4 C 32/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Markétou Písaříkovou, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 17 593 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 17 521 300 Kč spolu s úrokem z prodlení 17% ročně od 1.1.1999 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení 17% ročně od 1.1.1999 do zaplacení z částky 71 700 Kč, se zamítá.

II. Řízení se co do částky 71 700 Kč zastavuje.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 1 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou dne 17. 1. 2019 domáhal zaplacení 17 593 000 Kč s přísl. s odůvodněním, že jde o náhradu škody, kterou žalovaný, resp. jeho právní předchůdce Pozemkový fond ČR způsobil žalobci tím, že porušil smlouvu o prodeji části podniku [číslo] uzavřenou dne 21. 12. 1994 mezi Pozemkovým fondem ČR (prodávajícím) a žalobcem (kupujícím) na základě zákona č. 92/1991 Sb., přičemž porušení smlouvy má dle tvrzení žalobce spočívat v tom, že Pozemkový fond nepodal návrh na vklad vlastnického práva žalobce k privatizovanému majetku, čímž se žalobce nestal vlastníkem privatizovaného majetku a nemohl tak zřídit k tomuto majetku zástavní právo ve prospěch banky za účelem získání úvěru na zaplacení zbylé části kupní ceny privatizovaného majetku. Nemožnost použít majetek jako zástavu způsobil Pozemkový fond i diskriminačním jednáním vůči žalobci, když tuto možnost v případě žalobce omezil na rozdíl od ostatních obdobných případů. Žalobce vedle toho tvrdil, že v rozsahu částky 1 350 000 Kč jde o investici, kterou žalobce investoval do majetku (tj. oblouková hala [obec], na parcele parc. [číslo] k. ú. [obec]) v době ještě před jeho privatizací, tj. v době, kdy byl nájemcem tohoto majetku na základě nájemní smlouvy uzavřené dne 18. 10. 1991 mezi žalobcem (nájemcem) a státním podnikem Zemědělské služby Vyšší Brod, s. p. (pronajímatelem). Žalobce se plnění této částky tedy domáhá i z titulu nároku nájemce plynoucího z nájemního vztahu, neboť v nájemní smlouvě bylo dohodnuto finanční vypořádání při ukončení nájmu za zhodnocení nemovitosti žalobcem. Žalobce uvedl, že dosavadní žalovaný, tj. ČR-Státní pozemkový úřad, má plnit jakožto právní nástupce tehdejšího pronajímatele [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizováno] Právní nástupnictví dovodil tak, že majetek, který měl žalobce v nájmu na základě nájemní smlouvy ze dne 18. 10. 1991 a do kterého jako nájemce v době nájmu investoval (se záměrem brzké privatizace), byl určen usnesením vlády č. 245 ze dne 4. 5. 1994 a usnesením Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci ČR dne 13. 5. 1994 k privatizaci žalobci. Ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci ČR dne 13. 5. 1994 pověřilo realizací privatizace Pozemkový fond. Pozemkový fond se dosud nevypořádal s investicemi žalobce, naopak se v soudním řízení vedeném u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 4C 361/97 domohl vyklizení nemovitosti a smlouvou o převodu privatizovaného majetku ze dne 31. 8. 1999 majetek převedl na třetí osobu.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Potvrdil uzavření Smlouvy [číslo] o prodeji části podniku dne 21. 12. 1994, odmítl však, že by Pozemkový fond smlouvu nějak porušil. K námitce žalobce, že se žalobce nestal vlastníkem podniku zaviněním žalovaného, žalovaný uvedl, že žalobce se stal vlastníkem dnem účinnosti smlouvy, tj. dnem 1. 1. 1995, přičemž v katastru nemovitostí byla změna vlastníka provedena záznamem. K námitce žalobce, že žalobce nemohl použít věc jako zástavu pro účely čerpání úvěru na zaplacení kupní ceny, žalovaný uvedl, že žalobci bylo toto známo ze smlouvy, která to výslovně vylučovala. Namítl též promlčení nároku.

3. Obvodní soud pro Prahu 3 již ve věci jednou rozhodl rozsudkem, a to ze dne 26.11.2020 č.j. 4C 32/2019 – 108, tak, že žalobu v celém rozsahu zamítnul. Tento rozsudek byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27.4.2021 č.j. 30 Co 122/2021-166, když odvolací soud dovodil, že soud prvního stupně dostatečně nedbal žalobcových práv a nevypořádal se s jeho žádostí o ustanovení právního zástupce z řad advokátů ex offo. Soud tedy vyčkal právní moci rozhodnutí o neustanovení právního zástupce z řad advokátů ex offo (12.5.2021) a znovu věc projednal a ve věci rozhodl.

4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav (důkazy, z nichž zjištěné skutečnosti vyplynuly, jsou dále v textu uvedeny kurzívou):

5. Ze Smlouvy [číslo] o prodeji části podniku uzavřené mezi žalobcem (kupujícím) a Pozemkovým fondem ČR (prodávajícím) dne 21. 12. 1994 bylo zjištěno, že se smluvní strany dohodli na převodu části podniku (vymezeného v Příloze č. 1) v režimu zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, s účinností od 1. 1. 1995 (viz čl. VI, čl. X odst. 4). Ve smlouvě byla dohodnuta předběžná kupní cena 717 000 Kč s tím, že výsledná kupní cena bude stanovena dodatkem. Byla dohodnuta záloha kupní ceny 71 700 Kč, kterou kupující zaplatil před podpisem smlouvy. Zbytek kupní ceny měl kupující zaplatit do 90 dnů od účinnosti smlouvy. Bylo dohodnuto, že prodlení kupujícího se zaplacením kupní ceny je podstatné porušení smlouvy s právem prodávajícího odstoupit od smlouvy. V čl. X se smluvní strany dohodly, že prodávající předloží do 30 dnů od podpisu smlouvu katastrálnímu úřadu k provedení záznamu a zároveň podá návrh na vklad věcných práv k nemovitostem. V čl. X odst. 1 je dohodnut právní režim zákona č. 92/1991 Sb. a subsidiárně zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Z Dodatku č. 1 ze dne 8. 2. 1995 bylo zjištěno, že Příloha č. 1 byla nahrazena Přílohou č. 2 s uvedením pozemků (parc. [číslo] st. parc. [číslo]) a staveb (oblouková hala na pozemku st. parc. [číslo]) a s geometrickým plánem. Z Dodatku č. 2 ze dne 17. 2. 1995 byla zjištěna kupní cena 717 235 Kč, ze které zbývalo zaplatit 645 535 Kč Smlouva [číslo] o prodeji části podniku dne 21. 12. 1994 byla uzavřena na základě usnesení vlády České republiky ze dne 4. 5. 1994, kterým vláda rozhodla o privatizaci majetku státního podniku Zemědělské služby Vyšší Brod dle privatizačního projektu žalobce, ve spojení s rozhodnutím Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci ze dne 13. 5. 1994 o privatizaci a dopisem ministerstva ze dne 13. 5. 1994 adresovaným Pozemkovému fondu obsahujícím výzvu k realizaci rozhodnutí o privatizaci.

6. Z rozhodnutí Katastrálního úřadu v Českém Krumlově ze dne 12. 12. 1997, č.j. OR-20/97 bylo zjištěno, že dne 15. 5. 1995 katastrální úřad zapsal záznamem vlastnické právo žalobce k pozemkům parc. [číslo] na základě smlouvy ze dne 21. 12. 1994; stavba haly nebyla v katastru evidována (totožné zjištěno i z odvolání proti rozhodnutí o zamítnutí Pozemkového fondu ze dne 3.5.1995). Dne 14. 6. 1995 došla úřadu žádost Pozemkového fondu o změnu zápisu vlastnického práva z důvodu odstoupení od smlouvy, které úřad vyhověl. Dne 18. 9. 1997 došla úřadu žádost žalobce o změnu zápisu vlastnického práva k pozemku parc. [číslo] které úřad nevyhověl.

7. Z notářského zápisu ze dne 25. 3. 1996, sp. zn. N 81/96, NZ 68/96, bylo zjištěno, že Pozemkový fond poskytl kupujícímu dodatečnou lhůtu k zaplacení zbylé kupní ceny do 25. 4. 1996 s odstoupením pro případ marného uplynutí této dodatečné lhůty. Z potvrzení Pozemkového fondu ze dne 10. 5. 2016 bylo zjištěno písemné prohlášení Pozemkového fondu o tom, že žalovaný nezaplatil zbylou kupní cenu ve lhůtě do 25. 4. 1996; prohlášení bylo učiněno pro účely změny zápisu v katastru nemovitostí. Po odstoupení od smlouvy byla mezi účastníky uzavřena Smlouva o pronájmu předmětných nemovitostí na dobu od 21.8.1996 do 21.9.1996 (smlouva o pronájmu ze dne 21.8.1996).

8. Žalovaný následně uzavřel smlouvu o převodu privatizovaného majetku s panem [jméno] [příjmení], kterým výše uvedené nemovitosti převedl za částku 216 000 Kč (smlouva o převodu privatizovaného majetku [číslo] z 31.8.1999). Nemovitosti jsou ke dni 26.10.2020 ve vlastnictví [právnická osoba], [anonymizována tři slova] (informace o pozemku z katastru nemovitostí ze dne 26.10.2020).

9. Mezi žalobcem a žalovaným byly a jsou vedeny i jiné spory, které se týkají Smlouvy o prodeji části podniku [číslo] uzavřené dne 21. 12. 1994 mezi Pozemkovým fondem ČR (prodávajícím) a žalobcem (kupujícím) na základě zákona č. 92/1991 Sb. a práv a povinností smluvních stran. Mezi účastníky byl veden spor u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 4C 361/1997, ve kterém se PF ČR domáhal vyklizení předmětu koupě poté, co odstoupil od Smlouvy [číslo] pro nezaplacení zbylé části kupní ceny 645 535 Kč. U zdejšího soudu byl veden spor pod sp. zn. 4C 25/2019, ve kterém se [celé jméno žalobce] domáhal vrácení zálohy kupní ceny 71 700 Kč. V obou řízeních řešily soudy stejné předběžné otázky, totiž zda, kdy a jak přešlo vlastnické právo k předmětu koupě na kupujícího [celé jméno žalobce] na základě Smlouvy [číslo] zda došlo smluvními stranami k porušení smlouvy a zda bylo účinné odstoupení PF ČR od smlouvy z důvodu nezaplacení zbylé části kupní ceny. V obou případech učinily soudy shodný závěr, že šlo o převod majetku privatizovaného dle zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby (zákon o tzv. velké privatizaci) metodou přímého prodeje předem určenému vlastníkovi, že vlastnické právo k věcem přešlo na žalobce dnem účinnosti smlouvy (tj. 1. 1. 1995) a do katastru nemovitostí se o tom provedl záznam (§ 19 odst. 3 zákona č. 92/1991 Sb.). V obou řízeních též zazněl stejný závěr soudu o tom, že PF ČR neporušil smlouvu tím, že by zmařil žalobci možnost použít privatizovaný majetek (předmět koupě) jako zástavu, za situace, kdy znění článku VIII bylo takové, že kupující nemohl předmět převodu použít jako zástavu bez předchozího písemného souhlasu prodávajícího. V obou řízení též zazněl závěr soudu, že odstoupení PF ČR od smlouvy pro nezaplacení doplatku kupní ceny je účinné (rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24.2.1998 č.j. 8Co 2814/97-59 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 3.9.2020 č.j. 4C 25/2019-68).

10. Žalobce předložil listiny, které se týkaly objektu haly a potvrzují tvrzení žalobce, že majetek, který měl žalobce privatizovat, již před privatizací fakticky užíval jako nájemce na základě nájemní smlouvy uzavřené [datum] mezi žalobcem (nájemcem) a Zemědělské služby státní podnik Vyšší Brod (pronajímatelem) a že měl od pronajímatele souhlas s dokončením stavebních prací nutných pro provozování haly s tím, že v případě prodeje haly nebudou tyto náklady zahrnuty v kupní ceně a v případě ukončení nájemní smlouvy odstoupením bude o náklady sníženo poslední nájemné (Smlouva o pronájmu mezi Zemědělskými službami Vyšší Brod a žalobcem ze dne [datum] s dodatkem z [datum]). Toto potvrdil i pronajímatel Zemědělské služby státní podnik Vyšší Brod, který v roce 1993, tj. ještě před privatizací, v rámci stavebního řízení, kdy neúspěšně žádal o kolaudaci objektu haly; stavební úřad rozhodnutím ze dne 1. 12. 1993 žádosti nevyhověl s odůvodněním, že stavba neslouží účelu, pro který byla povolena, a je užívána jako výrobní hala, a kolaudační řízení přerušil a vyzval investora stavby (tj. Zemědělské služby státní podnik Vyšší Brod) k předložení dokladů potřebných pro změnu stavby před dokončením, tj. projektovou dokumentaci skutečného provedení stavby a žádost o změnu stavby před dokončením, jinak bude kolaudační řízení zastaveno. Investor se tehdy odvolal s tím, že byl schválen privatizační projekt pana [celé jméno žalobce], který objekt užívá jako nájemce a budoucí vlastník a provádí na své náklady úpravy stavby a investor činí již jen přípravu privatizace (Rozhodnutí stavebního odboru Obecního úřadu Vyšší Brod z 1. 12. 1993 a odvolání Zemědělských služeb Státního podniku Vyšší Brod ze dne 15. 12. 1993, sdělení Zemědělských služeb státního podniky Vyšší Brod ze dne 5.1.1994).

11. Z výše provedeného dokazování má soud za prokázaný tento závěr o skutkovém stavu: žalobce a žalovaný uzavřeli dne 21.12.1994 smlouvu o prodeji části podniku, jejímž předmětem byl úplatný převod vlastnického práva k nemovitostem, a to pozemkům parc. [číslo] st. parc. [číslo] v kat. ú. [číslo] [část obce], [obec] a ke stavbě obloukové haly na pozemku st. parc. [číslo] za cenu ve výši 717 235 Kč s tím, že část ve výši 71 700 Kč byla složena před podpisem smlouvy a doplatek kupní ceny ve výši 645 535 Kč byl žalobce povinen zaplatit do 90 dní ode dne účinnosti smlouvy. Žalobce tak neučinil. Proto žalovaný od smlouvy odstoupil 25.3.1996. Pokud žalobce tvrdil, že mu žalovaný znemožnil vzít si na doplatek kupní ceny úvěr a zastavit kupované nemovitosti, pak uzavřena smlouva výslovně tento postup zakazovala. Žalovaný tedy žádnou takovou povinnost neporušil.

12. Po výše uvedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle ust. § 132 o.s.ř. dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Skutková zjištění opřel soud o shora provedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti soud neměl pochybností. Soud neprováděl všechny navržené důkazy ve věci, když z již provedených byl zcela prokázán skutkový stav věci potřebný pro rozhodnutí.

13. Po právní stránce soud vycházel ze zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby (zákon o tzv. velké privatizaci) metodou přímého prodeje předem určenému vlastníkovi; právní vztahy účastníků se řídily zákonem č. 92/1991 Sb. a subsidiárně zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Dle § 19 odst. 3 zákona č. 92/1991 Sb. vlastnické právo k věcem z privatizovaného majetku přechází na nabyvatele dnem sjednané účinnosti smlouvy. Do katastru nemovitostí se v těchto případech provádí zápis tzv. záznamem. K záznamu vlastnického práva žalobce do katastru nemovitostí došlo. Pokud žalobce tvrdil, že se nestal vlastníkem privatizovaného majetku s odkazem na ustanovení § 133 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., pak ust. § 19 odst. 3 zákona č. 92/1991 Sb. je speciální k ustanovení § 133 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. a vlastnické právo k věcem (ať již zapsaným či nezapsaným v katastru nemovitostí) a vlastnické právo přešlo na žalobce účinností smlouvy o převodu části podniku. Zápis do katastru nemovitostí byl u věcí evidovaných v katastru nemovitostí proveden záznamem, což je v souladu se zněním § 19 odst. 3 zákona č. 92/1991 Sb. a je to též výslovně uvedeno v článku IX smlouvy. Pokud se v článku IX smlouvy uvádí povinnost prodávajícího podat návrh na vklad věcných práv k nemovitostem, pak se tím míní vklad předkupního práva prodávajícího, nikoli vklad vlastnického práva kupujícího. Žalobce se tak stal jak vlastníkem pozemků evidovaných v katastru nemovitostí, tak vlastníkem obloukové haly. Skutečnost, že hala nebyla kolaudovaná a že nebyla evidována v katastru nemovitostí, na tom nic nemění. Žalobce se stal vlastníkem haly ve stavu, v jakém byla ke dni 1. 1. 1995, tj. bez kolaudace a bez evidence v katastru nemovitostí.

14. Pozemkový fond neměl smluvní povinnost podat návrh na vklad vlastnického práva žalobce do katastru nemovitostí a s ohledem na právní úpravu (§19 odst. 3 zákona) mu taková povinnost neplynula ani ze zákona, a tudíž se nedopustil protiprávního jednání tvrzeného žalobcem. Katastrální úřad zapsal vlastnické právo žalobce k věcem evidovaným v katastru nemovitostí záznamem dne 15. 5. 1995. Při absenci protiprávního jednání nemůže být na straně Pozemkového fondu a jeho právního nástupce odpovědnost za tvrzenou škodu. Soud nedovodil ani protiprávní jednání spočívající v diskriminaci žalobce tím, že tento nemohl zatížit předmět privatizace zástavním právem bez souhlasu Pozemkového fondu. Soud vychází z toho, že tato otázka byla výslovně smluvně upravena v článku VIII Smlouvy tak, že bylo ponecháno na úvaze Pozemkového fondu, zda souhlas dá či nedá.

15. Pokud žalobce tvrdil, že nárok na náhradu investice 1 350 000 Kč do předmětu nájmu, pak smlouva [číslo] o prodeji části podniku dne 21. 12. 1994 byla uzavřena na základě usnesení vlády ČR ze dne 4. 5. 1994, kterým vláda rozhodla o privatizaci majetku státního podniku Zemědělské služby Vyšší Brod dle privatizačního projektu žalobce (zjištěno z výpisu z usnesení vlády ze dne 4. 5. 1994), ve spojení s rozhodnutím Ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci ze dne 13. 5. 1994 o privatizaci a dopisem ministerstva ze dne 13. 5. 1994 adresovaným Pozemkovému fondu obsahujícím výzvu k realizaci rozhodnutí o privatizaci (zjištěno z rozhodnutí ministerstva ze dne 13. 5. 1994 a dopisu ministerstva ze dne 13. 5. 1994). Dle ust. §1 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby (zákon o tzv. velké privatizaci; dále jen„ zákon“), tento zákon upravuje podmínky převodu majetku státu, k němuž mají právo hospodaření státní podniky, státní peněžní ústavy a jiné státní organizace nebo majetku státu v užívání organizací, jejichž zřizovatelem jsou obce (dále jen "podnik") nebo který je ve správě Pozemkového fondu České republiky, včetně jejich majetkových účastí na podnikání jiných právnických osob, jakož i podmínky převodu majetkových účastí státu na tomto podnikání, a to na české nebo zahraniční právnické nebo fyzické osoby (dále jen "privatizace"). Dle ust. § 11 odst. 1 zákona, v souladu s rozhodnutím o privatizaci podniku zakladatel zruší podnik bez likvidace nebo vyjme část majetku podniku ke dni určenému Fondem. Dle odst. 2, dnem zrušení podniku nebo dnem vynětí části majetku podniku přechází privatizovaný majetek na Fond. Dle ust. §14 odst. 1 zákona, privatizaci majetku uskutečňuje Fond prodejem na základě smlouvy uzavřené s kupujícím nebo veřejnou dražbou. Dle ust. §15 odst. 1 zákona, s vlastnickým právem k privatizovanému majetku přecházejí na jeho nabyvatele i jiná práva a závazky související s privatizovaným majetkem. Dle ust. §15 odst. 3 zákona, k přechodu závazku se nevyžaduje souhlas věřitele. Věřitel nabyvatele privatizovaného majetku se může domáhat splnění závazků vzniklých před 13. srpnem 1993, které na nabyvatele přešly v rámci privatizace, na Fondu až po vyčerpání všech právních prostředků vůči nabyvateli privatizovaného majetku, včetně výkonu rozhodnutí a konkurzu. Za závazky vzniklé po uvedeném dni Fond neručí. Dle ust. § 45 odst. 3 zákona, podniky mohou uzavírat nájemní smlouvy a jiné smlouvy o užívání majetku uvedeného v § 1 jinými osobami jen na dobu do dne zrušení podniku bez likvidace nebo vynětí části majetku podniku podle § 11 odst.

1. Pokud by uvedené smlouvy byly uzavřeny na dobu delší, zaniká právo užívat majetek dnem zrušení podniku bez likvidace nebo dnem vynětí části majetku podniku; to neplatí, jde-li o smlouvy o nájmu nebytového prostoru, na jejichž uzavření vzniklo právo podle zvláštního předpisu, a o smlouvy o nájmu bytů. K tomuto dni zaniká i právo užívat majetek vzniklé ze smluv uzavřených před 28. únorem 1992.

16. Žalobce se domáhal náhrady své investice ve výši 1 350 000 Kč z titulu bývalého nájemce a tvrdil, že nájem vlastně nebyl ukončen. K tomu soud uvádí, že nájem žalobce založený nájemní smlouvou 18. 10. 1991, v rámci kterého žalobce investoval do předmětu nájmu, zanikl nejpozději dnem vynětí části majetku podniku (§11 odst. 1, § 45 odst. 3 zákona). Nájem tedy zanikl nejpozději rozhodnutím ministerstva o privatizaci dne 13. 5. 1994. Žalobce se stal vlastníkem části podniku na základě Smlouvy [číslo] k 1. 1. 1995. Pokud by závazek k náhradě investic plynoucí z nájemní smlouvy uzavřené dne 18. 10. 1991 skutečně existoval, pak by šlo nepochybně o závazek, který se týká převáděné části podniku, a jako takový by ve smyslu § 15 odst. 1, odst. 3 zákona přešel na žalobce coby nabyvatele privatizovaného majetku. Závazek by tak zanikl splynutím osoby věřitele a dlužníka dne 1. 1. 1995.

17. Smlouva byla zrušena odstoupením v roce 1996. Účinky odstoupení nastaly ex nunc (§ 351 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb.). Na zániku pohledávky žalobce z titulu náhrady investic bývalého nájemce dne 1. 1. 1995 by se tudíž odstoupením od smlouvy nic nezměnilo. Soud nedovodil existenci pohledávky žalobce vůči žalovanému z titulu náhrady investic nájemce do předmětu nájmu, neboť tato pohledávka – pokud existovala – zanikla nejpozději dne 1. 1. 1995. Navíc převod majetku Pozemkovým fondem na nabyvatele [jméno] [příjmení] dne 31. 8. 1999 vylučuje pasivní legitimaci žalovaného. Této právně nejisté pohledávky není možné se s úspěchem domáhat žalobou podanou v roce 2019 (po 24 letech), neboť proběhly všechny myslitelné subjektivní i absolutní promlčecí lhůty.

18. Co se týče otázky možné litispendence či překážky věci rozhodnuté, z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24.2.1998 č.j. 8Co 2814/97-59 soud zjistil, že žalobce neuplatnil v tomto řízení žádný vzájemný návrh na náhradu škody, pouze tuto uváděl v rámci svého vyjádření k žalobě, tedy soud o tomto pravomocně nerozhodoval. Opačná situace byla však před řízením u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 4 C 25/2019-68, kdy se žalobce domáhal částky 71 700 Kč z téměř totožných důvodů, a o čemž již bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 3.9.2020 č.j. 4C 25/2019-68).

19. Soud tedy rozhodl tak, že co do částky 71 700 Kč řízení pro překážku věci pravomocně rozhodnuté zastavil (výrok II), a co zbylé částky žalobu jako nedůvodnou zamítnul (výrok I).

20. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalovaný byl v řízení úspěšný, má proto právo na náhradu nákladů řízení. Ty představuje paušální náhrada za 9 úkonů žalovaného, který nebyl zastoupen advokátem, po 300 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř., §2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., tedy 1 800 Kč.