4 C 54/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Veronikou Čechovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 20 064 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 064 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 064 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 7 760,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 20 064 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně (spol. právnická osoba) a žalovaný uzavřeli dne datum Smlouvu o zápůjčce číslo na základě které byla žalovanému v hotovosti vyplacena zápůjčka 30 000 Kč, kterou se žalovaným zavázal uhradit i s úrokem a dalšími poplatky v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 2 484 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne datum. Ke dni podání žaloby uhradil žalovaný 9 936 Kč. Uvedenou platbu započetla žalobkyně na jistinu a žalobou tak požaduje částku 20 064 Kč (úroky ani poplatky nepožaduje). Zákonný úrok z prodlení požaduje od výzvy k plnění.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o. s. ř. projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal.

4. Z listinných důkazů nacházejících se ve spise soud dospěl následujícím skutkovým zjištěním.

5. Ze smlouvy o půjčce číslo ze dne datum soud zjistil, že v této smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavazuje poskytnout žalovanému půjčku ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavazuje tuto částku spolu s náklady ve výši 29 597 Kč vrátit v 24 měsíčních splátkách po 2 484 Kč Součástí smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky.

6. Z výdejové pokladního dokladu soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému v hotovosti částku 30 000 Kč dne datum, a to na základě smlouvy číslo.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a jejich příloh soud zjistil, že pohledávka ze smlouvy číslo vůči žalovanému byla postoupena na žalobkyni.

8. Z dopisu ze dne datum soud zjistil, že tímto žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do datum.

9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

10. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném od 1. 1. 2014), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

11. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném od 1. 1. 2014), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

12. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně prokázala, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně byla uzavřena dne datum smlouva o půjčce číslo která svou povahou odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně však před uzavřením této smlouvy nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele dle § 9 daného zákona a smlouva je tak neplatná (srovnej rozsudek Nejvyššího soud ČR ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, usnesení pléna Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo v nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20).

17. Protože žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, je žalovaný povinen je vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s § 2993 o. z. Protože žalobkyně žalobou požaduje pouze uhrazení poskytnuté jistiny, na kterou započítala platbu 9 936 Kč, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to i včetně úroku z prodlení, který žalobkyně požaduje z dlužné částky od splatnosti určené ve výzvě ze dne datum ve výši stanové nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 760,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 803 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 064 Kč sestávající z částky 1 940 Kč za každý ze dvou úkonů (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby) uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 970 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 750 Kč ve výši 1 207,50 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.