4 C 177/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní Mgr. Veronikou Čechovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 104 900,31 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba o zaplacení částky 104 900,31 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 104 900,31 Kč od 1. 4. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně a úrokem ve výši 13,78 % ročně z částky 64 341,22 Kč od 1. 4. 2023 do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 104 900,31 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, spol. , právnická osoba, , IČO , IČO, , a žalovaný uzavřeli dne 9. 1. 2021 Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 259 198 Kč za účelem financování koupě motorového vozidla tov. zn. , Anonymizováno, , žalovaný se zavázal finanční prostředky splácet spolu s poplatky a úroky pravidelnými měsíčními splátkami s tím, že zároveň byl sjednán zajišťovací převod vlastnického práva k danému vozu pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru. Protože se žalovaný dostal do prodlení se splácením splátek, byl úvěr vypovězen a zesplatněn ke dni 31. 3. 2023 a bylo přistoupeno k prodeji zajištěného vozidla. Žalovaný na úvěrovou smlouvu uhradil částku 135 962 Kč a výtěžek z prodeje vozidla činil 179 000 Kč. Po odečtení těchto částek činí dluh žalovaného z úvěrové smlouvy částku 104 900,31 Kč na jistině a poplatcích a dále úrok ve výši 13,78 % ročně a úrok z prodlení z dlužné jistiny od 1. 4. 2023 do zaplacení. Pohledávka z úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 18. 11. 2024.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Usnesením ze dne 4. 8. 2025 vyzval soud žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení a prokázání toho, jakým způsobem byla před uzavřením úvěrové smlouvy prověřena úvěruschopnost žalovaného. Na to žalobkyně uvedla, že bylo vycházeno z údajů uvedených žalovaným (příjem cca 15 000 Kč měsíčně), z lustrací žalovaného v systému dlužníků a z matematických výpočtů předpokládaných výdajů osoby a dále bylo přihlíženo k hodnotě vozidla, na jehož koupi byl úvěr poskytován. Ani po poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. při jednání soudu žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného nic nedoplnila.

4. Z provedeného dokazování učinil soud tato skutková zjištění (důkazy jsou v textu kurzívou):

5. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi spol. , právnická osoba, a žalovaným dne 9. 1. 2021, ze splátkového kalendáře, z matričního listu klienta a z lustrace žalovaného v databázích dlužníků zjistil soud následující: Právní předchůdce žalobkyně se smlouvou zavázal poskytnout žalovanému úvěr 259 198 Kč účelově vázaný na koupi motorového vozidla tov. zn. , Anonymizováno, , VIN: , VIN kód, a žalovaný se zavázal načerpané prostředky splácet spolu s úroky v měsíčních splátkách po 5 235 Kč. Zároveň byl sjednán zajišťovací převod vlastnického práva k danému vozidlu s tím, že v případě prodlení žalovaného se splacením úvěru je věřitel oprávněn vozidlo zpeněžit a získané prostředky si započíst na svoji pohledávku. V rámci prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy byly provedeny jeho lustrace v databázích NRKI/BRKi, interních databázích a bylo byl vyplněn matriční list klienta, ve kterém žalovaný uvedl příjem 15 000 Kč měsíčně, měsíční splátky a životní náklady 0 Kč.

6. Z výpisu z běžného účtu právního předchůdce žalobkyně soud zjistil, že dne 11. 1. 2021 uhradil spol. , právnická osoba, jako prodávajícímu částku 259 198 Kč v souladu s úvěrovou smlouvou č. , hodnota, .

7. Z dopisu ze dne 28. 3. 2023 včetně dodejky soud zjistil, že tímto právní předchůdce žalobkyně odstoupil od úvěrové smlouvy č. , hodnota, ke dni 31. 3. 2023 a vyzval žalovaného k předání vozidla.

8. Z výsledného vyúčtování úvěrové smlouvy č. , hodnota, ke dni 19. 7. 2023 a z pohybů na bankovním účtu soud zjistil, že po odečtení výnosu z prodeje vozidla ve výši 179 000 Kč při zohlednění nákladů na jeho prodej činí dlužná částka z úvěrové smlouvy 107 231,55 Kč.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 11. 2024 včetně podacího lístku a ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 11. 2024 včetně seznamu postupovaných pohledávek soud zjistil, že pohledávka z úvěrové smlouvy č. , hodnota, byla postoupena na žalobkyni a toto bylo žalovanému řádně oznámeno.

10. Z dopisu ze dne 5. 3. 2025 včetně podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky z úvěrové smlouvy ve výši 153 077,82 Kč do 20. 3. 2025.

11. Z faktury č. , Anonymizováno, ze dne 19. 7. 2023, z faktury č. , Anonymizováno, ze dne 30. 6. 2023, z faktury č. , hodnota, ze dne 12. 8. 2023 a z faktury č. , hodnota, ze dne 12. 8. 2023 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně zpeněžil vozidlo za částku 179 000 Kč, náklady spojené s prodejem vozidla činily 18 860,39 Kč.

12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

13. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Dle § 2040 odst. 1, 2 o. z. smlouvou o zajišťovacím převodu práva zajišťuje dlužník nebo třetí osoba dluh tím, že věřiteli dočasně převede své právo. Má se za to, že zajišťovací převod práva je převodem s rozvazovací podmínkou, že dluh bude splněn.

15. Dle § 2044 o. z. není-li zajištěný dluh splněn, stane se převod práva nepodmíněným a dlužník předá věřiteli vše, co je nutné k plnému výkonu převedeného práva.

16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterého spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Na základě shora uvedeného, po zhodnocení všech uvedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti (bez pochybností o jejich pravosti a pravdivosti), dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém a právním stavu věci. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně byla v souladu s § 2395 o. z. uzavřena dne 9. 1. 2021 smlouva o úvěru č. , hodnota, , která svou povahou odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb.. Pohledávka z úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 18. 11. 2024 ve smyslu § 1879 a násl. o. z.. Právní předchůdce žalobkyně však před uzavřením této úvěrové smlouvy nedostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele dle § 86 daného zákona, když vycházel pouze z údajů uvedených žalovaným o jeho příjmu a výdajích a tyto si žádným způsobem neověřoval. Lze jen těžko věřit tomu, že žalovaný nemá měsíčně žádné životní výdaje, stejně tak příjem ve výši 15 000 Kč není příliš vysoký s ohledem na měsíční splátky sjednané ve výši 5 235 Kč. Hodnotu vozidla, na jehož koupi byl úvěr poskytován, nebylo možné při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zohledňovat, neboť se nejednalo o stávající majetek žalovaného, z něhož by byl případně schopen získat prostředky na hrazení splátek úvěru (naopak, účelem úvěru bylo získat peněžité prostředky na pořízení daného majetku).

20. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Povinnost věřitele zaobírat se s péčí řádného hospodáře úvěruschopností dlužníka, tedy ověřovat si jím tvrzené skutečnosti, je pak podrobně řešena např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo v nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.

21. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

22. K tomu je třeba podotknout, že důraz je třeba klást i na povinnost vést a uchovávat záznamy týkající se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, přičemž tato povinnost se přenáší i na právní nástupce věřitelů.

23. Na základě shora uvedeného je tedy třeba v souladu s judikaturou vycházet z toho, že v případě řádného neprověření úvěruschopnosti žalovaného je úvěrová smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 580 o. z., tedy soud k neplatnosti přihlédne i bez námitky uplatněné spotřebitelem (§ 588 o. z.).

24. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nezkoumal náležitě pečlivě úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, spotřebitelská smlouva ze dne 9. 1. 2021 je tak absolutně neplatná a žalovaný má povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu jako specifické bezdůvodné obohacení dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Protože žalobkyně prokázala, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 259 198 Kč a že žalovaný na úvěrovou smlouvu uhradil 135 962 Kč, započetl tuto platbu soud na jistinu úvěru a dospěl k závěru, že žalobkyně měla vůči žalovanému pohledávku ve výši 123 236 Kč. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy jako takové je neplatné i ujednání o zajišťovacím převodu vlastnického práva sjednané ve smyslu § 2040 a násl. o. z., a proto peněžité prostředky, které byly prodejem vozidla získány, představují bezdůvodné obohacení žalobkyně vůči žalovanému ve smyslu § 2991 a násl. o. z. a žalobkyně je tak povinna je vydat žalovanému ve smyslu § 3001 odst. 1 o. z.. Z těchto důvodů je tedy nutné započíst na pohledávku žalobkyně z úvěrové smlouvy částku získanou prodejem vozidla, což učinil i sám právní předchůdce žalobkyně ve výsledném vyúčtování úvěrové smlouvy ze dne 19. 7. 2023. Vzhledem k tomu, že žalovanému bylo na úvěrovou smlouvu poskytnuto plnění ve výši 259 198 Kč, a naopak na uhrazení úvěru bylo právním předchůdcem žalobkyně získáno plnění ve výši 135 962 Kč ve formě splátek úvěru a ve výši 179 000 Kč ve formě výtěžku z prodeje vozidla, soud žalobu v plném rozsahu zamítl, neboť plnění získané právním předchůdcem žalobkyně převyšuje jistinu poskytnutého úvěru.

25. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.