4 C 45/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní Mgr. Veronikou Čechovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 315 724,28 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 247 171,81 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 247 171,81 Kč od 4. 7. 2024 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 61 931,43 Kč, úroku ve výši 15,4 % ročně z částky 310 376,97 Kč od 24. 6. 2024 do 24. 6. 2024 a z částky 309 103,24 Kč od 25. 6. 2024 do 22. 8. 2024, zákonného úroku z prodlení z částky 61 931,43 Kč od 4. 7. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 309 103,24 Kč od 23. 8. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 6 214,71 Kč od 24. 4. 2024 do 23. 6. 2024.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 621,04 Kč spolu s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 6 621,04 Kč od 24. 6. 2024 do 22. 9. 2024, úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 6 621,04 Kč od 4. 7. 2024 do zaplacení, úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 6 621,04 Kč od 23. 9. 2024 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 202,81 Kč,to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 7 578 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 309 103,24 Kč s příslušenstvím a částky 6 621,04 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli dne 4. 5. 2021 rámcovou smlouva č. , hodnota, , kterou se žalobkyně zavázala vést pro žalovaného běžný účet č. , č. účtu, .Dodatkem č. 11 ze dne 29. 9. 2022 byl k účtu sjednán tzv. kontokorent – možnost čerpání finančních prostředků do debetu 20 000 Kč. Kontokorent byl schválen 29. 9. 2022 a žalovaný jej řádně čerpal. Z důvodu závažného porušení smluvních podmínek byla dlužná částka prohlášena za splatnou ke dni 24. 6. 2024. K tomuto dni činila dlužná částka 6 624,04 Kč na jistině a 202,81 Kč na úrocích. Kromě toho žalobkyně požadovala uhrazení zákonných a smluvních úroků. (Nárok 2)Na základě žádosti žalovaného v dodatku č. 15 ze dne 18. 2. 2023 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, a dne 21. 2. 2023 byl žalovanému vyplacen úvěr ve výši 350 000 Kč. Uvedenou částku byl žalovaný povinen splatit spolu s úrokem ve výši 15,4 % ročně ve splátkách po 7 000 Kč měsíčně. Protože žalovaný úvěr přestal řádně splácet, byl ke dni 24. 6. 2024 prohlášen za splatný. K tomuto dni činila dlužná částka 309 103,24 Kč na jistině a 6 214,71 Kč na úrocích. Kromě toho žalobkyně požadovala uhrazení zákonných a smluvních úroků. Na úvěrovou smlouvu žalovaný zaplatil celkem částku 102 828,19 Kč. (Nárok 1)

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalovaný je státním příslušníkem Uzbekistánu s pobytem na území České republiky, mezinárodní příslušnost zdejšího soudu je pak dána bydlištěm žalovaného dle čl. 20 odst. 1 Smlouvy mezi Českou republikou a Uzbekistánem o právní pomoci a právních vztazích v občanských a trestních věcech, vyhlášené pod č. 133/2003 Sb. m. s., stejně tak i ve smyslu čl. 4, čl. 17 odst. 1 písm. a) a čl. 18 odst. 2 nařízení EU č. 1215/2012 (Brusel I bis) upravující ochranu spotřebitele. Rozhodným právem, podle kterého soud postupoval, je dle čl. 6 nařízení č. 593/2008 Řím I právo české (volba práva stran v Podmínkách pro užívání úvěru a bydliště žalovaného ohledně jeho ochrany kogentními ustanoveními českého právního řádu).

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním (důkazy jsou v textu kurzívou).Obecně:

5. Z rámcové smlouvy č. , hodnota, ze dne 4. 5. 2021 soud zjistil, že danou smlouvou se žalobkyně zavázala vést pro žalovaného běžný účet č. , č. účtu, .

6. Z potvrzení o výši příjmu, úvěrové zprávy ke dni 29. 9. 2022 a ke dni 18. 2. 2023 a z přehledu žádostí žalovaného o úvěr zjistil soud následující skutečnosti: V červenci 2021 byl žalovaný zaměstnán u společnosti , právnická osoba, s průměrnou měsíční mzdou 20 000 Kč, v únoru 2023 u společnosti , právnická osoba, s průměrnou měsíční mzdou 29 000 Kč. V roce 2022 uvedl náklady na bydlení 1 000 Kč měsíčně a v roce 2023 ve výši 7 000 Kč měsíčně. Další výdaje uvedl ve výši asi 3 500 Kč měsíčně. Dle interního systému žalobkyně činí další výdaje asi 5 000 Kč měsíčně. Žalovaný žádal u žalobkyně o poskytnutí půjčky opakovaně od května 2021, z důvodu nesplnění podmínek však byly jeho předchozí žádosti zamítnuty.

7. Z výzvy k zaplacení dluhu ze dne 24. 6. 2024 včetně Sledování zásilek soud zjistil, že dopisem ze dne 24. 6. 2024 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 325 156,80 Kč z úvěrové smlouvy č. , hodnota, a kontokorentu do 3. 7. 2024. Dopis byl žalovanému doručen uložením na poště dne 28. 6. 2024.

8. Z listiny ze dne 25. 6. 2024 soud zjistil, že žalovaný výslovně uznal co důvodu a výše dluhy vůči žalobkyni z úvěrové smlouvy č. , hodnota, (jistina 310 338,97 Kč, úrok 7 993,98 Kč a dále smluvní úrok a úrok z prodlení z dlužné jistiny do zaplacení) a kontokorentu k bankovnímu účtu , č. účtu, (jistina 6 621,04 Kč, úrok 202,81 Kč a dále smluvní úrok a úrok z prodlení z dlužné jistiny do zaplacení).K nároku 1:

9. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, podmínek pro užívání úvěru a Dodatku č. 15 k rámcové smlouvě č. , hodnota, ze dne 18. 2. 2023 soud zjistil, že na základě tohoto dodatku byla mezi účastníky uzavřena úvěrová smlouva č. , hodnota, , jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 350 000 Kč žalovanému, a povinnost žalovaného uvedenou částku spolu s úrokem ve výši 15,4 % ročně vrátit v měsíčních splátkách po 7 000 Kč (82 splátek). Z dodatku č. 16 a 17 k rámcové smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že byl stanoven jiný den splatnosti v měsíci a na žádost žalovaného byla odebrána služba pojištění schopnosti splácet úvěr.

10. Z dokladu o načerpání úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že dne 21. 2. 2023 byla žalobkyní žalovanému vyplacena částka 350 000 Kč.

11. Ze splátkového kalendáře a přehledu plateb k úvěru č. , hodnota, a z výpisu z bankovního účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaný splátky řádně hradil do dubna 2024 (15 splátek po 7 000 Kč), následně zaplatil dne 24. 6. 2024 částku 1 775,19 Kč, dne 25. 6. 2024 částku 2 538 Kč, dne 3. 7. 2024 částku 10 Kč, dne 26. 7. 2024 částku 500 Kč a dne 3. 11. 2024 částku 5 Kč. Celkem tak na úvěrovou smlouvu zaplatil částku 102 828,19 Kč.K nároku 2:

12. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, podmínek pro užívání úvěru a dodatku č. 11 k rámcové smlouvě č. , hodnota, ze dne 29. 9. 2022 soud zjistil, že k bankovnímu účtu , č. účtu, byl sjednán tzv. kontokorent – možnost čerpání finančních prostředků do debetu 20 000 Kč. Kontokorent byl úročený roční úrokovou sazbou ve výši 18,9 % a měl být splacen vždy do 1 roku od prvního či dalšího čerpání.

13. Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu soud zjistil, že ke dni 24. 6. 2024 došlo ke zesplatnění kontokorentu a žalovaný tak na jistině dluží žalobkyni částku 6 621,04 Kč a na úrocích částku 202,81 Kč.Právní posouzení věci:

14. Dle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

15. Dle § 2665 o. z. ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.

16. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterého spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle odst. 3 vázaným spotřebitelským úvěrem je spotřebitelský úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou spotřebitelského úvěru na bydlení.

18. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.Závěr o skutkovém a právním stavu věci20. Na základě shora uvedeného, po zhodnocení všech uvedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti (bez pochybností o jejich pravosti a pravdivosti), dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém a právním stavu věci. Mezi žalovaným a žalobkyní byla v souladu s § 2662 o. z. uzavřena dne 4. 5. 2021 smlouva o vedení účtu, přičemž dodatkem ze dne 29. 9. 2022 byl k danému účtu ve smyslu § 2665 o. z. zřízen kontokorent ve výši 20 000 Kč a dodatkem ze dne 18. 2. 2023 byl žalovanému ve smyslu § 2395 o. z. poskytnut úvěr ve výši 350 000 Kč. Smlouvy sjednané těmito dodatky svou povahou odpovídají smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 cit. zákona byla žalobkyně, pod sankcí neplatnosti smlouvy, povinna posoudit úvěruschopnost žalovaného.

21. Co se týče nároku č. 2 vzniklého na základě dodatku č. 11 ze dne 29. 9. 2022 o zřízení kontokorentu, u tohoto soud shledal prověření úvěruschopnosti žalobkyně za dostačující, když s ohledem na povahu úvěru, který je čerpán postupně, a s ohledem na jeho výši, požaduje soud ověření pravidelné výše mzdy žalovaného za dostačující. Smlouvu o poskytnutí kontokorentu ze dne 29. 9. 2022 tak soud shledal platnou a žalobkyni tak výrokem III. tohoto rozsudku žalobě zcela vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni jistinu ve výši 6 621,04 Kč spolu s úrokem ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny až do jejího zaplacení (částečně kapitalizovaný částkou 202,81 Kč) a dále ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. i úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny od 4. 7. 2024, tj. od uplynutí lhůty stanovené ve výzvě z 24. 6. 2024 ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z., až do jejího zaplacení.

22. U nároku č., Anonymizováno, 1 vyplývajícího ze smlouvy o úvěru uzavřené dodatkem č. , hodnota, k rámcové smlouvě dne 18. 2. 2023 dospěl soud k jinému závěru. Žalobkyně před uzavřením této smlouvy nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele dle § 86 zák. č. 257/2016 Sb.. V daném případě sice žalobkyně postupovala v souladu se zákonem a vyžádala si od žalovaného potvrzení o výši měsíčního příjmu, žádným jiným způsobem si však jeho úvěruschopnost již neověřila. S ohledem na skutečnost, že výše měsíčního příjmu žalovaného činila 29 000 Kč, žalovaný žil v nájemním bytě a již byl povinen žalobkyni splácet kontokorent, považuje soud měsíční splátky ve výši 7 000 Kč tvořící ¼ měsíčního příjmu žalovaného natolik vysoké, že žalobkyně měla mít pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a měla si vyžádat další listiny, ze kterých by vyplývaly měsíční příjmy a výdaje žalovaného (minimálně výpisy z bankovních účtů za poslední tři měsíce). Žalobkyně se však spokojila pouze s potvrzením o měsíčním příjmu žalovaného ze zaměstnaní, což nemohlo vést k celkovému posouzení finančních poměrů žalovaného a k řádnému a podloženému závěru o jeho schopnosti úvěr v budoucnu splácet.

23. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Povinnost věřitele zaobírat se s péčí řádného hospodáře úvěruschopností dlužníka, tedy ověřovat si jím tvrzené skutečnosti, je pak podrobně řešena např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo v nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.

24. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

25. K tomu je třeba podotknout, že důraz je třeba klást i na povinnost vést a uchovávat záznamy týkající se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl.

26. S ohledem na uvedené má soud za to, že co se týče nároku č. 1, žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, spotřebitelská smlouva ze dne 18. 2. 2023 je tak absolutně neplatná a žalovaný má povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu jako specifické bezdůvodné obohacení dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.. Protože žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 350 000 Kč a že žalovaný na úvěrovou smlouvu uhradil 102 828,19 Kč, započetl tuto platbu soud na jistinu úvěru a žalobě vyhověl co do částky 247 171,81 Kč. Kromě dlužné jistiny přiznal soud žalobkyni ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. rovněž úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny od 4. 7. 2024, tj. od uplynutí lhůty stanovené ve výzvě z 24. 6. 2024 ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z., až do jejího úplného zaplacení. Co do zbytku soud žalobu zamítl, neboť se jedná o nároky z neplatné smlouvy.

27. Vzhledem k tomu, že žalovaný se k jednání soudu dne 25. 6. 2025 nedostavil, nemohl jej soud poučit dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., že je na něm, aby za účelem úspěchu ve sporu tvrdil a prokázal, jaké byly jeho schopnosti a možnosti splácet dlužnou jistinu ke dni 4. 7. 2024 a tedy zda nastala její splatnost ve smyslu § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb.. Protože tedy žalovaný ohledně splatnosti dlužné jistiny neunesl břemeno tvrzení ani důkazní břemeno, dospěl soud k závěru, že bylo v jeho schopnostech a možnostech dlužnou částku uhradit ve lhůtě stanovené žalobkyní ve výzvě a tedy že dlužná jistina se stala splatnou na základě výzvy ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z..

28. Závěrem soud konstatuje, že ačkoli žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni písemně uznal co do důvodu i výše ve smyslu § 2053 o. z., může být toto uznání platné pouze v tom rozsahu, v jakém dluh v době uznání existoval. Pokud tedy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 18. 2. 2023 je neplatná, je v tomto rozsahu neplatné i uznání dluhu.

29. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala v řízení zaplacení částky v celkové výši 315 724,28 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla zamítnuta co do částky 61 931,43 Kč, vyhověno bylo co do částky 253 792,85 Kč. Co do přibližně 20 % předmětu řízení tak byl úspěšný žalovaný a co do přibližně 80 % předmětu řízení žalobkyně, žalovaný je proto povinen uhradit žalobkyni 60 % jejích nákladů řízení. Žalobkyně požadovala na nákladech řízení pouze částku 12 630 Kč za zaplacený soudní poplatek, přičemž 60 % z této částky činí 7 578 Kč.