4 C 241/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní Mgr. Jitkou Stibralovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , narozený dne 2. 6. 1973 bytem adresa , obec b) celé jméno žalobce , narozená dne 30. 6. 1983 bytem adresa , obec oba zastoupeni advokátem anonymizováno jméno jméno příjmení . sídlem adresa , obec a číslo proti žalovaným: 1) anonymizováno právnická osoba , insolvenční správce dlužníka jméno příjmení , datum narození , trv. bytem adresa , IČO se sídlem adresa , obec a číslo 2) anonymizováno právnická osoba , IČO se sídlem adresa , obec a číslo 783 000 Kč s příslušenstvím

I. Prvý žalovaný je povinen zaplatit žalobcům 229 500 Kč s úrokem z prodlení 8,05% ročně z částky 85 000 Kč od 17. 6. 2017 do zaplacení, z částky 127 500 Kč od 14. 4. 2018 do zaplacení, z částky 17 000 Kč od 10. 7. 2019 do zaplacení.

II. Zamítá se žaloba žalobců proti prvému žalovanému o zaplacení 553 500 Kč a úroku z prodlení 8,05% ročně z částky 553 500 Kč od 12. 6. 2017 do zaplacení, z částky 85 000 Kč od 12. 6. 2017 do 16. 6. 2017, z částky 127 500 Kč od 12. 6. 2017 do 13. 4. 2018, z částky 17 000 Kč od 12. 6. 2017 do 9. 7. 2019.

III. Zamítá se žaloba žalobců proti druhému žalovanému o zaplacení 783 000 Kč s úrokem z prodlení 8,05% ročně od 12. 6. 2017 do zaplacení.

IV. Ve vztahu mezi žalobci a prvým žalovaným jsou žalobci povinni zaplatit prvému žalovanému náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci rozsudku ve výši 738 Kč.

V. Ve vztahu mezi žalobci a druhým žalovaným jsou žalobci povinni zaplatit druhému žalovanému náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci rozsudku ve výši 1 800 Kč.

1. Žalobci se žalobou podanou dne 23. 12. 2019 proti dvěma žalovaným domáhali zaplacení 783 000 Kč s přísl. s odůvodněním, že jde o náhradu škody, která žalobcům vznikla porušením kupní smlouvy, kterou jako kupující uzavřeli dne 29. 6. 2016 s prvým žalovaným jako prodávajícím (dále jen„ Smlouva“). Prvý žalovaný porušil Smlouvu tím, že včas nevyklidil a nepředal žalobcům předmět koupě, tj. pozemek parc. [číslo] jehož součástí je dům [adresa], a pozemek parc. [číslo] vše v k. ú. [obec], [územní celek]. Dle čl. IV. Smlouvy tak měl učinit do 15 dnů od povolení vkladu vlastnického práva žalobců do katastru nemovitostí a sepsat s nimi písemný protokol o předání věci, a od okamžiku předání a převzetí jim umožnit vykonávat veškerá práva a povinnosti vlastníka. Vklad byl povolen rozhodnutím z 25. 8. 2016, k předání však dosud nedošlo. Žalobci tudíž nemohou užívat nemovitosti k vlastnímu bydlení, jsou nuceni bydlet v podnájmu a platit nájemné. Předmětem řízení je náhrada nájemného zaplaceného žalobci za dobu od března 3/2017 – 7/ 2019, tj. 29 měsíců po 27 000 Kč měsíčně, tj. celkem 783 000 Kč. Žalobci podali žalobu proti dvěma žalovaným. Proti prvému žalovanému jde o žalobu dle § 203 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále jen„ IZ“), ve spojení s § 168 odst. 2 písm. f) IZ, tedy žalovaným je insolvenční správce, který kupní smlouvou zpeněžoval majetkovou podstatu dlužníka, a pohledávka vzniklá porušením této smlouvy je pohledávka za majetkovou podstatou dle § 168 odst. 2 písm. f) IZ, kterou žalobci uplatnili v insolvenčním řízení a kterou prvý žalovaný dosud neplnil. Druhým žalovaným je společnost [anonymizováno] [právnická osoba] s odůvodněním, že je odpovědná za výkon funkce insolvenčního správce (§37 IZ), a dále je to právě tato společnost, která měla předat včas nemovitost. Žalobci navrhli, aby povinnost nahradit škodu byla oběma žalovaným uložena společně a nerozdílně, přičemž vycházejí z toho, že pokud nebude škoda nahrazena z majetkové podstaty, pak bude uhrazena z vlastního majetku druhého žalovaného.

2. Prvý žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Potvrdil uzavření kupní smlouvy v rámci výkonu funkce insolvenčního správce při procesu zpeněžování majetkové podstaty dlužníka [jméno] [příjmení], na jehož majetek byl prohlášen konkurz a prvý žalovaný jako insolvenční správce byl osobou s dispozičním oprávněním k majetkové podstatě. Odmítl, že by tuto smlouvu porušil. Potvrdil, že dlužník [jméno] [příjmení] činil v době po uzavření smlouvy obstrukce tím, že dům odmítl vyklidit, vyklizení domu třetími osobami znemožňoval obranou, že má v domě obydlí a domáhal se asistence policie, a zahájil incidenční řízení o neplatnost kupní smlouvy. Proti obstrukcím dlužníka neměl insolvenční správce právní nástroje. K žalobě o vyklizení byli oprávněni jen žalobci (§258 odst. 2 IZ). Prvý žalovaný tedy nemohl škodě předcházet. V průběhu zpeněžování, zejména v průběhu prohlídek domu zájemci nedal dlužník najevo, že by hodlal proces zpeněžení nějak mařit; naopak se vyjadřoval, že žije a pracuje v Německu. Namítl, že žalobci si byli okolnostmi prodeje vědomi, věděli, že jde o zpeněžení majetkové podstaty dlužníka, že smluvní stranou je insolvenční správce, nikoli vlastník, což s sebou nese jistou míru rizika spočívající v komplikacích průběhu oproti běžnému prodeji (věc se týká více subjektů včetně dlužníka, věřitelů, insolvenčního soudu). Tato rizika kompenzuje obvykle nižší kupní cena, a tak tomu bylo i v daném případě. Upozornil na to, že žalobci vzali podpisem smlouvy na vědomí stav nemovitosti a zavázali se nemovitosti převzít ve stavu, ve kterém se nacházejí, což žalobci odmítli. Prvý žalovaný trval na tom, že měl povinnost nemovitosti předat, nikoli je též vyklidit. Nejpozději 15. 11.2017 při schůzce, která se konala v nemovitosti, a které byli přítomni žalobci i jejich zástupce, byly nemovitosti způsobilé k předání a fakticky i předány byly (byť o tom nebyl sepsán protokol). Schůzce byl přítomen notář, kterého zástupce žalobců přizval za účelem sepsání notářského zápisu o předání. Žalobci však převzetí odmítli, neboť se obávali postupu ze strany úpadce v rovině trestněprávní (pro porušení práv k obydlí) a to zřejmě žalobcům zabránilo, aby faktické převzetí stvrdili formálně. Celá záležitost byla pro všechny nepříjemná, prvý žalovaný chtěl projevit dobrou vůli a nést náklady vyklizení z majetkové podstaty dlužníka, odmítl však, aby se to nakonec obrátilo proti němu. Neměl prostředky, jak žalobce dne 15. 11. 2017 přimět k podpisu protokolu o předání nemovitostí. Úklid považoval za krok k tomu, že žalobci budou ochotni podepsat protokol o předání a převzetí. Úklidová firma, která se v následujících dnech dostavila do nemovitostí za účelem vyklizení, měla klíč právě od žalobců, nikoli od prvého žalovaného, byla vzdáleně příbuzensky spojena se žalobci, a proto také byla ochotna vyklidit dům ve velmi brzkém termínu. Úklidová firma byla během úklidu nemovitostí vykázána z domu policií. Prvý žalovaný se o tom telefonicky dověděl od žalobců a poté se sám na místo dostavil a převzal od firmy klíč od domu. Prvý žalovaný stručně shrnul, že škůdcem byl dlužník. Též namítl nedostatek příčinné souvislosti mezi případným porušením a vznikem škody. Žalobci hradili náklady za své bydlení i před uzavřením smlouvy, a skutečnost, že je hradili i po uzavření smlouvy, nezakládá příčinnou souvislost mezi případným porušením smluvní povinnosti prvým žalovaným a náklady žalobců vynaložených za bydlení. V případě aplikace § 2913 odst. 2 o. z. je na místě vzít v úvahu liberační důvody. Žalovanému bránila ve splnění povinnosti mimořádně nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli, a tou je obstrukční jednání dlužníka, neboť z předchozího jednání nebyly budoucí obstrukce seznatelné a nebyly překonatelné, neboť žalovaný neměl právní nástroje na odstranění obstrukcí. Dlužník jednal zcela mimo vůli žalovaného a obstrukce činil svévolně. Žalovaný vznesl námitku promlčení.

3. Druhý žalovaný navrhl zamítnutí žaloby pro nedostatek pasivní legitimace. V celé záležitosti vystupovala společnost [anonymizováno] [právnická osoba] jen jako insolvenční správce, nikoli svým vlastním jménem.

4. Úvodem soud uvádí, že prvotní námitka zástupce obou žalovaných, že žaloba je neurčitá, neboť z ní nevyplývá jednoznačný závěr, který ze dvou žalovaných se dopustil jakého protiprávního jednání a jak je odpovědný za škodu, soud uvádí, že označení žalovaných odpovídá tvrzením žalobců, kteří žalují jednak insolvenčního správce a jeho odpovědnost dovozují z porušení smlouvy uzavřené insolvenčním správcem dle § 168 odst. 2 písm. f) IZ (ve spojení s § 203 IZ), a dále žalují společnost [anonymizováno] [právnická osoba], jejíž odpovědnost dovozují dle § 37 IZ za nesprávný výkon funkce insolvenčního správce. Žalobci se domáhají náhrady škody vůči oběma žalovaným zjevně z důvodu právní jistoty. Potřeba odlišovat oba žalované a správně je v řízení označit je zdůvodněna např. v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2772/2016, ve kterém se uvádí, že ve sporu o náhradu škody, kterou fyzická nebo právnická osoba způsobila vadným výkonem funkce insolvenčního správce (§ 37 IZ), má být žalovaná osoba označena jako jakákoli jiná fyzická či právnická osoba (nikoli jako insolvenční správce dlužníka), neboť jde o osobní majetkovou odpovědnost takové osoby za její výkon funkce a případný přiznaný nárok bude uspokojován z osobního majetku osoby. Pokud je osoba v řízení označena jako insolvenční správce dlužníka, pak je žalována jako představitel majetkové podstaty dlužníka a případný přiznaný nárok bude uspokojován z majetkové podstaty dlužníka.

5. Z insolvenčního rejstříku soud zjistil, že prvý žalovaný je insolvenční správce jmenovaný dne 18. 5. 2012 usnesením č. j. [insolvenční spisová značka] v insolvenčním řízení dlužníka (úpadce) [jméno] [příjmení], a týmž usnesením byl na majetek dlužníka prohlášen konkurz. Z insolvenčního rejstříku bylo dále zjištěno, že insolvenční soud usnesením č. j. [insolvenční spisová značka] vyslovil souhlas s prodejem předmětných nemovitostí mimo dražbu. V průběhu insolvenčního řízení (v roce 2013) projevila o koupi domu zájem manželka dlužníka [jméno] [příjmení], které insolvenční soud udělil výjimku ze zákazu nabývání majetku z majetkové podstaty (viz usnesení ze dne 10. 6. 2014). Tento zájem nebyl nakonec realizován a insolvenční správce nabízel nemovitosti prostřednictvím realitní kanceláře. Žalobci byli zájemci zprostředkovaní realitní kanceláří.

6. Z kupní smlouvy uzavřené mezi žalobci (kupujícími) a prvým žalovaným (prodávajícím) dne 29. 6. 2016 bylo zjištěno, že prvý žalovaný převedl na žalobce vlastnické právo k nemovitostem (pozemek parc. [číslo] jehož součástí je dům [adresa], a pozemek parc. [číslo] vše v k. ú. [obec], [územní celek]) za kupní cenu 7 300 000 Kč. V čl. IV smlouvy se uvádí: (2) Strana kupující prohlašuje, že je jí znám stav nemovitých věcí uvedených v článku I. Strana kupující tyto nemovité věci ve stavu, ve kterém se nacházejí, přebírá, čemuž odpovídá i sjednaná kupní cena. <i>(3) Předmětné nemovité věci předá strana prodávající straně kupující do 15-ti dnů po povolení vkladu vlastnického práva strany kupující do katastru nemovitostí. O předání a převzetí bude vyhotoven písemný protokol o předání nemovitosti, který podepíší obě smluvní strany.</i> (4) Strana kupující od okamžiku předání a převzetí předmětných nemovitých věcí na těchto vykonává všechna práva a povinnosti vlastníka, nese všechny náklady spojené s výkonem těchto práv a veškerá nebezpečí nahodilé zkázy a nahodilého zhoršení věci.

7. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] k. ú. [obec], [územní celek], z 9. 11. 2016 bylo zjištěno vlastnické právo žalobců k nemovitostem s účinky vkladu 4. 7. 2016; zápis byl proveden 25. 8. 2016.

8. Mezi účastníky bylo nesporné, že úpadce [jméno] [příjmení] v průběhu insolvenčního řízení v době po uzavření kupní smlouvy začal činit nečekané obstrukce tím, že odmítl vyklidit nemovitosti, účelově tvrdil, že v daném domě má on a jeho rodina obydlí, a žalobou podanou 29. 8. 2016 napadl platnost kupní smlouvy.

9. Výše uvedené potvrzuje výzva žalobců ze dne 26. 8. 2016 adresovaná dlužníkovi [jméno] [příjmení] k vyklizení nemovitostí z důvodu prodeje nemovitostí kupní smlouvou ze dne 29. 6. 2016. Z emailu [anonymizováno] [příjmení] (zástupce dlužníka) ze dne 1. 9. 2016 adresovaného žalobci bylo zjištěno, že navrhl schůzku dlužníka a žalobce dne 9. 9. 2016 za účelem řešení problému vyklizení domu. Dalším emailem ze též dne 1. 9. 2016 informoval [anonymizováno] [příjmení] žalobce o tom, že v domě mají dlužník a jeho rodina obydlí, toto obydlí je nedotknutelné (s odkazem na čl.12 LZPS) a zásah do něj je porušováním svobody (s odkazem na trestní zákoník). Insolvenční správce ve své zprávě o činnosti adresované dne 5. 1. 2017 insolvenčnímu soudu informoval soud o tom, že je v prodlení s předáním nemovitosti nabyvatelům, neboť dlužník odmítl vyklidit a předat nemovitosti po jejich zpeněžení, čímž maří průběh insolvenčního řízení.

10. Z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2018, č. j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 4. 2019, č. j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] se domáhal neplatnosti kupní smlouvy s odůvodněním, že insolvenční správce uzavřením kupní smlouvy se žalobci porušil povinnosti dané zákonem a insolvenčním soudem. Žaloba byla zamítnuta s odůvodněním, že uzavření kupní smlouvy je v souladu s insolvenčním zákonem.

11. Z rozsudku Okresního soudu v Praze – západ ze dne 20. 5. 2020, č. j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že žalobci podali dne 7. 2. 2017 proti [jméno] [příjmení] žalobu o vyklizení nemovitostí. Řízení bylo přerušeno do rozhodnutí incidenčního sporu o neplatnost kupní smlouvy a poté soud žalobě vyhověl. Rozsudek není pravomocný, [jméno] [příjmení] podal odvolání.

12. Z výpovědi svědka [příjmení] [příjmení] bylo zjištěno, že byl dne 15. 11. 2017 v obci [obec] v [okres] v předmětné nemovitosti pracovně jako notář na základě objednávky zástupce žalobců [příjmení] [jméno] za účelem provedení notářského úkonu na místě samém. Mělo jít o zápis o stavu věci v okamžiku předání domu (nikoli o zápis o předání a převzetí domu). Úkonu byl přítomen insolvenční správce, žalobci a jejich zástupce [anonymizováno] [jméno]. Notář provedl zápis o stavu vnitřních prostor domu a pořídil fotodokumentaci. Dům působil dojmem, že se někdo vystěhoval, ale dům ještě nevyklidil; nepůsobil dojmem, že by byl užíván k bydlení. Konečný notářský zápis zatím notář nevyhotovil, věc vede jako přerušenou, vyčkává náhradní termín, kdy bude dům vyklizen, k tomu zatím nedošlo. Úkon ukončil tak, že se konstatovalo, že prostory jsou nevyklizené a že se v úkonu bude pokračovat po vyklizení domu, kdy bude stanoven náhradní termín. Uvedl, že ukončení jeho úkonu neovlivnil příjezd [jméno] [příjmení], neboť ten přijel, když byl notář již na odchodu. K předání nemovitosti dle svědka nedošlo.

13. Svědek [příjmení] [příjmení] poskytl v rámci výslechu 11 ks fotografií, ze kterých byl zjištěn stav domu dne 15. 11. 2017. Interiér domu lze na jejich základě hodnotit jako neuspořádaný, nevyklizený, fungující jako skladiště nepotřebných věcí. Stav domu ke dni 15. 11. 2017 potvrzuje i videozáznam pořízený dne 15. 11. 2017 prvým žalovaným. Účastníci k důkazům shodně doplnili, že v domě nebyla žádná postel, v koupelně bylo odmontováno topení a nebyly tam věci běžné hygienické potřeby. Stav domu vyvolal ve všech účastnících dne 15. 11. 2017 při prohlídce domu dojem, že nejde o obydlí [jméno] [příjmení].

14. Účastníci shodně uvedli, že se do domu dostali za pomoci zámečníka, kterého zajistil insolvenční správce. Na konci schůzky se dohodli na tom, že dům bude vyklizen a že se na to zajistí firma [právnická osoba], kterou doporučili žalobci a kterou telefonicky objednal insolvenční správce. Úklidová služba měla dům vyklidit již o víkendu, přičemž byla v činnosti přerušena policií, o čemž pracovníci úklidové firmy informovali žalobce, ten informoval insolvenčního správce a ten se dostavil na místo samé. 15. [právnická osoba] ve svém písemném vyjádření ze dne 19. 11. 2020 potvrdila, že měla v době 16.11 – 18.11. 2017 provést vyklizení předmětného domu, objednala ji společnost [anonymizováno] [právnická osoba] (pan [příjmení]), té byla také činnost fakturována. Klíč od nemovitosti měli, kdo ho firmě předal, již firma neví, vrátila ho zpět s největší pravděpodobností panu [příjmení] po vykázání firmy z domu policií, poté, co se pan [příjmení] dostavil po zavolání na místo osobně. Vyklízecí a úklidové práce nebyly dokončeny, neboť byly přerušeny příjezdem policie, která vykázala pracovníky úklidové firmy z domu, pytle s odpadem byly ponechány v domě. Uvedla, že šlo tehdy o objednávku narychlo. Mezi jednatelkou firmy a žalobcem je vzdálený příbuzenský vztah.

16. Z podnájemní smlouvy uzavřené mezi žalobci (podnájemci) a [právnická osoba] (nájemcem) ze dne 23. 2. 2017 bylo zjištěno, že s účinností od 1. 3. 2017 na dobu jednoho roku, byl pro žalobce sjednán podnájem čtyřpokojového bytu č. 2020 o ploše 136,91 m2 v 1. NP a 2.NP, garáže o ploše 23,14 m2, a zahrady o ploše 286 m2, bytového domu na adrese [adresa], za nájemné 27000 Kč měsíčně, splatné 5. dne příslušného měsíce.

17. Z výpisu účtu žalobce a) číslo účtu [číslo] za dobu 3/2017-10 2020 bylo zjištěno, že v této době platil žalobce nájemné 27 000 Kč.

18. Žalobci tvrdili, že jde o pohledávku za majetkovou podstatou, kterou uplatnili v insolvenčním řízení u insolvenční správce dne 2. 7. 2019 a kterou správce dosud neuspokojil, a proto proti němu podali žalobu o plnění (prokázáno Vyrozuměním o uplatnění pohledávky z 1. 7. 2019).

19. Dle §203 odst. 1 IZ, není-li stanoveno jinak, pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň se uplatňují písemně vůči osobě s dispozičními oprávněními. O uplatnění takové pohledávky věřitel současně vždy vyrozumí insolvenčního správce; náležitosti tohoto vyrozumění stanoví prováděcí právní předpis. (3) Osoba s dispozičními oprávněními uspokojí pohledávky podle odstavce 1 z majetkové podstaty. (4) Neuspokojí-li osoba s dispozičními oprávněními pohledávky podle odstavce 1 v plné výši a včas, může se věřitel domáhat jejich splnění žalobou podanou proti osobě s dispozičními oprávněními; nejde o incidenční spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty, pokud nevznikly zaviněním insolvenčního správce nebo náhodou, která se mu přihodila. (5) Po právní moci rozhodnutí o žalobě podle odstavce 4 určí lhůtu k uspokojení přisouzené pohledávky a jejího příslušenství svým rozhodnutím insolvenční soud; současně rozhodne, která část majetkové podstaty může být použita k uspokojení. Učiní tak jen na návrh oprávněné osoby nebo osoby s dispozičními oprávněními, kterým se rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné, doručuje, a to zvlášť.

20. Dle § 168 odst. 2 písm. f) IZ, pohledávkami za majetkovou podstatou, pokud vznikly po rozhodnutí o úpadku, jsou pohledávky věřitelů ze smluv uzavřených osobou s dispozičními oprávněními, s výjimkou smluv uzavřených dlužníkem po schválení oddlužení.

21. Dle § 2913 o. z., poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit (odstavec 1). Povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí (odstavec 2).

22. Dle § 37 odst. 1 IZ insolvenční správce odpovídá za škodu nebo jinou újmu, kterou dlužníku, věřitelům nebo třetím osobám způsobil tím, že při výkonu své funkce porušil povinnosti, které jsou mu uloženy zákonem nebo rozhodnutím soudu, jakož i tím, že při jejím výkonu nepostupoval s odbornou péčí. Této odpovědnosti se insolvenční správce zprostí, jen když prokáže, že škodě nebo jiné újmě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které po něm bylo možné spravedlivě požadovat se zřetelem k průběhu insolvenčního řízení.

23. Po provedeném dokazování považuje soud za zjištěný následující skutkový stav: Žalobci uzavřeli s prvým žalovaným dne 29. 6. 2016 smlouvu o koupi nemovitostí, ve které se prvý žalovaný zavázal předat nemovitosti do 9. 9. 2016. Žalobci vyzvali dne 26. 8. 2016 dlužníka (úpadce) k vyklizení nemovitostí, ten to odmítl, tvrdil, že jde o nedotknutelné obydlí jeho a jeho rodiny a dne 28. 8. 2016 napadl žalobou platnost kupní smlouvy. Žalobci zahájili dne 7. 2. 2017 řízení o vyklizení nemovitostí, které bylo přerušeno do roku 2019 za účelem vyčkání výsledku řízení o (ne) platnosti kupní smlouvy; dne 20. 5. 2020 bylo zatím nepravomocně žalobě o vyklizení nemovitostí vyhověno. Dne 15. 11. 2017 žalobci a prvý žalovaný uskutečnili schůzku za účelem předání nemovitostí, žalobci nemovitosti nepřevzali z důvodu nevyklizeného interiéru domu. Žalobci a prvý žalovaný se dohodli na vyklizení firmou [právnická osoba] a na tom, že objednatelem bude prvý žalovaný. V závěru schůzky dorazila na místo policie přivolaná dlužníkem, který byl o dění v domě informován někým ze sousedů. Firma nastoupila k úklidu v následujících dnech a její činnost přerušila policie opět přivolaná dlužníkem.

24. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda insolvenční správce porušil tvrzenou povinnost a jaké povahy je povinnost a tudíž i případná odpovědnost za její porušení. Žalobci tvrdili porušení povinnosti předat vyklizenou nemovitost s tím, že porušení trvalo po celou rozhodnou dobu, tj. do července 2019. Na základě obsahu smlouvy dospěl soud ve shodě s obranou žalovaných k závěru, že žalovaný měl povinnost předat nemovitosti do 9. 9. 2016; povinnost vyklidit nemovitosti neměl, neboť taková povinnost nevyplývá z kupní smlouvy ani ze zákona.

25. Žalobci se naopak ve smlouvě zavázali převzít nemovitost ve stavu, v jakém byla v době podpisu smlouvy. Ten byl shodný se stavem v době prohlídky, ke které došlo v březnu 2016, a součástí tohoto stavu bylo zjištění, že nemovitosti jsou nevyklizené. Žalobci následně 26. 8. 2016 realizovali své vlastnické právo tím, že dlužníka vyzvali k vyklizení a dne 7. 2. 2017 podali žalobu na vyklizení. Zjištění učiněné účastníky schůzky dne 15. 11. 2017, totiž že nemovitosti nejsou vyklizené, nebránilo předání nemovitosti. K němu mělo a mohlo dojít. Na místě byl i insolvenčním správcem přizvaný zámečník, který odstranil původní zámky a nahradil je jedním novým společným zámkem a klíčem. Ostatně, předání nemovitostí bylo účelem schůzky, potvrdil to i svědek notář [anonymizováno] [příjmení], ten také potvrdil, že k předání nedošlo právě kvůli nevyklizenému interiéru domu. K okolnostem schůzky dne 15. 11. 2017 se prvý žalovaný podrobně vyjádřil ve vyjádření k žalobě (bod 14 – č.l. 17). Uvedl, že žalobci odmítli převzít nemovitosti, protože nebyly vyklizené, přičemž odmítli nést riziko odpovědnosti za nakládání s věcmi dlužníka, které jsou buď součástí obydlí anebo jsou součástí majetkové podstaty. Jak soud již uvedl výše, nevyklizení interiéru domu nebránilo předání nemovitostí. Odmítnutím převzetí se žalobci sami dostali do prodlení ve smyslu § 1975 o. z. tím, že nepřijali nabídnuté plnění. Dnem 15. 11. 2017 tedy skončilo prodlení žalovaného s předáním nemovitosti.

26. Žalobci v závěrečné řeči výslovně trvali na tom, že dne 15. 11. 2017 nedošlo k nabídce předání a k odmítnutí převzetí. Strany se tehdy dohodly na tom, že se provede úklid a vyklizení, a byl to právě insolvenční správce, kdo zajistil úklidovou firmu. Soud vychází z argumentace samotných žalobců uvedené v doplnění žaloby ze dne 10. 7. 2020, ve kterém žalobci trvali na povinnosti prvého žalovaného vyklidit nemovitosti. Uvedli, že předání vyklizené nemovitosti považují za„ pravidelný postup“ při koupi nemovitosti, tak, aby kupující mohli řádně a včas začít nemovitost užívat. Pokud tomu tak být nemá, měl by o tom prodávající informovat, jinak jedná protiprávně. K tomu soud dodává, že o pravidelný (obvyklý) postup v daném případě nešlo, neboť nešlo o standardní prodej. Šlo o zpeněžení majetkové podstaty, jejíž součástí byl pozemek s rodinným domem, kdysi užívaným k bydlení dlužníkem, který má povinnosti plynoucí z insolvenčního i jiného zákona, ovšem u kterého je nutné počítat s tím, že je nemusí vždy vše důsledně a včas plnit. Postavení prvého žalovaného je specifické, k prodeji je„ zmocněn“ insolvenčním zákonem a souhlasem insolvenčního soudu, úkon činí jako představitel majetkové podstaty. Pokud se k vyklizení domu výslovně nezaváže ve smlouvě, pak takovou povinnost nelze automaticky dovozovat. Ostatně samotná existence ustanovení § 285 odst. 2 IZ a jeho znění: Byla-li zpeněžena nemovitost, kterou dlužník používá k bydlení své rodiny, anebo byt ve vlastnictví dlužníka, je dlužník povinen je vyklidit. Neučiní-li tak dobrovolně, může se nabyvatel domáhat vyklizení žalobou u soudu; nejde o incidenční spor. je dokladem toho, že se předpokládá zpeněžování i nevyklizených nemovitostí a nesoučinnost dlužníků. Pokud tedy žalobci i v průběhu tohoto soudního řízení trvali na povinnosti prvého žalovaného předat vyklizené nemovitosti, pak logicky neměli zájem o převzetí nevyklizených nemovitostí ani dne 15. 11. 2017. Pokud tedy v závěrečné řeči uvedli, že jim dne 15. 11. 2017 nebyly nemovitosti nabídnuty k předání, pak soud považuje za zjištěné, že předání bylo účelem svolání schůzky v místě nemovitosti, insolvenční správce byl na předání připraven tím, že zajistil zámečníka, který odstranil původní zámky, instaloval nové a zpřístupnil dům, a i žalobci si přizvali notáře za účelem sepisu stavu nemovitostí v době předání. Pokud bylo na místě samém zřejmé, že žalobci nemají zájem o převzetí nevyklizených nemovitostí, a insolvenční správce si toho byl vědom a nevyvíjel ten den nátlak na převzetí, ale volil takový další postup, aby k dobrovolnému převzetí ze strany žalobců došlo co nejdříve, nelze tento jeho vstřícný postup vykládat k jeho tíži tak, že nenabídl nemovitosti k předání. Nabídku k předání učinil v podstatě již tím, že se připravený (se zámečníkem) dostavil dne 15. 11. 2017 na místo samé. Podmínky předání byly dne 15. 11. 2017 splněny. Nic na tom nemění ani dohoda zúčastněných na vyklizení a úklidu nemovitostí firmou [právnická osoba]

27. Žalobci namítali, že prvý žalovaný nepředešel škodě tím, že nevaroval žalobce před obstrukčním jednáním dlužníka. Prvý žalovaný se bránil, že obstrukce dlužníka zahájené v srpnu 2016 byly nečekané a nepředvídané. Tvrzení prvého žalovaného potvrdil svědek [příjmení], realitní makléř, který zajistil pro žalobce prohlídku domu v březnu 2016 a byl jí též přítomen, a který potvrdil, že dlužník [jméno] [příjmení] byl osobně prohlídkám přítomen, rozuměl situaci, věděl, že jde o zájemce o koupi domu a nikdy neprojevoval odmítavý postoj v souvislosti s prodejem domu.

28. Prvý žalovaný měl povinnost předat nemovitosti do 9. 9. 2016 a s plněním této povinnosti byl v prodlení do 15. 11. 2017, čímž porušil čl. IV odst. 3 smlouvy. Předpokladem odpovědnosti za škodu způsobenou porušením smlouvy ve smyslu § 2913 o. z. je vznik škody a příčinná souvislost. Předmětem koupě je pozemkem s rodinným domem a přilehlá zahrada. Žalobci tvrdili, že nemovitosti pořídili pro účely vlastního bydlení. Prodlení s předáním znamenalo pro žalobce nutnost zajistit si bydlení jinde. Toto dočasné náhradní bydlení prokázali podnájemní smlouvou s účinky od 1. 3. 2017 Náklady žalobců vynaložené na náhradní bydlení z důvodu nemožnosti užívat vlastní nemovitost považuje soud za skutečnou škodu žalobců. Soud porovnal předmět podnájmu, tak jak vyplývá z podnájemní smlouvy (čtyřpokojový byt o ploše 137 m2 286 m2 v [obec] u [obec]), a předmět koupě (rodinný dům [adresa] pozemek 531m2) z hlediska typu a kvality bydlení a uzavřel, že jde o srovnatelný typ bydlení, přičemž náhradní bydlení zvolené žalobci nepřevyšuje kvalitativně bydlení v předmětu koupě. Náklady žalobců vynaložené na náhradní bydlení činí 27 000 Kč měsíčně a soud z této částky vycházel pro účely určení výše škody. Žalobci se domáhali náhrady škody za dobu od 1. 3. 2017, soud ji přiznal do 15. 11. 2017, tj. ve výši 229 500 Kč (8x 27 000Kč 500Kč). Ve zbylém rozsahu žalobu proti prvému žalovanému zamítl.

29. Soud se zabýval i liberačními důvody uvedenými v § 2913 odst. 2 o. z. a dospěl k závěru, že překážka, která by insolvenčnímu správci bránila ve včasném předání nemovitostí, nebyla tvrzena ani zjištěna. Pokud insolvenční správce namítal liberační důvody v souvislosti s obstrukcemi dlužníka, pak tyto obstrukce brání vyklizení domu, nikoli jeho předání.

30. Soud se zabýval povahou pohledávky, konkrétně tím, zda jde o„ pohledávku ze smlouvy“. Souvislost závazku prvého žalovaného se smlouvou, resp. jejím porušením, je zřejmá, soud ovšem řešil, zda tuto souvislost lze vyložit tak, že jde o pohledávku ze smlouvy. Pochybnost je dána tím, že smlouva (jako právní úkon) a způsobení škody jsou dvě různé právní skutečnosti a i § 489 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, byly vymezeny jako samostatné důvody vzniku závazků. V § 1723 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jsou též vedle sebe uvedeny jako dvě samostatné právní skutečnosti smlouva a protiprávní čin. Ostatně, ustanovení § 2913 o. z. upravující smluvní odpovědnost je v občanském zákoníku systematicky zařazeno v hlavě III„ Závazky z deliktů“. Soud nakonec nevykládal § 168 odst. 2 písm. f) IZ z hlediska právních skutečností, ale z hlediska úzké skutkové souvislosti pohledávky a smlouvy, a za pohledávku ze smlouvy ve smyslu § 168 odst. 2 písm. f) IZ považoval i pohledávku z porušení smlouvy.

31. Výše uvedený závěr o povaze pohledávky vede spolu se zjištěním, že jde o smlouvu uzavřenou insolvenčním správcem v době po rozhodnutí o úpadku k závěru, že jde o pohledávku za majetkovou podstatou ve smyslu § 168 odst. 2 písm. f) IZ, které se lze domáhat na základě speciálního ustanovení §203 IZ občanskoprávní žalobou u obecného soudu proti insolvenčnímu správci, a v případě důvodnosti žaloby bude plněno z majetkové podstaty dlužníka. Prvý žalovaný dodal, že nebylo zahájeno řízení na určení pořadí této pohledávky dle § 203a IZ.

32. Žalobci se domáhali úroku z prodlení za dobu od 12. 6. 2017 do zaplacení. S ohledem na povahu nároku soud v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. vyšel z výzvy k plnění náhrady škody. Jde o výzvu žalobců ze dne 12. 6. 2017 doručenou prvému žalovanému dne 15. 6. 2017, ve které žalobci vyzvali žalovaného k plnění náhrady škody 200 000 Kč za dobu 21. 9. 2016 do 12. 6. 2017, vycházeje ze škody 25 000 Kč měsíčně. Soud přiznal žalobci náhradu škody za dobu od 1. 3. 2017 po 27 000 Kč měsíčně. Výzva ze dne 15. 6. 2017 se tudíž vztahuje na náhradu škody za dobu od 1. 3. 2017 do 12. 6. 2017, a to nikoli v rozsahu 27 000 kč, ale jen v rozsahu 25 000 Kč měsíčně, tedy soud uzavřel, že na základě výzvy ze dne 15. 6. 2017 se prvý žalovaný dostal dne 17. 6. 2017 do prodlení s plněním náhrady škody za 3/2017 ve výši 25 000 Kč, za 4/2017 ve výši 25 000 Kč, za 5/2017 ve výši 25 000 Kč a za část června (1.6. – 12. 6.) ve výši 10 000 Kč (25 000Kč); prvý žalovaný se tedy od 17. 6. 2017 v prodlení s plněním náhrady škody ve výši 85 000 Kč. Další prokázanou výzvou k plnění je výzva ze dne 3. 4. 2016 doručená žalovanému 12. 4. 2018, ve které žalobci vyzvali žalovaného k plnění náhrady škody za dobu od 9. 9. 2016 do 3. 4. 2018 po 25 000 Kč měsíčně ve výši 470 000 Kč; soud vyšel z toho, že na základě této výzvy se prvý žalovaný dostal dne 14. 4. 2018 do prodlení s plněním náhrady škody 15 000 Kč za dobu 13. 6. – 30. 6. 2017 (tj. 25 000Kč) a náhrady škody 112 500 Kč za dobu od 1. 7. 2017 – 15. 11. 2017 (4x 25 000Kč + 12 500Kč). Poslední výzvou ze dne 2. 7. 2019 doručenou žalovanému dne 8. 7. 2019 vyzvali žalobci žalovaného k plnění náhrady škody 783 000 Kč za dobu do 7/ 2019. Jde o výzvu k plnění náhrady škody za dobu od 1. 3. 2017 do 31. 7. 2019 ve výši 783 000 Kč (29x 27 000 Kč), tedy výzva je totožná s předmětem řízení. Na základě této výzvy se žalovaný dostal do prodlení s plněním zbylé přiznané částky, tj. 17 000 Kč, což je částka představující 2 000 Kč měsíčně za dobu od 1. 3. 2017 do 15. 11. 2017, která nebyla žádána předchozími výzvami. Úrok z prodlení byl přiznán v souladu s § 1970 o. z.; výše úroku z prodlení je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

33. Soud zamítl žalobu proti druhému žalovanému, neboť s ohledem na výše uvedená zjištění o povaze porušené povinnosti a okolnostem tohoto porušení soud nedovodil odpovědnost insolvenčního správce dle § 37 IZ za porušení povinnosti uložené zákonem nebo rozhodnutím soudu při výkonu své funkce, popř. tím, že při jejím výkonu nepostupoval s odbornou péčí. Žalobci v článku V. žaloby dovozovali odpovědnost druhého žalovaného i za porušení smlouvy. Smlouvu však uzavřel prvý žalovaný, tj. insolvenční správce (jako představitel majetkové podstaty), což je také v záhlaví smlouvy výslovně vyjádřeno. Druhý žalovaný smlouvu neuzavřel, a tudíž jí ani nemohl porušit.

34. Námitka promlčení vznesená žalovanými není důvodná. Žalovaní vycházeli ze speciálního ustanovení § 37 odst. 4 IZ, které však na daný případ nedopadá. Nárok uplatněný žalobci se promlčuje v obecné tříleté promlčecí lhůtě, která však před podáním žaloby neuplynula (§629, §620, §636 o. z.).

35. Důkazy účastníky navržené a soudem neprovedené či provedené ale soudem nehodnocené považuje soud za nerozhodné.

36. Soud nestanovil pariční lhůtu, neboť tu určuje insolvenční soud (§203 odst. 5 IZ).

37. Výroky IV. se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Prvý žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, má proto právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení. Úspěch představuje 70,5% a neúspěch 29,5%; prvý žalovaný má tedy právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 41% nákladů. Ty představuje paušální náhrada účastníka nezastoupeného advokátem určená dle § 151 odst. 3 o. s. ř., § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., za 6 úkonů po 300 Kč (vyjádření k žalobě, podání ze dne 19. 5. 2020, účast u jednání dne 11. 9. 2020 ve spojení s podáním ze dne 9. 10. 2020, účast u jednání 22. 10. 2020, účast u jednání 8. 12. 2020, účast u vyhlášení rozsudku 18. 12. 2020), to je celkem 1 800 Kč. Prvý žalovaný má právo na náhradu v rozsahu 41%, tj. náhradu 738 Kč.

38. Výrok V. se opírá o § 142 odst. 1 o. s. ř. druhý žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, má proto právo na plnou náhradu nákladů řízení. Ty představuje paušální náhrada účastníka nezastoupeného advokátem určená dle § 151 odst. 3 o. s. ř., § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., za 6 úkonů po 300 Kč (vyjádření k žalobě, podání ze dne 19. 5. 2020, účast u jednání dne 11. 9. 2020 ve spojení s podáním ze dne 9. 10. 2020, účast u jednání 22. 10. 2020, účast u jednání 8. 12. 2020, účast u vyhlášení rozsudku 18. 12. 2020), to je celkem 1 800 Kč.