28 C 14/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudcem JUDr. Pavlem Miholou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 36 110,87 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do částky 19 611,87 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 17762,1 Kč od 10. 9. 2024 do 10. 9. 2024 a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12, 75 % ročně z částky 1 263,1 Kč od 11. 9. 2024 do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 0,75 % z částky 16 499 Kč od 11. 9. 2024 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 499 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 16 499 Kč od 11. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne 5. 2. 2025 domáhala zaplacení 36 110,87 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 1. 1. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 28 300 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím a dalšími poplatky vrátit. Smlouva byla přitom uzavřena prostředky komunikace na dálku skrze internetové stránky www.flexifin.cz vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a údajů, na základě, kterých žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného a to tak, že ověřila počet členů domácnosti žijící s žalovaným, případně jejich příjem, příjem žalovaného a jeho měsíční výdaje. Žalobkyně dále ověřila, zda se žalovaný nenachází v registrech jako centrální evidence exekucí, ISIR, evidence neplatných dokladů, registr PČR hledaných osob, registr politicky aktivních osob, katastrální rejstřík, sankční seznamy a nahlédla do registrů jako NRKI, BRKI. Po vyplnění žádosti a před poskytnutím úvěru žalobkyně informace vyhodnotila a uzavřela, že žalovaný je schopen své závazky splácet. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 37 636 Kč. Žalovaný následně potvrdil správnost svých identifikačních údajů a identifikoval se prostřednictvím služby Kontomatik UAB zpřístupněním bankovního účtu. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvou faktorového ověření. Tam odsouhlasil nejprve předsmluvní informace o úvěru, následně návrh smlouvy, který odsouhlasil kliknutím na opt-in volbu „podepisuji“. Smlouva byla následně zaslána žalovanému na e-mailovou adresu. Následně žalobkyně vyplácela úvěr v celkové částce 34 216 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, (konkrétně dne 23. 5. 2024 částku 16 Kč, dne 23. 4. 2024 částku 2 000 Kč, dne 1. 5. 2024 částku 4 500 Kč, dne 1. 1. 2024 částku 8 000 Kč, dne 10. 2. 2024 částku 9 700 Kč, dne 30. 4. 2024 částku 2 000 Kč, dne 25. 4. 2024 částku 1 500 Kč a dne 1. 5. 2024 částku 6 500 Kč). Uplatněný nárok je tvořen pohledávkou sestávající z nesplaceného úvěru ve výši 16 499 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 322,43 Kč, poplatku za službu „, Anonymizováno, spaní“ ve výši 106,14 Kč, poplatku za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 806,72 Kč, poplatku za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 27,84 Kč a kapitalizované smluvní pokuty ve výši 1 672,83 Kč. Na jistinu splatil žalovaný celkem částku ve výši 17716,99 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Proto dle čl. 7 odst. 1 Smlouvy Žalobce vypověděl Smlouvu, o čemž Žalovaného informoval emailem ze dne 9. 9. 2024, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne 10. 9. 2024. Žalovaný dále ničeho neuhradil ani poté, co k tomu byla vyzván prostřednictvím zástupce žalobkyně dne 21. 1. 2025.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud za postupu podle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházeje přitom z listinných důkazů, které žalobkyně soudu předložila. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, soud doručil účastníkům v souladu s § 45 až § 50m o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval). Žádný z účastníků o nařízení jednání ve stanovené lhůtě nepožádal, žalobkyně nadto vyjádřila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.

4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ve věci k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

5. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 1. 1. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě, které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku až do výše 24 200 Kč, a to i opakovaně. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných denních splátkách dle článku 5 Všeobecných obchodních podmínek. Žalovaný se zavázal v článku VII. hradit základní poplatky, jednak Ověřovací poplatek ve výši 1 Kč, poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, smluvní úrok ve výši 1,016 % denně z dlužné částky, poplatky za expresní vyplacení tranše ve výši 165 Kč (Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , Informace pro spotřebitele, Údaje o Poskytovateli spotřebitelského úvěru, Všeobecné obchodní podmínky). Denní splátky byly uvedeny v Předpisu denních splátek (Předpis denních splátek). Ověření totožnosti proběhlo přes přímý náhled na bankovní účet (Autorizace ověření totožnosti AISP ze dne 1. 1. 2024 a BankID výpis). Žalovaný načerpal dne 23. 5. 2024 částku 16 Kč, dne 23. 4. 2024 částku 2 000 Kč, dne 1. 5. 2024 částku 4 500 Kč, dne 1. 1. 2024 částku 8 000 Kč, dne 10. 2. 2024 částku 9 700 Kč, dne 30. 4. 2024 částku 2 000 Kč, dne 25. 4. 2024 částku 1 500 Kč a dne 1. 5. 2024 částku 6 500 Kč.

6. Při prověření úvěruschopnosti žalovaný uvedl, že jeho pravidelný měsíční příjem je ve výši 35 500 Kč, za ověřený považovala žalobkyně 37 636 Kč. Dále žalovaný uvedl výdaje na bydlení 15 000 Kč, výdaje na půjčky: 10 000 Kč, další nezbytné výdaje 3 000 Kč a zbytné výdaje ve výši 0 Kč. Regionální koeficient počítala žalobkyně ve výši 1,5, rezervu pro výdaje ve výši 750 Kč, vypočítané minimální výdaje byly ve výši 18 860 Kč, disponibilní příjem 7 500 Kč a počet doporučených prodloužení 0. Posouzení úvěruschopnosti bylo shledáno jako úspěšné (Výpis o posouzení úvěruschopnosti včetně podmínek posuzování a dokumentu identifikované příjmy).

7. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky e-mailem ze dne 9. 9. 2024 (e-mailová zpráva ze dne 9. 9. 2024 z , e-mail, na , e-mail, ) a dále pak předžalobní výzvou ze dne 21. 1. 20258. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci.

9. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 8. 2024, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 8. 2024, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

11. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje12. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tato judikatura je použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zákona č. 257/2016 Sb.

17. V rozsudku ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 pak Nejvyšší soud ČR uvedl, že: „Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad) ... Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“18. Poté, co soud věc právně zhodnotil dle citovaných zákonných ustanovení, učinil závěr o tom, že žaloba důvodná pouze částečně. Předmětný právní vztah pak posoudil dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve formě spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 2 cit. zákona.

19. Žalobkyně měla pak dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných také od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

20. Pokud jde o prověření úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně předložila listinu nazvanou Výpis o posouzení úvěruschopnosti. V této listině se uvádí, že výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem činí 35 500 Kč, výše ověřeného čistého příjmu činí 37 636 Kč. Pokud jde o výdaje, jsou zde uvedeny pravidelné měsíční výdaje na půjčky v částce 10 000 Kč. Pravidelné měsíční výdaje na bydlení v částce 15 000 Kč, další nezbytné výdaje v částce 3 000 Kč a ostatní zbytné výdaje v částce 0 Kč. K doložení výše uvedeného žalobkyně předložila výpis z běžného účtu žalovaného za období od 29. 12. 2022 do 30. 12. 2023. Z uvedeného bankovního výpisu však vyplývá, že skutečné výdaje žalovaného byly výrazně vyšší. Například jen za prosinec 2023 činily výdaje na potraviny – tedy pouze jednu složku nezbytných výdajů – přibližně 10 000 Kč, což několikanásobně převyšuje částku uvedenou v posouzení úvěruschopnosti. Nadto částka 3 000 Kč deklarovaná jako nezbytné výdaje nedosahuje ani existenčního minima, natož životního minima stanoveného pro dané období. Z výpisu rovněž nelze u značné části transakcí jednoznačně určit jejich účel. Žalobkyně nedoložila, jakým způsobem tyto platby při posuzování úvěruschopnosti zohlednila. Dále žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nahlížela do registrů NRKI a BRKI, insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a dalších databází, avšak nedoložila žádné výstupy z těchto šetření ani způsob, jakým zkoumala výši splátek žalovaného k jeho dalším závazkům. Z bankovního výpisu je navíc patrné, že si žalovaný v posuzovaném období opakovaně půjčoval značné částky – například dne 10. 3. 2023 obdržel od , právnická osoba, úvěr ve výši 196 543 Kč.

21. S ohledem na uvedené má soud za to, že žalobkyně nemohla náležitě pečlivě úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy zkoumat, proto je třeba považovat stranami uzavřenou spotřebitelskou smlouvu za neplatnou podle 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V takovém případě, bylo možno vztah mezi stranami vypořádat dle § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy).

22. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 34 216 Kč. Žalovaný zaplatil pouze 17 716,99 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 16 499 Kč (výrok II.). Ohledně ostatních požadovaných částek, ať již se jednalo o poplatek, smluvní pokutu nebo smluvní úrok, soud žalobu zamítl (výrok I.).

23. Zákonný úrok z prodlení soud přiznal pouze z neuhrazené části jistiny ve výši 16 499 Kč. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu (§ 1958 odst. 2 o. z.), žalovaný byl vyzván k plnění doručením výzvy ze dne 9. 9. 2024, plnit měl následujícího dne. Od. 11. 9. 2024 je tedy v prodlení.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že ty by náležely převážné úspěšnému žalovanému. Nicméně v průběhu řízení mu žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.