4 C 576/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Písaříkovou, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastupování státu ve věcech majetkových sídlem Rašínovo nábř. 390/42, 128 00 Praha 2 pro 828 360 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 47 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 47 200 Kč od 7. 11. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zbylé části zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 3 náklady znaleckého posudku a výslechu znalce v částce 52 594,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 3 náklady znaleckého posudku a výslechu znalce v částce 3 178 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou ze dne 3.9.2018 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 828 360 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobce je vlastníkem pozemků [parcelní číslo] [anonymizováno] o výměře [výměra], st.p. [anonymizováno] o výměře [výměra], st.p. [anonymizováno] o výměře [výměra] a st.p. [anonymizováno] o výměře [výměra], vše v [katastrální uzemí]. Na uvedených pozemcích stojí torza chátrajících budov, jejichž vlastníkem je žalovaný. Žalovaný pak za užívání pozemků, na kterých jsou torza uvedených staveb postaveny, nic žalobci neplatí. Žalobce se domáhá bezdůvodného obohacení ve výši 10 Kč/m2/měsíc za dobu od září 2015 do srpna 2018.

2. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že je skutečně vlastníkem předmětných budov (torz), opakovaně zasílá žalobci návrhy dohod na úpravu plateb za užívání pozemků, avšak navrhuje částku 5 Kč/m2/rok, tedy částku, za kterou sám pronajímá pozemky v sousedícím areálu. Žalobce pak není aktivně legitimován za dobu předcházející dnem 21.2.2017, kdy mu nesvědčí vlastnické právo. Dále uvedl, že bezdůvodné obohacení se stává splatné až výzvou, nikoliv samotnou skutečností užívání pozemku.

3. Soud prvního stupně (v odlišném obsazení) dne 29.1.2020 žalobu zamítnul s tím, že o vlastnictví staveb rozhodl žalovaný tzv. negativním rozhodnutím, a stavby jsou na uvedených pozemcích po právu. Není tedy dán důvod pro domáhání se bezdůvodného obohacení.

4. Tento rozsudek byl Městským soudem v Praze (usnesení ze dne 19.8.2020 č.j. 21 Co 115/2020-62) zrušen s tím, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení ze strany žalobce je ve svém základu opodstatněný, a to za dobu od 21.2.2017 do srpna 2018. Před uvedeným datem žalobce nebyl vlastníkem pozemků, nesvědčí mu tedy právo domáhat se bezdůvodného obohacení.

5. Soud prvního stupně tedy věc znovu projednal, doplnil dokazování a znovu ve věci rozhodl.

6. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav (důkazy, z nichž uvedené skutečnosti byly zjištěny, jsou dále v textu uvedeny kurzívou):

7. Žalobce se stal vlastníkem pozemků [parcelní číslo] [anonymizováno] o výměře [výměra], st.p. [anonymizováno] o výměře [výměra], st.p. [anonymizováno] o výměře [výměra] a st.p. [anonymizováno] o výměře [výměra], vše v [katastrální uzemí] na základě kupní smlouvy ze dne 9.12.2016 s účinky vkladu k 21.2.2017. Tato smlouva neobsahuje žádná ujednání o postoupení případného nároku na vydání bezdůvodného obohacení za dobu od září 2015 do převodu vlastnictví z původních vlastníků na žalobce. Vlastnické právo mu svědčilo i k okamžiku podání žaloby (výpisy z katastru nemovitostí [list vlastnictví] a [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí]).

8. Pozemky byly vydány původním vlastníkům v rámci řízení podle zákona o půdě č. 229/1991 Sb., (restituce), na základě kterého byly původním vlastníkům vydány pozemky [parcelní číslo] [anonymizováno] o výměře [výměra], st.p. [anonymizováno] o výměře [výměra], st.p. [anonymizováno] o výměře [výměra] a [parcelní číslo] [parcelní číslo] o výměře [výměra], vše v [katastrální uzemí] (rozhodnutí Krajského pozemkového úřadu pro Plzeňský kraj z 4.12.2014 a rozhodnutí Krajského pozemkového úřadu pro Plzeňský kraj z 6.12.2014), na nichž v době vydání stály torza staveb (sedm fotografií přiložených k podání ze dne 11.12.2019), ke kterým svědčí vlastnické právo žalovanému (v řízení nesporné).

9. Dopisem ze dne 17.12.2017 se pověřená správkyně pozemků, paní [jméno] [příjmení] obrátila s výzvou na uzavření nájemní smlouvy k předmětným pozemkům, když na nich stojí stavby ve vlastnictví žalovaného. Navrhovala nájemné ve výši 10 Kč/m2/měsíc. Na to reagoval žalovaný dopisem ze dne 30.10.2017 a zaslal správkyni návrh dohody datované dne 15.11.2017, s tím, že navrhoval nájemné ve výši 2 Kč/m2/rok. Toto bylo žalobcem odmítnuto dopisem správkyně ze dne 7.11.2017 s tím, že trvá na částce ve výši 10 Kč/m2/měsíc. Pokud bude smlouva uzavřena do 30.11.2017, pak žalobce promine žalované ½ nároku na bezdůvodné obohacení za poslední 3 roky. Na to reagoval žalovaný tak, že nabídl výši 5 Kč/m2/rok (dopis žalovaného ze dne 1.2.2018). Toto žalobce explicite odmítl ve svém dopise z 17.4.2018. Na to žalovaný reagoval dopisem nazvaným řešení dohody o zaplacené úhrady za užívání zastavěných pozemků z 15.5.2018 s tím, že musí dodržovat zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky, a může uzavřít pouze smlouvu s výší nájemného 5 Kč/m2/rok. K tomuto dopisu přiložil i návrh dohody o zaplacení. Žalobce na toto již nereagoval, zaslal žalovanému předžalobní výzvu ze dne 31.7.2018 u vydání bezdůvodného obohacení za„ poslední 3 roky“ ve výši 828 360 Kč splatných do 7 dní ode dne doručení výzvy, přičemž výzva byla odeslána poštou dne 31.7.2018 (předžalobní výzva ze dne 31.7.2018 + podací arch).

10. Z výslechu pověřené znalkyně [titul] [jméno] [příjmení] a znaleckého posudku [znalkyně] [anonymizována dvě slova] ze dne 26.4.2021 [číslo] soud zjistil, že výše obvyklého nájemného od 21.2.2017 do 31.8.2018 pozemků [parcelní číslo] [anonymizováno] o výměře [výměra], [parcelní číslo] [anonymizováno] o výměře [výměra], [parcelní číslo] [anonymizováno] o výměře [výměra] a [parcelní číslo] [anonymizováno] o výměře [výměra], vše v [katastrální uzemí], na nichž v určeném rozsahu stojí torza staveb žalovaného, činí částku 47 200 Kč (průměrně 4 Kč/m2/měsíc).

11. Po výše uvedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle ust. § 132 o.s.ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Skutková zjištění opřel soud o shora provedené důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti soud neměl pochybností. Soud neprováděl všechny navržené důkazy ve věci, když z již provedených byl zcela spolehlivě zjištěn skutkový stav.

12. Po právní stránce soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že žalobce se ke dni 27.2.2017 stal vlastníkem pozemků [parcelní číslo] [anonymizováno] o výměře [výměra], [parcelní číslo] [anonymizováno] o výměře [výměra], [parcelní číslo] [anonymizováno] o výměře [výměra] a [parcelní číslo] [anonymizováno] o výměře [výměra], vše v [katastrální uzemí], na nichž stojí torza staveb ve vlastnictví žalovaného. Podle ust. § 3055 odst. 1 o.z. se torza staveb nestaly součástí pozemku a jsou samostatnou nemovitou věcí.

13. Žalobci jako vlastníkovi pozemků svědčí plné právo vlastnické (§ 1012 o.z.). Pozitivní stránku vlastnického práva představuje právo vlastníka nakládat s věcí zpravidla kterýmkoli způsobem podle libosti, jako negativní stránka vlastnického práva se označuje právo vlastníka zabránit zpravidla každému jinému, aby jeho věc neužíval nebo na ni jinak nepůsobil (ius exclusionis). Projevem tohoto vlastnického práva je i právo domáhat se bezdůvodného obohacení za užívání svého vlastnictví, když je ve svém vlastnickém právu omezen tím, že na jeho pozemcích stojí stavba jiného vlastníka (usnesení Nejvyššího soudu ČR 28 Cdo 3348/2015, rozsudek Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 1405/2005 aj.).

14. Pokud se týče doby před 21.2.2017, tedy doby, kdy vlastníky pozemků byli předešlí vlastníci (restituenti), pak právo domáhat se bezdůvodného obohacení za užívání svého vlastnictví, když je ve svém vlastnickém právu omezen tím, že na jeho pozemcích stojí stavba jiného vlastníka, žalobci nesvědčí. Toto právo je stále vázáno na původní vlastníky a původní vlastníci pozemků jsou oprávněni s ním samostatně nakládat, mohou jej i postoupit na žalobce. Toto však v řízení nebylo tvrzeno ani prokazováno, proto soud nepostupoval ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. a nevyzýval žalobce k doložení postoupení nároku.

15. Spor mezi stranami se týkal výše bezdůvodného obohacení. Z provedeného dokazování bylo prokázáno, že se účastníci na konkrétní výši nedohodli. Žalobce požadoval částku 10 Kč/m2/měsíc, žalovaný nabízel částku 5 Kč/m2/rok. Znalecký posudek, který soud nechal zpracovat, pak stanovil, že částka bezdůvodného obohacení činí průměrně částku 4 Kč/m2/měsíc. Znalecký posudek pak souhrnně uvedl, že výše bezdůvodného obohacení činí od 21.2.2017 do 31.8.2018 částku 47 200 Kč.

16. U bezdůvodného obohacení je doba plnění vázána obvykle na výzvu věřitele (žalobce). Teprve jejím doručením se stává dluh splatným za předpokladu, že je ve výzvě dluh dostatečně určitě specifikován (usnesení Nejvyššího soudu ČR 28 Cdo 4252/2014). Nalézací soud má za to, že tyto podmínky splňuje až žaloba, která byla doručena žalovanému ze dne 6.11.2018. Tedy následky prodlení se pojí až dnem následujícím po doručení, tedy dnem 7.11.2018. Proto soud rozhodl tak, že žalovaný je povinen podle ust. § 1970 o.z. platit zákonný úrok z prodlení až od tohoto data, výše úroku z prodlení je dána nařízením vl. 513/2013 Sb (výrok I.). Ve zbylé části, tedy co do částky 781 160 Kč spolu s požadovaným zákonným úrokem z prodlení od ultima každého jednotlivého měsíce, v němž se bezdůvodné obohacení mělo realizovat, zamítnul (výrok II.)

17. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem (výrok III.) soud rozhodl pouze ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když však žalovanému, jenž byl v řízení převážně úspěšný, žádné náklady řízení ve smyslu ust. § 137 o.s.ř. nevznikly.

18. O náhradě nákladů státu soud rozhodl podle ust. § 148 o.s.ř., když tyto per paritum rozdělil mezi účastníky podle podílu stanového ve výši neúspěchu ve věci. Žalobce byl v řízení neúspěšný co to částky 781 160 Kč, tedy 94,3%. Je tedy povinen nahradit státu alikvotní částku nákladů znaleckého posudku a nákladů na výslech znalkyně. Znalečné za znalecký posudek činilo částku 54 139 Kč (usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24.11.2021 č.j. 21 Co 359/2021-223), za výslech znalkyně pak 1 633,50 Kč (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 25.3.2022). Žalobce je tedy povinen zaplatit státu částku 52 594,50 Kč (výrok IV). a žalovaný pak částku 3 178 Kč (výrok V.).