4 C 299/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní Mgr. Veronikou Čechovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 10 174,85 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 174,85 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 174,85 Kč od 12. 12. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 3 na soudním poplatku částku 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 10 174,85 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný byl naposledy v období od 7. 12. 2019 do 6. 1. 2020 zaměstnán u společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, . Žalovaný čerpal v období od 10. 5. 2021 do 13. 5. 2021 na území Bulharské republiky zdravotní služby za použití formálně platného průkazu zdravotního pojištění na účet žalobkyně, ačkoliv již nebyl účasten systému veřejného zdravotního pojištění v České republice, a v rozhodném období tak zneužil průkaz zdravotního pojištění, kterým disponoval z předchozího průběhu pojištění a který v rozporu s § 12 písm. j) bodu 1. a § 3 odst. 2 písm. c) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, po skončení pojištění nevrátil. Žalovaný čerpal ve zdravotnickém zařízení na území Bulharské republiky zdravotní služby v celkové výši 10 174,85 Kč. Zdravotní služby žalobkyně uhradila prostřednictvím , právnická osoba, , čímž jí vznikla škoda. Žalovaný celkový dluh ve výši 10 174,85 Kč neuhradil, ač byl žalobkyní k zaplacení upomínán. Vedle žalované částky požadovala žalobkyně zákonné úroky z prodlení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. V daném případě jde o tzv. věc s cizím prvkem, neboť žalovaný má bydliště na území Bulharské republiky. Z toho důvodu bylo třeba nejprve zkoumat, je-li dána pravomoc justičních orgánů České republiky a jakým právním řádem se právní vztah účastníků řídí. V projednávané věci se jedná o mimosmluvní závazkový vztah. Pravomoc a příslušnost zdejšího soudu k projednání věci je dána dle čl. 7 odst. 2 nařízení č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), dle něhož osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodné události. Při určení rozhodného práva je třeba vycházet z čl. 10 odst. 1 nařízení č. 864/2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), dle kterého se právní vztah řídí právem země, kde škoda vznikla, v daném případě tedy českým právem.

4. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř., žalovanému do vlastních rukou prostřednictvím dožádaného orgánu na adresu v Bulharsku, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, žalobkyně vyslovila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlas.

5. Z listinných důkazů nacházejících se ve spise učinil soud tato skutková zjištění:

6. Z výpisu z informačního systému , Anonymizováno, – průběh pojištění a výpisu z informačního systému , Anonymizováno, – přehled zaměstnání soud zjistil, že žalovaný byl u žalobkyně pojištěn naposledy v období od 7. 12. 2019 do 6. 1. 2020.

7. Z dokumentu Individuální výkazy-přehled ze dne 16. 1. 2025 a Individuální výkazy-podrobný přehled ze dne 16. 1. 2025 soud zjistil, že žalovaný čerpal zdravotní služby v Bulharsku v období od 10. 5. 2023 do 13. 5. 2021 v hodnotě 10 174,85 Kč. Totéž prokazuje i formulář S080 ze dne 16. 1. 2025, ze kterého vyplývá, že žalovaný využíval zdravotní služby na území Bulharské republiky v období od 10. 5. 2021 do 13. 5. 2021, a z něhož rovněž vyplývá, že pohledávka byla zaznamenána v účetnictví bulharského zdravotnického zařízení dne 28. 4. 2022.

8. Z kopie evropského průkazu pojištěnce soud zjistil, že žalovaný při čerpání zdravotních služeb na území Slovenské republiky v období od 10. 5. 2021 do 13. 5. 2021 předložil evropský průkaz pojištěnce vydaný žalobkyní, s platností do 31. 7. 2021.

9. Z žádosti o doby – druh pojistného rizika: Nemoc, mateřství nebo otcovství ze dne 31. 7. 2023 (formulář S040) a odpovědi na žádost o potvrzení dob – druh pojistného rizika: Nemoc, mateřství nebo otcovství ze dne 2. 8. 2023 (formulář S041) soud zjistil, že na žádost o sdělení dob pojištění žalovaného dotázaná zahraniční instituce sdělila, že žalovaný získal doby pojištění, a to od 1. 1. 2022 do 30. 9. 2022.

10. Z vyúčtování nákladů za poskytnuté věcné dávky ze dne 30. 8. 2023 (formulář N080E) soud zjistil, že , právnická osoba, vyzvala žalobkyni k úhradě částky 95 618,92 Kč za zdravotní služby čerpané 6 údajnými pojištěnci žalobkyně v Bulharsku.

11. Z dokumentu historie pohledávky soud zjistil, že , právnická osoba, eviduje pohledávku bulharského zdravotnického zařízení od 3. 6. 2022.

12. Z potvrzení o provedení platby ze dne 2. 10. 2023 soud zjistil, že žalobkyně uhradila částku 95 618,92 Kč za náklady za poskytnuté věcné dávky (zdravotní služby).

13. Z I. výzvy k úhradě nákladů za neoprávněně čerpané zdravotní služby ze dne 13. 11. 2023 včetně doručenky a II. výzvy k úhradě nákladů za neoprávněně čerpané zdravotní služby ze dne 25. 1. 2024 včetně doručenky soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní opakovaně vyzýván k úhradě částky 10 174,85 Kč, a to pokaždé ve lhůtě do 8 dnů od doručení výzvy. Součástí výzev byla i faktura č. , hodnota, znějící na žalovanou částku, splatná dne 11. 12. 2023. Z žádosti o oznámení ze dne 18. 6. 2025 (formulář R015) soud zjistil, že žalobkyně požádala příslušné orgány v domovském státě žalovaného o doručení výzev žalovanému.

14. Na základě provedeného dokazování tak soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný byl na území České republiky účasten zdravotního pojištění do 6. 1. 2020. V období od 10. 5. 2021 do 13. 5. 2021 mu byla poskytnuta zdravotní péče na území Bulharské republiky, a to na základě předložení formálně platného Evropského průkazu zdravotního pojištění, nicméně v daném období již účasten zdravotního pojištění v České republice nebyl. Na základě výzvy , právnická osoba, uhradila žalobkyně za péči čerpanou žalovaným na území Bulharské republiky celkem částku 10 174,85 Kč. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému náklady za neoprávněně čerpanou zdravotní péči fakturou č. , hodnota, na částku 10 174,85 Kč, která byla žalovanému opakovaně zaslána společně s výzvami k úhradě dluhu. Žalovaný ničeho neuhradil.

15. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

16. Dle § 3 odst. 1 písm. d) bod 1. zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění (dále jen „zákon č. 48/1997 Sb.“), vzniká zdravotní pojištění osobě bez trvalého pobytu na území České republiky dnem nástupu do zaměstnání.

17. Dle § 3 odst. 2 písm. c) bod 1. zákona č. 48/1997 Sb. zdravotní pojištění zaniká osobě bez trvalého pobytu na území České republiky dnem ukončení zaměstnání.

18. Dle § 12 písm. j) bodu 1. zákona č. 48/1997 Sb. je pojištěnec povinen vrátit do osmi dnů příslušné zdravotní pojišťovně průkaz pojištěnce při zániku zdravotního pojištění podle § 3 odst. 2 písm. b) a c).

19. Dle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

20. Dle článku 2 rozhodnutí Správní komise pro koordinaci systémů sociálního zabezpečení rozhodnutí č. S9 ze dne 20. 6. 2013, o postupech poskytování náhrad za účelem provádění článků 35 a 41 nařízení (ES) č. 883/2004, žádosti o úhradu dávek, které byly poskytnuty na základě evropského průkazu zdravotního pojištění, dokumentu nahrazujícího evropský průkaz zdravotního pojištění nebo jakéhokoli jiného dokumentu prokazujícího nárok, mohou být zamítnuty a pohledávka může být vrácena věřitelské instituci, např. pokud není úplná a/nebo je nesprávně vyplněná, se týká dávek, které nebyly poskytnuty v době platnosti evropského průkazu zdravotního pojištění nebo dokumentu, jejž příjemce použil k prokázání nároku (odst. 1). Žádost o úhradu nelze zamítnout z důvodu, že příslušná osoba již není pojištěna u instituce, která evropský průkaz zdravotního pojištění či dokument prokazující nárok vydala, pokud byly dávky příjemci poskytnuty v době platnosti použitého dokumentu (odst. 2).

21. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Na základě shora uvedeného, po zhodnocení všech uvedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti (bez pochybností o jejich pravosti a pravdivosti), dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém a právním stavu věci. Žalovaný byl účasten na veřejném zdravotním pojištění v České republice z důvodu svého zaměstnání do 6. 1. 2020, kdy skončil jeho zaměstnanecký poměr. K tomuto datu jeho zdravotní pojištění zaniklo v souladu s § 3 odst. 2 písm. c) bod 1. zákona č. 48/1997 Sb. Žalovaný měl ve lhůtě stanovené § 12 odst. 1 písm. j) zákona č. 48/1997 Sb. vrátit žalobkyni průkaz pojištěnce. Žalovaný však tuto svou povinnost porušil a průkaz nevrátil. Žalovaný neoprávněně předložil průkaz pojištěnce zdravotnickému zařízení v Bulharsku za účelem čerpání bezplatné zdravotní péče. V době, kdy byla žalovanému zdravotní péče poskytována, tedy od 10. 5. 2021 do 13. 5. 2021, nebyl zdravotně pojištěn ani na území Bulharské republiky. Tím, že žalovaný předložil průkaz zdravotního pojištění vydaný v cizím státě, nebyla jeho účast na zdravotním pojištění zdravotnickým zařízením automaticky ověřována. Pohledávka byla v účetnictví zahraniční instituce zaznamenána dne 28. 4. 2022, u , právnická osoba, byla uplatněna dne 3. 6. 2022. Za této situace byla žalobkyně povinna náklady vynaložené bulharským zdravotnickým zařízením na zdravotní služby poskytnuté žalovanému uhradit v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) 883/2004 a ve smyslu prováděcího nařízení č. 987/2009. Uhrazením nákladů tak žalobkyni vznikla škoda ve výši žalované částky. Bylo na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokázal, že dlužnou částku uhradil, to však neučinil, a soud proto žalobě jako důvodné vyhověl. Nezaplacením dlužné částky do data splatnosti stanoveného na faktuře (tj. 11. 12. 2023) se žalovaný zároveň dostal do prodlení s placením žalovaného závazku a žalobkyni tak vůči němu vznikl nárok dle ust. § 1970 o. z. požadovat vedle zaplacení dlužné částky také úroky z prodlení, a to ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Na základě shora uvedeného tedy soud žalobě vyhověl včetně nároku na úroky z prodlení dle § 1970 o. z., a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po splatnosti dlužné částky.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (výzva k plnění, žaloba), neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.

24. Výrokem III. tohoto rozsudku soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč. Žalobkyně dosud zaplatila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 800 Kč (položka 2 bod 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků). Dle položky 2 bodu 2. Sazebníku soudních poplatků pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Soudní poplatek za žalobu činí dle položky 1 bod 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč. V daném případě soud elektronický platební rozkaz nevydal z důvodu bydliště žalovaného v zahraničí. Z tohoto důvodu žalobkyni zbývá uhradit soudní poplatek ve výši 200 Kč. Soudní poplatek je žalobkyně povinna uhradit na bankovní účet Obvodního soudu pro Prahu 3 č. , Anonymizováno, , variabilní symbol , var. symbol, .