5 C 22/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Nikol Salákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 4 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 500 Kč od 17. 4. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 500 Kč od 24. 6. 2018 do 16. 4. 2021.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 22. 11. 2021 domáhala na žalované zaplacení částky 4 500 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení byla mezi společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovanou dne 24. 5. 2018 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku ve výši 4 500 Kč a žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně uhradit úvěr do 23. 6. 2018. K uzavření úvěrové smlouvy došlo prostředky komunikace na dálku skrze webové stránky [webová adresa], na které se žalovaná zaregistrovala zadáním osobních údajů (jméno, příjmení, rodné číslo, číslo občanského průkazu, číslo jejího bankovního účtu, adresa trvalého pobytu, adresa bydliště, e-mailová adresa a číslo mobilního telefonu), kdy pak pod svým uživatelským účtem odsouhlasila znění úvěrové smlouvy zaškrtnutím příslušného políčka formulářů s odkazy na smluvní dokumentaci. Podpis žalované zde byl nahrazen unikátním SMS kódem. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalované na její účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo] částku ve výši 4 500 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021 byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni. O tom byla žalovaná informována dopisem ze dne 13. 4. 2021. Výzvou ze dne 13. 4. 2021 byla žalovaná vyzvána k uhrazení dluhu. Žalovaná do dnešního dne ani část dluhu neuhradila.

2. Žalovaná zůstala nečinná a k podané žalobě se nijak nevyjádřila.

3. Soud za postupu podle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“ věc projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházeje přitom z listinných důkazů, které žalobkyně soudu předložila. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, soud doručil účastníkům v souladu s § 45 až § 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval). Žalovaná o nařízení jednání nepožádala a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.

4. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o. s. ř., tedy na jistině částky 10 000 Kč. Jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci práva odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

5. Soud proto postupoval podle § 157 odst. 4 o. s. ř. a z předložených listin (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021, Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 13. 4. 2021, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13. 4. 2021, Potvrzení o odeslání finančních prostředků, Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 24. 5. 2018, Podací lístek ze dne 13. 4. 2021 s podacím číslem RR2572278087F) učinil následující závěr o skutkovém stavu: dne 24. 5. 2018 zaslala právní předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet č. [bankovní účet] částku ve výši 4 500 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021. Dopisem ze dne 13. 4. 2021 byla žalovaná informována o postoupení pohledávek a výzvou ze dne 13. 4. 2021 byla vyzvána k úhradě dlužné částky.

6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: v daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno, kdy v řízení nebylo prokázáno, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, neboť úvěrová smlouva ze dne 24. 5. 2018 byla předložena bez podpisu žalované. Soud si je vědom, že smlouva měla být uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku, žalobkyně však žádným způsobem nedoložila, že smlouva byla uzavřena žalovanou v předloženém znění. Potvrzením o provedené platbě ze dne 24. 5. 2018 žalobkyně pouze prokázala, že žalované byla poukázána částka ve výši 4 500 Kč. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně unesla své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu k poskytnutí peněžních prostředků žalované, nikoliv však k právnímu důvodu (uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, dle níž měla být částka poskytnuta).

7. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soud postupoval dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Soud dospěl k závěru, že v řízení nebyl prokázán právní důvod, na jehož základě žalobkyně poukázala žalované částku 4 500 Kč. Tuto částku tak posoudil jako bezdůvodné obohacení žalované, které je povinna žalobkyni vrátit.

8. K uplatněnému nároku na zaplacení úroků z prodlení, které žalobkyně požadovala od 24. 6. 2018, soud uvádí následující. Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010 konstatoval, že bezdůvodné obohacení představuje závazkový právní vztah, z nějž pohledávka vzniká tomu, na jehož úkor se jiný bezdůvodně obohatil, a dluh tomu, kdo obohacení získal, přičemž bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonnou úpravou stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto právního titulu, doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele podle § 563 obč. zák., teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Žalovaná tedy byla povinna plnit, nikoliv však první den poté, jak uvádí dané rozhodnutí (to ještě odkazuje na ust. § 563 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013), ale bez zbytečného odkladu dle aktuálně účinné úpravy obsažené v ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. (v ostatním však zůstává uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky nadále aplikovatelné). Bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky do 3 dnů od zaslání oznámení o postoupení pohledávky, tj. do 3 dnů od 13. 4. 2021, poslední den lhůty splatnosti tak byl den 16. 4. 2021 a od 17. 4. 2021 se žalovaná dostala do prodlení. Soud proto žalobě vyhověl co do úroku z prodlení z částky 4 500 Kč za dobu od 17. 4. 2021 do zaplacení, neboť žalobkyni na něj vznikl nárok dle ust. § 1 970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž výši zákonného úroku z prodlení soud dovodil od okamžiku, kdy se žalovaná do prodlení dostala, tj. od 17. 4. 2021.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení většinově úspěšná a měla neúspěch v poměrně nepatrné části, nárok na plnou náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 500 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč O náhradě nákladů bylo rozhodnuto podle § 14b a. t., neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touže žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, požadované peněžité plnění nepřevyšovalo 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.

10. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.