyně požádala o prodloužení lhůty, formulář však soudu nezaslala, proto soud žádost zamítl (č. l. 292 spisu).

86. Dne 18. 2. 2015 podala žalobkyně proti usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků odvolání (viz odvolání proti usnesení OSP3 ze dne 16. 2. 2015na č. l. 295 spisu). Dne 2. 3. 2015 bylo soudu doručeno odůvodnění odvolání (viz odůvodnění odvolání proti usnesení ze dne 26. 2. 2015 na č. l. 297 spisu).

87. Podáním doručeným soudu dne 5. 3. 2015 navrhla žalobkyně změnu účastníka řízení v osobě žalobce z důvodu postoupení pohledávky (viz návrh na změnu účastníka řízení v osobě žalobce na č. l. 301 až 302 spisu).

88. Usnesením z 12. 3. 2015, které nabylo právní moci dne 3. 4. 2015, soud připustil, aby na místo dosavadní žalobkyně vstoupil do řízení nabyvatel práva [jméno] [jméno] [příjmení] na základě smlouvy o postoupení pohledávky z 14. 1. 2015 (č. l. 39 spisu).

89. Předkládací zprávou z 21. 5. 2015 soud předložil věc k rozhodnutí o odvolání do usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků (č. l. 313 spisu).

90. Usnesením z 16. 6. 2015 odvolací soud rozhodl o zastavení odvolacího řízení s odůvodněním, že rozhodovat o odvolání dosavadní žalobkyně do usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků je bezpředmětné, neboť tato žalobkyně z řízení vystoupila a již není účastníkem řízení s tím, že na soudu prvního stupně je, aby v řízení pokračoval s novým účastníkem, kterého znovu vyzve k zaplacení soudního poplatku z odvolání (č. l. 315 spisu).

91. Usnesením z 14. 7. 2015 soud vyzval nového žalobce [jméno] [jméno] [příjmení] k zaplacení soudního poplatku z odvolání ve výši 120 000 Kč (č. l. 317 spisu).

92. Podáním z 18. 7. 2015 požádal žalobce [jméno] [jméno] [příjmení] o osvobození od soudního poplatku z odvolání proti v řízení vydanému rozsudku (č. l. 321 spisu).

93. Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech nového žalobce bylo doručeno soudu dne 23. 7. 2015 (č. l. 324 až 330 spisu).

94. Na základě referátu z 15. 9. 2015 soud učinil v souvislosti s žádostí o osvobození od soudních poplatků dotazy na Českou správu sociálního zabezpečení, Ministerstvo financí, Městský úřad Jeseník (č. l. 332 spisu).

95. Podáním z 28. 9. 2015 žalobce požádal o prodloužení lhůty ve vztahu k doložení majetkových poměrů ze zdravotních důvodů (č. l. 344 spisu).

96. Na základě referátu z 1. 10. 2015 soud prodloužil lhůtu k vyjádření k majetkovým poměrům do 7. 10. 2015 (rub č. l. 344 spisu).

97. Podáním z 5. 10. 2015 žalobce doplnil skutečnosti týkající se jeho majetkových poměrů (č. l. 347 až 348 spisu).

98. Usnesením z 12. 10. 2015, které nabylo právní moci dne 4. 1. 2016, soud žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků pro odvolací řízení (č. l. 350 až 351 spisu).

99. Dne 26. 10. 2015 podal žalobce proti usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků odvolání (viz odvolání žalobce proti usnesení ze dne 12. 10. 2015 na č. l. 355 spisu).

100. Předkládací zprávou z 2. 11. 2015 soud předložil spis odvolacímu soudu k rozhodnutí odvolání proti usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků (č. l. 362 spisu).

101. Usnesením z 26. 11. 2015, které nabylo právní moci dne dne 4. 1. 2016, odvolací soud potvrdil usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků (č. l. 364 spisu).

102. Výzvou ze dne 19. 1. 2016 soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku z odvolání ve výši 120 000 Kč (č. l. 368 spisu).

103. Dne 27. 1. 2016 žalobce uhradil soudní poplatek za odvolání (viz záznam o složení ze dne 27. 1. 2016 na č. l. 369 spisu).

104. Na základě referátu ze 4. 2. 2016 soud vyzval ostatní účastníky k vyjádření k odvolání do rozsudku (rub č. l. 370 spisu).

105. Podáním ze dne 11. 2. 2016 se [žalobkyně] [celé jméno žalobkyně] vyjádřila k odvolání do rozsudku (č. l. 373 spisu).

106. Podáním ze dne 11. 2. 2016 se žalovaný č. 1) vyjádřil k odvolání žalobkyně do rozsudku (č. l. 376 spisu).

107. Dne 29. 2. 2016 podal žalobce dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu týkajícího se potvrzení nepřiznání osvobození od soudních poplatků (viz dovolání proti usnesení Městského ze dne 18. 2. 2016 na č. l. 378 spisu).

108. Na základě referátu z 16. 3. 2016 vyzval soud žalobce k doplnění plné moci pro zastupování žalobce v dovolacím řízení (rub č. l. 380 spisu).

109. Dne 29. 3. 2016 předložil soud věc k rozhodnutí o dovolání Nejvyššímu soudu v Brně (viz předkládací zpríva k rozhodnutí o dovolání ze dne 29. 3. 2016 na č. l. 383 spisu).

110. Usnesením z 24. 11. 2016 Nejvyšší soud České republiky dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze o potvrzení nepřiznání osvobození od soudních poplatků odmítl (č. l. 387 spisu).

111. Předkládací zprávou z 20. 12. 2016 soud předložil věc odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání do rozsudku (č. l. 388 spisu).

112. Dne 17. 1. 2017 nařídil odvolací soud ústní jednání odvolacího soudu na 30. 5. 2017 (viz referát odvolacího soudu ze dne 17. 1. 2017na rubu č. l. 388 spisu).

113. Podáním doručeným soudu dne 3. 2. 2017 navrhl žalobce změnu účastníka řízení v osobě žalobce z důvodu postoupení pohledávky na obchodní korporaci [právnická osoba] na základě smlouvy z 27. 12. 2016 (viz návrh na změnu účastníka řízení v osobě žalobce ze dne 12. 1. 2017 na č. l. 393 spisu).

114. Usnesením z 27. 2. 2017 odvolací soud připustil, že nadále bude v řízení jako se žalobcem namísto [jméno] [jméno] [příjmení] pokračováno s obchodní korporací [právnická osoba] (č. l. 401 spisu).

115. Rozsudkem odvolacího soudu z 30. 3. 2017, č. j. 29 Co 5/2017-417, který nabyl právní moci 25. 5. 2017, byl předchozí rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným č. 1) ve výroku o věci samé potvrzen, výrokem 2 byl předchozí rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé ve vztahu mezi žalobcem a [žalobkyně] [celé jméno žalobkyně] zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud uvedl, že ve vztahu mezi žalobcem a [žalobkyně] [celé jméno žalobkyně] bylo rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné, neboť žaloba byla založena na jiných skutkových tvrzeních, než proti žalovanému č. 1) a byla podávána pro ten případ, že vůči žalovanému č. 1) se ukáže jako nedůvodná.

116. Dne 21. 7. 2017 podal žalobce dovolání proti rozsudku odvolacího soudu (viz dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2017, č. j. 29 Co 5/2017-417 na č. l. 434 spisu).

117. Výzvou ze dne 23. 8. 2017 vyzval soud žalobce k zaplacení soudního poplatku za dovolání č. l. 443 spisu).

118. Soudní poplatek byl uhrazen dne 4. 9. 2017 (viz záznam o složení soudního poplatku na č. l. 444 spisu).

119. Dne 26. 9. 2017 předložil soud věc k rozhodnutí o dovolání Nejvyššímu soudu v Brně (viz předkládací zpráva k rozhodnutí o dovolání ze dne 26. 9. 2017 na č. l. 445 spisu).

120. Usnesením z 28. 8. 2018 dovolací soud dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze z 30. 3. 2017 odmítl (č. l. 447 spisu).

121. Na základě sdělení dovolacího soudu z 31. 8. 2018 byl vrácen posuzovaný spis OSP3 dne 5. 9. 2018 (č. l. 449 spisu).

122. Na základě referátu soudu z 5. 12. 2018 bylo nařízeno ústní jednání na 11. 1. 2019 (rub č. l. 449 spisu).

123. Z listiny Vyhledávání advokátů a koncipientů z 5. 12. 2018 vyplynulo, že právní zástupce [žalobkyně] [celé jméno žalobkyně] byl vyškrtnutý ze seznamu advokátů (č. l. 450 spisu).

124. Na základě referátu soudu z 5. 12. 2018 bylo nařízeno jednání na 1. 2. 2019 s tím, že předvolání mělo být adresováno přímo [žalobkyně] [celé jméno žalobkyně] (č. l. 451 spisu).

125. Z výpisu z centrální evidence vězňů z 5. 12. 2018 bylo zjištěno, že [žalobkyně] [celé jméno žalobkyně] byla ve výkonu trestu odnětí svobody s počátkem vězení 26. 10. 2016 s plánovaným koncem vězení 26. 10. 2021 (č. l. 454 spisu).

126. Na základě referátu z 28. 12. 2018 bylo jednání nařízené na 1. 2. 2019 odročeno na 5. 3. 2019, současně byl [žalobkyně] [celé jméno žalobkyně] zaslán přípis s tím, že soud jí sdělil, že její zástupce byl vyškrtnut z výkonu advokacie, aby sdělila, zda je o tomto vyrozuměna a sdělila svoje stanovisko ve věci (rub č. l. 454 spisu).

127. Přípisem z 28. 2. 2019 oznámil [titul] [jméno] [příjmení] převzetí právního zastoupení [žalobkyně] [celé jméno žalobkyně] a současně požádal o odročení jednání s ohledem na skutečnosti, že předchozí právní zástupce [žalobkyně] [celé jméno žalobkyně] zemřel a poté byl ustanoven jeho nástupce [titul] [příjmení]. Pro nového právního zástupce tak byla dána velmi krátká lhůta, ve které se mu nepodařilo seznámit s obsahem klientského spisu, neboť komunikace s klientkou je z důvodu jejího výkonu trestu odnětí svobody obtížná (č. l. 458 spisu).

128. Na základě referátu soudu z 18. 3. 2019 bylo nařízeno jednání na 16. 4. 2019 (rub č. l. 467 spisu).

129. Podáním z 27. 3. 2019 se [žalobkyně] [celé jméno žalobkyně] omluvila z jednání nařízeného na den 16. 4. 2019 ze zdravotních důvodů (č. l. 468 spisu).

130. Dne 2. 4. 2019 požádal zástupce [žalobkyně] [celé jméno žalobkyně], aby jednání nařízené na 16. 4. 2019 proběhlo v nepřítomnosti [žalobkyně] [celé jméno žalobkyně] s tím, že postačí účast zástupce (viz žádost ze dne 2. 4. 2019 na č. l. 471 spisu).

131. Podáním doručeným soudu dne 5. 4. 2019 právní zástupce žalobkyně [právnická osoba] sdělil soudu, že již žalobkyni nebude nadále v řízení zastupovat (viz sdělení o výpovědi plné moci ze dne 5. 4. 2019 na č. l. spisu 476).

132. Žalobkyně podala dne 8. 4. 2019 žádost o osvobození od soudního poplatku, ustanovení právního zástupce a odročení jednání (č. l. 479 spisu).

133. Na základě referátu z 11. 4. 2019 soud zrušil jednání nařízené na 16. 4. 2019 z důvodu žádosti žalobce o odročení ustanovení zástupce a osvobození od soudních poplatků (č. l. 480 spisu).

134. Přípisem z 27. 6. 2019 sdělil soud žalobkyni, že přijal žádost o osvobození od soudního poplatku z 8. 4. 2019 a vyzval žalobkyni, aby návrh podrobně odůvodnila a uložil jí k tomu lhůtu v délce jednoho měsíce (č. l. 481 spisu).

135. Žalobkyně podala žádost ze 7. 8. 2019 o doručení formuláře pro účely potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech (č. l. 485 spisu).

136. Na základě referátu z 29. 8. 2019 soud doručil žalobkyni formulář potvrzení o majetkových poměrech (rub č. l. 485 spisu).

137. Usnesením ze 17. 12. 2019 soud návrh žalobkyně na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce zamítl (č. l. 487 spisu).

138. Na základě referátu z 31. 3. 2020 soud nařídil jednání na 20. 5. 2020 (č. l. 488 spisu).

139. Dne 20. 5. 2020 proběhlo jednání formou videokonference, při kterém byl vyhlášen rozsudek (viz protokol o jednání z 20. 5. 2020 na č. l. 494 až 496 spisu).

140. Rozsudkem ze dne 20. 5. 2020, č. j. 18 C 102/2008-508, který nabyl právní moci dne 30. 6. 2020, soud zamítl žalobu ve vztahu mezi [právnická osoba] a [žalobkyně] [celé jméno žalobkyně], neboť nárok žalobkyně byl promlčený a současně [žalobkyně] [celé jméno žalobkyně] právním předchůdcům žalobkyně ani [jméno] [příjmení] nezpůsobila žádnou škodu, ani z její strany nedošlo k bezdůvodnému obohacení.

141. Dle ust. § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

142. Dle ust. § 5 písm. b) citovaného zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

143. Dle ust. § 6 odst. 1 citovaného zákona ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen "úřad").

144. Dle ust. § 13 odst. 1 citovaného zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

145. Dle ust. § 14 odst. 1 citovaného zákona nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Dle ust § 14 odst. 3 citovaného zákona uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

146. Dle § 15 odst. 2 citovaného zákona domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

147. Dle ust. § 31a odst. 1 citovaného zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

148. Dle ust. § 31a odst. 2 citovaného zákona zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

149. Dle ust. § 31a odst. 3 citovaného zákona v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

150. Dle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 201, sp. zn. Cpjn 206/2010 k výkladu ustanovení § 13 odst. 1 vět druhé a třetí a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., v případě nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě:„ při úvaze o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je třeba přihlížet k celkové době, po kterou řízení trvalo, nikoliv tedy jen k době, po kterou docházelo k průtahům ve smyslu nečinnosti“ …„ Odůvodnění výše přiznaného zadostiučinění musí obsahovat hodnocení, v němž se vychází ze základní částky stanovené násobkem celkové doby řízení v letech či měsících a částky přiznávané za jednotku času řízení s následným připočtením či odečtením vlivu skutečností vyplývajících z kritérií obsažených v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona“ …„ Poškozený má právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona (bod 10 stanoviska) …„ Evropský soud vychází ze„ silné, ale vyvratitelné domněnky“, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu v zásadě nevyžaduje (viz Apicella, odst. 93, nebo Kmec, J. K výši zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, Právní zpravodaj, srpen 2006, str. 12 a násl.), neboť újma vzniká samotným porušením práva. Evropský soud jen zcela výjimečně nepřiznává zadostiučinění v penězích. V tomto ohledu je tedy na místě přistupovat k případnému zadostiučinění ve formě konstatace porušení práva jen za zcela výjimečných okolností (např. tehdy, byl-li význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný). Uvedené neznamená, že poškozený žalobce nemusí nemajetkovou újmu – jako předpoklad jeho nároku vzniklou mu v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení vůbec tvrdit (viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Takové tvrzení bude zpravidla přinejmenším obsahově vyjádřeno v potřebném rozsahu v žalobě poměrem vylíčení rozhodujících skutečností a toho, čeho se žalobce domáhá (§ 79 odst. 1 o.s.ř.) v rovině alespoň povšechného vysvětlení motivace k uplatňování nároku. Náhrada nemateriální újmy má sloužit ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován. Jde tedy o psychickou kategorii, jejíž hloubka a rozsah jsou co by rozhodné skutečnosti obtížně prokazovatelné, i proto by bylo nadbytečným zjišťovat je prostřednictvím výslechu účastníka dle § 131 o.s.ř. Uvedené však působí jen pro stav nejistoty účastníka nepřiměřeně dlouze vedeného řízení. Byla-li by újma spojována s jiným následkem, uplatní se plně procesní povinnosti a břemena včetně důkazního. Popření tvrzení o nemajetkové újmě ve shora uvedeném obecném smyslu vzniklé v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení je na žalovaném škůdci, jenž má ke své obraně a ke svému zájmu povinnost uvést skutečnosti vylučující pravdivost tvrzení takového škodního předpokladu…„ Odůvodnění výše přiznaného zadostiučinění musí obsahovat hodnocení, v němž se vychází ze základní částky stanovené násobkem celkové doby řízení v letech či měsících a částky přiznávané za jednotku času řízení s následným připočtením či odečtením vlivu skutečností vyplývajících z kritérií obsažených v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona“ …“ Ministerstvo spravedlnosti při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění vychází z částky 15.000 Kč za rok řízení.“ … Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15.000 Kč až 20.000 Kč (cca 600 až 800 EUR) za jeden rok řízení, tj. 1.250 Kč až 1.667 Kč (cca 50 až 67 EUR) za jeden měsíc řízení. Nejvyšší soud přitom ale považuje za nezbytné zohlednit také to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující. Pro účely vypořádání se s touto problematikou tak Nejvyšší soud pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše; tedy 15.000 Kč až 20.000 Kč za první dva roky řízení dohromady (za jeden rok pak 7.500 Kč až 10.000 Kč).“ …„ Částku, k níž se dospěje součinem základní částky za jeden rok řízení (modifikované za prvé dva roky řízení) a celkové doby řízení počítané v letech či měsících, lze následně upravovat v důsledku působení jednotlivých faktorů uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 zákona podle kritérií, která jsou však neuzavřeným výčtem okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnou a základní částku je možno přiměřeně zvýšit či snížit.“ 151. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 3. 2011 sp. zn. 30 Cdo 2742/2019:„ pro posouzení toho, zda v konkrétním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk, je nejprve třeba vymezit celkovou dobu řízení, tedy jeho počátek a jeho konec (viz i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Následně je nutno zhodnotit, zda tato celková délka řízení byla nepřiměřená, a to při zohlednění kritérií příkladmo vypočtených v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk. Je-li doba řízení shledána nepřiměřenou, pak je třeba uvážit, zda tím byla způsobena újma nemajetkové povahy a v případě že ano, v jaké formě, eventuálně v jaké výši, bude poskytnuto přiměřené zadostiučinění.

152. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009:„ I při posuzování délky řízení se totiž použijí kritéria vyplývající z § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona 82/1998 ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (srov. např. rozhodnutí NS sp. zn. 30 Cdo 35/2012). K nesprávnému úřednímu postupu totiž nedochází tehdy, není-li věc projednána v ideální době, ve které by projednána být mohla, ale teprve tehdy, není-li projednána v době odpovídající její složitosti (skutková, procesní, hmotněprávní a počet instancí jako samostatný důvod) a významu předmětu řízení pro poškozeného, přičemž důvody, proč k tomu došlo, spočívají v postupu orgánů veřejné moci, a to buď zcela, nebo v míře významně překračující podíl poškozeného na celkové délce projednávání věci (srov. např. usnesení NS sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 nebo sp. zn. 30 Cdo 1027/2015) . ….„ Jde-li o kritérium postupu orgánů veřejné moci, ten je kvalifikován jako snaha rozhodnout ve věci v co nejkratším možném čase, při zachování zákonem předepsaných procesních postupů, nebo jako bezdůvodná nečinnost, svévole či neschopnost vedoucí ke zbytečným prodlevám ve vyřizování případů (tzv. průtahy v řízení).

153. Na základě provedeného dokazování soud posuzoval oprávněnost nároku žalobkyně podle shora uvedené právní úpravy a související judikatury a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je částečně důvodný. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že žalobkyně uplatnila u žalované žalovaný nárok ve smyslu ust. § 14 zákona č. 82/1998 Sb. a že ve lhůtě šesti měsíců ode dne uplatnění žalovaná nárok žalobkyně plně neuspokojila a částku ve výši 59 733 Kč zaplatila žalobkyni až po podání žaloby. Proto byla žalobkyně oprávněna domáhat se dle ust. § 15 citovaného zákona náhrady škody u soudu. Současně soud ve shodě s žalovanou dospěl k závěru, že řízení vedené u OSP 3 pod sp. zn. 18 C 102/2008 trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, jak bude níže podrobněji rozvedeno. Soud určil počátek doby řízení ve vztahu k žalované ke dni 16. 2. 2010, tj. k okamžiku, kdy byl žalované doručen platební rozkaz, neboť od uvedeného dne vznikla na straně žalobkyně nejistota ve vztahu k výsledku řízení, konec řízení pak soud určil na den 30. 6. 2020, tj. den, kdy rozhodnutí ve věci nabylo právní moci. Celková doba řízení tak trvala 10 let a 4 a půl měsíce. K závěru o nepřiměřené délce posuzovaného řízení soud dospěl po posouzení kritérií vymezených v § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.

154. Soud má za to, že v daném případě se jednalo o procesně, skutkově a právně složitou věc. (§ 31 a odst. 3 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb.) Procesní složitost věci vychází ze skutečnosti, že žalovaná pohledávka byla v průběhu řízení třikrát postoupena na nového žalobce a proto muselo být třikrát rozhodováno o procesním nástupnictví (dne 21. 11. 2011, dne 12. 3. 2015 a dne 27. 2. 2017, jednotliví žalobci pak v průběhu řízení opakovaně žádali o osvobození od soudních poplatků (dne 1. 12. 2014, dne 20. 7. 2015, dne 8. 4. 2019), proti usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků byla podána odvolání (dne 18. 2. 2015 a dne 26. 10. 2015), pro nezaplacení soudních poplatků byli jednotlivé fáze řízení několikrát zastaveny (zastavení řízení dne 12. 11. 2008, zastavení odvolacího řízení dne 16. 6. 2015), dne 29. 2. 2016 podal žalobce dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu týkajícího se potvrzení nepřiznání osvobození od soudních poplatků, následně byly soudní poplatky zaplaceny a v řízení bylo pokračováno, žalobci museli být opětovně vyzvání k jejich zaplacení, žalobkyni byl po určitou dobu v řízení pro její zdravotní stav ustanoven opatrovník, v průběhu řízení byl navíc právní zástupce žalobkyně vyškrtnut ze seznamu advokátů, žalobkyně byla také po určitou dobu v průběhu řízení ve výkonu trestu odnětí svobody, a proto muselo být jednání ve věci odročeno, jednotlivé strany musely být opakovaně vyzývány k doložení listinných důkazů, ke sdělení procesního stanoviska. Se všemi jednotlivými souvisejícími procesními návrhy pak byl soud povinen se vypořádat.

155. Věc však byla složitá i skutkově, muselo být provedeno četné množství listinných důkazů, proběhlo pět jednání a jednání odvolacího soudu, byl proveden výslech svědka, výslech žalobkyně byl vyhotoven znalecký posudek z oboru písmoznalectví a vyslechnut znalec a při šestém jednání pak byl vyhlášen rozsudek.

156. Současně soud považuje věc i za právně složitou, předmětem řízení byl nárok na náhradu škody, respektive vydání bezdůvodného obohacení, kdy oba takové nároky kdy oba takové nároky jsou obecně posuzovány jako právně složité, byla řešena otázka promlčení a započtení. Ve věci rozhodoval soud prvního stupně, odvolací soud a Nejvyšší soud ČR.

157. Avšak i jednání žalobkyně (§ 31a odst. 3 písm. c) zákona č. 82/1998 Sb.) mělo na celkovou délku řízení vliv, neboť třikrát žádala o prodloužení lhůty k vyjádření k platebnímu rozkazu, který jí byl doručen dne 16. 2. 2010, proti kterému podala odpor dne 4. 3. 2020. Vyjádřila se až po roce podáním ze dne 17. 2. 2011, přičemž předtím dne 1. 4. 2020, dne 13. 7. 2010 a dne 12. 10. 2010 požádala o prodloužení lhůty k vyjádření k žalobě, byť z důvodu pracovní neschopnosti. Dne 13. 4. 2022 pak žalobkyně požádala soud o prodloužení lhůty k doložení originálu plné moci z důvodu úrazu, dne 28. 2. 2014 požádala o prodloužení lhůty k vyjádření týkajícího se provedení jejího výslechu, průběh řízení pak zkomplikovala i skutečnost, že žalovaná byla po určitou dobu řízení ve výkonu trestu odnětí svobody.

158. Co se týče postupu orgánů veřejné moci (§ 31a odst. 3 písm. d) zákona č. 82/1998 Sb.) však soud dospěl k závěru, že ve věci došlo ke dvěma průtahům, a to když po doručení spisu dovolacím soudem dne 5. 9. 2018 bylo další jednání ve věci starší deseti let (žaloba byla podána dne 9. 7. 2008), nařízeno až po třech měsících dne 5. 12. 2018, přičemž za přiměřenou lhůtu soud považuje u věci, kde bylo řízení zahájeno před deseti lety, maximálně lhůtu jednoho měsíce od doručení spisu. Další významnější průtah pak vznikl, když soud dne 11. 4. 2019 odročil jednání nařízené na den 16. 4. 2019 na neurčito z důvodu žádosti žalobce, návrhu na ustanovení zástupce a návrhu na osvobození od soudních poplatků, přičemž zaslal navrhovateli formulář k prokázání majetkových poměrů až dne 29. 8. 2019 a o nepřiznání osvobození od soudních poplatků rozhodl až dne 17. 12. 2019 a teprve až dne 31. 3. 2020 nařídil jednání na den 20. 5. 2020. Soud je toho názoru, že o nepřiznání osvobození od soudních poplatků mohlo být rozhodnuto nejpozději do dvou měsíců od podání žádosti ze dne 8. 4. 2019 a současně mohlo být ve věci nařízeno jednání nejpozději na září 2019. Další ne zcela hospodárný postup soudu lze ve shodě s žalobkyní spatřovat při rozhodování o odvolání do usnesení ze dne 28. 4. 2011 o ustanovení opatrovníka žalobkyni, která následně podáním ze dne 23. 5. 2011 soudu sdělila, že má vlastního právního zástupce a dne 31. 5. 2011 podala odvolání do usnesení o ustanovení opatrovníka, které až dne 1. 8. 2011 bylo předloženo odvolacímu soudu s předkládací zprávou. O odvolání za této situace však bylo možné rozhodnout prostřednictvím autoremedury dle § 210a o. s. ř. ještě například v červnu 2011, soud však nadbytečně předložil věc k rozhodování soudu odvolacímu, který dne 9. 8. 2011 rozhodl, že se žalobkyni opatrovník neustanovuje, čímž také došlo k prodloužení řízení. Soud nicméně neshledal průtahy na straně soudu ve vztahu k předložení věci odvolacímu soudu po rozhodnutí ve věci samé s odvoláním do rozhodnutí ve věci samé, neboť nastaly procesní komplikace spočívající jednak v žádostech o osvobození od soudního poplatku, podaném odvolání do takové žádosti, podaném dovolání do rozhodnutí odvolacího soudu, a současně s procesním nástupnictvím. Se všemi těmito procesními návrhy byl soud povinen se vypořádat dříve, než předložil věc odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání do věci samé. Problematickou se nicméně jeví také skutečnost, že nařízená ústní jednání byla několikrát odročena z různých důvodů a bylo na soudu, aby i v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III ÚS 68/97 a nálezem Ústavního soudu ze dne 19. 11. 2002, sp. zn. II. ÚS 100/02, řešil, případy, kdy jednání bylo odročeno z důvodu kolize jednání právních zástupců, vyzval právní zástupce, aby si zajistili substitucí, což by rovněž významně přispělo ke zkrácení celkové délky řízení. Jedná se např. o odročení jednání dne 27. 2. 2011 a dne 28. 10. 2012.

159. Význam předmětu řízení pro poškozenou (§ 31a odst. 3 písm. e) zákona č. 82/1998 Sb.) byl v daném případě dle názoru soudu standartní, žalobkyně ani žádný zvýšený význam řízení netvrdila.

160. Na základě posouzení shora uvedených kritérii soud hodnotí celkovou délku řízení jako nepřiměřeně dlouhou ve smyslu ust. § 31a odst. 3 písm. a) citovaného zákona, kdy, jak již, bylo výše uvedeno, soud stanovil ve vztahu k žalované počátek řízení na den 16. 2. 2010, tj. k okamžiku, kdy byl žalované doručen platební rozkaz, neboť od uvedeného dne vznikla na straně žalobkyně nejistota ve vztahu k výsledku řízení, konec řízení pak soud určil na den 30. 6. 2020, tj. den, kdy rozhodnutí ve věci nabylo právní moci. Celková doba řízení tak trvala 10 let a 4 a půl měsíce. Postup OSP 3 byl převážně plynulý, soud je nicméně toho názoru, že bez shora uvedených průtahů by mohlo uvedené řízení být skončeno přibližně o deset měsíců až jeden rok dříve. Soud má tedy za to, že ve věci došlo v určitých jeho fázích k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998, neboť některé úkony nebyly učiněny v přiměřené lhůtě a v důsledku této skutečnosti pak byla žalobkyni způsobena újma nemajetkové povahy (§ 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.) spočívající v nejistotě ve vztahu k výsledku řízení. Proto žalobkyni vznikl nárok na přiměřené zadostiučinění ve smyslu ust. § 31a odst. 1 zákona č. 82/1988 Sb. Současně soud dospěl k závěru, že vzhledem k délce řízení se nejeví jako dostačující samotné konstatování porušení práva (§ 31a odst. 2 citovaného zákona).

161. Při stanovení výše zadostiučinění ve smyslu ust. § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. soud vyšel ze základní částky stanovené ve stanovisku Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, které od okamžiku svého vydání nedoznalo změny a soud proto neshledává důvod základní částku 15 000 Kč za rok trvání řízení navyšovat a shledává ji zcela odpovídající. Uvedenou částku soud v souladu s uvedeným stanoviskem ponížil za první dva roky trvání řízení na polovinu. Za první dva roky řízení tak bez korekce uvedené níže vznikl žalobkyni nárok na částku v celkové výši 15 000 Kč a za zbývajících osm let na 120 000 Kč za další 4,5 měsíce na 5 625 Kč, tj. za celkovou dobu řízení by žalobkyni vznikl nárok na přiměřené zadostiučinění ve výši 140 625 Kč. Uvedenou částku však soud dále korigoval níže popsaným způsobem.

162. Jak již bylo popsáno, věc soud posoudil jako procesně, skutkově a právně složitou (31a odst. 3 písm. e) zákona č. 82/1998 Sb.), s ohledem na tuto skutečnost proto soud základní částku snížil o 30 %, přičemž však neshledal důvod snižovat základní částku o dalších 15 % s ohledem na skutečnost, že řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, jak navrhovala žalovaná, neboť uvedená skutečnost je obsažena již v kritériu procesní, skutkové a právní složitosti. Důvody nepřiměřené délky řízení však byly dány i jednáním žalobkyně, která nereagovala dostatečně včas na výzvy soudu a opakovaně žádala o prodlužování lhůt k učinění procesních úkonů, proto soud snížil základní částku ve smyslu ust. § 31a odst. 3 písm. c) citovaného zákona o dalších 15 %. K délce řízení však přispěl i postup orgánů veřejné moci v důsledku některých průtahů popsaných shora, díky kterým bylo řízení delší přibližně o deset měsíců až jeden rok, soud proto s ohledem na toto kritérium ve smyslu ust. § 31a odst. 3 písm. d) zákona č. 82/1998 zvýšil základní částku o 20 %. Význam předmětu řízení pro poškozenou byl standartní, na základě tohoto kritéria tedy soud základní částku nijak nemodifikoval.

163. Vzhledem ke skutečnosti, že základní částka činila 140 625 Kč, činí celková výše přiměřeného zadostiučinění žalobkyně snížená o 25 % (celkové snížení bylo o 45 % a zvýšení o 20 %), (tj. o 35 156,25 Kč), částku ve výši 105 468,75 Kč, žalovaná již žalobkyni po podání žaloby uhradila částku ve výši 59 733 Kč, na přiměřené zadostiučinění žalobkyni tak zbývá k uhrazení částka ve výši 45 735,75 Kč, soud proto žalobě vyhověl co do částky 45 735,75 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně požadovala zaplacení částky v celkové výši 140 267 Kč, soud žalobu zamítl co do částky 94 531,25 Kč.

164. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve vztahu k částce 59 733 Kč dle ust. § 146 odst. 2 o. s. ř., neboť řízení bylo ve vztahu k této částce zastaveno z důvodu na straně žalobkyně, která uvedenou částku uhradila po podání žaloby, o čemž mezi účastníky řízení nebylo sporu. Ve vztahu ke zbytku předmětu řízení, tj. k částce 140 267 Kč soud o náhradě nákladů řízení rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3223/2013 podle kterého:„ Výsledek řízení projevující se tím, že poškozený žalobce dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu anebo poskytnout mu morální satisfakci, popř. dosáhne konstatování porušení práva, lze s přihlédnutím k přiměřenosti žalované formy náhrady hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť žalobci nebylo přiznáno jím požadované plnění nebo jeho výše.“ Žalobkyně tak má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalované. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za čtyři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, účast na jednání dne 12. 4. 2022 od 9:15 hod. do 12:43 hod. - 2 úkony) včetně čtyř paušálních náhrad po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., náhradě za promeškaný čas dle ust. § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 a. t. za 8 půlhodin po 100 Kč, tj. za promeškaný čas strávený cestou k jednání konanému dne 12. 4. 2022 a zpět, tj. 800 Kč, cestovnému podle § 157 odst. 4 písm. b) zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce a vyhlášky č. 511/2021 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad za cestu z [obec] do [obec] a zpět k jednání konanému dne 12. 4. 2022, celkem 182 km [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka] (při sazbě základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 4,70 Kč, ceně za 1 litr pohonných hmot ve výši 41,90 Kč a průměrné spotřebě 6,93 l na 100 km, tj. 4,7 + (41,90 x 6,93):100 = 7,6 Kč za 1 km,) tj. částce ve výši 1 384 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. částka 3 024 Kč dle ust. § 137 o. s. ř.. Celkové náklady řízení žalobce činí částku ve výši 18 808 Kč. <i>Celkové náklady řízení</i> <i>Odměna - 3100 Kč x 4 + 21% DPH</i> <i>Režijní paušál - 100 Kč x 8 + 21% DPH</i> <i>Režijní paušál - 300 Kč x 4 + 21% DPH</i> <i>Cestovné - 1384 Kč x 1</i> <i>Celkové náklady řízení bez vyčíslení DPH: 15784 Kč</i> <i>DPH 21%: 3024 Kč</i> <i>Celkové náklady řízení s vyčíslením DPH: 18808 Kč</i>