4 C 228/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní Mgr. Veronikou Čechovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 118 370,92 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 73 717 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 73 717 Kč od 5. 12. 2024 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba co do zaplacení částky 44 653,92 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 17 169,04 Kč, úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 115 675,92 Kč od 25. 2. 2025 do zaplacení a úrokem z prodlení z částky 44 653,92 Kč od 5. 12. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 8 466 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 118 370,92 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 16. 7. 2017 Smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec do výše 15 000 Kč (v průběhu smluvního vztahu byl v roce 2023 navýšen na 120 000 Kč), žalovaný se zavázal finanční prostředky čerpané v rámci daného rámce splácet spolu s poplatky a úroky pravidelnými měsíčními splátkami. Protože se dostal do prodlení se splacením splátek, byl úvěr ke dni 20. 11. 2024 zesplatněn. Žalovaný na úvěrovou smlouvu celkově načerpal částku 152 703 Kč a uhradil částku 78 986 Kč. Žalovaná částka se tak skládá z jistiny ve výši 115 675,92 Kč, poplatku ve výši 156 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč, smluvních pokut ve výši 1 939 Kč a dále z úroku a z úroku z prodlení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Usnesením ze dne 23. 9. 2025 vyzval soud žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení a prokázání toho, jakým způsobem byla před uzavřením úvěrové smlouvy prověřena úvěruschopnost žalovaného. Na to žalobkyně uvedla, že vycházela z údajů uvedených žalovaným (příjem 21 000 Kč měsíčně, měsíční výdaje 1 100 Kč, splátky dosavadních úvěrů cca 1 500 Kč měsíčně), z lustrací žalovaného v systému dlužníků a z matematických výpočtů předpokládaných výdajů osoby. Ani po poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. při jednání soudu žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného nic nedoplnila.

4. Z provedeného dokazování učinil soud tato skutková zjištění (důkazy jsou v textu kurzívou):

5. Ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, „, Anonymizováno, “ uzavřené mezi účastníky dne 16. 7. 2017 a z Úvěrových podmínek žalobkyně zjistil soud následující: Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr až do rámce 15 000 Kč a žalovaný se zavázal načerpané prostředky splácet spolu s úroky v měsíčních splátkách (RPSN 40,6 %, roční úroková sazba 26,28 %). Zároveň byla sjednána možnost úvěrový rámec během trvání smlouvy navýšit, ke kterému mělo dojít na základě návrhu žalobkyně a následného čerpání peněz ze strany žalovaného.

6. Z karty klienta a úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaný před uzavřením smlouvy uvedl, že má měsíční příjem 21 000 Kč, měsíční výdaje 1 100 Kč. Splátka dosavadních dvou úvěrů činí cca 1 500 Kč měsíčně.

7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad k úvěrové smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že v souladu se smlouvou o úvěru byl úvěrový rámec v únoru 2023 navýšen na 120 000 Kč (čerpáním částky 50 000 Kč), celkově žalovaný načerpal částku 152 703 Kč a uhradil částku 78 986 Kč.

8. Z dopisu ze dne 20. 11. 2024 a připojeného potvrzení o odeslání poštou ze dne 21. 11. 2024 soud zjistil, že žalobkyně prohlásila úvěr za splatný z důvodu prodlení žalovaného se splacením splátek a vyzvala ho uhrazení celkové dlužné částky ve výši 127 883,57 Kč do 14 dnů od sepsání této výzvy. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzýván i dopisem ze dne 3. 1. 2025, jak vyplývá ze samotného dopisu a připojeného potvrzení o jeho odeslání poštou.

9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

10. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterého spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Na základě shora uvedeného, po zhodnocení všech uvedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti (bez pochybností o jejich pravosti a pravdivosti), dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém a právním stavu věci. Mezi žalovaným a žalobkyní byla v souladu s § 2395 o. z. uzavřena dne 16. 7. 2017 smlouva o úvěru č. , hodnota, , která svou povahou odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně však před uzavřením této smlouvy nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele dle § 86 daného zákona, když vycházela pouze z údajů uvedených žalovaným o jeho příjmu a výdajích a tyto si žádným způsobem neověřovala. Ani v roce 2023, kdy žalovanému nabídla navýšení úvěrového rámce na 120 000 Kč, si od něho nevyžadovala aktuální údaje o jeho příjmové a výdajové stránce, vycházela tedy z těch, které byly 6 let staré a nebyly ověřené žádnými listinami (výpisem z bankovního účtu, potvrzením zaměstnavatele apod.).

15. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Povinnost věřitele zaobírat se s péčí řádného hospodáře úvěruschopností dlužníka, tedy ověřovat si jím tvrzené skutečnosti, je pak podrobně řešena např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo v nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.

16. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

17. K tomu je třeba podotknout, že důraz je třeba klást i na povinnost vést a uchovávat záznamy týkající se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl.

18. Na základě shora uvedeného je tedy třeba v souladu s judikaturou vycházet z toho, že v případě řádného neprověření úvěruschopnosti žalovaného je úvěrová smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 580 o. z., tedy soud k neplatnosti přihlédne i bez námitky uplatněné spotřebitelem (§ 588 o. z.).

19. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, spotřebitelská smlouva ze dne 16. 7. 2017 je tak absolutně neplatná a žalovaný má povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu jako specifické bezdůvodné obohacení dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Protože žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 152 703 Kč a že žalovaný na úvěrovou smlouvu uhradil 78 986 Kč, započetl tuto platbu soud na jistinu úvěru a žalobě vyhověl co do částky 73 717 Kč. Kromě dlužné jistiny přiznal soud žalobkyni ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. rovněž úrok z prodlení z dlužné jistiny od 5. 12. 2024, tj. od uplynutí lhůty stanovené ve výzvě z 20. 11. 2024 ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z., až do jejího úplného zaplacení. Co do zbytku soud žalobu zamítl, neboť se jedná o nároky z neplatné smlouvy.

20. Vzhledem k tomu, že žalovaný se k jednání soudu dne 14. 1. 2026 nedostavil, nemohl ho soud poučit dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., že je na něm, aby za účelem úspěchu ve sporu tvrdil a prokázal, jaké byly jeho schopnosti a možnosti splácet dlužnou jistinu ke dni 5. 12. 2024 a tedy zda nastala její splatnost ve smyslu § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb.. Protože tedy žalovaný ohledně splatnosti dlužné jistiny neunesl břemeno tvrzení ani důkazní břemeno, dospěl soud k závěru, že bylo v jeho schopnostech a možnostech dlužnou částku uhradit ve lhůtě stanovené žalobkyní ve výzvě a tedy že dlužná jistina se stala splatnou ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z..

21. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala v řízení zaplacení částky v celkové výši 118 370,92 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla zamítnuta co do částky 44 653,92 Kč, vyhověno bylo co do částky 73 717 Kč. Co do přibližně 38 % předmětu řízení tak byl úspěšný žalovaný a co do přibližně 62 % předmětu řízení žalobkyně, žalovaný je proto povinen uhradit žalobkyni 24 % jejích nákladů řízení, tj. částku 8 466 Kč. Tyto náklady v celkové výši 35 276,40 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 736 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 118 370,92 Kč sestávající z částky 5 860 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (příprava a převzetí, předžalobní výzva, žaloba a účast na jednání soudu) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a režijních paušálů ve výši 5 300,40 Kč. Za podání ze dne 7. 10. 2025 soud odměnu nepřiznal, neboť v podání byly uvedeny údaje o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, které měly být obsaženy již v žalobě, úkon tedy nebyl proveden účelně.