4 C 157/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Písaříkovou, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro 24 877 334 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 24 877 334 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z částky 24 877 334 Kč od 12. 11. 2022 do zaplacení, a to do 12.11.2022.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 42 350 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 322 102 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 24 877 334 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobci vznikl restituční nárok podle ust. § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o půdě za nevydané pozemky (uvedena současná čísla parcel a názvy katastrálních území) parc. [číslo] (část), [číslo] (část), [číslo], v kat. ú. [část obce], [územní celek], dále pozemky parc. [číslo] v kat. ú. [část obce], [územní celek], pozemky parc. [číslo] (část), [číslo], [číslo], [číslo], 393 v kat. ú. [část obce], [územní celek]. V současné době je na pozemcích vybudováno metro, dopravní komunikace kolem ulice [ulice], sídliště, dálniční sjezd a část obchodní zóny [část obce]. Žalobce požádal žalovaného dopisem ze dne 11.11.2019 o poskytnutí finanční náhrady za nevydané pozemky. Hodnotu restitučního nároku určeného podle vyhl. 316/1990 Sb. žalobce vyčíslil na částku 4 139 164 Kč s tím, že aktuální tržní cena pozemků činí 108 368 581 Kč. Podanou žalobou se pak domáhal šestinásobku svého restitučního nároku (tj. 4 139 164*6).

2. Řízení bylo přerušeno do doby rozhodnutí Ústavního soudu ČR ve věci návrhu Nejvyššího soudu ČR na zrušení části § 16 odst. 1 zákona o půdě (Pl.ÚS 21/19). Tento nález byl vyhlášen 12.1.2021 tak, že návrh Nejvyššího soudu ČR byl zamítnut a Ústavní soud odkázal na své rozhodnutí ve věci II.ÚS 4139/16.

3. Žalovaný se následně k žalobě vyjádřil tak, že soud má postupovat podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ve věci 28 Cdo 3772/2018-161, a že výše restitučního nároku žalobce nečiní částku 4 139 164 Kč, když původní pozemky byly pozemky zemědělské a je potřeba je ocenit sazbou 3,90 Kčs/m2 a nikoliv sazbou 250 Kčs/m2.

4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav (důkazy, ze kterých uvedené zjištění vyplývá, jsou dále v textu uvedeny kurzívou):

5. Žalovaný dne 25.5.2015 pod č.j. PÚ 5212/92/1 vydal rozhodnutí, že žalovaný není vlastníkem pozemku parc. č. (původní) [číslo] role, o výměře 1825m2 v [katastrální uzemí], [územní celek], pozemku parc. č. (původní) [číslo] pastvina, o výměře 21815m2 v [katastrální uzemí], [územní celek], pozemku parc. č. (původní) 565 role, o výměře 60m2 v [katastrální uzemí], [územní celek], pozemku parc. č. (původní) [číslo] pastvina, o výměře 16m2 v [katastrální uzemí], [územní celek], pozemku parc. č. (původní) [číslo] role, o výměře 36m2 v [katastrální uzemí], [územní celek], pozemku parc. č. (původní) 74 role, o výměře 3240m2 v [katastrální uzemí], [územní celek], pozemku parc. č. (původní) 96 role, o výměře 3m2 v [katastrální uzemí], [územní celek], pozemku parc. č. (původní) 94 role, o výměře 234m2 v [katastrální uzemí], [územní celek], pozemku parc. č. (původní) 93 role, o výměře 315m2 v [katastrální uzemí], [územní celek] a rozhodl, že mu přísluší náhrada za vyvlastněný pozemek podle § 11 odst. 2 a § 17, popřípadě náhrada dle § 16 zákona o půdě (rozhodnutí Státního pozemkový úřad, dne 25.5.2015 pod č.j. PÚ 5212/92/1). Výše uvedené pozemky přešly do vlastnictví čs.státu na základě smluv uzavřených dne 10.6.1988 Dopravním podnikem hl.m. Prahy a dne 4.2.1987 Výstavbou inženýrských staveb.

6. Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 12.6.2018 č.j. 60C 261/2015-187 částečně nahradil rozhodnutí Státního pozemkový úřad, dne 25.5.2015 pod č.j. PÚ 5212/92/1 tak, že žalobce není též vlastníkem pozemků parc. č. (původní) [číslo] pastvina, o výměře 172m2 v [katastrální uzemí], [územní celek], pozemku parc. č. (původní) [číslo] role, o výměře 971m2 v [katastrální uzemí], [územní celek], parc. č. (původní) 565 role, o výměře 486m2 v [katastrální uzemí], [územní celek], parc. č. (původní) 74 role, o výměře 700m2 v [katastrální uzemí], [územní celek], parc. č. (původní) [číslo] role, o výměře 4298m2 v [katastrální uzemí], [územní celek], parc. č. (původní) [číslo] louka, o výměře 102m2 v [katastrální uzemí], [územní celek], parc. č. (původní) [číslo] cesta, o výměře 171m2 v [katastrální uzemí], [územní celek], parc. č. (původní) [číslo] pastvina, o výměře 114m2 v [katastrální uzemí], [územní celek], parc. č. (původní) [číslo] role, o výměře 5041m2 v [katastrální uzemí], [územní celek], parc. č. (původní) 563 louka, o výměře 3877m2 v [katastrální uzemí], [územní celek] a parc. č. (původní) 565 role, o výměře 1544m2 v [katastrální uzemí], [územní celek], a přísluší žalobci náhrada podle zákona č. 229/1991 Sb. Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze č. 29 Co 60/2019-237 ze dne 25.4.2019.

7. Pozemek [číslo] v kat. ú. [část obce] o výměře 3083m2 stát vyvlastnil za účelem výstavby obytného souboru [část obce] [anonymizováno] (Rozhodnutí o vyvlastnění ONV [obec a číslo] ze dne 30.1.1986). Dopisem ze dne 28.11.1986 sdělila organizace Výstavba inženýrských staveb právnímu předchůdci žalobce, že vykupuje pozemek parc. [číslo] v kat. ú. [část obce] – [anonymizováno] za účelem výstavby komunikace [anonymizována dvě slova] [část obce]. Rozhodnutím o umístění stavby IV. provozního úseku trasy stavby metra B ze dne 31.7.1989 bylo rozhodnuto o stavbě metra B, samotné pozemky, na nichž bude výstavba provedena, nejsou v rozhodnutí vyjmenovány, rozhodnutí pouze odkazuje na koordinační situaci v měřítku 1: 1000.

8. Z rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 11.9.1998 č.j. D 636/96-62 má soud za prokázáno, že žalobce je jediným dědicem původního vlastníka nevydávaných pozemků pna [jméno] [celé jméno žalobce] – je tedy dána jeho aktivní legitimace jako oprávněné osoby dle zákona č. 229/1991 Sb., o půdě.

9. Dne 11.11.2019 vyzval žalobce žalovaného k poskytnutí peněžité náhrady za nevydané pozemky ve smyslu ust. § 16 odst. 1a) zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, která byla týž den doručena žalovanému dle otisku razítka na listině (výzva k poskytnutí peněžité náhrady ze dne 11.11.2019). Žalovaný dopisem ze dne 10.1.2020 sdělil žalobci, že výše jeho evidovaného restitučního nároku činí 6 008,80 Kč, a tuto je ochoten vyplatit žalobci (dopise ze dne 10.1.2020). Na to žalobce reagoval zasláním předžalobní upomínky podle ust. § 142a o.s.ř. dne 14.4.2020 (předžalobní upomínka ze dne 14.4.2020).

10. Ze znaleckého posudku č. N44113/19 znaleckého ústavu [právnická osoba] soud zjistil, že: část pozemkové parcely původní PK 74 o výměře 700m2 je situována na rozhraní kat.ú. [část obce] a [část obce] a je umístěna ve sjezdu z [anonymizováno 5 slov], byl odňat za účelem výstavby komunikace, pozemek byl znaleckým ústavem oceněn jako pozemek stavební dle § 14 odst. 1 vyhl. 182/1998 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. sazbou 250 Kčs/m2. Pozemková parc.č. PK [anonymizováno] o výměře 486m2 byl vyvlastněn za účelem výstavby komunikace, v letech 1988 -1989 na něm byla postavena asfaltová silnice, nyní tvoří izolační zeleň, když silnice byla přesunuta o několik metrů dále. Pozemek byl znaleckým ústavem oceněn jako pozemek stavební dle § 14 odst. 1 vyhl. 182/1998 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. sazbou 250 Kčs/m2. Totožné se týká o pozemku část PK [číslo] o výměře 172m2, PK [číslo] o výměře 971m2, PK [anonymizováno] o výměře 1655m2 (nad pozemkem vede tubus metra), PK [anonymizováno] o výměře 3877m2, část PK [číslo] o výměře 5041m2, část PK [číslo] o výměře 114m2. Pozemek původní část PK [číslo] o výměře 4298m2 byl odňat za účelem výstavby sídliště [část obce] II a skutečně se na něm nachází několik bloků panelového sídliště, pozemek byl znaleckým ústavem oceněn jako pozemek stavební dle § 14 odst. 1 vyhl. 182/1998 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. sazbou 200 Kčs/m2 po srážkách 20%. Pozemek původní část PK [číslo] o výměře 102m2 byl odňat za účelem výstavby komunikace a tato se na něm skutečně nachází, pozemek byl znaleckým ústavem oceněn jako pozemek stavební dle § 14 odst. 5 vyhl. 182/1998 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. sazbou 250 Kčs/m2; shodně pozemek původní část PK [číslo] Celkem činí restituční nárok žalobce částku 4 139 164 Kč.

11. Z takto provedeného dokazování má soud za prokázaný tento závěr o skutkovém stavu: žalobce je oprávněná osoby dle ust. § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o půdě za nevydané pozemky (nová parc. č.) parc. [číslo] (část), [číslo] (část), [číslo], v kat. ú. [část obce], [územní celek], dále pozemky parc. [číslo] v kat. ú. [část obce], [územní celek], pozemky parc. [číslo] (část), [číslo], [číslo], [číslo], 393 v kat. ú. [část obce], [územní celek]. Výše jeho nevypořádaného restitučního nároku činí 4 139 164 Kč. Žalobce se domáhá výše spravedlivé a přiměřené náhrady, která je mezi účastníky sporná, sporná byla i kategorizace pozemků jako stavebních (o právním hodnocení viz níže).

12. Po výše uvedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle ust. § 132 o.s.ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Skutková zjištění opřel soud o shora provedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti soud neměl pochybností. Soud neprováděl všechny navržené důkazy ve věci, když s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 28 Cdo 3772/2018-161 byly ve věci již nadbytečné.

13. Podle ustanovení § 16 odst. 1 písm. a) zákona o půdě platí, že za pozemky, které se podle tohoto zákona nevydávají a za které nelze poskytnout jiný pozemek, náleží peněžitá náhrada ve výši ceny odňatého pozemku stanovené podle § 28a, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 14 odst. 8). Náhradu poskytne pozemkový úřad do tří let po převzetí písemné výzvy oprávněné osobě nebo jejímu dědici. Ustanovení § 28a zákona o půdě pak stanoví, že náhrady poskytují se v cenách platných ke dni 24. června 1991, a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., a u věcí movitých v zůstatkových účetních cenách, u věcí movitých s nulovou zůstatkovou cenou ve výši 10 % pořizovací ceny.

14. Ústavní soud ČR v nálezu ve věci Pl.ÚS 21/19 uvedl, že ústavně souladným je jen takový výklad § 16 odst. 1 a § 28a zákona o půdě, jímž je upřednostněn jasný a nepochybný účel zákona nad jeho doslovným zněním. Skutečnost, že znění napadeného ustanovení je jednoznačné, avšak vedoucí k absurdním důsledkům, neústavnost nezpůsobuje. V souladu se svou konstantní judikaturou proto Ústavní soud napadené ustanovení nezrušil, nýbrž upřednostnil jeho ústavně souladný výklad zcela podle smyslu a účelu zákona – zmírnění alespoň některých majetkových křivd oprávněných osob. Odkázal na své předešlé rozhodnutí II.ÚS 4139/16, ve kterém uvedl, že stanovení § 16 odst. 1 a § 28a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o půdě“) mají zajistit, aby oprávněná osoba v případě, že není možné uspokojit její nárok vydáním věci, případně vydáním jiné věci, obdržela přiměřenou finanční náhradu. Tato finanční náhrada nemusí být nezbytně ekvivalentem aktuální tržní ceny předmětné nemovitosti, má však umožnit, aby jejím poskytnutím došlo k odstranění či zmírnění křivd způsobených komunistickým režimem srovnatelným způsobem, jako by tomu bylo při vydání věci. Konkrétní způsob, jakým má být za tímto účelem určena výše finanční náhrady, stanovil zákonodárce v § 28a zákona o půdě. Za situace, kdy se rozdíl mezi cenou platnou k 24. červnu 1991 a aktuální tržní cenou postupem času zvětšil natolik, že poskytnutí náhrady ve výši první z nich dnes již pro oprávněnou osobu nemá jiný než symbolický význam, ale nelze dále trvat na doslovném výkladu tohoto ustanovení. Ustanovení § 28a zákona o půdě je třeba vykládat tak, že stanoví základ finanční náhrady, která může být v závislosti na konkrétních okolnostech zvýšena. Poskytnuta totiž musí být v takové výši, aby byla s ohledem na účel restitučních zákonů přiměřená a rozumná.

15. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 28 Cdo 3772/2018-161 ze dne 16.2.2021 rozhodl Nejvyšší soud tak, že za přiměřenou a rozumnou finanční náhradu podle § 16 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. lze v současné době pokládat peněžité plnění ve výši šestinásobku cen odňatých nemovitostí stanovených v souladu s vyhláškou č. 182/1988 Sb. (ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.). Toto navýšení základní hodnoty náhrad vyplývajících z § 28a zákona č. 229/1991 Sb. a vyhlášky č. 182/1988 Sb. je namístě provést ve všech případech, v nichž jsou aktuálně splněny předpoklady poskytnutí peněžité náhrady ve smyslu § 16 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., tedy zejména existence dosud neuspokojeného restitučního nároku. Tato náhrada má být navyšována či naopak snižována toliko ve výjimečných případech (str. 5). Tímto je tedy koeficient navýšení pevně dán.

16. Co se týče ocenění odňatých nemovitostí, pak soud vycházel z rozsudku Nejvyššího soudu ČR, když tento judikoval ve věcech 28 Co 1227/2015, 28 Cdo 2009/2019, 28 Cdo 4148/2019, že nalézací soud má mít flexibilnější přístup k posuzování původní povahy odebraných pozemků a neulpívat rigidně jen na vydání předchozího územního rozhodnutí jako podmínce, proto aby soud uznal odebrané pozemky jako stavební. V souzeném případě není sporu o tom, že odebrané pozemky byly vyvlastněny za účelem výstavby sídliště, metra a tzv. pražského okruhu a přípojných silničních komunikací. Nalézací soud rovněž v této věci zdůrazňuje zásadu opakující se ve všech judikátech Nejvyššího soudu ČR, a to je postup in favorem restitutionis.

17. Podle ust. § 14 vyhl. č. 182/1988 Sb., se cena za 1 m2 nebo jeho části určeného pro stavbu nebo ke zřízení zahrady a nebo pozemku vedeného v evidenci nemovitostí jako zastavěná plocha a nádvoří, zahrada, nejde-li o pozemek oceňovaný podle odstavce 2, ocení částkou 250 Kčs v hlavním městě Praze, s tím, že cena se upraví podle přílohy č. 7.

18. S ohledem na sjednocující rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 28 Cdo 3772/2018-161 ze dne 16.2.2021 nalézací soud rozhodl tak, že přiznal žalobci jako oprávněné osobě šestinásobek jeho nevypořádaného restitučního nároku (výrok I), tj. 1 500 Kč/m2 za pozemek v hl. m. Praze. Soud nadto dodává, že aktuální cena pozemku (zahrada) poblíž OC [anonymizováno] [část obce] činí podle realitního serveru sreality.cz 4 000 Kč/m2. Ocenění odňatých pozemků jako pozemků zemědělských sazbou 3,90 Kč/m2 by vedlo k tomu, že by soud tímto rozhodnutím přiznával žalobci nárok na 23,50 Kč/m2 v Praze, což by optikou soudu vedlo ke stejným křivdám, jakých se v době nesvobody dopouštěl totalitní režim na vlastnících pozemků.

19. Nárok žalobce je splatný ve tříleté lhůtě (§ 16 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o půdě) ode dne doručení výzvy, tedy 19.11.2022 O úroku z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

20. Co se týče výroku II. pak soud přiznal žalobci podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. náklady na vyhotovení znaleckého posudku, kterým byl zjištěn jeho restituční nárok, když žalovaný v této souvislosti aktivitu nevyvíjel. ZA tento znalecký posudek žalobce zaplatil společnosti [právnická osoba] částku 42 350 Kč (faktura společnosti [právnická osoba] ze dne 7.11.2019 č. 190351 a výpis z účtu žalobce na čl. 8 rub). Soud s ohledem na jiné pariční místo tyto přiznal samostatným výrokem, byť tyto povahou náleží do nákladového výroku (výrok III).

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 322 102 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 379 940 Kč sestávající se z částky 52 060 Kč za každý ze 3 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí, předžalobní výzva a sepis žaloby) a z tarifní hodnoty 24 877 334 Kč sestávající z částky 54 260 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (rozšíření žaloby po rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR a účast na jednání) včetně 5 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 266 200 Kč ve výši 55 902 Kč.