4 C 312/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní Mgr. Veronikou Čechovou ve věci manželky: osobní údaje manželky zastoupená údaje o zástupci a manžela: osobní údaje manžela zastoupeného údaje o zástupci údaje o zástupci o rozvod manželství

I. Manželství, které uzavřeli dne , datum, ve , adresa, , , Jméno manželky, , rozená , rodné přijmení, , narozená , Datum narození manželky, a , Jméno manžela, , narozený , Datum narození manžela, , se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Manželka se domáhala rozvodu manželství s odůvodněním, že manželství účastníků je trvale a hluboce rozvráceno, manželé spolu nekomunikují a došlo k jejich vzájemnému odcizení. Společné soužití se projevuje stresující atmosférou, což se negativně projevilo i na zdravotním stavu manželky. Společná domácnost není ani v zájmu nezletilých dětí.

2. Manžel se k návrhu nepřipojil, s rozvodem nesouhlasí, neboť má za to, že ačkoli je jejich vztah v posledních dvou letech špatný, bylo by možné jej ještě napravit.

3. V daném případě jde o tzv. věc s cizím prvkem s tím, že jeden z manželů je nositelem občanství České republiky, zatímco druhý je státním příslušníkem Spojených států. Z toho důvodu bylo třeba nejprve zkoumat, je-li dána pravomoc justičních orgánů České republiky a jakým právním řádem se rozvod manželství účastníků řídí. Vzhledem k tomu, že mezi Českou republikou a Spojenými státy není uzavřena žádná dvoustranná smlouva, která by upravovala mezinárodní příslušnost ve věcech rozvodu manželství, postupoval soud ve smyslu § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. Pravomoc zdejšího soudu k projednání a rozhodnutí věci je dána dle článku 3 písmeno a) bod i) Nařízení Rady (EU) č. 2019/1111 ze dne 25. června 2019 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí (nařízení Brusel II ter), neboť oba manželé mají na území České republiky obvyklý pobyt. Při projednání návrhu na rozvod manželství pak soud postupuje v souladu s § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. dle českého právního řádu, a to vzhledem k obvyklému pobytu manželů na území České republiky.

4. Po provedeném dokazování vzal soud za zjištěný následující skutkový stav: Manželství účastníků bylo uzavřeno podle Oddacího listu vystaveného dne , datum, , název úřadu, ve svazku , Anonymizováno, roč. , hodnota, strana/list , hodnota, , poř. č. , hodnota, dne , datum, na , adresa, . Dle výpisu z centrální evidence obyvatel se z manželství narodily 2 dosud nezletilé dcery, , datum, nezl. , jméno FO, a , datum, nezl. , jméno FO, . O úpravě poměrů těchto nezletilých dětí rozhodl , název soudu, rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, tak, že schválil dohodu rodičů, dle které se nezletilé děti svěřují pro dobu po rozvodu manželství rodičů do péče matky. Z odůvodnění rozsudku pak soud zjistil, že nezletilá , jméno FO, při jednání soudu uvedla, že odstěhování otce ze společné domácnosti vnímá kladně, neboť rodiče se hodně hádali a nyní došlo ke zklidnění situace.

5. Z výpovědi manželky soud zjistil následující: Manželství uzavřeli po sedmiletém vztahu. Po roce se jim narodila první dcera a od té doby začaly mezi nimi problémy. Manžel byl sice dobrý přítel, ale nebyl schopen rodinu materiálně zajistit, vše záviselo na manželce. Většinu svého času, včetně víkendů, trávil v práci, přesto manželce dával na domácnost jen 3 000 Kč měsíčně. On hradil jen náklady spojené s bydlením. Následně se narodila druhá dcera. S domácností jí nepomáhal ani v době covidu, kdy nemohl pracovat, neboť jeho krámek byl zavřený. Manželka zajišťovala jak domácnost, tak péči o dcery včetně domácí výuky, tak chodila na plný úvazek do práce. V té době začala uvažovat o rozvodu, ale protože manžela měla stále ráda, začali docházet na terapii. Asi tak na 4-5 měsíců se vše zlepšilo, ale poté to sklouzlo do starých kolejí. V té době si uvědomila, i v souvislosti se stanoviskem terapeutky, že manžela již nemiluje a neváží si ho. Docházelo mezi nimi k častým hádkách, v podstatě se neshodli na ničem, na trávení volného času, na výchově dcer ani na finanční stránce vztahu. Cokoli po manželovi chtěla, zejména společné trávení volného času výlety a dovolenými, musela si „vydupat“. Poslední dva roky společné domácnosti žili v neustálých hádkách, což bylo nevhodné prostředí pro výchovu dcer. Z těchto důvodů neustále řešila, jakým způsobem by se mohli starat o děti, například formou střídání se v bytě. To manžel ale odmítal, odmítal v podstatě jakýkoli rozchod. Situace se nezlepšila, manželé spolu nemluvili, manžel manželku ani nezdravil a zcela ji ignoroval. Ze společné domácnosti se odstěhoval až na žádost dcery v listopadu 2024. Jiného partnera manželka nikdy neměla a ani nemá, s manželem však nadále nechce zůstávat, neboť jejich vztah je plný hádek, navzájem nejsou schopni komunikovat. Manžela již nemiluje a neváží si ho jako člověka a partnera. Má za to, že rozvod je ku prospěchu dcer. S manželem by nadále udržovala vztah v rovině slušnosti. Má zájem o to, aby se manžel stýkal s dcerami a měl s nimi dobrý vztah, ale to by musel za tím účelem vynaložit nějaké úsilí, což je vždy jeho problém. Něco chce, ale není schopen pro to něco učinit.

6. Z výpovědi manžela soud zjistil následující: V manželství by i nadále rád pokračoval, neboť má za to, že problémy a hádky jsou v každém manželství. Každý vztah prochází tím, že jednou jste „dole“ a jednou „nahoře“. Má za to, že hádky nebyly tak časté, ačkoli uznává, že poslední dva roky v domácnosti nebyli šťastní. Chtěl by to ale napravit, protože nechce přijít o dcery. S tvrzením manželky, že netrávil volný čas s rodinou a o rodinu se nestaral, nesouhlasí. Je pravda, že někdy chodil do práce i o víkendu, ale vždy jeden den o víkendu věnoval rodině na výlety a druhý byl buď v práci nebo na chatě. Stejně tak nesouhlasí, že by se finančně nepodílel na chodu domácnosti. Hradil pravidelné výdaje, manželka ty občasné. K vzájemnému vztahu manželů uvedl, že problém je v tom, že manželka neumí o věcech diskutovat, vždy na něho křičí, a to se nakonec strhne v hádku. Je pravda, že se společně neshodli ani ohledně výchovy dcer. On zastával volnou výchovu a manželka přísnou. Problémy dcery s , Anonymizováno, považuje za běžné problémy teenagerů, které není potřeba řešit silou, jako do dělala manželka. Poslední dva roky nebyl jejich vztah šťastný, manželé spolu netrávili téměř žádný čas. Cokoli udělal, nebylo pro manželku dost dobré. Manželku miluje, líbí se mu na ní, že je silná žena a ne „myš“, jako je on. Dále se mu na ní líbí, že je sexy a dobře pečuje o dcery. Naopak má za to, že manželka není dobrý člověk, má velké ambice a je neustále se vším nespokojená. Chtěl by nadále docházet na terapie, chce být lepším člověkem, ale uvědomuje si, že už je asi pozdě, protože manželka o to nejeví zájem. Je mu smutno z toho, že poslední špatné roky převáží ty dobré.

7. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.”), dle kterého manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.

8. Podle § 755 odst. 2 o. z., přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let.

9. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že podmínky § 755 o. z. byly splněny. Z výpovědi manželů (i s přihlédnutím k tomu, že čeština není rodným jazykem manžela) dospěl soud k závěru, že ačkoli manžel má zájem na setrvání v manželství, není jeho motivem láska k manželce a snaha trávit s ní čas a navzájem o sebe pečovat, ale pouze obava o to, že rozvodem přijde o dcery a bude sám. K tomuto závěru dospěl soud ze samotného vyjádření manžela, že na manželce se mu líbí, že je silná žena, jinou charakterovou vlastnost manželky neocenil, naopak uvedl, že ji nepovažuje za dobrého člověka. Jeho ocenění manželky jako silné ženy pak koresponduje s výpovědí manželky, že v manželství byla vůdčí osobností ona, byla to ona, kdo převážně pečoval o rodinu a zajišťoval její potřeby a soudržnost. Oba manželé shodně uvedli, že poslední dva roky bylo jejich soužití špatné, v podstatě spolu nekomunikovali a pokud ano, tak se hádali. Tento stav však pravděpodobně trval již mnohem déle, jen ne v takové intenzitě, jak vyplývá i z toho, že manželé chodili na terapii již v době covidu a již v té době manželka začala o rozvodu uvažovat. Ani po terapiích se však jejich soužití nezlepšilo. Soud tedy dospěl k závěru, že manželství účastníků je dlouhodobě rozvráceno, manželé nejsou schopni spolu komunikovat a nejsou schopni žít v takovém svazku, aby naplňovaly jeho základní účel, tedy společně řádně vychovávat děti, navzájem se respektovat, vážit si jeden druhého, podporovat se a pomáhat si. Naopak jejich soužití je plné hádek, což soud považuje za nevhodné výchovné prostředí pro dcery. Z rozsudku opatrovnického soudu vyplývá, že tuto situaci vnímala i dcera , jméno FO, a byla ráda za její uklidnění tím, že se manžel ze společné domácnosti odstěhoval.

10. Na základě shora uvedeného tedy soud dospěl k závěru, že manželství účastníků je hluboce, trvale a v současné době nenapravitelně rozvráceno, přičemž na jeho rozvratu shledává podíl obou účastníků. Ani jeden z manželů neučinil něco, co by bylo základní příčinou rozvratu, když tento byl způsoben jejich vzájemným odcizením, odlišnou představou o tom, jak má rodina a manželství vypadat a fungovat. Zároveň soud dospěl k závěru, že rozvod manželství není v rozporu se zájmy nezletilých dcer, naopak má za to, že oddělená domácnost rodičů představuje mnohem klidnější výchovné prostředí než sice domácnost společná, avšak plná hádek, křiku či vzájemné ignorance rodičů. Manželka nemá zájem manželství zachovat, manžel sice ano, ale v zásadě neuvedl žádnou důležitou skutečnost, která by byla ve prospěch jeho zachování a naznačovala, že soužití manželů je možné ještě napravit tak, aby plnilo své základní funkce.

11. Soud tedy návrhu manželky vyhověl a manželství účastníků rozvedl.

12. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 23 věta první zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), dle kterého v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledků řízení.