4 C 249/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Písaříkovou, Ph.D., ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně c) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce d) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce e) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce f) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně g) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně h) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce všichni zastoupeni advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 19 625 646,23 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci [celé jméno žalobce] částku 228 582 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 228 582 Kč od 19. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [celé jméno žalobkyně] částku 152 394 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 152 395 Kč od 19. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci [celé jméno žalobce] [celé jméno žalobce] částku 137 028 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 137 028 Kč od 19. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci [celé jméno žalobce] částku 155 310 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 155 310 Kč od 19. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [celé jméno žalobkyně] [příjmení] částku 800 039,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 800 039,40 Kč od 19. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [celé jméno žalobkyně] částku 1 149 589 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 149 589 Kč od 19. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [celé jméno žalobkyně] částku 800 039,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 800 039,30 Kč od 19. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VIII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [celé jméno žalobkyně] [příjmení] částku 800 040 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 800 040 Kč od 19. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IX. Co do zbylé části se žaloba zamítá.

X. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne 28.12.2020 se žalobci domáhali po žalovaném zaplacení shora uvedené částky (celkem 19 625 646,23 Kč s příslušenstvím) s tím, že jsou oprávněnými osobami podle ust. § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o půdě. Jako oprávněným osobám jim náleží náhrada dle ust. § 11, 11a a § 16 zákona o půdě. Restituční nárok jim plyne z rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 25.4.2016 č.j. PÚ 1748/92/7. Restituční nárok žalobců je žalovaným nesprávně oceněn, když pozemky mají být oceněny jako pozemky stavební (byly v době odnětí součástí intravilánu, byly vyvlastněny za účelem výstavby komunikacemi). Žalobci se touto žalobou domáhají spravedlivého odškodnění za odňaté pozemky, které vyčíslují ve výši žalobce 1 = 1 154 449,78 Kč, žalobce 2 = 769 633,19 Kč, žalobce 3 = 769 633,19 Kč, žalobce 4 = 769 633,19 Kč, žalobce 5 = 4 040 574,22 Kč, žalobce 6 = 4 040 574,22 Kč, žalobce 7 = 4 040 574,22 Kč a žalobce 8 = 4 040 574,22 Kč.

2. Žalovaný se vyjádřil tak, že může postupovat pouze podle zákona č. 229/ 1991 Sb, o půdě, a nároky žalobců může ocenit pouze způsobem podle ust. § 28a tohoto zákona, a to jako pozemky zemědělské (nikoliv stavební) a pro případ výplaty finanční náhrady lze poskytnout pouze 6tinásobek v návaznosti na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu ČR. Rovněž má za to, že pokud by soud dospěl k závěru, že ke dni 5.11.1949 byly uvedené pozemky stavebními, není dána působnost zákona č. 221/1991 Sb., o půdě.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav (důkazy, z nichž předmětná skutečnost vyplynula, jsou uvedeny dále v textu kurzívou):

4. Žalobci dle rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 25.4.2016, č. j. PU 1748/92/7 na čl. 38-45 nejsou vlastníky pozemků (původní) [anonymizováno] [číslo] [anonymizována tři slova] [výměra], [anonymizováno] [číslo] [anonymizována tři slova] [výměra], [anonymizováno] [číslo] [anonymizována tři slova] [výměra], [anonymizováno] [číslo] [anonymizována tři slova] [výměra] [anonymizováno] [číslo] [anonymizována tři slova] [výměra] v katastrálním území [část obce] a části pozemku [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [výměra], část pozemku [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [výměra] a část pozemku [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [výměra] v [katastrální uzemí]; a to [celé jméno žalobce 1] k ideální 1/45, [celé jméno žalobkyně 2] k ideální 2/135, [celé jméno žalobce 3] k ideální 2/135, [celé jméno žalobce 4] k ideální 2/135, [celé jméno žalobkyně 5 ] k ideální 7/90, [celé jméno žalobkyně 6] k ideální 7/90, [celé jméno žalobkyně 7] k ideální 7/90 a [celé jméno žalobkyně 8] k ideální [číslo]. Pozemky přešly na čsl.stát na základě výměru vydaného ÚNV Prahy dle zákona č. 46/48 Sb. o nové pozemkové reformě ze dne 5.11.1949. Pozemky byly po přechodu na stát zastavěny (silniční přivaděč do hlavního města z dálnice D8 v ulici [ulice]; další část je součástí obytné, sídlištní plochy, na dalších bytové domy a komplexní hotel DUO, ve zbytku sídlištní zeleň, obslužní plochy mezi domy, asfaltové chodníky a zpevněné plochy). K zástavbě došlo před rokem 1991.

5. Ze sdělení Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy ze dne 31. 5. 2018 na čl. 74 včetně příloh uvedených na čl. 50-51 soud zjistil, že pozemky původní [anonymizováno 10 slov], [číslo], [číslo], [číslo] [anonymizováno] [číslo] v k.ú. [katatrální území] byly ke dni 5.11.1949 podle návrhů přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro části území Prahy - VIII. z r. 1933 určeny k zástavbě a k částečnému zastavení komunikacemi; k pozemku [anonymizována dvě slova] nebyla dohledána žádná dokumentace, která by umožnila určení jeho charakteru.

6. Ze žádosti o přecenění výše restitučního nároku za nevydané pozemky ze dne 23. 7. 2018 na čl. 72 má soud prokázané, že žalobci požádali žalovaného o správné ocenění odňatých pozemků jako pozemků tzv. stavebních.

7. Soud provedl důkaz výpisy nároků vybraných oprávněných osob na čl. 170 - 191, ze kterých zjistil, že žalovaný u žalobce [celé jméno žalobce 1] eviduje restituční nárok z rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 25.4.2016 č.j. PÚ 1748/92/7 ve výši 35 871,13 Kčs, na který bylo plněno převodem náhradních pozemků co do částky 35 871 Kč smlouvami č. 5PR 19/65 a 12PR 20/33; u žalobkyně [celé jméno žalobkyně 2] eviduje restituční nárok z rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 25.4.2016 č.j. PÚ 1748/92/7 ve výši 23 914,09 Kčs, na který bylo plněno převodem náhradních pozemků co do částky 23 913,01 Kč smlouvami č. 1PR 20/33 a 2PR 20/02; u žalobce [celé jméno žalobce 3] eviduje restituční nárok z rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 25.4.2016 č.j. PÚ 1748/92/7 ve výši 26 960,51 Kčs, na který bylo plněno převodem náhradních pozemků co do částky 26 747 Kč smlouvou 3PR 20/04; u žalobce [celé jméno žalobce 4] eviduje restituční nárok z rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 25.4.2016 č.j. PÚ 1748/92/7 ve výši 23 914,09 Kčs, na který bylo plněno převodem náhradních pozemků co do částky 23 427 Kč smlouvami 6PR 20/40; u žalobkyně [celé jméno žalobkyně 5] [příjmení] eviduje restituční nárok z rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 25.4.2016 č.j. PÚ 1748/92/7 ve výši 125 548,95 Kčs, na který bylo plněno převodem náhradních pozemků co do částky 125 548,10 Kč smlouvami 1PR 20/33, 1PR 20/21, 2PR 20/78 a 6PR 20/19; u žalobkyně [celé jméno žalobkyně 6] eviduje restituční nárok z rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 25.4.2016 č.j. PÚ 1748/92/7 ve výši 125 548,95 Kčs, na který bylo plněno převodem náhradních pozemků co do částky 67 298,90 Kč smlouvami 6PR 19/45, 3PR 19/65, 1PR 20/33, 4PR 20/04 a 27PR 19/40; u žalobkyně [celé jméno žalobkyně 7] eviduje restituční nárok z rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 25.4.2016 č.j. PÚ 1748/92/7 ve výši 125 548,95 Kčs, na který bylo plněno převodem náhradních pozemků co do částky 125 548,10 Kč smlouvami 5PR 19/32, 1PR 19/06, 31PR 19/05, 1PR 20/33 a 13PR 20/33; u žalobkyně [celé jméno žalobkyně 8] [příjmení] eviduje restituční nárok z rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 25.4.2016 č.j. PÚ 1748/92/7 ve výši 125 548,95 Kčs, na který bylo plněno převodem náhradních pozemků co do částky 125 548,10 Kč smlouvami 1PR 20/33, 3PR 20/41, 4PR 20/41 a 7PR 20/31.

8. Soud provedl důkazy znaleckým posudkem [titul] [jméno] [příjmení] č. 10487-142 (6) – 2019 na čl. 192-196, který oceňuje odňaté pozemky podle stavu ke dni odnětí (5.11.1949) a vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhl. 316/1990 Sb. a zjistil následující: -) Pozemek (původní) [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno], o výměře [výměra] [titul] [jméno] [příjmení] jej ocenil podle § 14 odst. 1 vyhl. částkou 250 Kčs/m2 se srážkami 22%. -) Pozemek (původní) [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] o výměře [výměra] v katastrálním území [část obce] znalec [titul] [jméno] [příjmení] jej ocenil podle § 14 odst 1 vyhl. částkou 250 Kč/m2 se srážkou 22%. -) Pozemek (původní) [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] o výměře [výměra] v katastrálním území [část obce] znalec [titul] [jméno] [příjmení] jej ocenil podle § 14 odst 1 vyhl. částkou 250 Kč/m2 se srážkou 22%. -) Pozemek (původní) [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] o výměře [výměra] v katastrálním území [část obce] znalec [titul] [jméno] [příjmení] jej ocenil podle § 14 odst. 1 vyhl. částkou 250 Kč/m2 se srážkou 22%. -) Pozemek (původní) [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] o výměře [výměra] v katastrálním území [část obce] znalec [titul] [jméno] [příjmení] jej ocenil podle § 14 odst. 1 vyhl. částkou 250 Kč/m2 se srážkou 10%. -) Část pozemku (původní) [anonymizována tři slova] o výměře [výměra] v [katastrální uzemí], [titul] [jméno] [příjmení] jej ocenil podle § 14 odst. 1 vyhl. částkou 250 Kč/m2 se srážkou 22%. -) Část pozemku (původní) [anonymizována tři slova] o výměře [výměra] v [katastrální uzemí], [titul] [jméno] [příjmení] jej ocenil podle § 14 odst. 1 vyhl. částkou 250 Kč/m2 se srážkou 22%. -) Část pozemku (původní) [anonymizována dvě slova] o výměře [výměra] v [katastrální uzemí]; znalec [titul] [jméno] [příjmení] jej ocenil podle § 14 odst. 1 vyhl. částkou 250 Kč/m2 se srážkou 22%.

9. Z tohoto znaleckého posudku má soud za prokázané, že restituční nárok žalobce [celé jméno žalobce 1] činil 73 968 Kčs namísto 35 871,13 Kčs; restituční nárok žalobkyně [celé jméno žalobkyně 2] činil 49 312 Kčs namísto 23 914,09 Kčs, restituční nárok žalobce [celé jméno žalobce 3] činil 49 312 Kčs namísto 26 960,51 Kčs, restituční nárok žalobce [celé jméno žalobce 4] činil 49 312 Kčs namísto 23 914,09 Kčs, restituční nárok žalobkyně [celé jméno žalobkyně 5] [příjmení] činil 258 888 Kčs namísto 125 548,95 Kčs, restituční nárok žalobkyně [celé jméno žalobkyně 6] činil 258 888 Kčs namísto 125 548,95 Kčs, restituční nárok žalobkyně [celé jméno žalobkyně 7] činil 258 888 Kčs namísto 125 548,95 Kčs, restituční nárok žalobkyně [celé jméno žalobkyně 8] [příjmení] činil 258 888 Kčs namísto 125 548,95 Kčs. Již z hodnot zde uvedených je zcela jednoznačně prokázáno, že žalovaný eviduje restituční nároky žalobců 2,3,4 v chybných hodnotách, když jejich podíly jsou stejné, dochází žalovaný naprosto k odlišným částkám (23 914,09 Kčs, 26 960,51 Kčs a 23 914,09 Kčs).

10. Z výměru Ústředního národního výboru hl.m. Prahy zn. 6243 VIII/98-49 ze dne 5.11.1949 soud zjistil, že tento dle ust. § 10 odst. 1 zákona č. 46/48 Sb. rozhodl o vykoupení výše uvedených pozemků, s tím, že o náhradě za vykoupenou půdu bude rozhodnuto dodatečně. Vlastníky předmětných nemovitostí byli v té době [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] (USA), [titul] [jméno] [příjmení] (Velká Británie), [jméno] [jméno] [příjmení] (Švédsko), [jméno] [příjmení] (Britská armáda na Rýnu).

11. Z dopisu Ministerstva zemědělství z 7.6.1950 adresovaného [titul] [jméno] [příjmení], advokátu [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tito se odvolali proti výměru Ústředního národního výboru hl.m. Prahy ze dne 5.11.1949 ve věci (nuceného) výkupu jejich nemovitostí a bylo rozhodnuto tak, že těmto 3 osobám byly ponechány nemovitosti v pozemkové knize kat. ú. [část obce] č.kat. [číslo] ([anonymizováno], [číslo] ([anonymizováno]), [číslo] ([anonymizováno]), [číslo] ([anonymizována čtyři slova]), [číslo] a [číslo] ([anonymizováno]).

12. Z [anonymizováno] Ministerstva zemědělství ze dne 30.1.1953 adresovaného Ústřednímu národnímu výboru hl.m. [obec] soud zjistil, že toto přidělilo výše uvedené pozemky (část) do vlastnictví ÚNV hl.m. [obec].

13. Z dopisu Ústředního národního výboru hl.m. Prahy adresovaného Zemědělskému podniku hl.m. Prahy ze dne 4.2.1953 soud zjistil, že tento mu přidělil výše uvedené pozemky podle ust. § 16 zákona č. 46/48 Sb. do tzv. operativní správy.

14. Z dopisu Spořitelny a záložny v Praze ze dne 11.3.1954 adresovaného Ústřednímu národnímu výboru hl. m. Prahy – referátu zemědělského, soud zjistil, že se tento dotazoval, zdali výše uvedené pozemky byly vykoupeny státem podle zákona č. 46/48 Sb. či některé jsou v nuceném pachtu dle zákona č. 55/47 Sb., když na nich vázne zástavní právo váznoucí na zemědělském majetku.

15. Z dopisu Státního statku hlavního města Prahy n.p ze dne 18.4.1967 soud zjistil, že tento požádala Ústav geodézie a kartografie, aby pozemky původní [anonymizována čtyři slova] převedl do nové evidence v [katastrální uzemí].

16. Žalobci dne 18.9.2018 požádali žalovaného o vyplacení finanční náhrady za nevypořádaný restituční nárok (Žádost oprávněné osoby o poskytnutí peněžité náhrady ze dne 18. 9. 2018 na čl. 104-136), žádost byla týž den doručena žalovanému.

17. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný tento závěr o skutkovém stavu: žalobci jsou oprávněnými osobami podle ust. § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o půdě. Jako oprávněné osobě jim náleží náhrada dle ust. § 11, 11a a § 16 zákona o půdě. Restituční nárok (dle rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 25.4.2016, č. j. PU 1748/92/7) žalobce [celé jméno žalobce 1] činil 73 968 Kčs namísto 35 871,13 Kčs; restituční nárok žalobkyně [celé jméno žalobkyně 2] činil 49 312 Kčs namísto 23 914,09 Kčs, restituční nárok žalobce [celé jméno žalobce 3] činil 49 312 Kčs namísto 26 960,51 Kčs, restituční nárok žalobce [celé jméno žalobce 4] činil 49 312 Kčs namísto 23 914,09 Kčs, restituční nárok žalobkyně [celé jméno žalobkyně 5] [příjmení] činil 258 888 Kčs namísto 125 548,95 Kčs, restituční nárok žalobkyně [celé jméno žalobkyně 6] činil 258 888 Kčs namísto 125 548,95 Kčs, restituční nárok žalobkyně [celé jméno žalobkyně 7] činil 258 888 Kčs namísto 125 548,95 Kčs, restituční nárok žalobkyně [celé jméno žalobkyně 8] [příjmení] činil 258 888 Kčs namísto 125 548,95 Kčs. Na tyto restituční nároky bylo plněno v mezidobí náhradními pozemky následovně: Jméno restituenta; Soudem zjištěná výše restitučního nároku; Plněno formou náhradního pozemku; Nevypořádaný zbytek restitučního nároku [celé jméno žalobce 1]; 73 968 Kčs; 35 871 Kč; 38 097 Kčs [celé jméno žalobkyně 2]; 49 312 Kčs; 23 913 Kčs; 25 399 Kčs [celé jméno žalobce 3]; 49 312 Kčs; 26 474 Kčs; 22 565 Kčs [celé jméno žalobce 4]; 49 312 Kčs; 23 427 Kč; 25 885 Kčs [celé jméno žalobkyně 5]; 258 888 Kčs; 125 548,10 Kč; 133 399,90 Kčs [celé jméno žalobkyně 6]; 258 888 Kčs; 62 289,90 Kčs; 191 589,10 Kčs [celé jméno žalobkyně 7]; 258 888 Kčs; 125 548,10 Kč; 133 399,90 Kčs [celé jméno žalobce 8]; 258 888 Kčs; 125 548,10 Kč; 133 399,90 Kčs 18. Po výše uvedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle ust. § 132 o.s.ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Skutková zjištění opřel soud o shora provedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti soud neměl pochybností. Soud neprováděl všechny navržené důkazy ve věci, když spor se vedl o výši restitučního nároku, ohodnocení odňatých pozemků, od toho odvislé finanční náhrady a o skutečnost, zdali se ve věci uplatní zákon č. 229/1991 Sb. o půdě.

19. Podle ust. § 4 odst. 1 zákona o půdě platí, že oprávněnou osobou je státní občan České a Slovenské Federativní Republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 způsobem uvedeným v § 6 odst.

1. Tento stanoví, že oprávněným osobám budou vydány nemovitosti, které přešly na stát nebo na jinou právnickou osobu v důsledku b) odnětí bez náhrady postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy, nebo podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě, jak se tomu stalo v souzené věci (výměr Ústředního národního výboru hl.m. Prahy zn. 6243 VIII/98-49 ze dne 5.11.1949). Není přitom rozhodné, zdali uvedené pozemky se pro potřeby restitučních předpisů oceňují jako stavební či jako zemědělské – toto má význam pouze pro zjištěnou výši restitučního nároku.

20. Podle ustanovení § 16 odst. 1 písm. a) zákona o půdě platí, že za pozemky, které se podle tohoto zákona nevydávají a za které nelze poskytnout jiný pozemek, náleží peněžitá náhrada ve výši ceny odňatého pozemku stanovené podle § 28a, pokud tento zákon nestanoví jinak (§ 14 odst. 8). Náhradu poskytne pozemkový úřad do tří let po převzetí písemné výzvy oprávněné osobě nebo jejímu dědici. Ustanovení § 28a zákona o půdě pak stanoví, že náhrady poskytují se v cenách platných ke dni 24. června 1991, a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., a u věcí movitých v zůstatkových účetních cenách, u věcí movitých s nulovou zůstatkovou cenou ve výši 10 % pořizovací ceny.

21. Ústavní soud ČR v nálezu ve věci Pl.ÚS 21/19 uvedl, že ústavně souladným je jen takový výklad § 16 odst. 1 a § 28a zákona o půdě, jímž je upřednostněn jasný a nepochybný účel zákona nad jeho doslovným zněním. Skutečnost, že znění napadeného ustanovení je jednoznačné, avšak vedoucí k absurdním důsledkům, neústavnost nezpůsobuje. V souladu se svou konstantní judikaturou proto Ústavní soud napadené ustanovení nezrušil, nýbrž upřednostnil jeho ústavně souladný výklad zcela podle smyslu a účelu zákona – zmírnění alespoň některých majetkových křivd oprávněných osob. Odkázal na své předešlé rozhodnutí II.ÚS 4139/16, ve kterém uvedl, že stanovení § 16 odst. 1 a § 28a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o půdě“) mají zajistit, aby oprávněná osoba v případě, že není možné uspokojit její nárok vydáním věci, případně vydáním jiné věci, obdržela přiměřenou finanční náhradu. Tato finanční náhrada nemusí být nezbytně ekvivalentem aktuální tržní ceny předmětné nemovitosti, má však umožnit, aby jejím poskytnutím došlo k odstranění či zmírnění křivd způsobených komunistickým režimem srovnatelným způsobem, jako by tomu bylo při vydání věci. Konkrétní způsob, jakým má být za tímto účelem určena výše finanční náhrady, stanovil zákonodárce v § 28a zákona o půdě. Za situace, kdy se rozdíl mezi cenou platnou k 24. červnu 1991 a aktuální tržní cenou postupem času zvětšil natolik, že poskytnutí náhrady ve výši první z nich dnes již pro oprávněnou osobu nemá jiný než symbolický význam, ale nelze dále trvat na doslovném výkladu tohoto ustanovení. Ustanovení § 28a zákona o půdě je třeba vykládat tak, že stanoví základ finanční náhrady, která může být v závislosti na konkrétních okolnostech zvýšena. Poskytnuta totiž musí být v takové výši, aby byla s ohledem na účel restitučních zákonů přiměřená a rozumná.

22. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 28 Cdo 3772/2018-161 ze dne 16.2.2021 rozhodl Nejvyšší soud tak, že za přiměřenou a rozumnou finanční náhradu podle § 16 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. lze v současné době pokládat peněžité plnění ve výši šestinásobku cen odňatých nemovitostí stanovených v souladu s vyhláškou č. 182/1988 Sb. (ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb.). Toto navýšení základní hodnoty náhrad vyplývajících z § 28a zákona č. 229/1991 Sb. a vyhlášky č. 182/1988 Sb. je namístě provést ve všech případech, v nichž jsou aktuálně splněny předpoklady poskytnutí peněžité náhrady ve smyslu § 16 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., tedy zejména existence dosud neuspokojeného restitučního nároku. Tato náhrada má být navyšována či naopak snižována toliko ve výjimečných případech (str. 5). Tímto je tedy koeficient navýšení pevně dán.

23. Co se týče ocenění odňatých nemovitostí, pak soud vycházel z rozsudku Nejvyššího soudu ČR, když tento judikoval ve věcech 28 Co 1227/2015, 28 Cdo 2009/2019, 28 Cdo 4148/2019, že nalézací soud má mít flexibilnější přístup k posuzování původní povahy odebraných pozemků a neulpívat rigidně jen na vydání předchozího územního rozhodnutí jako podmínce, proto aby soud uznal odebrané pozemky jako stavební. V souzeném případě není sporu o tom, že odebrané pozemky byly vyvlastněny za účelem výstavby sídliště, obytné výstavby a přivaděče na dálnici D8. Nalézací soud rovněž v této věci zdůrazňuje zásadu opakující se ve všech judikátech Nejvyššího soudu ČR, a to je postup in favorem restitutionis.

24. Podle ust. § 14 vyhl. č. 182/1988 Sb., se cena za 1 m2 nebo jeho části určeného pro stavbu nebo ke zřízení zahrady a nebo pozemku vedeného v evidenci nemovitostí jako zastavěná plocha a nádvoří, zahrada, nejde-li o pozemek oceňovaný podle odstavce 2, ocení částkou 250 Kčs v hlavním městě Praze, s tím, že cena se upraví podle přílohy č. 7.

25. S ohledem na sjednocující rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 28 Cdo 3772/2018-161 ze dne 16.2.2021 nalézací soud rozhodl tak, že přiznal žalobcům jako oprávněným osobám šestinásobek jejich nevypořádaného restitučního nároku (výroky I až VIII), tj. 1 170 Kč/m2 za pozemky v hl. m. Praze. Soud nadto dodává, že aktuální cena pozemku (stavební) poblíž ulice [ulice] činí podle realitního serveru [webová adresa] 19 841 Kč/m2. Ocenění odňatých pozemků jako pozemků zemědělských sazbou 3,90 Kč/m2 by vedlo k tomu, že by soud tímto rozhodnutím přiznával žalobci nárok na 23,50 Kč/m2 v Praze, což by optikou soudu vedlo ke stejným křivdám, jakých se v době nesvobody dopouštěl totalitní režim na vlastnících pozemků. Ve zbylém rozsahu byl restituční nárok vypořádán formou převodů náhradních pozemků.

26. Nárok žalobce je splatný ve tříleté lhůtě (§ 16 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o půdě) ode dne doručení výzvy, tedy 18.9.2021 O úroku z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

27. Ve výroku IX. soud pak musel žalobu žalobců nad rámec tzv. šestinásobku zamítnout, když takto přiznaná náhrada by byla excesivní nad sjednocující rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 28 Cdo 3772/2018-161 ze dne 16.2.2021.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému účastníku právo na náhradu nákladů řízení.