4 C 156/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Veronikou Čechovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o 180 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 180 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 180 000 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 121 666 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

III. Žalovaná je povinna zaplatit státu – České republice náhradu nákladů řízení ve výši 100 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 180 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalované na základě telefonicky uzavřené smlouvy o zápůjčce dne 3. 3. 2020 poskytla částku 180 000 Kč s tím, že ji žalovaná vrátí po jejím návratu do ČR. Jednalo se o finanční prostředky žalobkyně a byly vloženy přímo žalobkyní na bankovní účet žalované. Prostředníkem pro sjednání zápůjčky byl svědek , jméno FO, , kterého žalovaná původně kontaktovala a žádala o zapůjčení peněz z důvodu rozbitého vozidla. Protože žalobkyně byla u telefonátu přítomna a svědek peníze neměl, nabídla se, že je žalované zapůjčí, což také učinila. Žalovaná však poskytnutou zápůjčku ani přes výpověď smlouvy ze dne 17. 12. 2020 nevrátila.

2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala. Předně sporovala, že by mezi účastnicemi byla uzavřena smlouva o zápůjčce, neboť s žalobkyní nikdy telefonicky nehovořila a žádnou zápůjčku si s ní neujednala. Poskytnutí částky 180 000 Kč žalobkyní na její účet dne 3. 3. 2020 nesporovala, avšak po celou dobu měla za to, že se jedná o peníze svědka , jméno FO, , který tím splácí svůj dluh u žalobkyně vzniklý z dohody o nahrazení škody, která žalobkyni vznikla v souvislosti s prodejem bytu a vyřešení bytové situace své dcery , jméno FO, a její rodiny, tj. dětí a otce dětí svědka , jméno FO, . Má za to, že žalobkyně o pravém účelu poskytnutí peněz věděla a že se jednalo o peníze svědka. Dále vznesla námitku promlčení s tím, že jedná-li se o bezdůvodné obohacení, počíná promlčecí lhůta běžet ode dne poskytnutí finanční částky. Žalobu rovněž považuje za v rozporu s dobrými mravy, neboť žalobkyně úmyslně uvádí nepravdivé skutečnosti.

3. Z provedeného dokazování učinil soud tato skutková zjištění (důkazy jsou uvedeny v textu kurzívou).

4. Z potvrzení o vkladu peněžních prostředků vystaveného , právnická osoba, . soud zjistil, že dne 3. 3. 2020 vložila žalobkyně v hotovosti na bankovní účet č. , hodnota, patřící žalované částku 180 000 Kč.

5. Z dopisu – předžalobní upomínky z 6. 3. 2023 včetně dodejky soud zjistil, že tímto žalobkyně prostřednictvím právní zástupkyně vyzývá žalovanou k uhrazení částky 180 000 Kč.

6. Z dopisu žalobkyně ze dne 17. 12. 2020 včetně doručenky a dodejky od žalované soud zjistil, že tímto dopisem žalobkyně vypovídá smlouvu o zápůjčce uzavřenou dne 3. 3. 2020 a žádá o vrácení finančních prostředků ve výši 180 000 Kč.

7. Z detailu transakce na bank. Účtu č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaná si u částky 180 000 Kč připsané na účet 3. 3. 2020 učinila poznámku „splátka dlužné částky od , jméno FO, “.

8. Z palubního lístku a letenek soud zjistil, že žalovaná a svědek , jméno FO, letěli dne 28. 2. 2020 z , Anonymizováno, do , Anonymizováno, a následně do , Anonymizováno, a dne 4. května 2020 letěli zpět do , Anonymizováno, .

9. Z kupní smlouvy ze dne 23. 10. 2019 soud zjistil, že touto smlouvou žalobkyně prodala třetí osobě bytovou jednotku.

10. Z výdajového pokladního dokladu ze dne 24. 2. 2020 soud zjistil, že , právnická osoba, vyplatila žalované na výzkumy částku 8 800 USD. Z potvrzení o transakci od , právnická osoba, soud zjistil, že dne 9. 4. 2020 byla připsána na účet žalované částka 87 500 Kč od , právnická osoba, .

11. Z , Anonymizováno, komunikace mezi žalovanou a svědkem , jméno FO, zjistil soud následující. Komunikace předložená žalovanou začíná 1. 3. 2020 sdělení čísla bankovního účtu žalované svědkovi a zprávou „, jméno FO, , poslal jsi mi ty peníze?“ Následuje zpráva od svědka dne 3. 3. 2020, a to soubor – fotografie a text „Vlozeno“, „Máš teď od nás zaplacenou celou daň a dluh 40000 zbývá nějaké tisicky“. Komunikace předložená svědkem , jméno FO, začíná 1. 3. 2020 zprávou žalované „Tak to je sila. Vim o trech takze tento je ctvrty.“ a v 21:12 sdělením bankovního účtu. Následně je 3. 3. 2020 zpráva od svědka – kopie dokladu o vložení částky 180 000 Kč. A poté zpráva žalované „Ahoj, super, moc díky! Uz jsem to zaplatila. Jasne“ a následuje zpráva až 8. 3. 2020 – fotografie lišejníku.

12. Z , Anonymizováno, komunikace mezi žalovanou a , jméno FO, soud zjistil, že 1. 3. 2020 žalovaná sděluje, že měli s manželem dopravní nehodu, vozidlo je ale pojištěné.

13. Z usnesení , název soudu, ze dne , datum, č.j. , spisová značka, soud zjistil, že dědictví po matce žalobkyně mělo čistou hodnotu 5 577 683 Kč a nemovitost co do 4/6 a zbytek dědictví co do ½ nabyla žalobkyně.

14. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil následující: Částku 180 000 Kč poskytla žalované jako zápůjčku tak, že ji osobně vložila na účet žalované. Číslo účtu jí dal pan , jméno FO, . Samotnému poskytnutí částky předcházel telefonát žalované , jméno FO, , ve kterém žalovaná volala zoufalá z , Anonymizováno, , že nutně potřebuje peníze na opravu auta. Svědek , jméno FO, ale peníze neměl. Protože žalobkyně v době telefonátu stála vedle svědka, nabídla se, že peníze zapůjčí žalované ona. Svědek jí tedy dal telefon k uchu a ona žalované sdělila, že jí peníze půjčí. Domluvily se na tom, že peníze budou vráceny poté, co se žalovaná vrátí do , Anonymizováno, . Jednalo se o její vlastní úspory. Žalovanou znala jako matku jednatelky firmy, se kterou spolupracovala. Několikrát se náhodně potkaly. Nepovažovala ji za cizí osobu, které nelze věřit, chtěla jí jen pomoci. Má za to, že žalovanou poznala po hlasu, v té době neměla pochybnosti o tom, s kým mluví. Takto půjčovala peníze lidem z firmy víckrát. Že by měl svědek , jméno FO, nějaký dluh u žalované, nevěděla. O vrácení peněz požádala až v prosinci 2020, protože v mezidobí řešila existenční problémy firmy a své vlastní.

15. Z výpovědi žalované soud zjistil následující: Paní žalobkyni zná, ale v kontaktu s ní nebyla. Nepamatuje si, že by s ní někdy hovořila telefonicky, určitě s ní žádnou smlouvu o zápůjčce neuzavřela. O zápůjčku nikdy nežádala ani svědka , jméno FO, , partnera své dcery. Svědek , jméno FO, měl u žalované dluh v souvislosti s tím, že žalovaná za účelem pomoci dceři a její rodině s hypotékou, prodala svůj byt, a tím přišla o zisk z nájemného. Bylo domluveno, že svědek , jméno FO, jí tento zisk nahradí. Dluh činil právě 180 000 Kč, a proto když jí peníze přišly, považovala je za splátku dluhu. Věděla, že žalobkyně je jeho pravá ruka, proto jí to nebylo divné. Po připsání peněz si neověřovala, že se jedná o peníze od něho, prostě jí byla připsána přesně ta částka, kterou jí dlužil, proto to dále neřešila. Dopředu jí svědek nesdělil, že jí peníze pošle. Je možné, že následně o tom mluvili, ale nepamatuje se, že by se svědkem nějak zvlášť komunikovala, možná jedině přes , Anonymizováno, . V té době byla v , Anonymizováno, se svým manželem na výzkumech, vozidlo měli půjčené z autopůjčovny a problém s ním nikdy neměli, nebylo rozbité. Ačkoli z důvodu covidové situace museli v , Anonymizováno, zůstat déle, finanční problémy neměly, vše jim hradila , Anonymizováno, .

16. Z výpovědi svědka , jméno FO, soud zjistil následující: Paní žalobkyně je jeho známá, bývalá zaměstnankyně, která s ním pracovala v jedné kanceláři. Měli spolu kamarádský vztah. Paní žalobkyně je matka jeho bývalé přítelkyně , jméno FO, . S žalovanou byl v běžném telefonickém kontaktu. Na jaře 2020 byla žalovaná v , Anonymizováno, , i v té době spolu byli v kontaktu přes , Anonymizováno, . Brzy po příletu do , Anonymizováno, ho žalovaná telefonicky kontaktovala, že nabourali zapůjčené auto a potřebují peníze na kauci na nové. V době telefonátu byl v kanceláři, takže ho slyšela i žalobkyně, protože když pracuje, má telefon nahlas. On peníze neměl, ale žalobkyně uvedla, že by nějaké peníze poskytnout mohla. Poté se již domlouvaly spolu, bavily se o 200 000 Kč, nakonec ale žalobkyně sehnala jen 180 000 Kč. Číslo účtu mu dala žalovaná. Peníze měly být vráceny poté, co se žalovaná vrátí z , Anonymizováno, . Peníze vložila žalobkyně na účet asi druhý den, jednalo se o její peníze. Po vložení peněz mu žalobkyně poslala potvrzení o jejich vložení a on ho zaslal žalované. Žalobkyně a žalovaná se znaly jen trochu, větší vztah měla žalobkyně s dcerou žalované. Žalobkyně takto půjčovala peníze i jiným osobám a do firmy. Přímo svědkovi ale ne. Jak to bylo se splacením zápůjčky už neví. O svém dluhu vůči žalované si není vědom. Něco se řešilo ohledně toho, že žalovaná jim pomáhala s hypotékou, ale nakonec se to nedořešilo, protože odjela do , Anonymizováno, a on se s paní , jméno FO, rozešel. Pokud bylo něco dohodnuto, byla to dohoda mezi žalovanou a , jméno FO, , on v tom nebyl majetkově účasten, dům nebyl napsán na něho. Zprávu ve , Anonymizováno, „Máš teď od nás zaplacenou celou daň a dluh 40000 zbývá nějaké tisicky“ určitě nepsal, ve své komunikaci ji ani nemá uloženou. Že by v té době, přelom únor a březen 2020, trávil víkend s , jméno FO, a dětmi mimo bydliště, si nepamatuje. V té době již byla covidová situace, navíc se se svědkyní rozcházeli. Stejně tak nikdy nechtěl po žalobkyni, aby vložila peníze na účet žalované. Žalobkyně pouze vkládala na firemní účet tržby, firemní platby se prováděly převodem z účtu nebo v hotovosti.

17. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, soud zjistil následující: Svědkyně je dcera žalované a bývalá partnerka svědka , jméno FO, , se kterým má 4 děti. Žalobkyni zná jako sekretářku svědka , jméno FO, . K tvrzenému dluhu svědka , jméno FO, vůči žalované uvedla, že žalovaná jim pomohla vyřešit bytovou situaci, resp. vysoké splátky hypotéky, tak, že prodala svůj vlastní byt, který pronajímala, a převzala hypotéku svědkyně. Protože tím přišla o zisk z nájmu bytu, dohodla se se svědkem , jméno FO, , že jí bude za to platit 15 000 Kč měsíčně, a to od srpna 2019 do konce roku 2020, celkem asi 255 000 Kč. Měl to platit svědek, protože svědkyně v té době byla na mateřské dovolené. Se svědkem se rozešli někdy na podzim roku 2020, už si přesně nepamatuje. Ale pamatuje si, že v březnu byla s dětmi a svědkem , jméno FO, na prodlouženém víkendu na chalupě, byli na výletě v , Anonymizováno, , když svědek , jméno FO, volal žalobkyni, aby vložila 180 000 Kč na účet žalované. Měla to vložit hned v pondělí, ale nakonec to vložila až v úterý. Mělo se jednat o splátku dluhu svědka , jméno FO, žalované. Kde žalobkyně peníze vzala, svědkyně neví, ale domnívá se, že se jednalo o peníze svědka , jméno FO, z firmy. Proč to nevložil on, neví, ale bylo běžné, že on dával žalobkyni pokyn, aby někam vkládala firemní peníze nebo něco platila a ona to činila. O dopravní nehodě žalované v , Anonymizováno, věděla, ale auto mělo být pojištěné.

18. Z výpovědi svědka , jméno FO, soud zjistil následující: Svědek je manžel žalované, žalobkyni nezná. Ke dluhu svědka , jméno FO, vůči žalované uvedl, že žalovaná prodala svůj byt a svědek jí měl nahradit ušlý nájem. Takto mu to sdělila žalovaná. Také mu sdělila, že nakonec jí něco zaplatil v době, kdy byly spolu v , Anonymizováno, . V té době byla žalovaná v kontaktu i se svědkem , jméno FO, . Že by někdy telefonovala s žalobkyní, neví. V době pobytu v , Anonymizováno, nabourali vozidlo, ale žádné finanční problémy s tím spojené nebyly. Ty nikdy neměli, vše jim platila , Anonymizováno, a sám svědek má dost finančních prostředků. U telefonických hovorů žalované a svědka , jméno FO, byl občas přítomen, ale nevěnoval jim pozornost, neboť nerozumí česky. Jeden hovor proběhl v době, kdy byly v , Anonymizováno, a svědek s rodinou na dovolené, on žalované řekl, že jí peníze převede. Poté peníze přišly, tak žalovaná byla přesvědčena, že jsou od svědka , jméno FO, . Toto ví od žalované.

19. Z fotografií vkladového dokladu a dětí soud žádná podstatná skutková zjištění neučinil.

20. Další důkazy ve věci soud neprováděl, neboť má za to, že ve věci je možné rozhodnout na základě již učiněných skutkových zjištění. Po zhodnocení shora uvedených důkazů jednotlivě a vzájemné souvislosti nedospěl soud k jednoznačnému závěru o skutkovém stavu. V průběhu řízení bylo provedeno poměrně rozsáhlé dokazování, neboť jak žalobkyně, tak žalovaná měly odlišnou verzi skutkových tvrzení, přičemž na obou stranách v zásadě spočívala na ústních dohodách. Soud vyslechl několik svědků, každý z nich podpořil verzi jedné z účastnic a navzájem si odporovali. Výpověď svědka , jméno FO, soud považoval za důvěryhodnou, avšak svědek měl vše z doslechu od žalované, tudíž na jeho výpovědi nebylo možné rozhodnutí postavit. Rozhodnutí nebylo možné postavit ani na jednoznačné výpovědi svědka , jméno FO, , neboť tento svědek se soudu jevil jako nevěrohodný, ačkoli zcela podporoval verzi žalobkyně. Naopak výpověď žalované potvrzovala do jisté míry výpověď svědkyně , jméno FO, . Ale ani na základě této výpovědi nemohl soud jednoznačně dospět ke skutkovému závěru, neboť tato výpověď se do určité míry rozcházela i s výpovědí žalované, která ji následně korigovala, a nebyla podpořena dalšími důkazy, proto soud nemohl dojít k závěru, že tato výpověď je natolik dostačující, že jí lze vyvrátit výpověď svědka , jméno FO, a žalobkyně a při rozhodování vycházet pouze z ní. Je zcela zjevné, že osoby si ve svých výpovědích verze upravovaly, ať již méně či více, vědomě či nevědomě, jednoznačný skutkový stav tak soudem nebyl zjištěn. Soud tedy vycházel zejména z listiny o vkladu částky 180 000 Kč na účet žalované dne 3. 3. 2020.

21. Soud se nejdříve zabýval skutkovým tvrzením žalobkyně, že mezi účastníky byla ústně – telefonicky uzavřena smlouva o zápůjčce, která byla následně realizována. Tuto verzi potvrdil ve své výpovědi svědek , jméno FO, . Žalovaná naopak tvrdila, že k žádnému telefonátu nedošlo. Ani z provedených výpovědí účastnic a svědků soud nemá za prokázané uzavření smlouvy o zápůjčce o konkrétním obsahu, neboť žalovaná toto popírá, výpověď svědka , jméno FO, se soudu nezdá jako zcela věrohodná, když zejména se mu nejeví jako pravděpodobné, že by jej žalovaná žádala o finanční výpomoc z důvodu rozbitého automobilu. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce uzavřena nebyla. Žalobkyně však prokázala, že částku 180 000 Kč na účet žalované vložila.

22. Soud se tedy následně zabýval tvrzením žalované, že právním důvodem vložení této částky byl dluh svědka , jméno FO, a že žalovaná již v době vkladu těchto peněz věděla, za jakým účelem se vkládají a že se nejedná o její peníze, ale o peníze svědka. Žalovaná i svědek , jméno FO, tuto verzi jednoznačně odmítli. Soud se zabýval tím, zda mezi žalovanou a svědkem , jméno FO, byla dohoda o splacení dluhu 180 000 Kč. Vzhledem k tomu, že se opět jednalo o ústní dohodu, bylo nezbytné jednoznačné a konstantní tvrzení žalované i dalších svědků, aby mohl soud dojít k závěru, že mezi nimi byla uzavřena určitá dohoda, kdy byla uzavřena a co bylo jejím obsahem. Svědek , jméno FO, tvrdil, že se o něčem takovém mezi ním a žalovanou hovořilo, ale ke konkrétní dohodě nedošlo. Žalovaná ve své výpovědi uvedla, že dluh činil právě 180 000 Kč. Dále uvedla, že svědek jí neřekl, že peníze pošle, ale protože se jednalo o částku odpovídající dluhu, automaticky předpokládala, že se jedná o jeho splacení. Svědkyně , jméno FO, ve své výpovědi naopak uvedla, že svědek , jméno FO, měl žalované platit 15 000 Kč měsíčně od srpna 2019 do konce roku 2020, tedy celkem asi 255 000 Kč. Žalovaná pak svou výpověď upravila, že je to pravda, že zbytek částky svědkovi odpustila. Z důvodu těchto odlišných výpovědí ale soud nemá za prokázané, že mezi žalovanou a svědkem došlo k uzavření konkrétní dohody o zaplacení konkrétní částky a její splatnosti (tzn. právně závazné ústní dohody obsahující podstatné náležitosti, zejména konkrétní práva a povinnosti stran).

23. I kdyby tato dohoda byla uzavřena, musela by žalovaná prokázat, že žalobkyně již v době vkladu peněžité částky si byla vědoma existujícího dluhu svědka , jméno FO, u žalované a toho, že peníze vkládá za účelem jeho uhrazení. Ani toto se nepodařilo prokázat, žalobkyně i svědek , jméno FO, toto jednoznačně vyvrací. Svědkyně , jméno FO, sice uvedla, že byla u telefonátu, kdy svědek , jméno FO, řekl žalobkyni, aby uvedenou částku vložila na účet žalované, soudu se toto nejeví jako dostatečně věrohodné, aby to bylo schopné vyvrátit výpověď žalobkyně a svědka , jméno FO, , pokud to není potvrzeno dalšími důkazy. Svědkyně si nepamatovala, kdy se s žalovaným rozešla, ale přesně si pamatovala, že peníze byly vloženy v úterý a co bylo v telefonátu řečeno. Vzhledem k tomu, že výpověď svědkyně nebyla podložena jiným jednoznačným a věrohodným důkazem, soud rovněž nemohl své rozhodnutí postavit na její výpovědi, stejně jako to bylo u svědka , jméno FO, ve vztahu ke smlouvě o zápůjčce.

24. Soud tedy po zhodnocení všech důkazů dospěl k závěru, že ani jedné z účastnic se nepodařilo jednoznačně prokázat její skutkovou verzi, na základě, které by soud mohl dojít k závěru, že se jednalo buď o zápůjčku nebo o splacení existujícího dluhu. Výpovědi účastníků a svědků byly provedeny tak, že jeden svědek zcela podpořil verzi žalobkyně, druhá svědkyně pak verzi žalované. Žalobkyně svá skutková tvrzení neměnila, byla konzistentní a trvala na tom, že se jednalo o její peníze a že neměla v úmyslu splatit dluh svědka , jméno FO, . Žalovaná pak svá skutková tvrzení v průběhu řízení upravovala podle toho, co vyšlo najevo. Nejdříve sdělila, že se svědkem ohledně peněz nekomunikovala, poté ale najednou předložila , Anonymizováno, komunikaci. Stejně tak tvrdila, že neměla problémy s vozidlem, když toto ale potvrdil svědek , jméno FO, , uvedla, že si spletla roky. Stejně se neshodla se svědkyní , jméno FO, ohledně výše a splatnosti údajného dluhu svědka , jméno FO, . Soud tyto odchylky do jisté míry chápe, ale v situaci, kdy je vše postaveno pouze na ústních dohodách, je nezbytné, aby skutková tvrzení stran byla jednoznačná a neměnná.

25. Soudu je zřejmé, že výpovědi všech osob vedle sebe nemohou obstát, že vyslýchané osoby si své verze ať již méně či více upravovali tak, aby se jim to hodilo. Největší pochybnosti má soud o věrohodnosti svědka , jméno FO, včetně toho, že zřejmě upravil předloženou , Anonymizováno, komunikaci s žalovanou. Ani z této komunikace však není jednoznačné, o jaký dluh se mělo jednat a že žalobkyně věděla, že vkladem peněz splácí dluh svědka.

26. Soud je tedy nucen vycházet pouze z listiny o vkladu peněžité částky 180 000 Kč žalobkyní na účet žalované dne 3. 3. 2020 a z toho, že vůlí žalobkyně nebylo splatit tím dluh svědka (nebylo tedy prokázáno, že se jedná o vědomé plnění dluhu třetí osobou dle § 1936 zákona č. 89/2012 Sb., občanského soudního řádu (o. z.)). Protože nebyl prokázán právní důvod poskytnutí této částky, posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně dle § 2991 o. z..

27. Dle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

28. Dle § 2993 věta prvá o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

29. Na základě shora uvedeného tedy soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky 180 000 Kč vůči žalované z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z., konkrétně plnění bez právního důvodu (na základě zdánlivého závazkového vztahu). Splatnost bezdůvodného obohacení pak nastává v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník vyzván k plnění. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení plnění výzvou ze dne 17. 12. 2020, v níž byla stanovena lhůta 6 týdnů. Uplynutím této lhůty se tak žalovaná dostala do prodlení ve smyslu § 1968 o. z. a proto soud žalobkyni přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené v nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 2. 2. 2021 do zaplacení.

30. Co se týče námitky promlčení, z důvodu neprokázání vůle žalobkyně splácet dluh svědka, musel soud vycházet z toho, že vůlí žalobkyně bylo poskytnout žalované zápůjčku, ačkoli k uzavření smlouvy nikdy nedošlo. Subjektivní promlčecí lhůta 3 roky (§ 629 odst. 1 o. z.) běží od okamžiku, kdy se žalobkyně dozvěděla nebo mohla dozvědět o tom, že se žalovaná na její úkor obohatila (§ 621 o. z.). Protože toto vědomí v době vkladu peněžité částky na účet žalobkyně nebylo prokázáno, nemohla promlčecí lhůta běžet již od tohoto okamžiku. Kdy jindy se žalobkyně mohla o tomto dozvědět nebylo zcela tvrzeno ani prokázáno. Vzhledem k tomu, že účastnice se shodnou na tom, že nebyly v mezidobí v kontaktu a žalovaná na připsání peněžité částky ve vztahu k žalobkyni nereagovala, nezapočala promlčecí lhůta běžet dříve než po výpovědi smlouvy o zápůjčce dne 17. 12. 2020 a uplynutí stanovené lhůty k plnění. Promlčecí lhůta ke dni podání žaloby dne 4. 4. 2023 tedy neskončila.

31. Rozpor s dobrými mravy soud v dané věci rovněž neshledal, neboť pokud se nepodařilo prokázat vědomí žalobkyně o tom, že se jedná o splátku dluhu svědka , jméno FO, , vykonávala pouze své právo na vrácení poskytnuté peněžité částky.

32. Soudu se jeví jako velice pravděpodobné, že svědek , jméno FO, je nedůvěryhodný a že jeho jednání nebylo ve vztahu k žalované poctivé. Zda a do jaké míry o jeho nepoctivém jednání žalobkyně věděla se nepodařilo prokázat.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963, občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 121 666 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 200 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 180 000 Kč sestávající z částky 8 300 Kč za každý z 11 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí, předžalobní výzva, žaloba, vyjádření z 28. 7. 2023, 8. 11. 2023 a 18. 1. 2024, účast na jednání soudu ve dnech 9. 10. 2023, 22. 11. 2023, 22. 1. 2024 a 19. 2. 2024, písemný závěrečný návrh) včetně 11 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 114 466 Kč ve výši 19 866 Kč. Náhradu za cestovné a ztrátu za promeškaný čas v souvislosti s cestami na jednání soudu soud žalobkyni nepřiznal, neboť na jednání soudu žalobkyni na základě substituční plné moci vždy zastupovala , tituly před jménem, , jméno FO, , advokátka se sídlem , adresa, . Právní zástupkyně tedy neměla důvod cestovat na jednání soudu osobním automobilem, navíc z adresy , adresa, . Stejně tak nemá nárok na ztrátu za promeškaný čas v souvislosti s cestou. Odměnu za vyjádření ze dne 22. 6. 2023 soud žalobkyni nepřiznal, neboť se jednalo pouze o sdělení nesouhlasu s rozhodnutí věci bez nařízení jednání.

34. O nákladech řízení státu rozhodl soud dle § 148 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalované, která byla ve věci neúspěšná, uložil povinnost nahradit státu náklady spočívající v odměně proplacené tlumočníkovi za tlumočení výslechu svědka , jméno FO, ve výši 850 Kč. Vhledem k tomu, že částku 750 Kč žalovaná již uhradila formou zálohy, zbývá jí uhradit státu částku 100 Kč.