4 C 35/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní Mgr. Veronikou Čechovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená opatrovnicí Jméno opatrovníka sídlem Adresa opatrovníka o 110 111,03 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 99 865,03 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč splatných vždy nejpozději do každého 20. dne v kalendářním měsíci, počínaje prvním měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, to vše pod sankcí ztráty výhody splátek.

II. Zamítá se žaloba co do zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 99 865,03 Kč od 2. 10. 2025 do zaplacení.

III. Žalobkyni se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu – České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 3 doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 1 101 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované žalobou ze dne 29. 1. 2023 zaplacení částky 110 111,03 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně spol. právnická osoba. a žalovanou byla dne 25. 3. 2025 uzavřena Smlouva o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr 100 000 Kč. Tuto jistinu spolu s úroky a poplatky se žalovaná zavázala splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 986 Kč. Z důvodu jejich nehrazení byl úvěr zesplatněn k 27. 7. 2025. Podáním ze dne 25. 5. 2026 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět z důvodů omezení žalované ve svéprávnosti tak, že nadále požadovala pouze nesplacenou jistinu ve výši 99 865,03 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z jistiny od 2. 10. 2025 do zaplacení.

2. Opatrovník žalované k věci uvedl, že žalovaná si nakonec na úvěr vzpomněla, a proto souhlasí se splacením dlužné jistiny. Nesouhlasí však s příslušenstvím a s povinností žalované hradit žalobkyni náhradu nákladů řízení, neboť nejenže smlouvu považuje za neplatnou, ale kdyby žalobkyně včas opatrovníka kontaktovala, nemusela by se věc dostat k soudu a vyřešila by se dohodou. K poměrům žalované uvedl, že tato trpí tzv. Anonymizováno, není schopna právně jednat a obecně jednání s ní je velice složité. Mnohokrát do roka pobývá v Anonymizováno, jinak bydlí po kamarádech či ubytovnách. Její invalidní důchod činí asi 13 000 Kč měsíčně (možná 16 000 Kč, avšak již jí z něho jsou strhávány nějaké splátky), na bydlení dostává většinou částku 7 500 Kč měsíčně a kapesné 1 000 - 2 000 Kč týdně. Na co nestačí důchod, to se bere z jejího depositního účtu, na kterém má nyní zůstatek cca 165 000 Kč. Kromě potvrzení o invalidním důchodu není schopen doložit žádné listiny o výdajích žalované, neboť ubytování si zařizuje sama, opatrovníkovi to nechce sdělovat. Peníze jí dává, neboť nechce, aby žalovaná zůstala „na ulici“. Vedle invalidního důchodu žalovaná nepobírá další dávky. Dluhů má více, zejména u Anonymizováno.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním (důkazy jsou v textu kurzívou).

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 25. 3. 2025, jejíž součástí jsou všeobecné obchodní podmínky a sazebník poplatků soud zjistil následující: Na základě této smlouvy uzavřené na pobočce právnická osoba. se tato společnost jako právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 100 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala načerpané finanční prostředky spolu s úroky a poplatky splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 1 986 Kč. Roční úroková sazba činila 17,63 %.

5. Z Posouzení úvěruschopnosti klienta a potvrzení o invalidním důchodu soud zjistil, že před uzavřením úvěrové smlouvy pr. předchůdkyně žalobkyně vycházela z toho, že příjem žalované činí invalidní důchod III. stupně ve výši 16 000 Kč měsíčně, výdaje a splátky jiných závazků žalovaná uvedla nulové.

6. Ze sdělení právnická osoba., a bilance a stavu úvěrové smlouvy soud zjistil, že sjednaný úvěr byl žalované vyplacen ve výši 100 000 Kč dne 25. 3. 2025 a na úvěrovou smlouvu žalovaná uhradila celkem částku 134,97 Kč.

7. Z dopisů ze dne 25. 6. 2025 a 27. 7. 2025 soud zjistil, že úvěr byl zesplatněn ke dni 27. 7. 2025 a žalovaná byla opakovaně vyzývána k úhradě dlužné částky.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 9. 2025 včetně seznamu postupovaných pohledávek a z dopisu ze dne 22. 10. 2025 a 25. 11. 2025 včetně podacího lístku soud zjistil, že pohledávka z úvěrové smlouvy vůči žalované byla postoupena na žalobkyni, tato žalované postoupení pohledávky oznámila a vyzvala ji k zaplacení dlužné částky v celkové výši 116 151,07 Kč.

9. Z rozsudku Anonymizováno ze dne datum č. j. spisová značka, pravomocného dne datum, a ze dne datum č. j. spisová značka, pravomocného dne datum, soud zjistil, že žalovaná byla těmito rozsudky opakovaně omezena ve svéprávnosti na dobu dalších pěti let a jejím opatrovníkem byla jmenována Anonymizováno. Žalovaná není schopna uzavírat jakékoliv smlouvy a hospodařit s vyšší částkou než 1 000 Kč týdně. Žalovaná trpí tzv. Anonymizováno. Jedná se o celoživotní onemocnění závažně ovlivňující schopnost žalované právně jednat. Žalovaná nemá stálé bydliště, pobývá na ubytovnách či u kamarádů, několikrát v roce pobývá v Anonymizováno.

10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

11. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterého spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle odst. 3 vázaným spotřebitelským úvěrem je spotřebitelský úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou spotřebitelského úvěru na bydlení.

13. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

15. Po zhodnocení všech uvedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti (bez pochybností o jejich pravosti a pravdivosti), dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém a právním stavu věci. Mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byla v souladu s § 2395 o. z. uzavřena dne 25. 3. 2025 Smlouva o úvěru, která je svou povahou spotřebitelskou smlouvou ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 cit. zákona byla pr. předchůdkyně žalobkyně, pod sankcí neplatnosti smlouvy, povinna posoudit úvěruschopnost žalovaného. Soud dospěl k závěru, že této své povinnosti nedostála, neboť jediný údaj ohledně příjmové a výdajové stránky žalované, který ověřila, byla výše invalidního důchodu. Pouze na základě této listiny nemohla provést celkové posouzení finančních poměrů žalované a dospět k řádnému a podloženému závěru o její schopnosti úvěr v budoucnu splácet, a to již vzhledem k tomu, že žalovaná pobírá invalidní důchod III. stupně pouze ve výši 16 000 Kč měsíčně a uvedla nulové výdaje, což nemůže odpovídat realitě. Bylo tedy na místě zjišťovat další informace o majetkových a zdravotních poměrech žalované. Kdyby pr. předchůdkyně zjišťovala další informace, mohla by dospět k závěru, že žalovaná je omezena ve svéprávnosti a není tedy schopna úvěrové smlouvy bez schválení opatrovníka uzavírat.

16. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Povinnost věřitele zaobírat se s péčí řádného hospodáře úvěruschopností dlužníka, tedy ověřovat si jím tvrzené skutečnosti, je pak podrobně řešena např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo v nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.

17. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

18. S ohledem na uvedené má soud za to, že pr. předchůdkyně žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, spotřebitelská smlouva ze dne 25. 3. 2025 je tak absolutně neplatná a žalovaná má povinnost vrátit poskytnutou jistinu jako specifické bezdůvodné obohacení dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.. Protože žalobkyně prokázala, že pohledávka z úvěrové smlouvy na ni byla postoupena ve smyslu § 1879 a násl. o. z., že žalované byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 100 000 Kč a že žalovaná na úvěrovou smlouvu uhradila 134,97 Kč, započetl tuto platbu soud na jistinu úvěru a žalobě vyhověl co do částky 99 865,03 Kč. Co do zbytku soud žalobu zamítl, neboť se jedná o nároky z neplatné smlouvy. Stejně tak soud žalobu zamítl co do požadovaného úroku z prodlení, neboť vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dle kterého se spotřebitel v případě neplatnosti úvěrové smlouvy dle § 87 zák. č. 257/2016 Sb. nemůže dostat do prodlení dříve, než soud určí splatnost jeho bezdůvodného obohacení svým rozhodnutím.

19. O lhůtě k plnění rozhodl soud dle § 160 odst. 1 věta druhá zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a ve smyslu § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. dospěl k závěru, že v možnostech žalované je s ohledem na výši jejího invalidního důchodu a zejména úspor cca 165 000 Kč splácet dlužnou částku ve splátkách po 1 500 Kč měsíčně (žalovaná by měla být schopna s ohledem na její celkové poměry vyjít s menším kapesným než 2 000 Kč týdně, když v rozsudku, jímž byla omezena ve svéprávnosti jí bylo stanoveno kapesné ve výši 1 000 Kč týdně).

20. Závěrem soud konstatuje, že úvěrovou smlouvu lze považovat za neplatnou i ve smyslu § 65 o. z., neboť ke dni jejího podpisu žalovaná nebyla právně způsobilá danou smlouvu uzavřít, daná smlouva je v neprospěch žalované a opatrovník žalované namítl její neplatnost.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 150 o. s. ř. tak, že ve věci úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť shledal naplnění důvodů hodných zvláštního zřetele. Tyto důvody spatřuje nejen ve zdravotních, sociálních a majetkových poměrech žalované, ale také v tom, že kdyby pr. předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, bylo by v jejích silách a možnostech zjistit, že žalovaná byla v době uzavírání úvěrové smlouvy právně nezpůsobilá k jejímu uzavření bez souhlasu opatrovníka.

22. O povinnosti žalobkyně doplatit státu soudní poplatek rozhodl soud dle Položky 2 bodu 2. Sazebníku soudních poplatků tvořícím přílohu zák. č. 549/1991 Sb.. Soudní poplatek je třeba zaplatit na bankovní účet č. č. účtu vedený u České národní banky, variabilní symbol var. symbol. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.