4 C 232/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Písaříkovou, titul za jménem , ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce b) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce c) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně d) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce e) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně f) Ing. celé jméno žalobkyně , titul za jménem , datum narození bytem adresa žalobkyně všichni zastoupeni advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 1 579 420 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci [celé jméno žalobce] částku 88 312,50 Kč, a to do 17. 6. 2023.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci [celé jméno žalobce] částku 117 750 Kč, a to do 17. 6. 2023.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [celé jméno žalobkyně] částku 88 312,50 Kč, a to do 17. 6. 2023.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci [celé jméno žalobce] částku 58 875 Kč, a to do 17. 6. 2023.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [celé jméno žalobkyně] částku 58 875 Kč, a to do 17. 6. 2023.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [titul] [celé jméno žalobkyně], [titul za jménem]. částku 58 875 Kč, a to do 17. 6. 2023.

VII. Co do zbylé části se žaloba zamítá.

VIII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne 30.7.2020, soudu doručené dne 10.8.2020, se žalobci domáhali částky 1 579 420 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdci žalobců uplatnili restituční nárok výzvou ze dne 7.10.1992 a 23.12.1992 na vydání pozemku PK [číslo] (nyní parc. [číslo]) o výměře 314 m2 v kat. ú., [část obce]. Žalovaný rozhodl dne 15.4.2020 tak, že žalobci nejsou vlastníky této nemovitosti, kterou nelze vydat podle ust. § 11 odst. 1 písm. a) a c) zákona o půdě a přísluší jim náhrada. Dne 17.6.2020 vyzvali žalobci žalovaného k poskytnutí finanční náhrady, když mají zato, že výše náhrady by měla činit obvyklou cenu pozemku, která činí podle cenové mapy částku 1 579 240 Kč.

2. Žalovaný namítl nedostatek aktivní legitimace na straně žalobců a uvedl, že podle zákona č. 229/1991 Sb., o půdě může vyplatit pouze cenu podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky 316/1990 Sb. a v zákonné tříleté lhůtě.

3. Obvodní soud pro Prahu 3 dne 6.10.2020 vyhlásil částečný rozsudek č.j. 4 C 232/2020-27, kterým žalobu ve věci žalobců a), c), d) e) f) zamítnul pro nedostatek aktivní legitimace. Tento rozsudek byl potvrzen Městským soudem v Praze dne 31.3.2021 č.j. 72 Co 419/2020-60, avšak k dovolání žalobců byly tyto oba rozsudky zrušeny Nejvyšším soudem ČR rozsudkem ze dne 16.11.2021 č.j. 28 Cdo 2775/2021-109 s tím, že aktivní legitimace žalobců je dána. Obvodní soud pro Prahu 3 tedy žalobu znovu posoudil.

4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav (důkazy, z nichž byly uvedené skutečnosti zjištěny, jsou dále v textu uvedeny kurzívou):

5. Státní pozemkový úřad dne 15.4.2020 rozhodl, že žalobci nejsou vlastníky pozemku PK [číslo] (nyní parc. [číslo]) o výměře 314 m2 v kat. ú., [část obce], která přešla na čsl.stát v podílu 2/3 dne 27.12.1961 a ve zbývající 1/3 dne 12.12.1962. Žalobci [celé jméno žalobce] svědčí podíl ¼, žalobci [titul] [celé jméno žalobce], [titul] podíl 3/16, žalobkyni [celé jméno žalobkyně] podíl 3/16, žalobkyni [celé jméno žalobkyně] podíl 3/24, žalobci [celé jméno žalobce] podíl 3/24 a žalobkyni [titul] [celé jméno žalobkyně] [titul za jménem] podíl 3/24 a přísluší jim náhrada (rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 15.4.2020 č.j SPU 094438/2020).

6. Výzvou ze dne 17.6.2020 vyzvali žalobci žalovaného k poskytnutí finanční náhrady, když mají zato, že výše náhrady by měla činit obvyklou cenu pozemku, která činí podle cenové mapy částku 1 579 240 Kč. Tato byla týž den doručena žalovanému (doručenka datové zprávy z 17.6.2020).

7. Žalovaný dopisem ze dne 17.7.2020 poučil žalobce o možnosti převodu náhradního pozemku ve veřejných nabídkách a o tom, že finanční náhradu může poskytnout pouze v ceně podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky 316/1990 Sb. a v zákonné tříleté lhůtě (reakce žalovaného z 17.7.2020).

8. Ze znaleckého posudku [číslo] ze dne 11.7.2020 [titul]. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že předmětný pozemek v době přechodu na čsl.stát (1961 a 1962) byl již součástí intravilánu obce v souvisle zastavěném území, a ocenil jej podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky 316/1990 Sb. částkou 78 500 Kčs.

9. Z přehledu nároků a plnění nároků oprávněných osob (žalobců) ke dni 16.3.2022 soud zjistil, že restituční nároky žalobců dosud nebyly žádným způsobem vypořádány.

10. Po výše uvedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle ust. § 132 o.s.ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Skutková zjištění opřel soud o shora provedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti soud neměl pochybností. Soud neprováděl všechny navržené důkazy ve věci, když s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 28 Cdo 3772/2018-161 a 28 Cdo 2775/2021-109 byly ve věci již nadbytečné.

11. Podle ustanovení § 16 odst. 1 písm. a) zákona o půdě platí, že za pozemky, které se podle tohoto zákona nevydávají a za které nelze poskytnout jiný pozemek, náleží peněžitá náhrada ve výši ceny odňatého pozemku stanovené podle § 28a, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 14 odst. 8). Náhradu poskytne pozemkový úřad do tří let po převzetí písemné výzvy oprávněné osobě nebo jejímu dědici. Ustanovení § 28a zákona o půdě pak stanoví, že náhrady poskytují se v cenách platných ke dni 24. června 1991, a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., a u věcí movitých v zůstatkových účetních cenách, u věcí movitých s nulovou zůstatkovou cenou ve výši 10 % pořizovací ceny.

12. Ústavní soud ČR v nálezu ve věci Pl.ÚS 21/19 uvedl, že ústavně souladným je jen takový výklad § 16 odst. 1 a § 28a zákona o půdě, jímž je upřednostněn jasný a nepochybný účel zákona nad jeho doslovným zněním. Skutečnost, že znění napadeného ustanovení je jednoznačné, avšak vedoucí k absurdním důsledkům, neústavnost nezpůsobuje. V souladu se svou konstantní judikaturou proto Ústavní soud napadené ustanovení nezrušil, nýbrž upřednostnil jeho ústavně souladný výklad zcela podle smyslu a účelu zákona – zmírnění alespoň některých majetkových křivd oprávněných osob. Odkázal na své předešlé rozhodnutí II.ÚS 4139/16, ve kterém uvedl, že stanovení § 16 odst. 1 a § 28a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o půdě“) mají zajistit, aby oprávněná osoba v případě, že není možné uspokojit její nárok vydáním věci, případně vydáním jiné věci, obdržela přiměřenou finanční náhradu. Tato finanční náhrada nemusí být nezbytně ekvivalentem aktuální tržní ceny předmětné nemovitosti, má však umožnit, aby jejím poskytnutím došlo k odstranění či zmírnění křivd způsobených komunistickým režimem srovnatelným způsobem, jako by tomu bylo při vydání věci. Konkrétní způsob, jakým má být za tímto účelem určena výše finanční náhrady, stanovil zákonodárce v § 28a zákona o půdě. Za situace, kdy se rozdíl mezi cenou platnou k 24. červnu 1991 a aktuální tržní cenou postupem času zvětšil natolik, že poskytnutí náhrady ve výši první z nich dnes již pro oprávněnou osobu nemá jiný než symbolický význam, ale nelze dále trvat na doslovném výkladu tohoto ustanovení. Ustanovení § 28a zákona o půdě je třeba vykládat tak, že stanoví základ finanční náhrady, která může být v závislosti na konkrétních okolnostech zvýšena. Poskytnuta totiž musí být v takové výši, aby byla s ohledem na účel restitučních zákonů přiměřená a rozumná.

13. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 28 Cdo 3772/2018-161 ze dne 16.2.2021 rozhodl Nejvyšší soud tak, že za přiměřenou a rozumnou finanční náhradu podle § 16 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. lze v současné době pokládat peněžité plnění ve výši šestinásobku cen odňatých nemovitostí stanovených v souladu s vyhláškou č. 182/1988 Sb. (ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.). Toto navýšení základní hodnoty náhrad vyplývajících z § 28a zákona č. 229/1991 Sb. a vyhlášky č. 182/1988 Sb. je namístě provést ve všech případech, v nichž jsou aktuálně splněny předpoklady poskytnutí peněžité náhrady ve smyslu § 16 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., tedy zejména existence dosud neuspokojeného restitučního nároku. Tato náhrada má být navyšována či naopak snižována toliko ve výjimečných případech (str. 5). Tímto je tedy koeficient navýšení pevně dán.

14. Podle ust. § 14 vyhl. č. 182/1988 Sb., se cena za 1 m2 nebo jeho části určeného pro stavbu nebo ke zřízení zahrady a nebo pozemku vedeného v evidenci nemovitostí jako zastavěná plocha a nádvoří, zahrada, nejde-li o pozemek oceňovaný podle odstavce 2, ocení částkou 250 Kčs v hlavním městě Praze.

15. S ohledem na sjednocující rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 28 Cdo 3772/2018-161 ze dne 16.2.2021 nalézací soud rozhodl tak, že přiznal žalobcům jako oprávněným osobám šestinásobek jejich nevypořádaného restitučního nároku: ; Nevypořádaný restituční nárok SPU 094438/2020; šestinásobek [celé jméno žalobce]; 14 718,75; 88 312,50 [celé jméno žalobce]; 19 625; 117 750 [celé jméno žalobkyně]; 14 718,75; 88 312,50 [celé jméno žalobce]; 9 812,50; 58 875 [celé jméno žalobkyně]; 9 812,50; 58 875 [titul] [celé jméno žalobkyně], [titul za jménem]; 9 812,50; 58 875 16. Nárok žalobců je splatný ve tříleté lhůtě (§ 16 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o půdě) ode dne doručení výzvy, tedy 17.6.2020 + 3 roky. Co do zbylé části soud žalobu jako nedůvodnou ve výroku VII. zamítnul.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když každý měl v řízení úspěch pouze částečný.