4 C 94/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní Mgr. Veronikou Čechovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 56 363,88 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 56 363,88 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 56 363,88 Kč od 24. 1. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do- úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 56 363,88 Kč od 26. 10. 2024 do 23. 1. 2025,- úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 56 363,88 Kč od 24. 1. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 455 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 56 363,88 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný byl v období od 1. 1. 2021 do 23. 7. 2021 zaměstnán u společnosti , Anonymizováno, , IČO: , IČO, , sídlem , adresa, . Žalovaný čerpal v období od 26. 12. 2021 do 29. 12. 2021 na území Belgie zdravotní služby za použití formálně platného průkazu zdravotního pojištění na účet žalobkyně, ačkoliv v uvedené době nebyl účasten systému veřejného zdravotního pojištění v České republice a v rozhodném období tak zneužil průkaz zdravotního pojištění, kterým disponoval z předchozího průběhu pojištění a který v rozporu s § 12 písm. j) bodu 1. a § 3 odst. 2 písm. c) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, po skončení pojištění nevrátil. Žalovaný čerpal ve zdravotnickém zařízení na území Belgie zdravotní služby v celkové výši 56 363,88 Kč. Zdravotní služby žalobkyně uhradila prostřednictvím , právnická osoba, , čímž jí vznikla škoda. Žalovaný celkový dluh ve výši 56 363,88 Kč neuhradil, ač byl žalobkyní k zaplacení upomínán. Vedle žalované částky požadovala žalobkyně zákonné úroky z prodlení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. V daném případě jde o tzv. věc s cizím prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Belgie, v České republice má nicméně evidovaný trvalý pobyt. Z toho důvodu bylo třeba nejprve zkoumat, je-li dána pravomoc justičních orgánů České republiky a jakým právním řádem se právní vztah účastníků řídí. V projednávané věci se jedná o mimosmluvní závazkový vztah. Pravomoc a příslušnost zdejšího soudu k projednání věci je dána dle čl. 4 odst. 1 nařízení č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), dle něhož mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Při určení rozhodného práva je třeba vycházet z čl. 10 odst. 1 nařízení č. 864/2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), dle kterého se právní vztah řídí právem země, kde škoda vznikla, v daném případě tedy českým právem.

4. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, žalobkyně vyslovila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlas již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.

5. Z listinných důkazů nacházejících se ve spise učinil soud tato skutková zjištění:

6. Z výpisu z informačního systému , Anonymizováno, – průběh pojištění soud zjistil, že žalovaný byl u žalobkyně opakovaně pojištěn, a to v období od 15. 4. 2019 do 23. 7. 2021 a dále v období od 1. 1. 2023 do 15. 11. 2024.

7. Z dokumentu Individuální výkazy-přehled ze dne 3. 7. 2025 soud zjistil, že žalovaný čerpal zdravotní služby v Belgii v období od 26. 12. 2021 do 29. 12. 2021 v hodnotě 56 363,88 Kč. Totéž prokazuje i formulář S080 ze dne 3. 7. 2025, ze kterého vyplývá, že žalovaný využíval zdravotní služby na území Belgie v období od 26. 12. 2021 do 29. 12. 2021, pohledávka byla v účetnictví věřitelské instituce zaznamenána dne 16. 12. 2022.

8. Z kopie evropského průkazu zdravotního pojištění a registračního formuláře ze dne 26. 12. 2021 soud zjistil, že žalovaný při čerpání zdravotních služeb na území Belgie v období od 26. 12. 2021 do 29. 12. 2021 předložil evropský průkaz pojištěnce vydaný žalobkyní, s platností do 28. 2. 2022.

9. Ze sdělení data uplatnění zahraniční pohledávky na , Anonymizováno, z 11. 5. 2026 soud zjistil, že zahraniční zdravotnické zařízení uplatnilo u , právnická osoba, pohledávku za žalovaným dne 15. 2. 2023.

10. Z žádosti o doby – druh pojistného rizika: Nemoc, mateřství nebo otcovství ze dne 10. 3. 2023 a ze dne 26. 4. 2024 (formulář S040) a odpovědi na žádost o potvrzení dob – druh pojistného rizika: Nemoc, mateřství nebo otcovství ze dne 28. 11. 2025 (formulář S041) soud zjistil, že na žádost o sdělení dob pojištění žalovaného dotázaná zahraniční instituce sdělila, že žalovaný je v Belgii pojištěn s platností od 30. 9. 2025.

11. Z vyúčtování nákladů za poskytnuté věcné dávky ze dne 22. 5. 2024 (formulář N080E) soud zjistil, že , právnická osoba, vyzvala žalobkyni k úhradě částky 56 363,88 Kč za zdravotní služby čerpané 1 údajným pojištěncem žalobkyně v Belgii.

12. Z potvrzení o provedení platby ze dne 24. 6. 2024 soud zjistil, že žalobkyně uhradila částku 56 363,88 Kč za náklady za poskytnuté věcné dávky (zdravotní služby).

13. Z I. výzvy k úhradě nákladů za neoprávněně čerpané zdravotní služby ze dne 30. 9. 2024 a II. výzvy k úhradě nákladů za neoprávněně čerpané zdravotní služby ze dne 9. 12. 2024 včetně doručenky soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní opakovaně vyzýván k úhradě částky 56 363,88 Kč, a to pokaždé ve lhůtě do 8 dnů od doručení výzvy. Součástí výzev byla i faktura č. , hodnota, znějící na žalovanou částku. Z žádosti o oznámení ze dne 4. 10. 2024 (formulář R015) včetně záznamu o urgencích soud zjistil, že žalobkyně opakovaně žádala příslušné orgány v domovském státě žalovaného o doručení výzev k úhradě poskytnutých zdravotních služeb, nicméně bez odezvy.

14. Na základě provedeného dokazování tak soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný byl na území České republiky účasten zdravotního pojištění v období od 15. 4. 2019 do 23. 7. 2021 a dále v období od 1. 1. 2023 do 15. 11. 2024. V období od 26. 12. 2021 do 29. 12. 2021 mu byla poskytnuta zdravotní péče na území Belgie, a to na základě předložení formálně platného Evropského průkazu zdravotního pojištění, nicméně v daném období již účasten zdravotního pojištění v České republice nebyl. Pohledávka byla zaznamenána v účetnictví zahraničního zdravotnického zařízení dne 16. 12. 2022 a uplatněna u , právnická osoba, dne 15. 2. 2023. Na základě výzvy , právnická osoba, uhradila žalobkyně za péči čerpanou žalovaným na území Belgie celkem částku 56 363,88 Kč. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému náklady za neoprávněně čerpanou zdravotní péči fakturou č. , hodnota, na částku 56 363,88 Kč, která byla žalovanému zaslána společně s výzvou k úhradě dluhu. Žalovaný ničeho neuhradil.

15. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

16. Dle § 3 odst. 1 písm. d) bod 1. zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění (dále jen „zákon č. 48/1997 Sb.“), vzniká zdravotní pojištění osobě bez trvalého pobytu na území České republiky dnem nástupu do zaměstnání.

17. Dle § 3 odst. 2 písm. c) bod 1. zákona č. 48/1997 Sb. zdravotní pojištění zaniká osobě bez trvalého pobytu na území České republiky dnem ukončení zaměstnání.

18. Dle § 12 písm. j) bodu 1. zákona č. 48/1997 Sb. je pojištěnec povinen vrátit do osmi dnů příslušné zdravotní pojišťovně průkaz pojištěnce při zániku zdravotního pojištění podle § 3 odst. 2 písm. b) a c).

19. Dle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

20. Dle článku 2 rozhodnutí Správní komise pro koordinaci systémů sociálního zabezpečení rozhodnutí č. S9 ze dne 20. 6. 2013, o postupech poskytování náhrad za účelem provádění článků 35 a 41 nařízení (ES) č. 883/2004, žádosti o úhradu dávek, které byly poskytnuty na základě evropského průkazu zdravotního pojištění, dokumentu nahrazujícího evropský průkaz zdravotního pojištění nebo jakéhokoli jiného dokumentu prokazujícího nárok, mohou být zamítnuty a pohledávka může být vrácena věřitelské instituci, např. pokud není úplná a/nebo je nesprávně vyplněná, se týká dávek, které nebyly poskytnuty v době platnosti evropského průkazu zdravotního pojištění nebo dokumentu, jejž příjemce použil k prokázání nároku (odst. 1). Žádost o úhradu nelze zamítnout z důvodu, že příslušná osoba již není pojištěna u instituce, která evropský průkaz zdravotního pojištění či dokument prokazující nárok vydala, pokud byly dávky příjemci poskytnuty v době platnosti použitého dokumentu (odst. 2).

21. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Na základě shora uvedeného, po zhodnocení všech uvedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti (bez pochybností o jejich pravosti a pravdivosti), dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém a právním stavu věci. Žalovaný byl účasten na veřejném zdravotním pojištění v České republice z důvodu svého zaměstnání v období od 15. 4. 2019 do 23. 7. 2021, kdy skončil jeho zaměstnanecký poměr. K tomuto datu jeho zdravotní pojištění zaniklo v souladu s § 3 odst. 2 písm. c) bod 1. zákona č. 48/1997 Sb. Žalovaný měl ve lhůtě stanovené § 12 odst. 1 písm. j) zákona č. 48/1997 Sb. vrátit žalobkyni průkaz pojištěnce. Žalovaný však tuto svou povinnost porušil a průkaz nevrátil. Žalovaný neoprávněně předložil průkaz pojištěnce zdravotnickému zařízení v Belgii za účelem čerpání bezplatné zdravotní péče. V době, kdy byla žalovanému zdravotní péče poskytována, tedy od 26. 12. 2021 do 29. 12. 2021, nebyl zdravotně pojištěn ani na území Belgie. Tím, že žalovaný předložil průkaz zdravotního pojištění vydaný v cizím státě, nebyla jeho účast na zdravotním pojištění zdravotnickým zařízením automaticky ověřována. Za této situace nezbylo žalobkyni než náklady vynaložené belgickým zdravotnickým zařízením na zdravotní služby poskytnuté žalovanému uhradit v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) 883/2004 a ve smyslu prováděcího nařízení č. 987/2009. Uhrazením nákladů tak žalobkyni vznikla škoda ve výši žalované částky. Bylo na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokázal, že dlužnou částku uhradil, to však neučinil, a soud proto žalobě jako důvodné vyhověl. Nezaplacením dlužné částky ve lhůtě 8 dnů stanovené žalobkyní ve výzvě ze dne 9. 12. 2024, která byla žalovanému ve smyslu § 573 o. z. doručena patnáctým pracovním dnem po jejím odeslání, tedy dne 13. 1. 2025 (při podání zásilky dne 17. 12. 2024), se žalovaný dnem 24. 1. 2025 zároveň dostal do prodlení s placením žalovaného závazku a žalobkyni tak vůči němu vznikl nárok dle ust. § 1970 o. z. požadovat vedle zaplacení dlužné částky také úroky z prodlení, a to ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení úroku z prodlení již od 26. 10. 2024 (doručení I. výzvy žalovanému však nebylo doloženo), soud žalobu zamítl co do zaplacení úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 26. 10. 2024 do 23. 1. 2025. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v žalobním petitu uvedla, že požaduje po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 %, soud s ohledem na shora vysvětlený okamžik prodlení a s ohledem na skutečnost, že ve smyslu § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činila výše repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení (1. 1. 2025), 4 %, a po přičtení 8 procentních bodů tak úrok z prodlení činí 12 % ročně, žalobu zamítl co do zaplacení úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 56 363,88 Kč od 24. 1. 2025 do zaplacení.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 455 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 255 Kč a nákladů řízení v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši určené za analogického použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., dle které nedohodl-li se advokát s klientem na jiné paušální částce jako náhradě výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, činí tato částka 450 Kč na jeden úkon právní služby, tj. ve výši 900 Kč představující 450 Kč za každý ze dvou úkonů (výzva k plnění, žaloba) (k analogickému užití vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025 sp. zn. 28 Cdo 2638/2025).