5 C 231/2016

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jarmilou Senešiovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupen advokátem JUDr. jméno příjmení , Ph.D., LL.M. sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupen advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa , obec a číslo - část obce o neplatnost výpovědi smlouvy

I. Výpověď smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb ev.č. 2003 [číslo] ze dne 12. 12. 2003, učiněná dopisem žalovaného ze dne 25. 1. 2016, je neplatná.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 37 755,5Kč k rukám JUDr. [jméno] [příjmení] [jméno], LL.M., advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou ze dne 30.5.2016, která byla podána u soudu dne 9.6.2016, se žalobce domáhal, aby soud určil, že výpověď smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb ev. č. 2003 [číslo], ze dne 12.2.2003, učiněná dopisem žalovaného ze dne 25.1.2016, je neplatná. Žalobce tvrdil, že dne 12.12.2003 byla mezi žalovaným jako poskytovatelem a [právnická osoba] B.V., se sídlem [adresa], [anonymizována tři slova], [PSČ] [příjmení] [příjmení] [jméno], Nizozemsko, jako původním účastníkem, uzavřena smlouva nazvaná„ Smlouva o poskytování telekomunikačních služeb“ ev. č. 2003 [číslo] (dále jen„ smlouva“), na dobu určitou do 30.4.2030. Dodatkem [číslo] ke smlouvě, ze dne 5.12.2005, s účinností k 31.12.2005, byla postoupena práva a povinnosti [právnická osoba] B.V. na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] se sídlem [adresa], [anonymizována tři slova]. Dodatkem [číslo] ke smlouvě, ze dne 22.4.2010, byla práva a povinnosti ze smlouvy, s účinností k 1.5.2010, postoupena ze [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] na společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], která se sloučila s žalobcem, na nějž přešlo v důsledku fúze sloučením jmění zanikající společnosti [právnická osoba]. Fúze byla zapsána do obchodního rejstříku k 1.7.2011. Žalobce tvrdil, že předmětem této smlouvy je závazek žalovaného přenechat účastníkovi do užívání optická vlákna páteřní sítě žalovaného pro jejich další využití pro telekomunikační činnost a umožnit užívání potřebných technologických prostor. Vlastní obsah smlouvy ze dne 12.12.2003 nebyl výše uvedenými dodatky dotčen, mimo čl. 6 odst. 1 ([příjmení] a nadstandardní ujednání), kde byla Dodatkem [číslo] změněna možnost účastníka - žalobce, ukončit smlouvu výpovědí a to s dvouletou výpovědní lhůtou. Žalobce tvrdil, že smlouvu uzavřenou na dobu určitou (do 30.4.2030) je oprávněn předčasně ukončit výpovědí s dvouletou výpovědní lhůtou pouze žalobce. Možnost výpovědi ze strany žalovaného ve smlouvě upravena nikdy nebyla. Žalovaný doručil žalobci dne 1.2.2016 dokument ze dne 25.1. 2016, označený jako výpověď smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb č. 2003 [číslo], ze dne 12.12.2003. Žalobce tvrdil, že obsah této výpovědi je vnitřně rozporný a nemá oporu v obsahu smluvního vztahu mezi účastníky. Žalobce první část tohoto dokumentu hodnotí jako výzvu k jednání, v druhé části pak žalovaný„ z opatrnosti“ smlouvu vypovídá. Žalobce měl pochybnosti i tom, zda byl úkon ze strany žalovaného učiněn vážně, neboť obsah přípisu navozuje dojmem, že výpověď je dána jako tzv. podmíněná pouze pro případ, že žalobce nebude ochoten přistoupit na změnu obchodních, případně technických podmínek žalovaného, které navíc nejsou v přípise obsaženy. Výpověď, jakožto jednostranné právní jednání, která není výsledkem dohody smluvních stran, ale toliko jednostranným právním jednáním musí, jak tvrdil žalobce, splňovat základní náležitosti právního jednání z hlediska určitosti, vážnosti a dovolenosti. Výpověď je dle názoru žalobce nejen neurčitá, ale vzbuzuje rovněž pochybnost o vážnosti tohoto právního jednání, neboť se jeví jako podmíněné právní jednání. Žalobce namítal, že pokud některá ze smluvních stran má zájem na úpravě smluvního vztahu, může druhou stranu vyzvat k jednání o změně podmínek. Považuje za rozporné s dobrými mravy, když je taková výzva doprovázena podáním výpovědi byť neplatné, zejména za situace, kdy je vypovídající straně dobře znám zcela zásadní význam smlouvy pro výkon podnikatelské činnosti žalobce. Žalobce tvrdil, že výpovědí smlouvy se bez své viny dostal do situace, kdy je v nejistém postavení plnění podmínek smlouvy ze strany žalovaného vůči žalobci, potažmo vůči zákazníkům žalobce. Tato nejistota spočívá také v tom, že platná výpověď by znamenala potřebu vybudovat zcela nové vedení za účelem dodržení závazků žalobce vůči klientům. Taková činnost by fakticky znamenala další ekonomické náklady, stavební náklady a řízení, které dle přesvědčení žalobce prokazují právní zájem žalobce na podání této žaloby tak, aby bylo postaveno na jisto, zda výpověď je dána po právu. Služba, kterou žalovaný žalobci poskytuje nespočívá v přenosu signálu, ale v pronájmu technické infrastruktury. Vlastní přenos signálu zajišťuje žalobce. Technická infrastruktura, která je smlouvou pronajata žalobci, sama o sobě nezahrnuje další technické prostředky potřebné pro samotný přenos signálu. Takové vybavení zajistil, dodal a vlastní žalobce, který fakticky zajišťuje funkčnost přenosu signálu. Žalovaný má tzv. pasivní infrastrukturu, která bez dalších zařízení a technického vybavení neumožňuje přenos signálu. Dle předběžných odhadů žalobce by minimálně náklad žalobce na vybudování záložního řešení představující připojení k jinému vlastníkovi páteřní sítě činil dodatečný náklad několika set milionů korun, nehledě na časovou náročnost vybudování potřebné infrastruktury. Žalobce tvrdil, že změnou Všeobecných obchodních podmínek žalovaného (ze dne 22.6.2015) nebyla smlouva nijak dotčena, neboť těmito novými Všeobecnými podmínkami (dále jen VP), účinnými ke konci r. 2015, nemůže být zasaženo do práv a povinností založených smlouvou z r. 2003. Žalobce je přesvědčen, že výpověď je neplatná, smluvní strany jsou povinny smlouvu dodržovat po celou dobu její účinnosti, tedy do 30.4.2030, pokud se nedohodnou jinak. Předmětem smlouvy je toliko pronájem nenasvícených optických vláken, obsahově se tak jedná o smlouvu nájemní, nikoli o smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu zákona č. 127/2005 Sb. ve znění pozdějších předpisů, který definuje službu elektronických komunikací v ust. § 2 písm. n) následovně: službou elektronických komunikací je služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálu po sítích elektronických komunikaci\ včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. Vlastní přenos signálu zajišťuje žalobce, který službu, která shora uvedenou definici naplňuje, poskytuje svým zákazníkům. Žalobce tvrdil, že se pokusil celou věc řešit smírnou cestou, avšak bezvýsledně. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení, že výpověď ze dne 25.1.2016 je neplatná, spatřuje žalobce v tom, že stanovení platnosti či neplatnosti výpovědi je zcela zásadní pro jeho podnikatelskou činnost. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení vyplývá z žalobcem tvrzených skutečností, když protiprávním postupem žalovaného je existenčně ohroženo nejen ekonomické fungování žalobce, ale rovněž poskytování služeb elektronických komunikací, které musí ze zákona o elektronických komunikacích nepřetržitě poskytovat uživatelům těchto služeb. Naléhavý právní zájem na tomto určení je dán zejména tím, že bez tohoto určení by bylo ohroženo právo žalobce a jeho právní postavení by se stalo nejistým.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žalobního návrhu, učinil nesporným uzavření smlouvy ve znění následných dodatků, avšak zásadně nesouhlasil s tvrzením žalobce, že pouze žalobce je oprávněn smlouvu předčasně ukončit výpovědí s dvouletou výpovědní lhůtou. Žalovaný se neztotožnil s tvrzením žalobce, že by příslušná výpověď měla být neurčitá, šikanózní či snad dokonce neplatná. Žalovaný tvrdil, že výpověď byla z jeho strany učiněna zcela v souladu s platně uzavřenou smlouvou a Všeobecnými podmínkami (VP) a byla žalobci rovněž řádně doručena. Dle čl. 4 písm. b) Všeobecných podmínek poskytování telekomunikačních služeb účinných k datu 1.10.2014 (dále jako„ VP 2014“) platí, že žalovaný - poskytovatel je oprávněn v přiměřeném rozsahu změnit podstatné podmínky smlouvy. Dle čl. 4 písm. e) VP je žalovaný povinen oznámit změnu VP účastníkovi předem, ve lhůtě, která nebude kratší než jeden (1) měsíc před nabytím účinnosti změny podstatných podmínek smlouvy a současně je povinen informovat účastníka (tj. žalobce) o jeho právu vypovědět smluvní vztah bez sankce dle odst. 3.10 písm. a) VP 2014, jestliže takovou změnu podstatných podmínek nebude akceptovat. Žalovaný tak v souladu s citovanými ustanovením VP 2014 využil svého práva jednostranně změnit VP a dne 25.6.2015 oznámil žalobci změnu VP ve znění účinném od 1.10.2015. Žalovaný tvrdil, že dodržel smluvně sjednaný postup změny VP, když příslušné VP byly žalobci doručeny 1 měsíc před nabytím účinnosti změny příslušných VP. Oznámení o změně VP bylo žalobci doručeno dne 30.6.2015, přičemž„ nové“ VP vstoupily ve vztahu k žalobci v účinnost ke dni 1.10.2015. S ohledem na provedenou změnu VP byl žalobce žalovaným upozorněn na možnost vypovědět Smlouvu o poskytování telekomunikačních služeb ev. č. 2003 [číslo] ze dne 12.12.2003, a to ve lhůtě dvaceti (20) dnů od doručení oznámení. Žalobce však tohoto smluvního oprávnění nevyužil a smlouvu nevypověděl, v důsledku čehož byla změna VP ve vztahu k žalobci provedena řádně, účinně a v souladu se zněním VP 2014. Žalovaný tedy v souladu se VP účinnými ke dni 1.10.2015 (VP 2015) zaslal žalobci výpověď smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb ev. č. 2003 [číslo] ze dne 12.12.2003, datovanou dnem 25.1.2016, která byla žalobci doručena dne 1.2.2016. S ohledem na datum doručení výpovědi bude smlouva ukončena k datu 2.2.2018. Žalovaný jako poskytovatel služby je oprávněn vypovědět rámcovou smlouvu nebo technickou specifikaci i v případě, kdy tato byla uzavřena na dobu určitou v trvání překračujícím 10 let, přičemž výpovědní lhůta v takovém případě činí 2 roky (dle čl. 3 písm.e) VP 2015). Žalovaný tvrdil, že daný smluvní vztah se řídí zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, což jednak vyplývá ze samotné Smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb ev. č. 2003 [číslo], kde je mimo jiné uvedeno, že právní vztahy výslovně neupravené touto smlouvou se souvisejícími dokumenty se řídí zákonem č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích, v platném znění (který byl nahrazen zákonem č. 127/2005 Sb.) a zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění (který byl nahrazen zákony ě. 89/2012 Sb., a [číslo] 2012 Sb.) a rovněž ze skutečnosti, že žalovaný je vlastníkem optických vláken, bez kterých nelze služby elektronických komunikací (přenos veřejně dostupného signálu) poskytovat, čímž je dovoženo postavení žalovaného jakožto podnikatele zajišťujícího připojení k veřejné komunikační síti ve smyslu zákona č. 127/2005 Sb. Žalovaný tvrdil, že daný smluvní vztah se řídí (mimo jiné) zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, který oprávnění žalovaného provést jednostrannou změnu VP výslovně předvídá v § 63 odst.

6. Žalovaný zdůraznil, že s ohledem na skutečnost, že nenasvícená jednovidová optická vlákna mají omezenou dobu uživatelnosti a využitelnosti a s ohledem na posun v technologii optických vláken, je nutno ze strany žalované provádět pravidelnou údržbu a v krajních případech realizovat výměnu vybraných úseků optických kabelů. Žalovaný je oprávněn s ohledem na akutní potřebu měnit rozsahu služby, a to i jednostranně.

3. Rozsudkem ze dne 12.1.2017, č.j. 5C 231/2016-132, určil soud, že výpověď smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb ev. č. 2003 [číslo] ze dne 12.12.2003, učiněná dopisem žalovaného ze dne 25.01.2016, je neplatná a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 15 552 Kč. Dokazováním (§ 120 odst.3 a § 132 o.s.ř.) zjištěný skutkový stav posoudil s odkazem na § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb. o.z., podle § 663 a násl. obč. zák. (zák. č. 40/1964 Sb. účinný do 31.12.2013). Uzavřel, že služba, kterou žalovaný žalobci poskytuje, nespočívá v přenosu signálu, ale v pronájmu technické infrastruktury. Smlouva je uzavřena na dobu určitou do 30.04.2030, vypovědět ji může pouze žalobce, neboť tak se smluvní partneři dohodli, zákonné právo výpovědi žalovanému (pronajímateli optických vláken) nesvědčí a nebylo v písemné formě dohodnuto.

4. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 19.10.2017, č. j. 20 Co 316/2017-180 rozsudek soudu I. stupně potvrdil a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 6 776 Kč Odvolací soud přisvědčil soudu I. stupně, že vztah účastníků, založený smlouvou ze dne 12.12.2003, lze podřídit § 663 a násl. obč. zák. (zák. č. 40/1964 Sb. účinného do 31.12.2013). Nájemní smlouva, uzavřená na dobu určitou, zásadně končí podle § 676 odst. l obč. zák. uplynutím doby, na kterou byla sjednána, není však vyloučeno, aby se její účastníci dohodli na možnosti jejího ukončení výpovědí. Účastníci předmětné smlouvy učinili její součástí také všeobecné podmínky poskytování telekomunikačních služeb žalovaným, účinné ke dni 01.12.2003. Podle čl. 4 písm. b) (shodně čl. 15) těchto podmínek je poskytovatel (žalovaný) oprávněn jednostranně všeobecné podmínky měnit. Obsahem čl. 3 těchto všeobecných podmínek bylo ujednání o tom, že smlouvu lze vždy ukončit písemnou dohodou smluvních stran (čl. 3), že smlouva uzavřená na dobu určitou zaniká uplynutím této doby (čl. 3) a že kterákoliv smluvní strana je oprávněna ukončit smlouvu písemnou výpovědí pro neplnění povinností protistrany po dobu delší než tři měsíce (čl. 3). Další ujednání o ukončení smlouvy obsahuje specifické cenové a nadstandardní ujednání účastníků, podle něhož může smlouvu vypovědět účastník (žalobce) s měsíční výpovědní dobou (čl. 6 tohoto ujednání). Odvolací soud dospěl k závěru, že jednostranná změna všeobecných podmínek se může vztahovat jen k okolnostem, těmito všeobecnými podmínkami ve znění, účinném ke dni uzavření smlouvy, výslovně upraveným. Prostřednictvím změny všeobecných podmínek však nemůže žalovaný jednostranně stanovit způsob ukončení smlouvy, na který účastníci při jejím sjednání nepomýšleli. Takový postup je zneužitím právním předchůdcem žalobce aprobovaného ujednání, že všeobecné podmínky poskytování služeb žalovaným jsou součástí smluvního ujednání, včetně možnosti je jednostranně změnit. Ustanovení čl. 3 písm. e) všeobecných podmínek pro poskytování služeb žalovaného ze dne 01.08.2014, jakož i shodné znění těchto podmínek ze dne 22.06.2015, nově stanovící možnost výpovědi rámcové smlouvy nebo technické specifikace na dobu určitou překračující 10 let poskytovatelem, se proto na smluvní vztah účastníků neuplatní. Z uvedeného se podává závěr, že výpověď, daná žalovaným žalobci na podkladě tohoto ustanovení dne 25.01.2016, neodpovídá smluvnímu ujednání účastníků a je proto neplatná. Ve věci není sporu o naléhavém právním zájmu žalobce na požadovaném určení ve smyslu § 80 o. s. ř., neboť poskytování služeb elektronických komunikací, k němuž potřebuje dotyčná optická vlákna, je hlavním předmětem jeho podnikání a bez požadovaného určení je jeho další působení v této oblasti nejisté. Dále odvolací soud uzavřel, že jednovidová optická vlákna slouží k šíření dat (signálu) na velkou vzdálenost prostřednictvím světla. Pronajaté vlákno žalobce nasvítí a používá k poskytování služeb elektronických komunikací. Součinnost žalovaného spočívá toliko v jednorázovém poskytnutí přípojných bodů a v údržbě pronajatých optických vláken. Žalovaný tak přenechal na základě předmětné smlouvy žalobci k užívání technologický prostředek sloužící k tomu, aby žalobce mohl poskytovat veřejně dostupné služby elektronické komunikace. Žalovaný proto není ve vztahu mezi účastníky osobou, jež by poskytovala služby veřejně dostupné služby elektronické komunikace nebo zajišťovala připojení k veřejné elektronické komunikační síti ve smyslu § 63 zákona č. 127/2005 Sb. a zmíněné ustanovení na poměry účastníků předmětné smlouvy nedopadá.

5. K dovolání žalovaného Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 6.12.2018, č.j. 23 Cdo 1580/2018-210 zrušil rozsudky soudu I. a II. stupně a vrátil věc Obvodnímu soudu pro Prahu 3 k dalšímu řízení, neboť odvolací soud (a stejně tak soud prvního stupně) nesprávně posoudil právní otázku, zda lze prostřednictvím sjednané možnosti jednostranné změny obchodních podmínek doplnit do obchodních podmínek nový způsob ukončení smlouvy, jejíž součástí jsou tyto obchodní podmínky (§ 243e odst. 2 o. s. ř.).

6. Dovolatel tvrdil, že rozsudek soudu II. stupně spočívá na řešení dvou právních otázek, které odvolací soud posoudil v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, příp. které v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyly řešeny. První otázka dovolatele spočívala v tom, zda lze prostřednictvím sjednané jednostranné změny všeobecných obchodních podmínek doplnit novou možnost ukončení smlouvy, jejíž nedílnou součástí jsou tyto všeobecné obchodní podmínky. Dovolatel zdůraznil, že účastníci již v okamžiku vzniku smluvního vztahu výslovně zakotvili možnost jednostranné změny všeobecných podmínek. Podle jeho názoru proto není důvod, pro který by nebylo možné jednostrannou změnou všeobecných podmínek přistoupit k zakotvení nové možnosti ukončení smluvního vztahu. Podle dovolatele soudy obou stupňů svým výkladem zasáhly do autonomie vůle obou smluvních stran. Druhá otázka dovolatele se vztahovala k tomu, zda jeho činnost spočívající v poskytování služby pronájmu nenasvícených jednovidových optických vláken páteřní sítě této společnosti zakončených na optických konektorech v optickém rozvaděči a doplňkovou službu spočívající v poskytnutí technologických prostor, lze podřadit pod činnosti, které činí podnikatel zajišťující připojení k veřejné komunikační síti ve smyslu § 63 odst. 6 zákona o elektronických komunikacích. Dovolatel považoval za nesprávný závěr odvolacího soudu o tom, že na předmětný vztah účastníků se nevztahuje zákon o elektronických komunikacích a že tedy nelze aplikovat § 63 odst. 6 tohoto zákona, který výslovně předpokládá jednostrannou možnost změny všeobecných obchodních podmínek podnikatele zajišťujícího připojení k veřejné komunikační síti. Dovolatel argumentoval tím, že účastníci neměli v úmyslu vytvořit prostý nájemní vztah, což podle jeho názoru vyplývá také z explicitního odkazu na použití právního předpisu zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích, účinného do 30. dubna 2005, který byl předchůdcem v současnosti účinného zákona o elektronických komunikacích.

7. Nejvyšší soud konstatoval, že se ve své dosavadní rozhodovací praxi již zabýval otázkou samotné přípustnosti jednostranné změny obchodních podmínek, které jsou součástí smlouvy, v režimu dosavadní právní úpravy (§ 273 obch. zák.), a to v rozsudku ze dne 27. února 2013, sp. zn. 23 Cdo 1098/2012). Nejvyšší soud vycházel z toho, že ustanovení § 273 obch. zák. (ve znění účinném do 31.12.2013) umožňuje účastníkům smlouvy určit část obsahu smlouvy odkazem na obchodní podmínky, ovšem již výslovně neupravuje předpoklady pro změnu práv a povinností účastníků smlouvy prostřednictvím změny obchodních podmínek. Na základě toho dospěl Nejvyšší soud v uvedeném rozsudku k závěru, že obchodní zákoník (ani zákoník občanský) nestanoví pro obchodní podmínky, které jsou součástí smlouvy, jiný režim jejich změny než pro smlouvu samotnou. Nevyhradí-li si proto účastníci ve smlouvě nebo obchodních podmínkách, které jsou její součástí, zvláštní způsob změny obchodních podmínek, řídí se předpoklady pro jejich změnu zákonnou úpravou pro změnu obsahu smlouvy samotné. Z citovaného rozsudku Nejvyššího soudu tedy vyplývá, že jednostranná změna obchodních podmínek není přípustná, jestliže nebyla výslovně stranami ujednána. Nejvyšší soud ovšem v odůvodnění citovaného rozsudku výslovně připustil, že strany smlouvy si mohou sjednat zvláštní způsob změny obchodních podmínek, v takovém případě se pak jejich změna řídí ujednáním stran, nikoli zákonnou úpravou pro změnu obsahu smlouvy. Strany si tak mohou sjednat zvláštní mechanismus změny smlouvy. Literatura za příklad takové jednostranné změny označuje tzv. ultimativní změny, kdy je jedna strana ze smlouvy oprávněna předložit změnu smlouvy ve smyslu take it or leave it. Druhá smluvní strana není oprávněna odmítnout návrh změny smlouvy a být tak dále vázána z původního obsahu závazku, nýbrž se může změně závazku vyhnout pouze tím, že ho ukončí. Strana, které je návrh učiněn, má možnost volby mezi akceptací návrhu na změnu smlouvy (typicky mlčky) a předčasným ukončením smlouvy. V těchto případech v základu nejde o jednostrannou změnu smlouvy v pravém slova smyslu, nýbrž pouze o možnost stran zjednodušit proces vzniku smluvního konsensu o změně. Strany si ve všeobecných podmínkách tvořících součást smlouvy ze dne 12. prosince 2003, sjednaly v článku 4.2 písm. b) oprávnění poskytovatele jednostranně měnit všeobecné podmínky, a to při dodržení podmínek uvedených v článku 15.2 těchto podmínek, podle něhož je poskytovatel povinen změnu oznámit účastníkovi minimálně 3 měsíce před začátkem platnosti nových všeobecných podmínek a v případě, že účastník nebude s novým zněním podmínek souhlasit, má právo vypovědět smlouvu s poskytovatelem. Uvedená dvě ujednání všeobecných podmínek tvořících součást předmětné smlouvy představují právě ujednání o mechanismu změny obchodních podmínek ve smyslu take it or leave it. Podle současné judikatury tedy není účastníkům právního vztahu zapovězeno sjednat si mechanismus změny smlouvy, resp. obchodních podmínek tvořících její součást, odlišně od zákona (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2013, sp. zn. 23 Cdo 1098/2012). Strany si v řešeném případě sjednaly určitý mechanismus pro změnu všeobecných podmínek, žalovaný jakožto poskytovatel ujednaný postup dodržel (tj. včas oznámil žalobci změnu obchodních podmínek a poučil ji o tom, že v případě nesouhlasu s novým zněním obchodních podmínek má právo smlouvu vypovědět). Nejvyšší soud uzavřel, že ještě zbývá posoudit otázku, zda lze prostřednictvím sjednané jednostranné změny obchodních podmínek vtělit do těchto podmínek nový způsob ukončení smlouvy. V řešeném případě změna obchodních podmínek spočívala mimo jiné v tom, že poskytovatel (žalovaný) vložil do obchodních podmínek právo poskytovatele vypovědět smlouvu uzavřenou na dobu určitou překračující deset let s výpovědní dobou v délce dvou let. Před touto změnou svědčilo právo vypovědět smlouvu pouze žalobci (podle cenových a nadstandardních podmínek a dodatku č. 2). Strany si sjednaly možnost poskytovatele jednostranně měnit obchodní podmínky, aniž by tento mechanismus změny jakkoliv výslovně omezily co do rozsahu změn (např. na určitá ujednání obchodních podmínek). Jestliže si strany rozsah sjednané možnosti jednostranné změny obchodních podmínek neomezily, nelze dovodit, že případná změna se může vztahovat pouze k okolnostem v obchodních podmínkách již upravených, jak nesprávně uzavřel odvolací soud. Za změnu smlouvy, resp. obchodních podmínek tvořících její součást, nelze považovat pouze změnu již existujících ujednání, ale také vložení ujednání nových či odstranění stávajících. Odvolací soud dovodil přísné omezení změn, které lze provést na základě sjednaného mechanismu změny obchodních podmínek, aniž by konkrétní změnu obchodních podmínek poměřoval korektivem přiměřenosti, který by při posuzování případných excesivních změn provedených prostřednictvím ultimativní změny obchodních podmínek přicházel v úvahu. Nelze přitom vyloučit, že za určitých podmínek by bylo možné považovat ultimativní změnu obchodních podmínek za zneužití práva, kterému nelze poskytnout právní ochranu. V řešeném případě však odvolací soud učinil závěr o zneužití práva ze strany žalované dosud pouze na základě toho, že žalovaný do obchodních podmínek doplnil právo vypovědět smlouvu ze strany poskytovatele (žalovaného), které obchodní podmínky v původním znění neobsahovaly, aniž by se soud zabýval tím, zda předmětná změna obchodních podmínek byla přiměřená či nikoli.

8. Dále Nejvyšší soud uzavřel, že druhá otázka formulovaná dovolatelem není způsobilá založit přípustnost dovolání, neboť její řešení plyne přímo ze zákona. Z vymezeného předmětu závazku nelze dovodit, že by činnost žalovaného jako poskytovatele byla činností podnikatele poskytujícího veřejně dostupnou službu elektronických komunikací nebo zajišťujícího připojení k veřejné komunikační síti podle zákona o elektronických komunikacích (srov. § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích). Žalovaný žalobci neposkytoval službu elektronických komunikací, ani připojení k veřejné komunikační síti, nýbrž jí pronajímal nenasvícená jednovidová optická vlákna k tomu, aby žalobce mohl dalším subjektům poskytovat službu elektronických komunikací (tím, že prostřednictvím nasvícení pronajatých optických vláken bude šířit signál), jak správně uzavřel odvolací soud. Z uvedeného je zřejmé, že § 63 odst. 6 zákona o elektronických komunikacích se na předmětný právní vztah žalobkyně a žalované neaplikuje. Podpůrným argumentem pro uvedený závěr může být také rozlišení poskytovaných služeb v obchodních podmínkách žalovaného, které pronájem nenasvícených vláken řadí do kategorie ostatní, nikoli do kategorií veřejné telekomunikační služby či neveřejné telekomunikační služby, z čehož je zřejmé, že ani žalovaný při tvorbě obchodních podmínek nepovažoval pronájem nenasvícených vláken za službu elektronické komunikace. Konstatoval také, že odvolací soud nezatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

9. Poté, co byla věc vrácena Nejvyšším soudem Obvodnímu soudu pro Prahu 3 k dalšímu řízení, doplnil žalobce svá žalobní tvrzení a navrhl, aby soud určil, že výpověď smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb ev.č. 2003 [číslo] ze dne 12. 12. 2003, učiněná dopisem žalovaného ze dne 25. 1. 2016, je neplatná. Žalobce tvrdil, že žalovaný jednostranně změnil VP z toho důvodu, že měl zájem o koupi části podniku žalobce, na což žalobce nepřistoupil a proto žalovaný účelově přistoupil k výpovědi smlouvy. Již v Dodatku č. 2 ke smlouvě, ze dne 30.4.2010, mohl žalovaný upravit možnost výpovědi poskytovatelem - žalovaným, což neučinil. Zvyšující se náklady související se změnou technologií měl žalovaný předvídat. Věděl, že v průběhu let dochází ke změně a vývoji technologií a jako profesionál s tím musel počítat už v r. 2003, kdy byla smlouva mezi právními předchůdci účastníků uzavřena. Žalovaný tvrdil, že uspokojování potřeb trhu a obchodní aktivity žalovaného jsou důvodem jednostranné změny VP o možnosti výpovědi, nikoliv nemožnost poskytovat nasmlouvané plnění, tj. nájem nenasvícených vláken nájemci. Výpověď nebyla žalobci dána z technických důvodů, jak tvrdí žalovaný, ale důvodem je zájem žalovaného zvýšit kapacitu dané sítě. Žalobce je přesvědčen, že žalovaný mohl řešit svou snahu o zvýšení kapacity sítě optických kabelů i bez vypovězení smlouvy, resp. změny VP, což dokazuje i současný stav plnění ze strany žalovaného.

10. Žalovaný navrhl zamítnutí žalobního návrhu, tvrdil, že jednostrannou změnou obchodních podmínek (VP) nedošlo z jeho strany ke zneužití práva. Změna VP pouze vyrovnala nepoměr v právech a nerovnovážné postavení smluvních stran. Ačkoli provedená změna VP byla žalobci řádně a v souladu se smlouvou oznámena, žalobce zůstal nečinný, na změnu nereagoval a ani nevyjádřil svůj nesouhlas. Změna VP se týkala všech zákazníků žalovaného a její možnost byla ujednána již na počátku smluvního vztahu. Žalovaný nemá na relevantním trhu výsadní natož dominantní postavení, srovnatelné služby poskytují i jiné subjekty. Tvrdil, že změna VP byla vyvolána objektivními okolnostmi, čistě technickými důvody, které žalovaný v době uzavření smlouvy nemohl předvídat, neboť došlo ke změně podmínek pro umístění a vedení optických kabelů, změnám jejich technických parametrů a zejména v letech 2012 – 2013 ke skokovému nárůstu kapacit. Právě z důvodu nemožnosti presumovat budoucí vývoj, obsahují VP od počátku smluvního vztahu ujednání umožňující jejich ultimativní změnu, které si byl žalobce (jeho právní předchůdce) vědom. Tvrdil, že v opačném případě by žalovaný smlouvu na tak dlouhé časové období rozhodně neuzavřel ani uzavřít nemohl. Žalovaný rovněž poukázal na ust § 3030 zák.č. 89/2012 Sb, občanský zákoník, ve znění účinném od 1.1.2014 (o.z.), dle kterého se i na práva a povinnosti, které se posuzují podle dosavadních předpisů, použijí ustanovení části první hlavy I. o.z.. V § 7 o.z. je zakotvena presumpce poctivosti, která souvisí s problematikou zjevného zneužití práva, když ukládá, aby se na právní vztahy primárně hledělo jako na poctivé a nezneužívající právo.

11. Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným dne 12. 12. 2003 smlouvu ev. č. 2003 [číslo], není spor o obsahu této smlouvy a jejích dodatků č. 1 a č. 2, že žalobce zaplatil žalovanému předem nájemné za dobu od 1.5.2004 do 30.4.2030 ve výši 120 000 000 Kč, že žalobci byly doručeny VP 2014 a VP 2015, že dopis ze dne 25.6.2015 obsahující výpověď byl žalobci doručen.

12. Po provedeném dokazování (§ 120 odst.3 a §132 o.s.ř.) má soud za zjištěný tento skutkový stav: Předmětem podnikání žalobce [právnická osoba] je mj. podnikání v elektronických komunikacích na území ČR (viz výpis z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze). Předmětem podnikání žalovaného [příjmení] – [právnická osoba] je výroba, instalace, opravy elektronických strojů a přístrojů, elektronických a telekomunikačních zařízení, poskytování telekomunikačních služeb, výkon komunikačních činností na území ČR (viz výpis z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze). Dne 12.12.2003 byla mezi poskytovatelem a právním předchůdcem žalobce uzavřena Smlouva o poskytování telekomunikačních služeb, ev. č. 2003 [číslo] (dále jen smlouva). Smluvní strany se zavázaly dodržovat podmínky smlouvy, jejíž součástí je technická specifikace, popisy služeb, servisní ujednání, VP poskytování telekomunikačních služeb a cenová a nadstrandardní ujednání, s tím, že veškeré změny smlouvy musí být provedeny písemně. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 30.4.2030 Smlouva obsahuje ujednání o pronájmu vláken. Pronajatá vlákna jsou určena pro využití v telekomunikačních sítích. Předmětem služby [právnická osoba] – [právnická osoba] (nyní [anonymizována dvě slova] [právnická osoba]) je poskytování, na základě uzavřené smlouvy a v rozsahu v ní uvedeném, službu pronájmu nenasvícených jednovidových optických vláken páteřní sítě poskytovatele, zakončených na optických konektorech, v optickém rozvaděči. Pronajatá vlákna jsou určena pro využití v telekomunikačních sítích. Služba je poskytována 24 hodin denně 7 dní v týdnu a 365 dnů v roce, s výjimkou doby pro plánovanou úpravu. Účastník (žalobce) smí vlákna používat pro telekomunikační účely (přenos informací) tak, aby nebyla narušena služba dalších účastníků a nebyla poškozována technologická zařízení poskytovatele. Smlouva rovněž obsahuje ujednání o doplňkové službě poskytování technologických prostorů ke službám pronájmu vláken, k pronájmu digitálních okruhů a dalším základním přenosovým a telekomunikačním službám. Služba slouží pro umístění a provozování přenosných a telekomunikačních systémů uživatele. Účastník má právo smlouvu vypovědět písemnou výpovědí. Součástí smlouvy jsou Všeobecné podmínky poskytování telekomunikačních služeb (platné a účinné ke dni uzavření smlouvy dne 12.12.2003), které služby poskytované žalovaným specifikují v čl. 1 takto: a) veřejné telekomunikační služby I. veřejná telefonní služba II. zprostředkování přístupu uživatelům ke službám sítě INTERNET b) neveřejné telekomunikační služby III. pronájem telekomunikačních okruhů IV. datové služby V. další internetové služby s přidanou hodnotou VI. další doplňkové služby c) ostatní I. pronájem nenasvícených vláken. Podle čl. 4 písm. b) (shodně čl. 15) těchto podmínek, účinných ke dni 01.12.2003, je poskytovatel (žalovaný) oprávněn jednostranně všeobecné podmínky měnit. Obsahem čl. 3 těchto všeobecných podmínek bylo ujednání o tom, že smlouvu lze vždy ukončit písemnou dohodou smluvních stran (čl. 3), že smlouva uzavřená na dobu určitou zaniká uplynutím této doby (čl. 3) a že kterákoliv smluvní strana je oprávněna ukončit smlouvu písemnou výpovědí pro neplnění povinností protistrany po dobu delší než tři měsíce (čl. 3). Další ujednání o ukončení smlouvy obsahuje specifické cenové a nadstandardní ujednání účastníků, podle něhož může smlouvu vypovědět účastník (žalobce) s měsíční výpovědní dobou (čl. 6 tohoto ujednání). Dle cenového ujednání v čl. 2 smlouvy, cena za pronájem jednoho páru optických vláken v síti poskytovatele v rozsahu dle přílohy č.1, ve třídě jakosti SLA-S, dle služby ČDT-Pronájem vláken za období 1.5.2004 – 30.4.2030 činí 120 000 000 Kč bez DPH. Účastník - žalobce se zavázal uhradit poskytovateli – žalovanému zálohu, a to ve výši celkové ceny nájmu. Smlouva byla právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] B.V. uzavírána jako nevypověditelná, z iniciativy ČD- [právnická osoba], jejíž nabídka byla, v době, kdy byl na trhu přebytek optických vláken, nejkomplexnější. Jednání mezi smluvními stranami byla vedena s cílem uzavřít smlouvu na dobu určitou, bez možnosti smlouvu poskytovatelem vypovědět, za což byla poskytovateli zaplacena v té době nadstandardní cena (nájemné), a to předem, za celé období nájmu (viz výpověď svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], společníka [právnická osoba] [anonymizováno]). Ke smlouvě ze dne 12.12.2003 ev. číslo 2003 [číslo] byly uzavřeny dva dodatky, dne 5.12.2005 ([číslo]) a dne 30.4.2010 ([číslo]), na základě kterých došlo ke změně v osobě účastníka. V čl. IV dodatku [číslo] ke smlouvě, se žalovaný a žalobce (poskytovatel a účastník) dohodli, že účastník má právo tuto smlouvu vypovědět písemnou výpovědí, nejdříve však ke dni 1.5.2015. Výpovědní lhůta činí dva roky a začíná běžet prvním dnem měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byla výpověď doručena. Možnost vypovědět smlouvu poskytovatelem není v dodatku č. 2 upravena, neboť účastník chtěl mít jistotu, že smlouva zůstane nevypověditelná (viz Dodatek č. 2 ke smlouvě ev. 2003 [číslo], výpověď svědka [příjmení] [jméno] [příjmení]). Dne 24.7.2014 uzavřel žalovaný se Správou železniční dopravní cesty, státní organizací ([IČO]) se sídlem [adresa], Dohodu o provedení rekonstrukce úseku železniční překryvné vysokokapacitní přenosové sítě (ŽVPS). Předmětem dohody je úprava podmínek rekonstrukce části ŽVPS vedené v úseku [obec] [obec] [obec], jejíž podstatou je umístění vymezené části ŽVPS pod povrchem dotčených pozemků, a to do 1 ks nové HPDE trubky s optickým kabelem. Žalovaný se zavázal zajistit vypracování projektové dokumentace a vhodný subjekt, který v pozici zhotovitele uzavře s žalovaným jako objednatelem smlouvu o dílo a provede dílo v rozsahu: Rekonstrukce části ŽVPS jejím umístěním pod povrch dotčených pozemků, a to do 1 ks nové HPDE trubky s optickým kabelem, dle zpracované projektové dokumentace (viz Dohoda ze dne 24.7.2014). Dne 30.9.2014 uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba] ([IČO]) se sídlem [adresa], jejímž předmětem je závazek zhotovitele [právnická osoba] provést dílo - dálkový optický kabel pro ČDT v úseku [obec] – [obec] - [obec] Smlouva o dílo je realizována (viz Smlouva o dílo ze dne 30.9.2014, cenová nabídka, příslušná kolaudační rozhodnutí, dokumentace skutečného provedení, průvodní a technické zprávy, výpověď svědka [příjmení] [jméno] [příjmení]). Žalovaný adresoval žalobci dopis ze dne 25.6.2015, kterým mu oznámil, že [právnická osoba] – [právnická osoba] aktualizovala VP poskytování služeb, které budou pro stávající smlouvu platné od 1.10.2015. Vyzval žalobce v případě, že změnu VP poskytování služeb nebude z důvodu jejich zhoršení moci akceptovat, může ve lhůtě 20 dnů od obdržení dopisu vypovědět stávající rámcovou smlouvu o poskytování služeb (viz dopis ze dne 25.6.2015, Všeobecné podmínky poskytování služeb [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] ze dne 22.6.2015, čl. III. bod 3.10). Dle VP právo ukončit rámcovou smlouvu nebo technickou specifikaci shora uvedeným způsobem však nevzniká, pokud dojde ke změně shora uvedených ustanovení z důvodu změny právní úpravy nebo pokud je změna vynucena rozhodnutím ČTÚ. Během výpovědní doby se vztahy mezi smluvními stranami řídí podle platných ujednání ve znění účinném před provedení změny VP. Rovněž poskytovatel je dle těchto VP oprávněn vypovědět rámcovou smlouvu nebo technickou specifikaci i v případě, že tato byla uzavřena na dobu určitou překračující dobu 10 let. Výpovědní doba v takovém případě činí dle čl. III. bod 3.10 písm. e) dva roky (viz VP 2015). Žalovaný adresoval žalobci dopis ze dne 25.1.2016 obsahující výpověď smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb ev. číslo 2003 [číslo] ze dne 12.12.2003. Tímto žalovaný vyzval žalobce k obnovení jednání o smlouvě a jejích podmínkách s odůvodněním, že při stanovení cenových i technických podmínek smlouvy vycházeli z předpokladu dlouhodobé a oboustranně výhodné spolupráce nejen na plnění smlouvy, ale též v dalších oblastech podnikání. Očekávání se v průběhu předchozích let nenaplnila a technologický vývoj a enormně rostoucí nároky na datovou propustnost síťové infrastruktury výrazně překonávají predikce, na základě kterých obě smluvní strany stanovily technické parametry smlouvy a zvyšuje se tak každým dnem riziko výpadků a snížené kvality poskytovaných služeb pro žalobce i pro další zákazníky. Po detailní analýze, včetně zohlednění vývoje tržních cen za obdobné plnění, došel žalovaný k přesvědčení, že se jedná o tak podstatnou změnu okolností, kterou nebylo možné rozumně předpokládat ani ovlivnit, a která nastala až po uzavření smlouvy. Současně tento dopis (výzva k obnově jednání) obsahuje prohlášení, že žalovaný z opatrnosti smlouvu vypovídá a to v souladu s aktuálně platnými VP poskytování služeb [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], které jsou nedílnou součástí smlouvy a konkrétně dle ustanovení jejího odstavce 3.10 písm. e) s tím, že je oběma stranám poskytnut nadstandardní prostor dvou let pro vedení jednání o případném budoucím uspořádání vztahů. Dopis vyjadřuje zájem žalovaného o pokračování v dlouhodobé stabilní spolupráci (viz dopis ze dne 25.1.2016). Žalobce odmítl výpověď smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb ev. číslo 2003 [číslo] ze dne 12.12.2003 s tím, že tuto považuje za neplatnou, neboť nejsou splněny podmínky pro ukončení nájemního vztahu, jehož předmětem je přenechání nenasvícených jednovidových optických vláken k dočasnému užívání za úplatu. Žalobce považuje smlouvu za platnou a trvá na plnění smlouvy tak, jak bylo oběma stranami dohodnuto - do r. 2030 (viz dopis žalobce adresovaný žalovanému ze dne 8.2.2016). Žalovaný s ohledem na požadavky Správy železniční dopravní cesty, státní organizace, majitelů pozemků a některých zákazníků, v reakci na zvyšující se poptávku využití nenasvícených optických vláken a potřebu zvýšit kapacitu sítě pro uspokojení poptávky trhu, přistoupil k technologickým změnám, spočívajícím zejména ve zvýšení kapacity z 36 vláken na 72 vláken. Optická vlákna vedená jako závěsný optický kabel jsou obnovována a umisťována pod zem. Práce probíhají postupně, původní vlákna již neodpovídají standardům a je nutné je obnovovat (viz dopis ze dne 5.8.2014 adresovaný žalovaným společnosti [právnická osoba] dopis ze dne 7.3.2017 adresovaný žalovaným Ministerstvu vnitra ČR). Služby poskytované žalobci jsou zčásti poskytovány vedením pod zemí a zčásti dosavadní technologií – závěsným optickým kabelem. Změna umístění optických kabelů na cenu služby vliv neměla, po r. 2003 se zvýšila, ale v současné době, oproti r. 2012 a 2013 jde mírně dolů. Žalobce je velmi důležitým smluvním partnerem žalovaného, neboť je mu poskytována nejrozsáhlejší služba ze všech zákazníků (viz výpověď svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], ředitele úseku telekomunikací žalovaného). V letech 2016 a 2017 projevil žalovaný zájem o odkup části závodu obchodní společnosti [právnická osoba] (viz dopisy adresované žalovaným žalobci ze dne 21.10.2016 a 29.6.2017). Ačkoliv soud provedl důkaz i jinými listinami, ve svém hodnocení se jimi nezabýval nebo je výslovně nezmínil, neboť tyto důkazy jsou zaměřeny na skutečnosti, které pro rozhodnutí ve věci již nejsou podstatné nebo jejich obsah nepřinesl relevantní zjištění, neboť úkolem soudu bylo zabývat se tím, zda předmětná změna VP, nově umožňující žalovanému vypovědět smlouvu uzavřenou s žalobcem, byla přiměřená či nikoli.

13. Jednovidová optická vlákna slouží k šíření dat (signálu) na velkou vzdálenost prostřednictvím světla. Pronajaté vlákno žalobce nasvítí a používá k poskytování služeb elektronických komunikací. Součinnost žalovaného spočívá pouze v jednorázovém poskytnutí přípojných bodů a v údržbě pronajatých optických vláken. Ustanovení § 63 zákona č. 127/2005 Sb. tak na poměry účastníků předmětné smlouvy nedopadá.

14. Soud (odvolací i dovolací) shledal, že žalobce má naléhavý právní zájem na požadovaném určení (§ 80 os.ř.).

15. Níže citované právní předpisy aplikoval soud v souladu s § 3028 odst.3 zák.č. 89/20012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého se právní poměry vzniklé před 1.1.2014, jakož i práva povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených před 1.1.2014, řídí dosavadními předpisy.

16. V souzené věci se pronájem optických vláken a technologických prostor ke službám pronájmu vláken řídí zák.č. 40/1964Sb. občanským zákoníkem, ve znění účinném do 31.12.2013 (§ 1 odst. 2 obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013). Podle § 663 občanského zákoníku, nájemní smlouvou pronajímatel přenechal za úplatu nájemci věc, aby ji dočasně (ve sjednané době) užíval nebo z ní bral i užitky. Nájem skončil uplynutím doby, na kterou byl sjednán, nedohodli-li se pronajímatel s nájemcem jinak (§ 676 odst. 1 občanského zákoníku). Výpověď nájmu sjednaného na dobu určitou připadala v úvahu, jen byla-li taková možnost mezi stranami sjednána; zákonné právo nájemci ani pronajímateli nesvědčilo.

17. Jak uzavřel Nejvyšší soud, podle současné judikatury není účastníkům právního vztahu zapovězeno sjednat si mechanismus změny smlouvy, resp. obchodních podmínek tvořících její součást, odlišně od zákona (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2013, sp. zn. 23 Cdo 1098/2012). Za změnu smlouvy, resp. obchodních podmínek tvořících její součást, nelze považovat pouze změnu již existujících ujednání, ale také vložení ujednaní nových či odstranění stávajících. Účastníci řízení (jejich právní předchůdci) si sjednali určitý mechanismus pro změnu všeobecných podmínek, žalovaný - poskytovatel ujednaný postup dodržel, když včas oznámil žalobci změnu obchodních podmínek (VP) a poučil jej o tom, že v případě nesouhlasu s novým zněním obchodních podmínek má právo smlouvu vypovědět. Obecně však nelze vyloučit, že za určitých podmínek by bylo možné považovat ultimativní změnu obchodních podmínek za zneužití práva, kterému nelze poskytnout právní ochranu.

18. Za účelem posouzení otázky, zda lze sjednanou jednostrannou změnou obchodních podmínek vtělit do těchto podmínek nový způsob ukončení smlouvy, jestliže možnost jednostranně měnit obchodní podmínky nebyla omezena pouze na určitá ujednání a zda se nejedná o zneužití práva žalovaným tzn. zda předmětná změna obchodních podmínek byla přiměřená či nikoli, zabýval se soud okolnostmi uzavření Smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb ze dne 12.12.2003, ev.č. 2003 [číslo]. Kritériem posouzení bylo zejména - na jakou dobu byla smlouva uzavřena, v jaké výši bylo nájemné sjednáno, jakým způsobem bylo sjednáno jeho placení a za jakých podmínek bylo možno nájemní vztah ukončit. Dokazováním bylo zjištěno, zejména z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], že smlouvu na dobu určitou (27 let) právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavíral s přesvědčením (v dobré víře), že tuto nelze ze strany poskytovatele vypovědět. Nájemné bylo sjednáno v nadstandardní výši, bylo vyplaceno poskytovateli celé (120 000 000 Kč) na samém počátku smluvního vztahu právě a jedině proto, že právní předchůdce žalobce uzavíral smlouvu jako nevypověditelnou. V tomto směru soud neshledal žádný nepoměr ve vzájemných právech účastníků smlouvy.

19. Žalovaný tvrdil, že technickými důvody, které zejména vedly žalovaného ke změně VP jsou požadavky Správy železniční dopravní cesty, státní organizace (dále je SŽDC) jako spoluvlastníka vysokokapacitní přenosové telekomunikační sítě, které byly průběžně modifikovány a uzavření dohody s SŽDC o provedení rekonstrukce úseku železniční překryvné vysokokapacitní přenosové sítě, která zohledňovala měnící se požadavky SŽDC, ve které se žalovaný mimo jiné zavázal k umístění optických kabelů dosud vedených v trakčním vedení vzduchem pod povrch dotčených pozemků, neboť SŽDC je vlastníkem většiny pozemků, přes které jsou optické kabely vedeny a má jisté pravomoci do předmětných záležitostí zasahovat. Dalším důvodem byly požadavky zákazníků, kteří požadovali nová technická řešení. Vzhledem ke skutečnosti, že má žalovaný širokou konkurenci v rámci poskytování optických kabelů, nezbývá mu, než na požadavky zákazníků reagovat a přizpůsobovat se tržnímu prostředí. Žalovaný tak byl nucen vylepšovat technické specifikace optických kabelů, aby zabránil odlivu zákazníků, když nárůst kapacit v síti žalovaného byl především v letech 2011 2014 razantní a dosahoval 50% roční změny, se kterou se v této velikosti nepočítalo. Žalovaný byl se změnou technologií a vývoje na trhu nucen investovat ročně 2x až 3x více od roku 2013 do sítě, než do roku 2013. Jedněmi z nejpodstatnějších technologických změn, ke kterým tak došlo bylo umístění optického kabelu pod zem a dále také vylepšení jeho parametrů technických, kdy na místo kabelů se 36 vlákny se ukázala nezbytnost jejich nahrazení kabely o 72 vláknech. Dle názoru soudu nárůst konkurence v rámci poskytování optických kabelů, potřeba žalovaného přizpůsobit se tržnímu prostředí, jakož i vývoji technologií, neodůvodňuje změnu VP, která jednostrannou změnou obchodních podmínek umožní poskytovateli – žalovanému ukončení (z jeho pohledu) již nevýhodné smlouvy výpovědí, kteréžto právo dosud náleželo pouze žalobci (viz smlouva a dodatek [číslo] ke smlouvě). Takovou jednostrannou změnu VP považuje soud za nepřiměřenou, neboť předpokladem (důvodem) takové změny mohou být pouze změny okolností v době uzavření smlouvy nepředvídatelné, což nárůst konkurence, snaha zabránit odlivu zákazníků a snaha přizpůsobit se tržnímu prostředí, není. Nepředvídatelnou změnou není ani nutnost vylepšování technických specifikací optických kabelů, neboť, jak je obecně známo, na tomto poli se v závislosti na čase, na vývoji technologií a ekonomických podmínek poměry rychle mění. Vzhledem k jeho předmětu podnikání a délce sjednané doby nájmu, muselo být žalovanému známo, že nenasvícená jednovidová optická vlákna mají omezenou dobu uživatelnosti a využitelnosti, že bude nutno provádět jejich pravidelnou údržbu a případně zajistit výměnu některých částí optických kabelů.

20. S ohledem na smluvní volnost účastníků (jejich právních předchůdců) při uzavírání smlouvy ze dne 12.12.2003, ev.č. 2003 [číslo], jsou podmínky sjednané ve smlouvě, jejíž součástí jsou i VP, výrazem jejich svobodné vůle. V souladu s ústavním principem autonomie vůle subjektů soukromého práva je třeba vycházet ze zásady pacta sunt servanda. Strany by měly uzavřenou dohodu o způsobu ukončení smluvního vztahu respektovat a to i v případě, že se sjednaný způsob stal pro některou z nich méně výhodný. Aby se výjimka ze zásady pacta sunt servanda mohla uplatnit, muselo by dojít k změnám poměrů mimořádné povahy, které nemohly smluvní strany v době uzavření smlouvy rozumně předvídat, mající za následek vznik zvláště hrubého nepoměru v jejich právech a povinnostech. Dle názoru soudu, mohl žalovaný s žalobcem projednat důvody, pro které považuje změny poměrů za tak významné, že mají za následek (dle jeho názoru) nespravedlivé uspořádání jejich vztahu a snažit se o dohodu, za účelem nastavení jejich rovnováhy. Žalovaný však přistoupil přímo k jednostranné změně VP, na základě které se snažil ukončit smluvní vztah, který pro něj přestal být výhodný. Nelze si nepovšimnout, že žalovaný označuje vztah účastníků za nerovnoprávný od počátku, vzhledem k tomu, že možnost výpovědi smlouvy (s výjimkou uvedenou v bodě 3.9 VP účinných od 1.12.2003) byla dána jen žalobci, ačkoli i toto ujednání je projevem smluvní volnosti účastníků a účastníci tuto otázku neřešili ani v době, kdy byl uzavírán dodatek č.2 ke smlouvě. Ačkoli v té době již žalovaný věděl o nárůstu poptávky po nájmu optických kabelů a došlo již k dalšímu vývoji technologií neučinil žalovaný žádné kroky k zakotvení možnosti vypovědět smlouvu pronajímatelem. Naopak dodatkem č. 2 si žalovaný zajistil, že minimálně dalších 5 let zůstane smlouva ze strany žalobce nevypovězena a žalovaný nebude muset větší část již inkasovaného nájemného za neposkytnuté služby vracet. Projevem smluvní volnosti je i dohoda uzavřená se SŽDC. Dle názoru soudu měl žalovaný při uzavírání této dohody mít na zřeteli rovněž své závazky vůči třetím osobám (tj. vůči svým zákazníkům). Je obecně známo, že síť žalobce (UPC) je dostupná více něž milionu zákazníků, se kterými je žalobce ve smluvním vztahu (kabelová televize, připojení k internetu, pevné telefonní linky) a musí vůči těmto zákazníkům plnit své smluvní povinnosti. Rovněž žalobci se od r. 2003 zvýšil počet zákazníků, což žalobce předvídal (očekával) a proto, v dobré víře (viz výpověď svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] a také bod 15.3 VP účinných od 1.12.2003), že poskytovatel – žalovaný smlouvu vypovědět nemůže, bude-li žalobce plnit své smluvní povinnosti, poskytl předem žalovanému celé nájemné (120 000 000 Kč) a smlouvu uzavřel na dobu 27 let. V době uzavření smlouvy se jednalo o nájemné v existujícím konkurenčním prostředí nadstandardní, které umožnilo žalovanému použít tuto částku k dalšímu rozvoji své podnikatelské činnosti. Není bez významu, že služba je ze strany žalovaného žalobci poskytována i dnes a v souladu se smlouvou.

21. Jak uvedeno shora, žalovaný se dovolává ustanovení § 7 o.z., dle kterého se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. K tomu soud dodává, že nepochybuje o poctivých úmyslech účastníků, uzavírajících dne 12.12.2003 smlouvu ev.č. 2003 [číslo]. Dobrou víru, že smlouva je ze strany poskytovatele nevypověditelná, nelze upřít s ohledem na cit. zákonné ustanovení ani právnímu předchůdci žalobce. Jak uvedeno shora ani Nejvyšší soud neshledal nic nezákonného na tom, že si smluvní partneři sjednali určitý mechanismus pro změnu všeobecných podmínek. S ohledem na zjištěné skutečnosti však lze ultimativní změnu VP žalovaným, vedoucí k ukončení smluvního vztahu žalovaným, považovat za nepřiměřenou, tedy za zneužití práva, kterému nelze poskytnout právní ochranu. Proto soud žalobnímu návrhu vyhověl a určil, že výpověď smlouvy ze dne 12.12.2003, ev.č. 2003 [číslo], je neplatná.

22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst.1 o.s.ř.. Soud přiznal žalobci, který měl ve věci úspěch právo na náhradu nákladů řízení spojených se zaplacením soudního poplatku ve výši 2.000Kč a právním zastoupením dle §7, § 9 odst. 3 písm.a), §11 odst. 1 a 2 a §13 odst.1 a 3 vyhl.č. 177/1996Sb. (advokátní tarif). Odměna právního zástupce činí za první řízení před soudem I. stupně 4 x 2.500Kč za 4 hl. právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby u soudu, replika žalobce ze dne 26.9.2016, přítomnost u jednání, které se konalo dne 12.1.2017) a 4x 300Kč činí náhrada hotových výloh advokáta. Právní zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem DPH a proto žalobci náleží rovněž 21% z odměny a náhrady hotových výloh advokáta (2.352 Kč). Účelně vynaložené náklady řízení žalobce činí 15.552Kč. Podle § 142 odst. l o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. l o. s. ř. má procesně úspěšný žalobce právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Náhradu představuje odměna advokáta za dva úkony právní služby po 2.500 Kč, dvě paušální náhrady jeho výdajů po 300 Kč a 21% DPH. Náklady odvolacího řízení činí 6 776 Kč. V dovolacím řízení představuje odměna advokáta 2 500 Kč a náhrada hotových výdajů 300 Kč za vyjádření k dovolání a 21% DPH (588Kč) tj. celkem 3 388Kč. Za druhé řízení před soudem I. stupně náleží advokátovi odměna za 3 hl. úkony právní služby (3x 2 500 Kč), 3x 300 Kč činí náhrada hotových výloh advokáta (účast u jednání, které se konalo u soudu dne 18.4.2019 a 24.9.2019, závěrečný návrh ze dne 10.10.2019). Za účast u jednání, při kterém došlo k vyhlášení rozsudku, dne 17.10.2019, náleží advokátovi odměna ve výši 1 250 Kč, 300 Kč náhrada hotových výloh a 21% DPH (celkem 2 089,5Kč). Celkově tyto náklady činí 12 039,5 Kč. Náklady řízení (2x před soudem I. stupně, před odvolacím a dovolacím soudem) činí celkem 37 755,5 Kč.