4 C 237/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní Mgr. Jitkou Stibralovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobce , obec b) jméno příjmení , narozená dne datum bytem adresa oba zastoupeni advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupen advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa , obec a číslo - část obce o určení ceny pozemků

I. Určuje se, že cena pozemků nevydaných rozhodnutím [anonymizováno 6 slov] pro [anonymizováno] kraj, [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], určená dle vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. pro účel určení výše náhrady, činí 63 070 Kč.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobci se společnou žalobou v konečném znění připuštěném soudem u jednání dne 18. 12. 2020 domáhali určení ceny odňatého a nevydaného pozemku parc. č. [anonymizována dvě slova] k. ú. [obec] o výměře 901 m2 (aktuálně jde o pozemky parc. [číslo]) představující zároveň výši nároku na náhradu dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických práv k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“). Jde o nárok, který vyplývá z rozhodnutí pozemkového úřadu [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] o nevydání pozemku oprávněným osobám (žalobcům) z důvodu zastavěnosti pozemku. Žalobci odůvodnili aktivní legitimaci tím, že původní vlastník [jméno] [anonymizováno] zemřela [datum], byla oprávněnou osobou dle § 4 odst. 1 zákona o půdě a žalobci jsou její dědici. Odňatou a nevydanou výměru 901 m2 žalobci ocenili jako stavební, neboť v době přechodu pozemku na stát byl pozemek určen k zastavění rodinnými domy. Žalobci postupovali při určení výše nároku dle § 28a zákona ve spojení s §14 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb. Dospěli k ocenění 70 Kč/m2, což při výměře 901 m2 činí 63 070 Kč.

2. Žalovaný nesporoval, že žalobci mají právo na náhradu za odňatý a nevydaný pozemek parc. č. [anonymizována dvě slova] k. ú. [obec] o výměře 901 m2 (aktuálně parc. [číslo]). Na počátku řízení sporoval stavební charakter odňatého pozemku a trval na ocenění pozemku jako pozemku zemědělského. V průběhu řízení, poté co soud účastníkům sdělil závěr, že důkazy předložené žalobci dostatečně prokazují stavební charakter pozemku, žalovaný učinil nesporným cenu pozemku 70 Kč/m2.

3. Z rozhodnutí pozemkového úřadu [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo zjištěno, že ve správní řízení vedeném u pozemkového úřadu dle § 9 odst. 4 zákona o půdě nebyl žalobcům jako oprávněným osobám vydán pozemek parc. č. [anonymizována dvě slova] k. ú. [obec] o výměře 901 m2 (aktuálně pozemky parc. [číslo]) z důvodu jeho zastavěnosti.

4. Aktivní legitimace žalobců je dána dle § 4 odst. 4 zákona o půdě, neboť žalobci jsou dědici oprávněné osoby [jméno] [anonymizováno], zemřelé [datum], která v roce 1991 uplatnila nárok (zjištěno z rozhodnutí pozemkového úřadu [anonymizováno] [rok] [číslo] ze dne [datum] a usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], ve kterém dědický soud schválil dohodu dědiců o vypořádání restitučního nároku na náhradu, který je předmětem tohoto řízení).

5. Způsob ocenění. Dle § 28a zákona o půdě se náhrady podle tohoto zákona poskytují v cenách platných ke dni 24. června 1991, a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.

6. Naléhavý právní zájem. Zákon o půdě umožňuje poskytování náhrady ve formě náhradních pozemků či ve formě finanční. Žalobci se původně domáhali žalobou na plnění zaplacení finanční náhrady ve výši 600 000 Kč pro každého ze žalobců, přičemž výši finanční náhrady určili nikoli na základě § 28a zákona o půdě, ale na základě judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, která za určitých okolností připouští navýšení finanční náhrady nad rámec §28a zákona o půdě. Jednou z rozhodných okolností je liknavost státu při uspokojování nároků oprávněných osob plynoucích z rozhodnutí pozemkového úřadu projevující se dlouholetou nedostatečnou veřejnou nabídkou pozemků (§ 11a zákona o půdě). V daném případě však restituční nárok žalobců vyplývá ze správního rozhodnutí vydaného teprve dne 31. 3. 2017. Soud připojil správní spis za účelem zjištění průběhu správního řízení a důvodu jeho skončení až v březnu 2017. Ze správního spisu bylo zjištěno, že původním vlastníkem pozemku byla [jméno] [anonymizováno], která v roce 1991 uplatnila u pozemkového úřadu svůj restituční nárok, ke kterému předložila listiny, které měly dokládat její původní vlastnické právo k pozemku a titul odnětí vlastnického práva v roce 1974. Pozemkový úřad vydal dne 13. 12. 1991 rozhodnutí dle § 9 odst. 2 zákona o půdě, kterým schválil Dohodu o vydání pozemků uzavřenou 30. 10. 1991 mezi [anonymizována dvě slova] [obec] a [jméno] [anonymizováno] a kde je jako jeden z vydávaných pozemků i pozemek parc. [číslo]. Toto rozhodnutí je opatřeno doložkou právní moci 18. 11. 1991. Z obsahu spisu vyplývá, že tímto tehdy měli všichni dotčení restituční nárok za vypořádaný, a to jak pozemkový úřad, tak [jméno] [anonymizováno]. Dokladem toho je i Darovací dohoda uzavřená 14. 5. 2012 mezi [jméno] [anonymizováno] na straně jedné a žalobci na straně druhé, kterou [jméno] [anonymizováno] žalobcům darovala veškeré nemovitosti, které jí byly vydány, a usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým bylo dle § 154 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb. zastaveno řízení o pozůstalosti po [jméno] [anonymizováno], zemřelé [datum] bez zanechání majetku. Na konci roku 2016, v souvislosti s řešením jiné otázky vyšlo najevo, že nárok plynoucí z odnětí pozemku parc. č. [anonymizována dvě slova] je vyšší o výměru 901 m2, kterou nelze z důvodu zastavěnosti vydat, a o této výměře bylo rozhodnuto pozemkovým úřadem dne 31. 3. 2017 a tento nárok byl předmětem doprojednání pozůstalosti po [jméno] [anonymizováno] usnesením dědického soudu ze dne 29. 9. 2020. Soud vyrozuměl žalobce o tom, že s ohledem na okolnosti případu nespatřuje důvody pro odklon od zákonného způsobu určení výše náhrady ve smyslu judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu, neboť tato nedopadá plošně na jakékoli poskytování náhrady v současné době, ale naopak zdůrazňuje okolnosti každého případu. V daném případě nejde o situaci, kdy by se žalobcům dlouhodobě nedostalo náhrady za nevydané pozemky z důvodu liknavosti státu při poskytování náhradních pozemků za konkrétní nárok. V daném případě jde o okolnosti týkající se průběhu správního řízení, které nutně předchází procesu poskytování náhrady. Ostatně, žalobci výslovně uvedli, že ani netvrdí liknavost žalovaného a odklon od zákonné úpravy žádají prostě proto, že náhrada určená dle vyhl. č. 182/1988 Sb., ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb., je nepřiměřeně nízká. To však samo o sobě pro odklon od § 28a zákona o půdě nestačí.

7. S ohledem na výše uvedené žalobci v průběhu řízení přehodnotili svůj zájem o finanční formu náhrady a navrhli změnu žaloby na plnění na žalobu na určení ceny pozemku a tím i výše nároku 63 070 Kč určené dle § 28a zákona o půdě ve spojení s vyhláškou č. 182/1988 Sb., ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb., s odůvodněním, že tím dosáhnou vyřešení sporu účastníků o charakter pozemku (stavební/zemědělský), který významně ovlivňuje cenu pozemku a tudíž i výši nároku, a umožní tak žalobcům účastnit se veřejné nabídky, aniž by byli v účasti omezováni nesprávným názorem žalovaného o výši nároku. Soud změnu žaloby připustil, neboť výsledky dokazování byly způsobilým podkladem i pro nově formulovaný návrh a na určení je dán naléhavý právní zájem, neboť oprávněné osoby mají možnost volit mezi formami náhrady a je dán zájem na právní jistotě žalobců i žalovaného ve věci výše nároku. Pro účely naturální náhrady soud však zároveň dodává, že určení výše nároku (v penězích) není jediné rozhodné kritérium při poskytování náhrady ve formě náhradních pozemků; podstatným kritériem je i porovnání pozemku odňatého a poskytnutého či poskytovaného z hlediska výměry a bonity. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení byl judikován i Nejvyšším soudem (sp. zn. 28 Cdo 2607/2017, 28 Cdo 3256/2006).

8. Stavební charakter pozemku. K odnětí pozemku došlo v listopadu 1974, což vyplývá z potvrzení [anonymizováno] v [obec] ze dne 14. 11. 1974 o tom, že finanční odbor [anonymizováno] přijímá nabídku [jméno] [anonymizováno] na bezplatného odevzdání pozemků zapsaných na [list vlastnictví], k.ú. [obec], a z Hospodářské smlouvy uzavřené dne 15. 11. 1974 mezi [anonymizováno] v [obec] a [anonymizováno] v [anonymizováno], kterou byly pozemky darované [jméno] [anonymizováno] převádeny do správy [anonymizováno] za účelem zástavby.

9. Dle §14 odst.1 vyhl. č. 182/1988 Sb., ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb., se určuje cena pozemku určeného pro stavbu (§6 vyhl.č.85/1976 Sb.) nebo ke zřízení zahrady a nebo pozemku vedeného v evidenci nemovitostí jako zastavěná plocha a nádvoří, zahrada.

10. Dle ustanovení §6 odst. 1 vyhl. č. 85/1976, účinného od 1. 10. 1976, nadepsaného„ stavební pozemek a staveniště“, se stavebním pozemkem rozumí část území určená územním plánem zóny nebo územním projektem zóny, územním plánem sídelního útvaru zpracovaným v měřítku 1: 5000 nebo měřítku větším nebo územním rozhodnutím k zastavění a pozemek zastavěný hlavní stavbou.

11. V době do 30. 9. 1976 platila definice stavebního pozemku obsažená v ustanovení §2 odst. 1 vyhl. č. 144/1959 Ú.l., nadepsaného též„ stavební pozemek a staveniště“, dle kterého se stavebním pozemkem rozumí místo vymezené územním rozhodnutím k zástavbě.

12. Definice stavebního pozemku vycházejí z konkrétní v dané době účinné právní úpravy územního plánování. Úpravy účinné do 30. 9. 1976 (zák. č. 84/1958 Sb., vyhl. č. 144/1959 Ú.l.) a od 1. 10. 1976 (zák. č. 50/1976 Sb., vyhl. č. 85/1976 Sb.) se lišily, lišila se terminologie, instituty a jejich účel (např. v době do 30. 9. 1976 neexistoval institut stavebního povolení, tuto funkci plnilo rozhodnutí o přípustnosti stavby, které však nebylo územním rozhodnutím ve smyslu §11 zák. č. 84/1958 Sb.).

13. Účelem §28a zákona o půdě a odkazu na vyhl. č. 182/1988 Sb., v účinném znění, je poskytnutí jednotné a předvídatelné metodiky (pravidla), jak postupovat při určení výše náhrady. Je logické, že §28a vychází z tehdy účinné právní úpravy, proto odkazuje na tehdy účinnou oceňovací vyhlášku, a ta zase vychází z tehdy účinné úpravy stavebního práva, a proto logicky výslovně odkazuje právě na §6 vyhl. č. 85/1976 Sb. Účelem odkazu na §6 vyhl. č. 85/1976 Sb. je zjevně stanovení obecného pravidla, že ocenění dle §14 odst. 1 se děje u těch pozemků, které splňují specifickou„ kvalitu“ danou právním předpisem. Soud respektoval, že právní předpisy tuto„ kvalitu“ pozemku definovaly v různé době různě, a pokud tedy jde o dobu do 30. 9. 1976, pak tuto speciální kvalitu měl pozemek na základě územního rozhodnutí.

14. V daném případě žalobci neměli k dispozici rozhodnutí o umístění stavby, kterým by prokázali stavební charakter pozemku v době jeho odnětí. Přesto stavební charakter prokázali, byť jinými listinami. Žalobci tvrdili, že odňatý pozemek byl rozparcelován na pět parcel parc. [číslo] tyto parcely byly v roce 1975 převedeny stavebníkům pro účely výstavby rodinných domů. K tomuto tvrzení předložili tehdejší právní tituly k pozemku (parcelám), tj. Dohody o zřízení práva osobního užívání pozemku, a kolaudační rozhodnutí, ze kterých je zjistitelný datum stavebních povolení: Pozemek; Dohoda o zřízení práva osobního užívání pozemku; Kolaudační rozhodnutí; Stavební povolení; Stavební [číslo]; 27.2.1975; 28.4.1978; 14.4.1975; [příjmení] [číslo]; 21.2.1975; 28.11.1978; 5.11.1975; [příjmení] [číslo]; 27.2.1975; 31.8.1982; 5.9.1975; [příjmení] [číslo]; 27.2.1975; [příjmení] [číslo]; 27.2.1975; 13.12.1976; 6.5.1975; [příjmení] Z výše uvedených listin vyplývá, že v únoru 1975 byl k parcelám zřízen občanskoprávní titul a během roku 1975 byla vydána stavební povolení na stavby rodinných domů, které byly v následujících letech fakticky postaveny a kolaudovány. Zástavba pěti rodinnými domy je zjistitelná i z ortofotomapy a též z výpisů z katastru nemovitostí, přičemž vlastníci pozemků zapsaní v katastru se shodují se stavebníky uvedenými v Dohodách a kolaudačních rozhodnutích. Dle judikatury Nejvyššího soudu je v případě nedohledání územního rozhodnutí možné dovodit stavební charakter i z okolností případu včetně brzké faktické zástavby odňatého pozemku. Taktomu bylo i v daném případě. Soud dodává, že závěr o stavebním charakteru pozemku je závěr právní a tento závěr učinil soud na základě výše uvedených důkazů. Důkazem o stavebním charakteru pozemku nebyl znalecký posudek předložený žalobci [číslo] ve kterém znalec stavební charakter pozemků pouze bez dalšího konstatoval.

15. Cena pozemku. Žalobci předložili znalecký posudek ústavu [právnická osoba] [číslo] ve kterém znalecký ústav ocenil pozemek postupem dle § 28a zákona o půdě, tj. dle vyhl. č. 182/1988 Sb., ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb., dle stavu v době odnětí. Výsledkem je cena 70 Kč/m2, proti které žalovaný neměl námitky.

16. Výrok II. o nákladech řízení se opírá o §142 odst. 2 o. s. ř. Soud vyšel z okolností daného případu a uzavřel, že úspěch a neúspěch účastníků je rámcově srovnatelný, neboť každá z procesních stran byla úspěšná v podstatné skutečnosti, která významně ovlivnila rozhodnutí soudu. Žalobci byli úspěšní s tvrzením o stavebním charakteru pozemku a žalovaný byl úspěšný s obranou, že nejsou splněny podmínky pro odklon od § 28a zákona o půdě a že je na místě postupovat dle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb. Každá z procesních stran si proto ponese své náklady. Soud nevyhověl návrhu žalovaného, aby mu byly přiznány náklady řízení, neboť žalobci zavinili vznik nákladů řízení tím, že znalecký posudek [číslo] o ocenění pozemku dle vyhl. č. 182/1988 Sb., ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb., částkou 70 Kč/m2 předložili až v průběhu řízení, přičemž pokud by ho byli bývali předložili žalovanému před zahájením řízení, mohli tím zabránit zahájení řízení. Soud odkazuje na výše uvedené odůvodnění závěru o stavebním charakteru pozemku, zejména na tu část, kde soud označil rozhodné důkazy, kterými byly Dohody, kolaudační rozhodnutí a ortofotomapa lokality. Rozhodným důkazem nebyl pro soud předmětný znalecký posudek a soud nepředpokládá, že jím byl pro žalovaného v době před zahájením řízení. Ostatně, jak vyplývá z výzvy žalobců ze dne 7. 4. 2020 adresované žalovanému k vyplacení finanční náhrady 600 000 Kč, žalovaný měl v době před zahájením řízení k dispozici znalecký posudek [číslo] ve kterém ústav [právnická osoba] též ocenil pozemek jako stavební (byť nikoli dle vyhl. č. 182/1988 Sb., ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb., ale dle současné tržní ceny), a přesto žalovaný ještě v průběhu tohoto řízení trval na tom, že nejde o stavební pozemek. Soud nemá důvod se domnívat, že by se žalovaný postavil k otázce charakteru pozemku jinak, pokud by měl před zahájením řízení k dispozici znalecký posudek [číslo].