4 C 74/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní Mgr. Veronikou Čechovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 24 618 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 27. 12. 2024 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč vždy nejpozději do každého 25. dne v kalendářním měsíci, počínaje 1. měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, to vše pod sankcí ztráty výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 4 618 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 24 618 Kč od 4. 7. 2024 do 26. 12. 2024 a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 4 618 Kč od 27. 12. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 6 125 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč vždy nejpozději do každého 25. dne v kalendářním měsíci, počínaje 1. měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, to vše pod sankcí ztráty výhody splátek.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 618 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi spol. právnická osoba a žalovaným byla dne datum uzavřena Smlouva o úvěru č. hodnota, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který byl žalovaný povinen splatit spolu s úrokem ve výši 3 358 Kč do 3. 7. 2024. Z důvodu nehrazení splátek byl úvěr zesplatněn k 3. 7. 2024 Kromě dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč žalobkyně požaduje úrok ve výši 3 358 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 260 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 24 618 Kč od 4. 7. 2024 do zaplacení.

2. K poučení soudu učiněnému usnesením ze dne 13. 5. 2025 ohledně nutnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného žalobkyně uvedla, že tuto její právní předchůdce vyhodnotil z údajů uvedených žalovaným, lustrací žalovaného v registrech dlužníků a vlastními interními systémy. Příslušnými dokumenty ohledně výsledků lustrací v systémech a výdajů a příjmů žalovaného nedisponuje.

3. Žalovaný nárok žalobkyně uznal podáním ze dne 17. 6. 2025 a požádal o splátky ve výši do 4 000 Kč měsíčně.

4. Usnesením ze dne 25. 6. 2025 soud sdělil účastníkům předběžný právní názor na to, že k uznání žalovaného nelze přihlížet v plném rozsahu a vydat rozsudek pro uznání tehdy, pokud soud shledá úvěrovou smlouvu ze dne datum neplatnou pro rozpor s kogentními právními ustanoveními (§ § 153a ve spojení s § 99 odst. 2 o.s.ř.). Zároveň soud poučil účastníky, že z důvodu nepřiměřeně vysokého úroku (204,28 % ročně oproti průměrné roční úrokové sazbě poskytované bankami ve výši 7,15 %) shledává předmětnou smlouvu neplatnou pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z. a nárok žalobkyně bude posuzovat dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 o. z..

5. Usnesením ze dne 25. 6. 2025 soud zároveň v souladu s § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval účastníky, aby ve stanovené lhůtě sdělili, zda souhlasí s tím, že soud ve věci rozhodne bez nařízení jednání tak, že bude vycházet z předběžného právního názoru a z listinných důkazů, které žalobkyně soudu předložila. Protože žádný z účastníků o nařízení jednání ve stanovené lhůtě nepožádal, má soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; žalobkyně nadto vyjádřila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.

6. Z listinných důkazů nacházejících se ve spise učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci (důkazy jsou v textu kurzívou).

7. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum, jejíž součástí jsou obchodní podmínky, soud zjistil následující: Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně spol. právnická osoba žalovanému peněžité prostředky ve výši 20 000 Kč, a žalovaný se zavázal vrátit je spolu s úrokem ve výši 3 358 Kč (204,28 % ročně) do 28. 1. 2024. RPSN činila 560,8 %. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné jistiny denně. Dodatkem č. 1 ze dne datum byla prodloužena splatnost úvěru do 6. 3. 2024. Za prodloužení splatnosti byl žalovaný povinen uhradit poplatek ve výši 4 600 Kč. Dodatkem č. 2 ze dne datum byla prodloužena splatnost úvěru do 18. 4. 2024. Za prodloužení splatnosti byl žalovaný povinen uhradit poplatek ve výši 4 600 Kč. Dodatkem č. 3 ze dne datum byla prodloužena splatnost úvěru do 30. 5. 2024. Za prodloužení splatnosti byl žalovaný povinen uhradit poplatek ve výši 4 600 Kč.

8. Z výpisu z bankovního účtu soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala žalovanému na jeho bankovní účet dne datum částku 20 000 Kč.

9. Dopisem ze dne 3. 7. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila. Dopisem ze dne 18. 12. 2024 žalobkyně oznámila postoupení pohledávky a dopisem ze dne 18. 12. 2024 odeslaným téhož dne, jak soud zjistil z podacího lístku, vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky z úvěrové smlouvy do 3 dnů.

10. Pohledávka z úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 6. 12. 2023.

11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

12. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterého spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle odst. 3 vázaným spotřebitelským úvěrem je spotřebitelský úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou spotřebitelského úvěru na bydlení.

14. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Na základě shora uvedeného, po zhodnocení všech uvedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti (bez pochybností o jejich pravosti a pravdivosti), dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém a právním stavu věci. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla v souladu s § 2395 o. z. uzavřena dne Anonymizováno datum Smlouva o úvěru č. hodnota, která je svou povahou spotřebitelskou smlouvou ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 cit. zákona byla právní předchůdkyně žalobkyně, pod sankcí neplatnosti smlouvy, povinna posoudit úvěruschopnost žalovaného. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně této své povinnosti nedostála, když vycházela pouze z údajů uvedených žalovaným a jeho lustrací ve veřejných rejstřících (Anonymizováno apod.). Listiny, z nichž by vyplývaly údaje uvedené žalovaným nebo provedená lustrace žalobkyně, nedoložila, když sama uvedla, že jimi nedisponuje.

17. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Povinnost věřitele zaobírat se s péčí řádného hospodáře úvěruschopností dlužníka, tedy ověřovat si jím tvrzené skutečnosti, je pak podrobně řešena např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo v nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.

18. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

19. K tomu je třeba podotknout, že důraz je třeba klást i na povinnost vést a uchovávat záznamy týkající se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl.

20. S ohledem na uvedené má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, spotřebitelská smlouva ze dne datum je tak absolutně neplatná a žalovaný má povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu jako specifické bezdůvodné obohacení dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.. Protože žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a že žalovaný na úvěrovou smlouvu ničeho neuhradil a sám žalovaný toto ve svém vyjádření uznal, soud žalobě vyhověl co do částky 20 000 Kč. Kromě dlužné jistiny přiznal soud žalobkyni ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. rovněž úrok z prodlení z dlužné jistiny od 27. 12. 2024, tj. od uplynutí 3denní lhůty stanovené ve výzvě z 18. 12. 2024 ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. (doručené ve smyslu § 573 o. z.), až do jejího úplného zaplacení. Co do zbytku soud žalobu zamítl, neboť se jedná o nároky z neplatné smlouvy.

21. Závěrem soud konstatuje, že i kdyby právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, shledal by soud úvěrovou smlouvu ze dne datum neplatnou pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z., neboť roční úroková sazba ve výši 204,28 % je mnohonásobně vyšší oproti průměrné roční úrokové sazbě poskytované u úvěrů domácností na spotřebu v prosinci 2023 bankami, která činila 7,15 % ročně (ustálená judikatura připouští dvojnásobnou, výjimečně trojnásobnou roční úrokovou sazbu). Ačkoli v souladu s prodloužením splatnosti byla následně úroková sazba přepočtem ponížena až na 40,05 % ročně, přesto je nepřiměřeně vysoká, navíc každé prodloužení splatnosti úvěru bylo spojeno s nepřiměřeně vysokým poplatkem oproti výši úvěru (4 600 Kč oproti 20 000 Kč). Takovémuto jednání podnikatelů, kterým zneužívají své silnější postavení na úkor spotřebitele k vynucení v podstatě lichevních úroků není možné poskytnout ochranu. Protože ujednání o úrocích je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, jak vyplývá z § 2395 o. z., nelze tuto část od úvěrové smlouvy oddělit ve smyslu § 576 o. z. a smlouvu je třeba považovat za neplatnou pro hrubý rozpor s dobrými mravy jako celek. I v tomto případě by tedy soud posuzoval nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2291 o. z. a přiznal by ji nárok na jistinu ve výši 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 27. 12. 2024.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 125 Kč, přičemž tato částka představuje 62 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 81 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 19 %). Tyto náklady ve výši 9 878,50 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 985 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 618 Kč sestávající z částky 2 100 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč a jedné po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném ke dni provedení úkonu (příprava a převzetí a předžalobní výzva do 31. 12. 2024, žaloba po 1. 1. 2025) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 350 Kč ve výši 1 543,50 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.