4 C 79/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní Mgr. Veronikou Čechovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 34 546 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení- částky 28 644 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 28 644 Kč ve výši 12,75 % ročně od 17. 9. 2024 do zaplacení,- částky ve výši 5 920,40 Kč,- úroku ve výši 61,36 % ročně z částky 23 582,07 Kč od 17. 9. 2024 do 10. 10. 2024, ve výši 928,80 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 23 582,07 Kč od 11. 10. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 17. 9. 2024 dosáhne částky 192 038 Kč.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 34 546 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena Smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 91 000 Kč, který byl žalovaný povinen splatit spolu s úrokem ve výši 61,36 % ročně ve 24 měsíčních splátkách po 6 891 Kč. Z důvodu nehrazení splátek byl úvěr zesplatněn k 15. 9. 2024. K danému datu žalovaný na úvěr uhradil celkem částku 137 374 Kč. Kromě dlužné jistiny žalobkyně požadovala dále úroky, smluvní pokuty a úroky z prodlení.

2. K poučení soudu učiněnému usnesením ze dne 14 5. 2025 ohledně nutnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného žalobkyně uvedla, že ji vyhodnotila z údajů uvedených žalovaným, lustrací žalovaného v registrech dlužníků a vlastními interními systémy. Žalovaným tvrzený měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 74 000 Kč ověřila částečným bankovním výpisem. Při opakovaném poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. při jednání soudu dne 13. 8. 2025 o nutnosti prokázat řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že jinými dokumenty nedisponuje, celkovou příjmovou a výdajovou stránku žalovaného více neposuzovala.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním (důkazy jsou v textu kurzívou).

5. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, a jeho přílohy - pojištění schopnosti splácet úvěry a dodatku, z oznámení o schválení úvěru ze dne 14. 10. 2022 soud zjistil následující: Na základě těchto listin poskytla žalobkyně žalovanému peněžité prostředky ve výši 91 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit je spolu s úrokem ve výši 61,36 % ročně v 24 měsíčních splátkách po 6 891 Kč (celkem měl vrátit částku 160 032 Kč). RPSN činila 81,93 %. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné jistiny denně.

6. Z verifikační platby ve výši 1 Kč, dokladu o vyplacení úvěru, ze splátkového kalendáře a karty klienta soud zjistil, že na základě úvěrové smlouvy č. , hodnota, poskytla žalobkyně žalovanému dne 13. 10. 2022 na jeho bankovní účet částku 91 000 Kč a žalovaný na danou smlouvu splatil žalobkyni celkově částku 137 374 Kč.

7. Z předsmluvní dokumentace získané ke dni 13. 10. 2022, tedy z předsmluvního formuláře, hodnocení klienta, kopie občanského průkazu žalovaného, informací o klientovi, výpisu z registrů na žalovaného, částečného výpisu z bankovního účtu žalovaného, prohlášení klienta zjistil soud následující: Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že jeho pravidelný čistý měsíční příjem činí 74 000 Kč, měsíční splátky dosavadních úvěrů činí 5 630 Kč a měsíční náklady na bydlení činí 10 656 Kč. Další výdaje uvedl ve výši 0 Kč. Shora uvedený příjem 74 000 Kč měsíčně pak doložil částečným výpisem z bankovního účtu. Registry dlužníků žalovaný neprochází.

8. Z dopisu ze dne 15. 9. 2024 a připojené dodejky soud zjistil, že žalobkyně úvěr zesplatnila k 15. 9. 2024. Z dopisů ze dne 12. 4. 2024, 12. 8. 2024, 12. 9. 2024 a 7. 4. 2025 včetně podacího archu soud zjistil, že žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky opakovaně vyzývala.

9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

10. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterého spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle odst. 3 vázaným spotřebitelským úvěrem je spotřebitelský úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou spotřebitelského úvěru na bydlení.

12. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Na základě shora uvedeného, po zhodnocení všech uvedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti (bez pochybností o jejich pravosti a pravdivosti), dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém a právním stavu věci. Mezi žalobkyní a žalovaným byla v elektronické podobě v souladu s § 2395 o. z. uzavřena dne , datum, Smlouva o úvěru č. , hodnota, , která je svou povahou spotřebitelskou smlouvou ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 cit. zákona byla žalobkyně, pod sankcí neplatnosti smlouvy, povinna posoudit úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně této své povinnosti nedostála, když vycházela pouze z údajů uvedených žalovaným a jeho lustrací ve veřejných rejstřících (, Anonymizováno, apod.) a z příjmu žalovaného ze zaměstnání, který řádně ověřila výpisem z bankovního účtu. Toto prověření však nebylo dostačující, neboť nemohlo vést k celkovému posouzení finančních poměrů žalovaného a k řádnému a podloženému závěru o jeho schopnosti úvěr v budoucnu splácet. Pouhé zjištění výše příjmu bez ověření výše výdajů nemůže vést k závěru, že žalovaný disponuje dostatečnými peněžitými prostředky na splácení úvěru. Žalobkyně si měla finanční situaci žalovaného ověřit alespoň celkovým výpisem z bankovního účtu.

15. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Povinnost věřitele zaobírat se s péčí řádného hospodáře úvěruschopností dlužníka, tedy ověřovat si jím tvrzené skutečnosti, je pak podrobně řešena např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo v nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.

16. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

17. K tomu je třeba podotknout, že důraz je třeba klást i na povinnost vést a uchovávat záznamy týkající se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl.

18. S ohledem na uvedené má soud za to, že žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, spotřebitelská smlouva ze dne , datum, je tak absolutně neplatná a žalovaný má povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu jako specifické bezdůvodné obohacení dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.. Protože žalobkyně prokázala, že poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 91 000 Kč a že žalovaný na úvěrovou smlouvu uhradil částku 137 374 Kč, započetl tuto platbu soud na jistinu úvěru a dospěl k závěru, že celá jistina již byla žalovaným vrácena. Ohledně úroků a dalšího příslušenství se pak jedná o nároky z neplatné smlouvy. Soud tedy žalobu v plném rozsahu zamítl.

19. Závěrem soud konstatuje, že i kdyby žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, shledal by soud úvěrovou smlouvu ze dne , datum, absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z. a § 588 o. z., neboť roční úroková sazba ve výši 61,36 % je mnohonásobně vyšší oproti průměrné roční úrokové sazbě poskytované u úvěrů domácností na spotřebu v říjnu 2022 bankami, která činila 8,41 % ročně (ustálená judikatura připouští dvojnásobnou, výjimečně trojnásobnou roční úrokovou sazbu). Takovémuto jednání podnikatelů, kterým zneužívají své silnější postavení na úkor spotřebitele k vynucení v podstatě lichevních úroků není možné poskytnout ochranu. Protože ujednání o úrocích je podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, jak vyplývá z § 2395 o. z., nelze tuto část od úvěrové smlouvy oddělit ve smyslu § 576 o. z. a smlouvu je třeba považovat za neplatnou pro hrubý rozpor s dobrými mravy jako celek. I v tomto případě by tedy soud posuzoval nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2291 o. z. a žalobu by v celém rozsahu zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu náklady řízení nevznikly.