4 C 74/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní Mgr. Veronikou Čechovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 24 618 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 27. 12. 2024 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč vždy nejpozději do každého 25. dne v kalendářním měsíci, počínaje 1. měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, to vše pod sankcí ztráty výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky 4 618 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 24 618 Kč od 4. 7. 2024 do 26. 12. 2024 a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 4 618 Kč od 27. 12. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 6 125 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč vždy nejpozději do každého 25. dne v kalendářním měsíci, počínaje 1. měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, to vše pod sankcí ztráty výhody splátek.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 618 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi spol. , právnická osoba, a žalovaným byla dne , datum, uzavřena Smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který byl žalovaný povinen splatit spolu s úrokem ve výši 3 358 Kč do 3. 7. 2024. Z důvodu nehrazení splátek byl úvěr zesplatněn k 3. 7. 2024 Kromě dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč žalobkyně požaduje úrok ve výši 3 358 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 260 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 24 618 Kč od 4. 7. 2024 do zaplacení.

2. K poučení soudu učiněnému usnesením ze dne 13. 5. 2025 ohledně nutnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného žalobkyně uvedla, že tuto její právní předchůdce vyhodnotil z údajů uvedených žalovaným, lustrací žalovaného v registrech dlužníků a vlastními interními systémy. Příslušnými dokumenty ohledně výsledků lustrací v systémech a výdajů a příjmů žalovaného nedisponuje.

3. Žalovaný nárok žalobkyně uznal podáním ze dne 17. 6. 2025 a požádal o splátky ve výši do 4 000 Kč měsíčně.

4. Usnesením ze dne 25. 6. 2025 soud sdělil účastníkům předběžný právní názor na to, že k uznání žalovaného nelze přihlížet v plném rozsahu a vydat rozsudek pro uznání tehdy, pokud soud shledá úvěrovou smlouvu ze dne , datum, neplatnou pro rozpor s kogentními právními ustanoveními (§ § 153a ve spojení s § 99 odst. 2 o.s.ř.). Zároveň soud poučil účastníky, že z důvodu nepřiměřeně vysokého úroku (204,28 % ročně oproti průměrné roční úrokové sazbě poskytované bankami ve výši 7,15 %) shledává předmětnou smlouvu neplatnou pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z. a nárok žalobkyně bude posuzovat dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ve smyslu § 2991 o. z..

5. Usnesením ze dne 25. 6. 2025 soud zároveň v souladu s § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval účastníky, aby ve stanovené lhůtě sdělili, zda souhlasí s tím, že soud ve věci rozhodne bez nařízení jednání tak, že bude vycházet z předběžného právního názoru a z listinných důkazů, které žalobkyně soudu předložila. Protože žádný z účastníků o nařízení jednání ve stanovené lhůtě nepožádal, má soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; žalobkyně nadto vyjádřila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.

6. Z listinných důkazů nacházejících se ve spise učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci (důkazy jsou v textu kurzívou).

7. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , jejíž součástí jsou obchodní podmínky, soud zjistil následující: Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně spol. , právnická osoba, žalovanému peněžité prostředky ve výši 20 000 Kč, a žalovaný se zavázal vrátit je spolu s úrokem ve výši 3 358 Kč (204,28 % ročně) do 28. 1. 2024. RPSN činila 560,8 %. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné jistiny denně. Dodatkem č. 1 ze dne , datum, byla prodloužena splatnost úvěru do 6. 3. 2024. Za prodloužení splatnosti byl žalovaný povinen uhradit poplatek ve výši 4 600 Kč. Dodatkem č. 2 ze dne , datum, byla prodloužena splatnost úvěru do 18. 4. 2024. Za prodloužení splatnosti byl žalovaný povinen uhradit poplatek ve výši 4 600 Kč. Dodatkem č. 3 ze dne , datum, byla prodloužena splatnost úvěru do 30. 5. 2024. Za prodloužení splatnosti byl žalovaný povinen uhradit poplatek ve výši 4 600 Kč.

8. Z výpisu z bankovního účtu soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala žalovanému na jeho bankovní účet dne , datum, částku 20 000 Kč.

9. Dopisem ze dne 3. 7. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila. Dopisem ze dne 18. 12. 2024 žalobkyně oznámila postoupení pohledávky a dopisem ze dne 18. 12. 2024 odeslaným téhož dne, jak soud zjistil z podacího lístku, vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky z úvěrové smlouvy do 3 dnů.

10. Pohledávka z úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 6. 12. 2023.

11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

12. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterého spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle odst. 3 vázaným spotřebitelským úvěrem je spotřebitelský úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou spotřebitelského úvěru na bydlení.

14. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Na základě shora uvedeného, po zhodnocení všech uvedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti (bez pochybností o jejich pravosti a pravdivosti), dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém a právním stavu věci. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla v souladu s § 2395 o. z. uzavřena dne, Anonymizováno, , datum, Smlouva o úvěru č. , hodnota, , která je svou povahou spotřebitelskou smlouvou ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 cit. zákona byla právní předchůdkyně žalobkyně, pod sankcí neplatnosti smlouvy, povinna posoudit úvěruschopnost žalovaného. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně této své povinnosti nedostála, když vycházela pouze z údajů uvedených žalovaným a jeho lustrací ve veřejných rejstřících (, Anonymizováno, apod.). Listiny, z nichž by vyplývaly údaje uvedené žalovaným nebo provedená lustrace žalobkyně, nedoložila, když sama uvedla, že jimi nedisponuje.

17. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Povinnost věřitele zaobírat se s péčí řádného hospodáře úvěruschopností dlužníka, tedy ověřovat si jím tvrzené skutečnosti, je pak podrobně řešena např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo v nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.

18. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

19. K tomu je třeba podotknout, že důraz je třeba klást i na povinnost vést a uchovávat záznamy týkající se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl.

20. S ohledem na uvedené má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, spotřebitelská smlouva ze dne , datum, je tak absolutně neplatná a žalovaný má povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu jako specifické bezdůvodné obohacení dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.. Protože žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a že žalovaný na úvěrovou smlouvu ničeho neuhradil a sám žalovaný toto ve svém vyjádření uznal, soud žalobě vyhověl co do částky 20 000 Kč. Kromě dlužné jistiny přiznal soud žalobkyni ve smyslu § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. rovněž úrok z prodlení z dlužné jistiny od 27. 12. 2024, tj. od uplynutí 3denní lhůty stanovené ve výzvě z 18. 12. 2024 ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. (doručené ve smyslu § 573 o. z.), až do jejího úplného zaplacení. Co do zbytku soud žalobu zamítl, neboť se jedná o nároky z neplatné smlouvy.

21. Závěrem soud konstatuje, že i kdyby právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, shledal by soud úvěrovou smlouvu ze dne , datum, neplatnou pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z., neboť roční úroková sazba ve výši 204,28 % je mnohonásobně vyšší oproti průměrné roční úrokové sazbě poskytované u úvěrů domácností na spotřebu v prosinci 2023 bankami, která činila 7,15 % ročně (ustálená judikatura připouští dvojnásobnou, výjimečně trojnásobnou roční úrokovou sazbu). Ačkoli v souladu s prodloužením splatnosti byla následně úroková sazba přepočtem ponížena až na 40,05 % ročně, přesto je nepřiměřeně vysoká, navíc každé prodloužení splatnosti úvěru bylo spojeno s nepřiměřeně vysokým poplatkem oproti výši úvěru (4 600 Kč oproti 20 000 Kč). Takovémuto jednání podnikatelů, kterým zneužívají své silnější postavení na úkor spotřebitele k vynucení v podstatě lichevních úroků není možné poskytnout ochranu. Protože ujednání o úrocích je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, jak vyplývá z § 2395 o. z., nelze tuto část od úvěrové smlouvy oddělit ve smyslu § 576 o. z. a smlouvu je třeba považovat za neplatnou pro hrubý rozpor s dobrými mravy jako celek. I v tomto případě by tedy soud posuzoval nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2291 o. z. a přiznal by ji nárok na jistinu ve výši 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 27. 12. 2024.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 125 Kč, přičemž tato částka představuje 62 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 81 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 19 %). Tyto náklady ve výši 9 878,50 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 985 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 618 Kč sestávající z částky 2 100 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč a jedné po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném ke dni provedení úkonu (příprava a převzetí a předžalobní výzva do 31. 12. 2024, žaloba po 1. 1. 2025) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 350 Kč ve výši 1 543,50 Kč.