5 C 126/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Nikol Salákovou ve věci žalobců: a) jméno FO datum adresa b) jméno FO datum adresa oba zastoupeni advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 proti žalované: právnická osoba Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o určení, že rozhodnutí o neodkladné záležitosti vůči žalobcům nemá účinky

I. Žaloba, aby soud určil, že rozhodnutí žalované, že provedení nezbytných oprav v rozsahu podle faktur zhotovitele společnosti , Anonymizováno, č , Anonymizováno, ze dne 5. 10. 2023 na částku ve výši 168 250 Kč, č. , Anonymizováno, ze dne 9. 10. 2023 na částku ve výši 220 148 Kč, ze dne 13. 10. 2023 na částku ve výši 181 500 Kč v jednotce vymezené podle zákona o vlastnictví bytů č. , Anonymizováno, , byt, v budově s č. p. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, bytový dům příslušející k části obce , adresa, , na pozemku, parcela, parc. č. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, pozemku, parcela, parc. č. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, pozemku, parcela, parc č. , Anonymizováno, , zastavěná plocha nádvoří, pozemku, parcela, parc. č. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, pozemku, parcela parc. č. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří pozemku parcela p. č. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, pozemku, parcela, parc. č. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, pozemku, parcela, parc. č. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, pozemku, parcela, parc. č. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, pozemku, parcela, parc. č. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, se kterou je spojen spoluvlastnický podíl o velikosti , Anonymizováno, na společných částech domu a pozemku, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , zapsáno na LV , Anonymizováno, pro katastrální území , právnická osoba, obec , adresa, bude hrazeno spoluvlastníky podle výše jejich spoluvlastnických podílů, nemá vůči žalobcům právní účinky, se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 10 164 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobci se podanou žalobou domáhali určení, že rozhodnutí žalované o tom, že provedení nezbytných oprav na shora specifikované bytové jednotce v rozsahu podle faktur vystavených společností , právnická osoba, na celkovou částku 569 898 Kč, bude hrazeno spoluvlastníky bytové jednotky podle výše jejich spoluvlastnických podílů, nemá vůči žalobcům právní účinky. Uvedli, že bytová jednotka je společnou věcí účastníků řízení, na které má žalovaná spoluvlastnický podíl o velikosti ½ a každý z žalobců spoluvlastnický podíl o velikosti ¼. Žalovaná přijala rozhodnutí o rekonstrukci bytové jednotky, aniž by o tom žalobce vyrozuměla a disponovala jejich souhlasem. Své kroky odůvodnila toliko havarijním stavem bytové jednotky s tím, že její rekonstrukce představovala neodkladnou záležitost. Dopisem ze 21. 3. 2024 žalovaná vyzvala žalobce, aby jí nahradili polovinu nákladů na rekonstrukci ve výši 284 949 Kč. Žalobci k podané žalobě doplnili, že své spoluvlastnické podíly nabyli na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5, č. j. 32 D 1094/2023-78, ze dne 16. 1. 2024, vydaného v pozůstalostním řízení po jejich otci , jméno FO, , který zemřel dne 8. 5. 2023. , právnická osoba, jednotky probíhala na podzim r. 2023, tedy v době, kdy se dědictví po jejich otci projednávalo. Žalovaná, ač si byla vědoma okruhu dědiců, s žalobci nijak nekomunikovala a po celou dobu jedná vůči žalobcům v rozporu s dobrými mravy. Nejen, že tvrzený havarijní stav bytové jednotky ničím nedoložila a o její rekonstrukci rozhodla bez vědomí žalobců, ale také bytovou jednotku výlučně sama užívá a žalobcům za to neposkytuje žádnou náhradu. Po smrti otce žalobců se zmocnila jeho věcí a odmítala je žalobcům vydat. Dopisem ze dne 15. 3. 2024 žalovaná na žalobce vyvinula nepřípustný nátlak tím, že pod hrozbou žaloby na plnění, neuhradí-li jí žalobci náklady na rekonstrukci bytové jednoty, jim navrhla odkup jejich spoluvlastnických podílů po 1 000 000 Kč, tedy částkou v hrubém nepoměru s cenou obvyklou. Za této situace nelze po žalobcích spravedlivě žádat, aby se na nákladech na rekonstrukci s žalovanou podíleli.

2. Žalovaná nárok vůči ní žalobou uplatněný neuznala. Uvedla, že mezi žalobními tvrzeními a požadovaným rozsudečným návrhem není shody, neboť se žalobci domáhají vydání rozhodnutí na podkladě tvrzení o zcela jiných skutkových okolnostech. Jednak žalobci nijak neozřejmili, proč by se mělo vůbec jednat o rozhodnutí v neodkladné záležitosti a dále pak žalobci v době, kdy žalovaná přijala rozhodnutí o rekonstrukci bytové jednotky, nebyli opomenutými spoluvlastníky, neboť nabytí dědictví jim bylo ze strany soudu potvrzeno až dne 16. 1. 2024. Nehledě skutečnosti, že žalované nebylo ani umožněno do dědického spisu nahlédnout. Žalovaná tak s žalobci jako se spoluvlastníky nemohla s jistou právně jednat ani je vyrozumět o potřebě v této záležitosti rozhodnout. Žalovaná se stala spoluvlastníkem bytové jednotky v době úmrtí otce žalobců. S ohledem na zjištěný stav bytové jednotky byla nucena provést na své náklady její rekonstrukci. Došlo tím ke zvýšení její hodnoty a to ku prospěchu všech spoluvlastníků. Za této situace žalované svědčí vůči žalobcům právo na nahrazení poměrné části nákladů vynaložených na rekonstrukci, i kdyby opomenutými spoluvlastníky vskutku byli. Vydané soudní rozhodnutí by tak pro žalobce nemělo žádný přínos. Sama žalovaná nevidí žádný důvod, proč by po žalobcích nešlo spravedlivě žádat, aby se na nákladech rekonstrukce s žalovanou podíleli a sami žalobci v tomto směru ani nic neuvedli. Žalovaná vůči žalobcům nikdy nejednala v rozporu s dobrými mravy. Věcí jejich otce se nezmocnila, jen je po dobu rekonstrukce uskladnila na jiném místě. Cenu, kterou žalobcům nabídla zaplatit za jejich spoluvlastnické podíly, shledala jako adekvátní, šlo jen o návrh a bylo plně na vůli žalobců, zda její nabídku přijmou či nikoliv.

3. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění:

4. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5, č. j. 32 D 1094/2023-78, ze dne 16. 1. 2024, v právní moci k témuž dni, soud zjistil, že před Obvodním soudem pro Prahu 5 byla projednávána pozůstalost po otci žalobců , jméno FO, , který zemřel dne , datum, . Účastníky řízení byli jako dědici toliko žalobci, kteří v řízení uzavřeli dohodu o rozdělení pozůstalosti. Na základě předmětné dohody, kterou soud schválil, nabyl každý z nich z pozůstalosti mj. spoluvlastnický podíl o velikosti ½ na spoluvlastnickém podílu jejich otce na bytové jednotce ve výši ½.

5. Ze záznamu z katastru nemovitostí ze dne 12. 9. 2024 k LV č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, soud zjistil, že účastníci jsou vlastníci bytové jednotky s tím, že žalované svědčí spoluvlastnický podíl o velikosti ½ na bytové jednotce a každému z žalobců svědčí spoluvlastnický podíl o velikosti ¼ na bytové jednotce.

6. Ze shodných tvrzení účastníků, která mezi nimi nebyla sporná, vzal soud za svá skutková zjištění, že žalovaná v průběhu řízení o pozůstalosti po otci žalobců přijala výlučně sama rozhodnutí o rekonstrukci bytové jednotky s tím, že rekonstrukce byla následně na náklady žalované také provedena.

7. O pravosti a pravdivosti provedených důkazů soud neměl důvod pochybovat. Žádné další dokazování soud ve věci nečinil, neboť již v tomto rozsahu bylo dostačující pro přijetí rozhodnutí o podané žalobě.

8. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci:

9. Žalovaná a otec žalobců spolu vlastnili bytovou jednotku, na které každému z nich svědčil spoluvlastnický podíl o velikosti ½. Dne , datum, otec žalobců zemřel. V řízení o pozůstalosti byla mezi žalobci jakožto dědici uzavřena dohoda o rozdělení pozůstalosti, kterou soud ke dni 16. 1. 2024 pravomocně schválil a na základě které každý z žalobců nabyl spoluvlastnický podíl o velikosti ½ na spoluvlastnickém podílu jejich otce na bytové jednotce. Vlastníky bytové jednotky jsou tak nadále žalovaná v rozsahu spoluvlastnického podílu o velikosti ½ a žalobci každý v rozsahu spoluvlastnického podílu o velikosti ¼. V době, kdy se projednávala pozůstalost po otci žalobců, přijala výlučně sama žalovaná rozhodnutí o rekonstrukci bytové jednotky, která byla na její náklady následně také provedena.

10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

11. Podle § 1128 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), o běžné správě společné věci rozhodují spoluvlastníci většinou hlasů (odst. 1). Rozhodnutí má právní účinky pro všechny spoluvlastníky pouze v případě, že všichni byli vyrozuměni o potřebě rozhodnout, ledaže se jednalo o záležitost, která vyžadovala jednat okamžitě. Spoluvlastník opominutý při rozhodování o neodkladné záležitosti může navrhnout soudu, aby určil, že rozhodnutí o neodkladné záležitosti nemá vůči němu právní účinky, nelze-li po něm spravedlivě požadovat, aby je snášel (odst. 2). Není-li návrh podle odstavce 2 podán do třiceti dnů od přijetí rozhodnutí, právo podat jej zaniká; nebyl-li spoluvlastník o nakládání uvědoměn, běží lhůta ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl (odst. 3).

12. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1014/2022 ze dne 22. 11. 2022, rozhodnutím většiny spoluvlastníků ve smyslu § 1139 odst. 1 o. z. je projev vůle spoluvlastníka nebo spoluvlastníků, který má právní účinky pro ostatní spoluvlastníky, tedy buď pro menšinového spoluvlastníka, jsou-li spoluvlastníky jen dvě osoby, anebo, je-li spoluvlastníků více, pro ty, kteří s rozhodnutím nesouhlasí. Podmínkou zrušení takového rozhodnutí soudem je, že toto rozhodnutí je právní skutečností a vyvolává (alespoň potenciálně, jde-li o rozhodnutí z nějakého důvodu neplatné či jinak neúčinné) právní důsledky pro ostatní spoluvlastníky; nemůže tak jít např. o návrh části spoluvlastníků na jednání o úpravě užívání věci, i když se i o předestření takového návrhu ostatním museli po projednání věci mezi sebou „rozhodnout“. Nelze zaměňovat obecný význam slova „rozhodnutí“ (např. vlastník se rozhodl, že nechá svou věc opravit) s rozhodnutím v právním smyslu, a to i když jde o rozhodnutí výhradně soukromoprávní povahy, jakým je právě rozhodnutí většiny spoluvlastníků či většinového spoluvlastníka. Rozhodnutím ve smyslu § 1139 o. z. je tak jen rozhodnutí většiny spoluvlastníků, resp. většinového spoluvlastníka; nemůže jít o „rozhodnutí“ rovnodílného spoluvlastníka. Jestliže rovnodílný spoluvlastník (tedy spoluvlastník, kterému náleží stejně jako druhému spoluvlastníkovi ideální polovina věci) oznámí druhému spoluvlastníkovi, jak hodlá sám postupovat při správě (užívání) společné věci, nemá takový projev vůle za následek vznik povinnosti druhého spoluvlastníka, který není povinen zamýšlený postup trpět. To platí i v případě, že by vzhledem k obsahu takového projevu vůle šlo o návrh na uzavření dohody o správě; ani v tomto případě nevznikne adresátovi povinnost na návrh odpovědět, tím méně trpět zamýšlené jednání.

13. Již s ohledem na právě uvedené soud konstatuje, že podané žalobě nebylo možné vyhovět. Právní úprava obsažená v § 1128 odst. 2 OZ přímo navazuje na právní úpravu obsaženou v § 1128 odst. 1 OZ a týká se pouze rozhodnutí, které přijme většinový spoluvlastník. Jen tak se uplatní závěr o vázanosti ostatních spoluvlastníků tímto rozhodnutí. Přijme-li rozhodnutí menšinový nebo jako v tomto případě rovnodílný spoluvlastník, pak nelze z uvedené právní úpravy vycházet a je lhostejno, zda šlo či nešlo o rozhodnutí v neodkladné záležitosti. Podstatou je právě ta skutečnost, že rozhodnutí v daném případě přijal rovnodílný spoluvlastník. S ohledem na shora citované rozhodnutí Nejvyššího soudu lze uzavřít, že pokud rozhodnutí o společné věci, ať už jakékoliv, přijme menšinový či rovnodílný spoluvlastník, nejde o rozhodnutí v právním slova smyslu a není tak závazné pro ostatní spoluvlastníky z podstaty věci. Analogicky s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu, základní podmínkou určení, že rozhodnutí spoluvlastníka nemá vůči ostatním spoluvlastníkům právní účinky je, že jde o rozhodnutí, které je právní skutečností a alespoň potencionálně vyvolává právní důsledky pro ostatní spoluvlastníky, což nemůže u rozhodnutí rovnodílného spoluvlastníka nastat.

14. Podle § 1136 OZ, spoluvlastník, který vynaložil na společnou věc náklad v zájmu ostatních spoluvlastníků bez jejich vyrozumění a souhlasu, může požadovat a) poměrnou část náhrady v rozsahu zhodnocení věci, jednalo-li se o náklad, který byl spoluvlastníkům ku prospěchu, b) náhradu nutných nákladů, jednalo-li se o náklad, který bylo třeba vynaložit na záchranu věci.

15. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

16. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu publikovaného pod R 17/72 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, je naléhavý právní zájem dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo právo žalobce nebo právní vztah, na kterém je účasten, ohroženo, popřípadě tam, kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Určovací žaloba má povahu preventivní; jejím účelem je poskytnout ochranu právnímu postavení (právu) žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva, a naopak, není namístě tam, kde právní vztah nebo právo již porušeny byly, a kde je žalobci k dispozici žaloba o splnění povinnosti.

17. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1641/2020 ze dne 23. 9. 2020, lze-li žalovat na splnění povinnosti, může být i přesto naléhavý právní zájem na určení dán tehdy, jestliže se určovací žalobou vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu, a předejde se tak případným dalším žalobám o plnění nebo jestliže žaloba o plnění neřeší a ani nemůže řešit celý obsah a dosah sporného právního vztahu nebo práva, tzn. že určovací žaloba účinněji než jiné procesní prostředky vystihuje obsah a povahu daného právního vztahu. V projednávaném případě žalobci tvrdí, že nebyli řádně a včas ze strany žalovaných dopředu vyrozuměni, o čem se na schůzce spoluvlastníků bude jednat. Žalobce by proto v takovém případě bylo třeba považovat za spoluvlastníky opominuté při rozhodování o neodkladné záležitosti. I v takovém případě je nezbytné, aby byla žalobcům coby opominutým spoluvlastníkům dána možnost obrany proti takovému postupu žalovaných. Touto možností bude právě žaloba na určení, že rozhodnutí nemá vůči nim právní účinky. Takové určení vytvoří pevný právní základ, a to jak mezi účastníky řízení jakožto podílovými spoluvlastníky, tak zároveň i navenek vůči třetím osobám. Opačný přístup by znamenal, že námitkou neúčinnosti by se takoví spoluvlastníci mohli bránit až tehdy, jestliže by proti nim byl uplatněn konkrétní nárok vyplývající z přijatého rozhodnutí.

18. Soud, aniž by byl vázán tím, že žalobce po právní stránce svůj nárok kvalifikoval podle § 1128 OZ, dospěl k závěru, že by mu nebylo možné vyhovět ani při jiném právním posouzení věci, rozuměno pokud by se na věc právně díval z pohledu žaloby určovací podle § 80 OSŘ. Podle citované judikatury Nejvyššího soudu ve vztahu k projednávané věci by mohl být naléhavý právní zájem naplněn tehdy, pokud by vyhověním určovací žalobě bylo předejito žalobě na plnění, tedy žalobě kterou by se vůči žalobcům domáhala žalovaná zaplacení poměrné části nákladů vynaložených na rekonstrukci bytové jednotky. Žalovaná se nicméně svých nároků může na žalobcích domáhat podle § 1136 OZ. Podání žaloby podle právě zmíněného zákonného ustanovení by žalované svědčilo už jen z podstaty věci, že vynaložila náklady na společnou věc, nehledě tomu předcházejícího „rozhodnutí“, a proto jejímu podání by tak kladné rozhodnutí v této věci zabránit nijak nemohlo. Pro úplnost soud poznamenává, že uvedené ale žádným způsobem nepředjímá výsledek takto případně vzniklého soudního řízení, ve kterém můžou být právě jako procesní obrana uplatněna tvrzení žalobců vylíčená v této věci.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 OSŘ tak, že přiznal žalobcům, jež byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 164 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „AT”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 AT (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření o podané žalobě, účast na jednání u soudu dne 12. 9. 2024), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 400 Kč ve výši 1 764 Kč.

20. Soud k návrhu žalobců nepřistoupil k užití moderačního nákladového práva podle § 150 OSŘ, neboť jde o mimořádný procesní institut, který je na místě pouze tehdy, jsou-li pro to dány takové okolnosti, pro které by se jevilo nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého (srov. usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 1529/2017 ze dne 29. 8. 2018). Soud je ve shodě s žalovanou toho názoru, že moderační právo směřuje na zcela odlišné situace, než skutečnost, že účastník, který byl právně zastoupen, nesprávně po právní stránce vyhodnotil úspěšnost podané žaloby.

21. O povinnosti žalobců zaplatit tuto náhradu k rukám právního zástupce žalované bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 OSŘ. O třídenní lhůtě ke splnění povinnosti bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 OSŘ.