5 C 122/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Nikol Salákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 16 700 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 700 Kč od 22. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do: -) částky 8 000 Kč, -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 547,71 Kč, -) kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 505,7 Kč, -) zákonného úroku z prodlení z částky 8 700 Kč od 8. 1. 2022 do 21. 2. 2022, -) zákonného úroku z prodlení z částky 1 300 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a -) smluvního úroku ve výši 22,68% ročně z částky 10 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 94,58 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou ze dne 31. 1. 2023 doplněnou podáním ze dne 20. 4. 2023 domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 16 700 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení uzavřela společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným dne 19. 3. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se je zavázal vrátit společně s částkou 8 000 Kč (úrok, odměna za administrativní činnost, za hotovostní inkaso). Žalovaný se zavázal celkovou částku ve výši 18 000 Kč uhradit v 60 týdenních splátkách po 300 Kč počínaje dnem 26. 3. 2020 s tím, že poslední splátka měla být zaplacena dne 13. 5. 2021. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy a právní předchůdkyni žalobkyně uhradil pouze částku ve výši 1 300 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení zbylé dlužné částky ve výši 16 700 Kč, dále smluvní úrok ve výši 22,68% (ačkoliv smluvně byl sjednán ve výši 32,15%) v kapitalizované výši 1 505,70 Kč od 14. 5. 2021 do 7. 1. 2022 z částky 10 000 Kč a dále od 8. 1. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši 547,71 Kč od 14. 5. 2021 do 7. 1. 2022 z částky 10 000 Kč a dále od 8. 1. 2022 do zaplacení. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou.

2. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil.

3. Soud za postupu podle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“ věc projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházeje přitom z listinných důkazů, které žalobkyně soudu předložila. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, soud doručil účastníkům v souladu s § 45 až § 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval). Žádný z účastníků o nařízení jednání nepožádal.

4. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění:

5. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které se zavázala mu poskytnout částku 10 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se kromě vrácení této jistiny zavázal právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit i částku ve výši 8 000 Kč, skládající se z úroku, administrativního poplatku a odměny za hotovostní inkaso splátek. Celkově tak měl žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradit 18 000 Kč, a to formou 60 týdenních splátek po 300 Kč Smluvní úrok byl sjednán ve výši 32,15% ročně (Smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] ze dne 19. 3. 2020).

6. Žalovaný uvedl v zákaznické kartě, že bydlí v pronájmu. Dále pobírá plný invalidní důchod ve výši 11 700 Kč. Jeho další příjmy činí částku ve výši 2 900 Kč. Jeho výdaje na bydlení činí částku ve výši 7 000 Kč, osobní výdaje 4 000 Kč. V současné době je na něj vedena exekuce, na kterou platí částku 1 500 Kč měsíčně. Celkem tedy právní předchůdkyně žalobkyně zhodnotila jeho celkovou výši příjmů na částku 14 600 Kč a celkovou výši výdajů na částku 12 500 Kč. Jako jeho použitelný příjem uvedla částku 1 900 Kč. Žalovaný měl dle zákaznické karty předložit právní předchůdkyni žalobkyně pracovní smlouvu, složenky a nájemní smlouvu (Zákaznická karta ze dne 18. 3. 2020).

7. Žalovanému byla vyplacena Českou správnou sociálního zabezpečení částka 10 240 Kč za období od 24. 1. 2020 do 23. 2. 2020 (z původní částky 11 758 Kč byla sražena částka 1 518 Kč), (Detail výplaty – DDP ze dne 13. 2. 2020).

8. Žalovaný dne 1. 5. 2019 uzavřel dohodu o pracovní činnosti na pomocné a úklidové práce s odměnou ve výši 15 000 Kč, a to od 1. 5. 2019 do 1. 5. 2020 s možností prodloužení (Dohoda o pracovní činnosti ze dne 1. 5. 2019).

9. Žalovaný dne 25. 11. 2019 uzavřel nájemní smlouvu ohledně bytové jednotky 1 + 1 do 30. 11. 2020, přičemž nájemné bylo ujednáno ve výši 14 750 Kč a zálohy na služby ve výši 1 650 Kč Celkem se tedy jednalo o částku ve výši 16 400 Kč (Nájemní smlouva ze dne 25. 11. 2019).

10. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 včetně seznamu pohledávek), o čemž byl žalovaný informován (Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 3. 2. 2022). Tento dopis mu byl zaslán dne 4. 2. 2022 (Podací lístek ze dne 4. 2. 2022 s podacím číslem RR2581422873F).

11. Žalovaný byl prostřednictvím žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky (Předžalobní výzva ze dne 14. 4. 2022). Tato výzva mu byla zaslána dne 19. 4. 2022 (Podací lístek ze dne 19. 4. 2022 s podacím číslem RR2583453480F).

12. Protože si skutková zjištění, která učinil soud z důkazů uvedených shora, neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé.

13. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

16. Dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Dle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

18. Dle § 420 odst. 1 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

19. Dle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

20. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

26. Dle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Podle § 1968 věty první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

28. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

29. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

30. Podle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

31. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena dne 19. 3. 2020 smlouva o úvěru [číslo] která svou povahou odpovídá smlouvám o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně však před uzavřením těchto smluv nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného (spotřebitele) dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě z provedených důkazů vyplynulo, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy příjemcem plného invalidního důchodu ve výši 11 758 Kč, který však byl strháván na částku ve výši 10 240 Kč. Ačkoliv žalovaný předkládá dohodu o pracovní činnosti se sjednanou odměnou ve výši 15 000 Kč na dobu určitou do 1. 5. 2020, v zákaznické kartě příjem z této pracovní činnosti netvrdí. Tvrdí pouze dále nespecifikovanou částku 2 900 Kč charakterizovanou jako„ další příjmy“. Výdaje na bydlení žalovaného byly zjištěny celkovou částkou 16 400 Kč. Jako jeho osobní výdaje uvádí žalovaný částku 4 000 Kč, tyto však nejsou právní předchůdkyní nijak zkoumány. Z takto zjištěných údajů nelze dojít k závěru, zda žalovaný byl schopen poskytnutý úvěr splácet a soud nepovažuje způsob zkoumání úvěruschopnosti právní předchůdkyní žalobkyně za řádný a provedený s náležitou odbornou péčí.

32. Nedostatečný způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně má za následek dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy o úvěru, přičemž soud je přesvědčen, že ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. se jedná o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti dle § 588 o. z. Poskytovatelům úvěrů byla povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitelů před uzavřením smlouvy uložena již v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 a jako důsledek nesplnění této povinnosti byla judikaturou vyvozena absolutní neplatnost následně uzavřené smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Zákon o spotřebitelském úvěru v podobě právní úpravy účinné do 30. 11. 2016 stojí na zásadě ochrany spotřebitele jako slabší strany. Tato zásada byla přenesena i do právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 přijaté zákonem č. 257/2016 Sb., přičemž z důvodové zprávy k tomuto zákonu jednoznačně vyplývá, že záměrem zákonodárce bylo v nové právní úpravě ochranu spotřebitele posílit. Tomuto záměru by posouzení neplatnosti smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako relativní zcela odporovalo, neboť by to ochranu spotřebitele naopak zjevně oslabovalo. Pokud tak za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb. bylo na neplatnost spotřebitelských smluv ustáleně nahlíženo jako na neplatnost absolutní, nelze ji napříště ve smyslu právě uvedeném posuzovat jako pouhou neplatnost relativní. Takový výklad § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru by pomíjel jeho účel a smysl.

33. Opomenout nelze ani rozhodnutí Soudního dvoru EU ve věci C -679/18 OPR-Finance, ve kterém Soudní Dvůr EU uvedl, že:„ články 8 a 23 směrnice 2008/48 (pozn. transponované do zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“.

34. Na základě výše uvedeného soud posoudil stranami uzavřenou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, a proto byl žalovaný povinen je vrátit, avšak s ohledem na závěr o neplatnosti uzavřené smlouvy, jako bezdůvodné obohacení v souladu s § 2991 odst. 2 o. z. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně zaplatil částku v celkové výši 1 300 Kč, zbývá mu tedy uhradit částku ve výši 8 700 Kč.

35. K uplatněnému nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení, který žalobkyně požadovala v kapitalizované výši od 14. 5. 2021 do 7. 1. 2022 a dále od 8. 1. 2022 do zaplacení, soud uvádí následující. Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Žalovaný tedy byl povinen plnit, nikoliv však první den poté, jak uvádí dané rozhodnutí (to ještě odkazuje na ust. § 563 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013), ale bez zbytečného odkladu dle aktuálně účinné úpravy obsažené v ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. (v ostatním však zůstává uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky nadále aplikovatelné). Bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky do 10 dnů od doručení oznámení o postoupení pohledávky. Dle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Toto oznámení bylo odesláno dne 4. 2. 2022, jak vyplývá z podacího lístku a tedy dle této domněnky bylo doručeno žalovanému dne 9. 2. 2022 Poslední den lhůty splatnosti tak připadá na den 21. 2. 2022 a od 22. 2. 2022 se žalovaný dostal do prodlení. Soud proto žalobě vyhověl co do úroku z prodlení z částky 8 700 Kč za dobu od 22. 2. 2022 do zaplacení, neboť žalobkyni na něj vznikl nárok dle ust. § 1 970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 94,58 Kč, přičemž tato částka představuje 4,2 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 52,1 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 47,9 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 700 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

37. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.