4 C 216/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní Mgr. Veronikou Čechovou ve věci žalobce: Jméno žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o 81 725 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcia) částku 81 725 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně- z částky 80 850 Kč od 31. 10. 2024 do 29. 11. 2024,- z částky 188 925 Kč od 30. 11. 2024 do 25. 12. 2024,- z částky 241 725 Kč od 26. 12. 2024 do 15. 1. 2025,- z částky 161 725 Kč od 16. 1. 2025 do 29. 1. 2025,- z částky 81 725 Kč od 30. 1. 2025 do zaplacení,b) náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč,a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se vzájemný návrh žalované o zaplacení částky 45 350 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 45 350 Kč od 31. 8. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě ve výši 31 014 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o vzájemném návrhu ve výši 22 288 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 81 725 Kč jako dlužné odměny za služby poskytnuté pro žalovanou dle Smlouvy o poskytování služeb ze dne 1. 9. 2024 v měsících září až listopad 2024, které byly vyfakturované fakturou č. , hodnota, na částku 80 850 Kč se splatností 30. 10. 2024, fakturou č. , hodnota, na částku 108 075 Kč se splatností 29. 11. 2024 a fakturou č. , hodnota, na částku 52 800 Kč se splatností 25. 12. 2024. Po opakovaných upomínkách a příslibech uhrazení dlužných částek nakonec žalovaná na dané faktury zaplatila dne 15. 1. 2025 částku 80 000 Kč a dne 29. 1. 2025 částku 80 000 Kč, které žalobce započetl na faktury nejdříve splatné. K zaplacení tak nadále zbývá uhradit částku 81 725 Kč se zákonným úrokem z prodlení z dlužných částek od splatnosti jednotlivých faktur do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč.

2. Žalovaná nárok žalobce neuznala. Nesporným učinila uzavření Smlouvy o poskytování služeb ze dne 1. 9. 2024 a zaplacení žalobci 2 x 80 000 Kč. Má však za to, že nárok žalobce na zaplacení odměny je předčasný, neboť žalobce fakturované služby dosud neprovedl řádně, když žalované nepředal vytvořené zdrojové kódy a nedisponoval souhlasem žalované s výkazem práce.

3. Podáním ze dne 16. 9. 2025 žalovaná vznesla vůči žalobci vzájemný návrh, kterým se domáhala zaplacení částky 45 350 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 31. 8. 2025 do zaplacení. Svůj nárok odůvodnila tím, že ve Smlouvě o poskytování služeb ze dne 1. 9. 2024 byla pro případ předčasného ukončení smlouvy ze strany žalobce sjednána finanční kompenzace ve prospěch žalované. Protože tyto podmínky byly splněny, žalobce smlouvu ukončil ke dni 15. 11. 2024, je povinen žalované zaplatit kompenzaci dle výpočtu stanoveného ve smlouvě, tj. částku 45 350 Kč (60 000 Kč po odečtení vyplacené části odměny za 36,6 MD, tj. částky 14 650 Kč).

4. K vzájemnému návrhu žalobce uvedl, že tento zcela neuznává, neboť ačkoli došlo k ukončení smlouvy předčasně ze strany žalobce, tak jediným důvodem tohoto ukončení bylo porušení povinnosti žalované platit žalobci řádně a včas sjednanou odměnu. K obraně žalované pak uvedl, že fakturované služby provedl řádně, ze strany žalované byly zdrojové kódy vyžadovány až v březnu 2025 v rámci urgence doplacení odměny po ukončení smluvního vztahu, navíc žalovaná v lednu 2025 faktury částečně zaplatila, čímž uznala i zbývající část dluhu.

5. Z provedeného dokazování učinil soud tato skutková zjištění (důkazy jsou v textu uvedeny kurzívou):

6. Ze Smlouvy o poskytování služeb ze dne 1. 9. 2024 soud zjistil následující: Smlouvu uzavřeli žalovaná jako „objednatel“ a žalobce jako „poskytovatel“ a jejím předmětem byl závazek poskytovatele vykonávat IT služby dle pokynů objednatele a závazek objednatele za poskytnuté služby a vytvořená díla platit odměnu (čl. I.). V čl. II. byla sjednána odměna ve výši 7 000 Kč bez DPH za jeden MD (man day), tedy za každých odpracovaných 8 hodin.Dále bylo ujednáno:„Poskytovatel bere na vědomí, že výše uvedené odměny bude dočasně snížena a to na 6 600 Kč bez DPH jako forma finanční kompenzace za vypořádání smluvní přechodu poskytovatele od dodavatele , právnická osoba, . k žalované. Tato částka bude snížen do té doby, dokud rozdíl, tedy 400 Kč, nenabude v součtu celkové výše 60 000 Kč bez DPH. Nejdéle však po dobu 1 roku.Poskytovatel bere na vědomí, že v případě, že dojde k ukončení smluvního vztahu z jeho strany dříve, než tato částka bude vykompenzována v plné výši, zavazuje se zbylou částku uhradit následovně: pokud ukončí vztah během prvních pěti měsíců od začátku platnosti smlouvy, uhradí 100 % ze zbylé částky; pokud ukončí vztah po pěti měsících nebo déle, uhradí 50 % ze zbylé částky. Zbylou částkou se rozumí rozdíl mezi splacenou částkou ve formě nižší MD rate o 400 Kč bez DPH a celkovou částkou 60 000 Kč bez DPH.“V čl. III. bylo sjednáno, že poskytoval bude objednateli vystavovat měsíční faktury v souladu s poskytovanými službami a výkazem práce, a to na základě předchozího souhlasu objednatele, který tímto akceptuje poskytované služby a jejich rozsah. Objednatel se zavazuje platit ve splatnosti 30 dnů od vystavení faktury poskytovatelem.V čl. V. bylo sjednáno, že obě strany mají právo na ukončení smluvního vztahu s okamžitou platností.

7. Z faktury č. , hodnota, ze dne 30. 9. 2024 soud zjistil, že danou fakturou žalobce vyúčtoval žalované práce na projektu , Anonymizováno, v září 2024 částkou 80 850 Kč (12,25 MD po 6 600 Kč), splatnou 30. 10. 2024.

8. Z faktury č. , hodnota, ze dne 30. 10. 2024 soud zjistil, že danou fakturou žalobce vyúčtoval žalované práce na projektu , Anonymizováno, v říjnu 2024 částkou 108 075 Kč (16,375 MD po 6 600 Kč), splatnou 29. 11. 2024.

9. Z faktury č. , hodnota, ze dne 25. 11. 2024 soud zjistil, že danou fakturou žalobce vyúčtoval žalované práce na projektu , Anonymizováno, v listopadu 2024 částkou 25 800 Kč (8 MD po 6 600 Kč), splatnou 25. 12. 2024.

10. Z výkazu práce žalobce soud zjistil jednotlivé dílčí práce a jejich rozsah provedené žalobcem pro žalovanou v září až listopadu 2024 (září – 12,25 MD, říjen – 16,375 MD, listopad – 8 MD).

11. Z e-mailové komunikace mezi žalobcem a jednatelem žalované , jméno FO, zjistil soud následující: Dne 30. 9. 2024 poslal žalobce jednateli žalované fakturu č. , hodnota, a dne 30. 10. 2024 fakturu č. , hodnota, . Na začátku listopadu žalobce urguje zaplacení těchto faktur, jednatel žalované uvádí, že dosud nepřišly peníze od , Anonymizováno, , ale vše se řeší. Dne 6. 11. 2024 pak jednatel žalovaná žalobci slibuje, že až přijdou peníze, zaplatí obě faktury najednou. Na to žalobce téhož dne poskytuje žalované lhůtu do 13. 11. s tím, že jinak půjde za právníkem a přestává pro žalovanou pracovat. Dne 25. 11. 2024 posílá žalobce žalované opětovně obě faktury a fakturu č. , hodnota, a žádá jejich proplacení. Na to tentýž den jednatel žalované reaguje tak, že právníkem si moc nepomůže, neboť se nejedná o případ, kdy by firma nechtěla zaplatit, ona zaplatit chce, ale nemá na to prostředky do té doby, dokud jí nezaplatí , Anonymizováno, . Zaplacení peněz opětovně jednatel žalované slibuje dne 2. 12. 2024 s tím, že žalobce není jediný, kdo dosud nedostal zaplaceno. , Anonymizováno, ale dosud za projekt nezaplatila, ačkoli spolupracovat chce i nadále, spolupráci dokonce chválí. Jakmile žalovaná získá peníze, zaplatí žalobci alespoň část faktur. Dne 10. 12. 2024 jednatel žalované požaduje po žalobci zaslání opravených faktur s tím, že místo „manday minus splátka“ má být uvedeno „fakturace za práce na projektu , Anonymizováno, “. Opravené faktury byly žalobce zaslány téhož dne. Dne 15. 1. 2025 jednatel žalované sděluje žalobci, že mu poslal částku 80 000 Kč a zbytek dlužné částky pošle v pátek. Dne 27. 1. 2025 žalobce potvrzuje přijetí částky 80 000 Kč s tím, že pokud zbytek peněz nepřijde během pár dní, obrátí se na právníka. Dne 28. 1. 2025 jednatel žalované přeposílá e-mail od , jméno FO, , ze kterého vyplývá, že peníze od , Anonymizováno, by měly přijít do 17.1., všichni dostanou své peníze a že žalobce mu potvrdil, že se zbytkem počká. Dne 29. 1. 2025 jednatel žalované sděluje žalobci, že žalované přišla vratka DPH, a proto mu posílá další část dluhu, aby měl z čeho žít. Zbytek bude tak, jak psal , jméno FO, . Téhož dne žalobce potvrzuje přijetí peněz s tím, že se zbytkem nějakou dobu vydrží. Další urgence byla 10. 3. 2025. Dne 19. 3. 2025 jednatel žalované uvádí, že peníze pošle do pátku. Dne 20. 3. 2025 jednatel žalovaná sděluje žalobci, že pokud chce mít vše proplacené, má poslat , jméno FO, zdrojáky. Jinak to, co má v timesheetu, nelze akceptovat v plném rozsahu, a tedy ani proplatit. Na to žalobce reaguje tak, že , jméno FO, sděluje, že dokud nebude mít peníze, zdrojáky posílat nebude.

12. Z sms a emailové komunikace mezi žalobcem a , jméno FO, , vedoucím projektu za , Anonymizováno, , během 4.-8. 11. 2024, soud zjistil, že žalobce si stěžuje, že dosud nedostal zaplaceno za září a že dle jednatele žalované to je z důvodu nezaplacení od , Anonymizováno, . Na to pan , jméno FO, sděluje, že došlo k procesnímu problému, vše má být v příštích dnech (nejpozději do 13.) vyřešeno a příští měsíc už tyto problémy nebudou a vše bude v pořádku.

13. Z dopisu žalobce ze dne 8. 1. 2025 včetně potvrzení o odeslání do datové schránky žalované téhož dne soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení částky 241 725 Kč s úrokem z prodlení do 15. 1. 2025.

14. Z potvrzení , právnická osoba, . o platbě soud zjistil, že na účet žalobce byly evidovány příchozí platby z účtu žalované, a to dne 15. 1. 2025 částka 80 000 Kč a dne 29. 1. 2025 částka 80 000 Kč.

15. Z dopisu žalobce ze dne 8. 7. 2025 včetně potvrzení o odeslání do datové schránky žalované téhož dne soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení částky 81 725 Kč s úrokem z prodlení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky do 7 dnů. Součástí dopisu je výpočet úroku z prodlení.

16. Z dopisu žalované ze dne 21. 8. 2025, adresovaného žalobci, soud zjistil, že tímto žalovaná vyzývá žalobce k uhrazení finanční kompenzace z důvodu předčasného ukončení spolupráce ve smyslu čl. II. Smlouvy ve výši 45 350 Kč do 7 dnů.

17. Z objednávky žalované č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaná objednala u spol. , právnická osoba, služby spočívající v „doporučení kandidáta na pracovní pozici u žalované: , Jméno žalobce, “ za provizi ve výši 63 750 Kč bez DPH (8 MD po 7 500 Kč), která bude splatná v den nástupu kandidáta u žalované. Provize byla žalovanou uhrazena dne 7. 10. 2024, jak soud zjistil z potvrzení , právnická osoba, ..

18. Z výpovědi žalobce soud zjistil následující: Na základě smlouvy uzavřené se spol. , právnická osoba, . pracoval na projektu pro žalovanou. Smlouva byla na dobu určitou jednoho roku. Ke konci smlouvy k němu přišel jednatel žalované, že pokud již žalobce nadále nechce spolupracovat s danou společností, mohl by pracovat na dalším projektu přímo s žalovanou. Protože mu v tom bránila konkurenční doložka, došlo k dohodě, že žalovaná zaplatí spol. , právnická osoba, . nějakou peněžitou částku, následně bude konkurenční doložka zrušena a žalované toto bude kompenzováno tak, že žalobci bude po určitou dobu vyplácena snížená odměna. Následně uzavřel smlouvu se žalovanou a začal pracovat na projektu „, Anonymizováno, “. Spolupráce byla bez problémů, probíhala formou online schůzek, za spol. , Anonymizováno, se jich účastnil , jméno FO, . Nikdy mu nebylo vytknuto, že by práci odváděl nekvalitně. Fakturace odměny byla fakticky prováděna tak, že každý měsíc provedl v online systému soupis práce, vystavil fakturu a mailem ji zaslal jednateli žalované. Pokud mu něco nesedělo, ozval se zpět a opravilo se to. Pokud se do konce měsíce neozval, bylo vše bráno jako v pořádku. Stejně bylo postupováno i s fakturami za práci v září až listopadu 2024. Jednatel žalované opakovaně sliboval, že faktury zaplatí, ale nestalo se tak. Někdy v listopadu mu napsal, že nebude-li faktura zaplacena do nějaké doby, tak končí s prací. Chápal to tak, že ukončuje smlouvu. Jednatel žalované mu pouze vyčítal, že ostatní pracují i bez proplacení faktur, proti ukončení smlouvy nic víc nenamítal. Že by měl z toho důvodu doplácet žalované peněžní kompenzaci dle smlouvy si nebyl vědom, smluvní ustanovení si vykládal tak, že podstatné není, kdo smlouvu ukončí, ale na základě, jakého faktického jednání (z jakého důvodu) to ukončuje. Smlouvu sepisoval jednatel žalované. Jediným důvodem ukončení smlouvy bylo to, že mu žalovaná neplatila odměnu za vykonanou práci a on potřeboval peníze za živobytí, neměl tedy na výběr. První požadavek na dodání zdrojových kódů byl až v březnu 2025, do té doby je po něm nikdo nechtěl. Protože však nevěřil, že žalovaná dlužnou odměnu doplatí, když to již mnohokrát slibovala, podmínil jejich předání doplacením odměny.

19. Z výpovědi jednatele žalované, , jméno FO, , soud zjistil následující: Ve spol. , právnická osoba, , která zprostředkovávala lidi pro jiné firmy, poptával pozici, na kterou mu byl doporučen žalobce. V té době žalobce pracoval na projektu žalované prostřednictvím spol. , právnická osoba, .. Protože však pro ni žalobce nadále nechtěl pracovat, přišel za jednatelem žalované, že by mohli navázat spolupráci napřímo. Protože tomu bránila konkurenční doložka, domluvili se, že žalovaná ji „vyplatí“ (asi 64 000 Kč) a následně jí to bude kompenzováno žalobcem snížením vyplácené odměny. Chtěl kompenzaci rozprostřít do kratší doby, ale na žádost žalobce se rozpočítala na asi 11 měsíců. Problém nastal v momentě, kdy se spol. , Anonymizováno, dostala do prodlení s placením žalované a žalovaná tak neměla prostředky na zaplacení odměny žalobci. Všichni spolupracovníci na projektu „, Anonymizováno, “ to věděli, doplacení odměny jim bylo slibováno. Všichni kromě žalobce s tím nakonec souhlasili a chápali to. Odměnu žalovaná celou dobu zaplatit chtěla, jen neměla z čeho. Jakmile získala peníze z DPH nebo od spol. , Anonymizováno, (doplatila to asi po 8 měsících), část odměny všem zaplatila. Poté, co mu žalobce v listopadu sdělil, že přestává pracovat, považoval smlouvu mezi žalobcem a žalovanou za ukončenou. Skutečnost, že žalobce nepředal spolupracovníkovi , jméno FO, předmětné zdrojové kódy, se dozvěděl až v tom březnu 2025, do té doby předpokládal, že je žalobce odevzdal. Smluvní ujednání ohledně kompenzace za „vyplacení“ konkurenční doložky si vykládal tak, že bude-li smlouva ukončena žalobcem ve sjednané dřívější době, je povinen kompenzaci doplatit. Víc o tom ustanovení nepřemýšlel. Spol. , Anonymizováno, veškerou předanou práci převzala a byla s ní spokojená.

20. Další návrhy na doplnění dokazování výslechy svědků , jméno FO, a zástupce spol. , právnická osoba, , jméno FO, soud zamítl pro nadbytečnost, neboť ani jeden ze svědků neměl vypovídat k tom, co je pro rozhodnutí ve věci stěžejní a nevyplývá z již provedeného dokazování. Svědek , jméno FO, je navíc dlouhodobě na Filipínách, takže jeho výpověď by byla spojena s nepoměrnými náklady. Svědek , jméno FO, měl vypovídat k požadavku žalované na předání zdrojových kódů v březnu 2025 (což již má soud za prokázané) a svědek , jméno FO, k tomu, kdo z účastníků inicioval „přechod“ žalobce k žalované a „vyplacení“ konkurenční doložky žalovanou. Soud z výpovědi účastníků dospěl k závěru, že toto bylo výsledkem dohody obou a pro posouzení výkladu smluvního ujednání v čl. II. Smlouvy a vznik práva žalované na sjednanou kompenzaci to není rozhodné, jak je zřejmé z odůvodnění soudu uvedeného níže.

21. Po zhodnocení shora uvedených důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti, aniž by měl pochybnosti o jejich správnosti a pravosti, dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalobce na základě smlouvy se spol. , právnická osoba, . pracoval na projektu s žalovanou. Protože mu u dané společnosti končila smlouva a on s ní nadále nechtěl spolupracovat, došlo k dohodě mezi žalobcem a žalovanou, že naváží spolupráci napřímo. Za tím účelem ale bylo nutné vyřešit konkurenční doložku tuto spolupráci žalobci zakazující. Nakonec došlo k dohodě, že žalovaná vyplatí spol. , právnická osoba, . peněžitou částku a ta „zruší“ konkurenční doložku, přičemž za účelem kompenzace tohoto plnění žalované bude žalobci po určitou dobu vyplácena snížená odměna (výpověď účastníků, objednávka žalované č. , hodnota, a potvrzení o zaplacení sjednané částky, Smlouva ze dne 1. 9. 2024). Následně byla mezi účastníky dne 1. 9. 2024 uzavřena Smlouva o poskytování služeb, na základě které se žalobce zavázal poskytovat pro žalovanou (resp. její klienty) IT služby, a žalovaná se zavázala za poskytnuté služby na základě jejich výkazu a měsíční fakturace platit žalobci sjednanou odměnu (Smlouva ze dne 1. 9. 2024, výpověď účastníků). V měsících září až listopad 2024 poskytoval žalobce pro žalovanou služby na projektu pro klienta „, Anonymizováno, “ a tyto řádně vyúčtoval měsíčními fakturami (faktury č. , hodnota, , č. , hodnota, , č. , hodnota, , výkaz poskytnutých služeb, výpověď účastníků). Žalovaná uvedené faktury ve stanovených lhůtách splatnosti neuhradila, žalobci opakovaně jejich úhradu slibovala s odůvodněním, že je uhradit chce, avšak v současné době na to nemá peníze, neboť nedostala zaplaceno od klienta (e-mailová komunikace od září 2024 do března 2025). Z důvodu nezaplacení faktur v celkové výši 241 725 Kč žalobce spolupráci s žalovanou ukončil k 14. 11. 2024 (e-mail z 6. 11. 2024, výpověď účastníků). V lednu 2025 zaslal žalobce žalované předžalobní výzvu (dopis ze dne 8. 1. 2025 včetně potvrzení o doručení do datové schránky žalované). Žalovaná na uvedenou odměnu zaplatila dne 15. 1. 2025 částku 80 000 Kč a dne 29. 1. 2025 částku 80 000 Kč a zbytek slibovala doplatit během března 2025, následně však doplacení odměny podmiňovala předáním zdrojových kódů (potvrzení o provedených platbách, e-mailová komunikace účastníků, výpověď účastníků). Zbývající částku 81 725 Kč dosud nezaplatila. Protože smluvní vztah byl ukončen ze strany žalobce předčasně, vyzvala žalovaná žalobce v březnu 2025 k zaplacení finanční kompenzace ve výši 43 350 Kč ve smyslu čl. II. Smlouvy (dopis z 21. 8. 2025, Smlouva ze dne 1. 9. 2024, výpověď účastníků). Žalobce požadovanou částku dosud nezaplatil.

22. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

23. Dle § 1724 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy.

24. Dle § 1746 odst. 2 o. z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

25. Dle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

26. Dle § 2054 odst. 2 o. z. plní-li dlužník dluh z části, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu.

27. Podle § 555 odst. 1 o. z., právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.

28. Podle § 556 o. z., co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (odst. 1). Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají (odst. 2).

29. Dle § 6 odst. 1 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Dle odst. 2 cit. ustanovení nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

30. Po skutkovém a právním posouzení věci dospěl soud k tomuto závěru.

31. Mezi účastníky byla dne 1. 9. 2024 uzavřena ve smyslu § 1746 odst. 2 o. z. smlouva o spolupráci, na základě které vznikla žalobci povinnost poskytovat žalované IT služby a žalované naopak vznikla povinnost platit za poskytnuté služby žalobci dle jeho vyúčtování a výkazu práce sjednanou odměnu, což ani nebylo mezi účastníky sporné. Žalobce prokázal, že uvedené služby pro žalovanou v měsících září až listopad 2024 vykonával a že je řádně vyfakturoval měsíčními fakturami v souladu se smlouvou. Dále žalobce prokázal, že faktury řádně zaslal žalované (e-maily z 30. 9., 30. 10. a 25. 11. 2024 včetně faktur jako příloh) a že žalovaná mu jejich proplacení opakovaně po několik měsíců slibovala (e-maily z 6. 11., 25. 11., 2. 12. 2024, 15. 1., 29. 1. a 19. 3. 2025) aniž by měla nějaké námitky vůči kvalitě odvedených prací či výši vyúčtované odměny. V lednu 2025 pak uhradila 2x částku 80 000 Kč, přičemž zbytek slíbila uhradit později, což však neučinila (potvrzení o platbách, e-maily). Zaplacením části dlužné odměny a slibem doplacení zbytku žalovaná svůj dluh uznala co do důvodu a výše ve smyslu § 2054 odst. 2 o. z.. Žalobce poskytnuté plnění započetl na fakturu č. , hodnota, co do částky 80 850 Kč (co do 80 000 Kč ke dni 15. 1. 2025 a co do částky 850 Kč ke dni 29. 1. 2025; předmětem sporu je tak pouze zákonný úrok z prodlení) a na fakturu č. , hodnota, co do částky 79 150 Kč (ke dni 29. 1. 2025), žalované tak zbývá uhradit dluh ve výši 81 725 Kč, a to co do částky 28 925 Kč z faktury č. , hodnota, a co do částky 52 800 Kč z faktury č. , hodnota, (dopis ze dne 8. 7. 2025). Protože žalobce prokázal vznik práva na odměnu za vykonanou práci ve smyslu čl. III. Smlouvy ze dne 1. 9. 2024, výši odměny a skutečnost, že vyúčtovaná odměna mu nebyla dosud řádně uhrazena, ačkoli žalovanou nebyla po několik měsíců sporována a částečným zaplacením došlo k uznání dluhu ze strany žalované, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 81 725 Kč spolu s úrokem z prodlení ve smyslu § 1968, § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od splatnosti jednotlivých faktur z dílčích dlužných částek do jejich zaplacení a dále spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč ve smyslu § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť se jednalo o vzájemný závazek mezi podnikateli.

32. Obranu žalované spočívající v tvrzení, že žalobce fakturované služby neprovedl řádně, když neodevzdal předmět plnění - zdrojové kódy a dále nedisponoval souhlasem žalované s výkazem práce, považuje soud za zcela účelovou, neboť nedodání zdrojových kódů žalovaná namítla až v e-mailu ze dne 20. 3. 2025, tedy poté, co několik měsíců žalobci slibovala zaplacení odměny, a rovněž poté, co odměnu částečně uhradila (po doručení předžalobní výzvy), aniž by na jejím vyúčtování či odevzdaném předmětu plnění cokoli sporovala. Ani z ostatních provedených důkazů nevyplývá, že by žalobce služby neposkytoval řádně a toto mu bylo ze strany žalované či klienta vytknuto, když naopak z e-mailu žalované ze dne 25. 11. 2024 vyplývá, že klient žalované – spol. , Anonymizováno, byl s prací žalobce spokojen a chtěl v ní pokračovat, což potvrdil ve své výpovědi i jednatel žalované. Z těchto důvodů tedy soud nepovažuje jednání žalobce ani za nepoctivé ve smyslu § 6 o. z., jak namítá žalovaná, neboť z žádného provedeného důkazu nevyplývá, že by si žalobce byl vědom nedostatku v odvedené a fakturované práci, a tedy že by jednal nepoctivě (až do 20. 3. 2025). Naopak obranu žalobce, že v březnu 2026 nevěřil žalované, že mu zbytek odměny uhradí, a proto když zjistil, že žalovaná požaduje dodání zdrojových kódů, podmínil to zaplacením odměny, považuje soud za věrohodnou.

33. Co se týče vzájemného nároku žalované, soud se zabýval zejména tím, zda způsob ukončení smluvního vztahu mezi účastníky naplnil důvody pro kompenzaci ve smyslu čl. II. Smlouvy ze dne 1. 9. 2024. V čl. V. Smlouvy si účastníci sjednali možnost ukončit smluvní vztah s okamžitou platností. Z provedeného dokazování lze mít za prokázané, že žalobce této možnosti využil v reakci na opakované a podstatné porušení smluvních povinností žalovanou spočívající v neplacení sjednané odměny a smluvní vztah e-mailem ze dne 6. 11. 2024 ukončil, na čemž se účastníci shodli. Ukončení smlouvy ze strany žalobce tak nebylo projevem jeho autonomního rozhodnutí bez vazby na chování žalované, ale bylo vynuceno protiprávním jednáním žalované.

34. Kompenzační ujednání obsažené v čl. II. Smlouvy stanoví povinnost poskytovatele doplatit „zbylou částku“ pouze v případě, že „ukončí smluvní vztah z jeho strany“ před úplným vypořádáním kompenzace. Toto ustanovení je třeba vykládat ve smyslu § 556 a násl. o. z., tedy podle významu, který mu lze rozumně přičíst s ohledem na účel smlouvy a vůli stran. Při výpovědi každá ze stran setrvala na svém výkladu ohledně toho, zda je nebo není možné přihlížet k důvodům, pro které byla smlouva ukončena, a jaký byl účel daného ustanovení. Gramatický výklad daného ustanovení je zcela jednoznačný, avšak je třeba přihlížet i k teologickým hlediskům výkladu, tedy k tomu, co bylo účelem daného ujednání, a zda je daný výklad v souladu se zásadou poctivosti a zákazem těžit z protiprávního jednání zakotvených v § 6 o. z.. Dle těchto výkladových hledisek dospěl soud k závěru, že účelem citovaného smluvního ujednání bylo chránit žalovanou před situací, kdy by žalobce jednostranně a bez důvodu ukončil spolupráci krátce poté, co žalovaná investovala prostředky spojené s jeho převodem (zrušením konkurenční doložky). Naopak nelze dovodit, že by kompenzace měla být splatná i v případě, kdy žalobce ukončí smlouvu pouze proto, že žalovaná neplní své povinnosti. Tímto opačným výkladem by byly porušeny principy zakotvené v § 6 o. z., neboť by to vedlo k tomu, že žalované by vznikl finanční prospěch z toho, že nehradila odměnu žalobci (porušila svoji smluvní povinnost), a tím jej donutila smlouvu ukončit (po nikom nelze spravedlivě požadovat, aby setrvával ve smluvním vztahu, ve kterém by za plnění smluvních povinností nedostával sjednanou odměnu). Tento výklad by byl v rozporu nejen se zásadami poctivosti, ale i se základní logikou smluvního ujednání, neboť by tím byla v zásadě žalobci odebrána možnost ukončit smluvní vztah v případě porušování povinností žalovanou, aniž by za to byl sankciován, ačkoli on žádnou ze svých povinností neporušil a ve smluvním vztahu s žalovanou měl zájem nadále pokračovat. Naopak je to žalovaná, kdo porušením svých smluvních povinností zavinil, že následky spočívající v kompenzaci za zrušení konkurenční doložky neponese žalobce, jak bylo původně sjednáno, ale ona sama (tj. že náklady na zrušení konkurenční doložky ponese sama).

35. Soud proto dospěl k závěru, že žalobcovo ukončení smlouvy nelze kvalifikovat jako ukončení „z jeho strany“ ve smyslu čl. II. Smlouvy, neboť bylo přímým důsledkem protiprávního jednání žalované. Za této situace nejsou naplněny smluvní podmínky vzniku nároku na kompenzaci, vzájemný návrh žalované je tak nedůvodný, a proto ho soud výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

36. Vzhledem k tomu, že řízení o žalobě a řízení o vzájemném návrhu jsou ve své podstatě dvě samostatná řízení, je třeba rozhodnout o náhradě nákladů řízení u každého z nich samostatným výrokem s ohledem na předmět řízení a úspěch účastníků.

37. O náhradě nákladů řízení o žalobě rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšné žalované ve výši 31 014 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 087 Kč, nákladů nezastoupeného účastníka ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s nařízením vlády č. 254/2015 Sb. a s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2638/2025 ve výši 900 Kč (2 úkony po 450 Kč - výzva k plnění, podání žaloby) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 81 725 Kč sestávající z částky 4 380 Kč za každý z 4 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí, vyjádření ze dne 7. 10. 2025, účast na jednání soudu dne 23. 2. 2026 a dne 15. 4. 2026), včetně 4 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., z náhrady za promeškaný čas dle § 14 odst. 2 a. t. ve výši 2 190 Kč (účast na jednání soudu – bez projednání věci dne 15. 12. 2025) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 21 510 Kč ve výši 4 517 Kč. Za vyjádření ze dne 19. 2. 2026 soud odměnu nepřiznal, neboť se po obsahové stránce týkalo téměř výlučně vzájemného nároku uplatněného žalovanou.

38. O náhradě nákladů řízení o vzájemném návrhu rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšné žalované ve výši 22 288 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 45 350 Kč sestávající z částky 2 940 Kč za každý z 5 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí, vyjádření ze dne 7. 10. 2025, účast na jednání soudu dne 23. 2. 2026, vyjádření ze dne 19. 2. 2026, účast na jednání soudu dne 15. 4. 2026), včetně 5 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., z náhrady za promeškaný čas dle § 14 odst. 2 a. t. ve výši 1 470 Kč (účast na jednání soudu – bez projednání věci dne 15. 12. 2025) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 18 420 Kč ve výši 3 868 Kč.