5 C 246/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Nikol Salákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 32 323,35 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 946 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do -) částky 15 377,35 Kč, -) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 152,73 Kč, -) kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení ve výši 3 278,08 Kč, -) zákonného úroku z prodlení z částky 18 951,16 Kč od 15. 12. 2020 do zaplacení ve výši 8,5 %, -) smluvního úroku z prodlení z částky 18 951,16 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení ve výši 18,7 %.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 168,74 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 29. 6. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky 32 323,35 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovanou dne 15. 1. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Žalobkyně v žalobě uvedla, že před poskytnutím úvěru posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet, a to vyhodnocením informací které získala od žalované, které následně ověřila s předloženými listinami: pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední tři měsíce a nájemní smlouva. Žalované byla poskytnuta částka 20 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se ve smlouvě zavázala kromě jistiny vrátit právní předchůdkyni žalobkyně též poplatek ve výši 17 017 Kč skládající se z úroků, částky za zpracování úvěru a částky za službu komfortního a flexibilního splácení. Žalovaná však nesplácela úvěr řádně a včas a uhradila na svůj dluh pouze částku ve výši 3 054 Kč. Žalobkyně uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 a pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 16. 12. 2022. Žalobkyně se nyní domáhá po žalované zaplacení: -) částky 32 323,35 Kč (skládající se ze zbývající dlužné jistiny ve výši 18 951,16 Kč a zbývajícího dlužného poplatku ve výši 13 372,19 Kč), -) částky 3 278,08 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok z prodlení ve výši 18,70 % ročně z dlužné jistiny ve výši 18 951,16 Kč od 23. 8. 2021 do 14. 12. 2022, -) částky 2 152,73 Kč představující kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 18 951,16 Kč od 23. 8. 2021 do 14. 12. 2022, -) zákonného úroku z prodlení z částky 18 951,16 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení ve výši 8,5 % a -) smluvního úroku z prodlení z částky 18 951,16 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. Žalovaná byla vyzvána k uhrazení dluhu předžalobní upomínkou.

2. Žalobkyně byla vyzvána usnesením ze dne 7. 9. 2023, č. j. 5 C 246/2023-11, aby předložila soudu listiny uvedené v žalobě (pracovní smlouvu, výplatní pásky a nájemní smlouvu žalované) a listiny uvedené v zákaznické kartě žalované (výpisy z bankovních účtů), a to k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně. Žalobkyně podáním doručeným dne 20. 9. 2023 soudu sdělila, že nemá k dispozici kopie těchto listin, a že žalovaná tyto právní předchůdkyni žalobkyně pouze předložila při sjednávání smlouvy.

3. Žalovaná zůstala nečinná a k podané žalobě se nijak nevyjádřila.

4. Soud za postupu podle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“ věc projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházeje přitom z listinných důkazů, které žalobkyně soudu předložila. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, soud doručil účastníkům v souladu s § 45 až § 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval). Žalovaná ani žalobkyně na základě této výzvy o nařízení jednání nepožádaly.

5. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění:

6. Žalovaná při sjednávání smlouvy o úvěru uvedla do zákaznické karty, že pracuje na plný úvazek jako prodavačka v Kauflandu, její čistý příjem činí 18 581 Kč (tento příjem měl být ověřen z 2 výpisů bankovních účtů) a její výdaje činí 15 000 Kč (Zákaznická karta žalované ze dne 15. 1. 2018).

7. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dne 15. 1. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto splatit společně s poplatkem ve výši 15 469 Kč a pojistným ve výši 1 548 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 085 Kč, přičemž poslední splátka měla činit 3 082 Kč (Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 15. 1 2021).

8. Žalobkyně a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřely dne 14. 12. 2022 smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které si ujednaly postoupení pohledávek specifikovaných v příloze této smlouvy (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022). Součástí této přílohy je i pohledávka za žalovanou (Příloha [číslo] smlouvy o postoupení pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 16. 12. 2022, kterým byla žalovaná rovněž vyzvána, aby uhradila dlužnou částku do 10 dnů od doručení dopisu (Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022 včetně informací o zpracování osobních údajů). Tento dopis byl žalované odeslán dne 13. 1. 2023 (podací lístek s podacím číslem RR2705994218F).

9. Žalovaná byla vyzývána k úhradě dluhu nejpozději do 16. 6. 2023 předžalobní upomínkou ze dne 1. 6. 2023 (Předžalobní upomínka ze dne 1. 6. 2023). Tato předžalobní upomínka byla odeslána žalované dne 2. 6. 2023 (podací lístek s podacím číslem RR2709798284F).

10. Žalobkyně eviduje u žalované čerpání úvěru ve výši 20 000 Kč a dvě platby od žalované v celkové výši 3 054 Kč ([příjmení] umoření).

11. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:

12. Mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byla dne 15. 1. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku navýšenou o poplatky a pojistné vrátit pravidelnými měsíčními splátkami. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 O tomto postoupení byla žalovaná informována a zároveň byla vyzvána k vrácení dlužné částky dopisem odeslaným dne 13. 1. 2023. Žalovaná byla opětovně vyzývána předžalobní výzvou.

13. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Smlouva o úvěru mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena dne 15. 1. 2021 a soud tedy bude dále vycházet z právní úpravy účinné k tomuto datu, tedy co se týče zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) ve znění účinném od 1. 1. 2021 do 30. 9. 2021.

16. Dle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru, se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Dle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

18. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

24. Dle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

26. Mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena dne 15. 1. 2021 smlouva o úvěru ve smyslu § 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně však neunesla důkazní břemeno ohledně posouzení úvěruschopnosti spotřebitele dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě žalobkyně tvrdila, že údaje ohledně majetkových poměrů žalované byly ověřovány z pracovní smlouvy, výplatních pásek a nájemní smlouvy. Tyto dokumenty však žalobkyně soudu nepředložila a ve svém podání ze dne 18. 9. 2023 sdělila, že zmiňovanými listinami nedisponuje. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou jí ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Nad to soud podotýká, že je třeba klást důraz na povinnost vést a uchovávat záznamy týkající se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, proto se nemůže povinnosti řádně doložit posouzení úvěruschopnosti žalované zprostit ani žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena její právní předchůdkyní.

27. Nedostatečný způsob zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně má za následek dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy o úvěru, přičemž soud je přesvědčen, že ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. se jedná o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti dle § 588 o. z. Poskytovatelům úvěrů byla povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitelů před uzavřením smlouvy uložena již v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 a jako důsledek nesplnění této povinnosti byla judikaturou vyvozena absolutní neplatnost následně uzavřené smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Zákon o spotřebitelském úvěru v podobě právní úpravy účinné do 30. 11. 2016 stojí na zásadě ochrany spotřebitele jako slabší strany. Tato zásada byla přenesena i do právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 přijaté zákonem č. 257/2016 Sb., přičemž z důvodové zprávy k tomuto zákonu jednoznačně vyplývá, že záměrem zákonodárce bylo v nové právní úpravě ochranu spotřebitele posílit. Tomuto záměru by posouzení neplatnosti smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako relativní zcela odporovalo, neboť by to ochranu spotřebitele naopak zjevně oslabovalo. Pokud tak za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb. bylo na neplatnost spotřebitelských smluv ustáleně nahlíženo jako na neplatnost absolutní, nelze ji napříště ve smyslu právě uvedeném posuzovat jako pouhou neplatnost relativní. Takový výklad § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru by pomíjel jeho účel a smysl.

28. Opomenout nelze ani rozhodnutí Soudního dvoru EU ve věci C - [číslo] OPR-Finance, ve kterém Soudní Dvůr EU uvedl, že:„ články 8 a 23 směrnice 2008/48 (pozn. transponované do zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“.

29. Na základě výše uvedeného soud posoudil stranami uzavřenou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, a proto byla žalovaná povinna je vrátit, avšak s ohledem na závěr o neplatnosti uzavřené smlouvy jako bezdůvodné obohacení v souladu s § 2991 odst. 2 o. z. Žalovaná přitom právní předchůdkyni žalobkyně uhradila částku ve výši 3 054 Kč a zbývá jí tedy uhradit už pouze částka ve výši 16 946 Kč. Co do zbylé části žalobního nároku soud žalobu zamítl, neboť při absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru neexistuje právní důvod pro přiznání žalovaného poplatku a smluvního úroku z prodlení. Dále žalobkyni nevzniklo právo ani na zákonný úrok z prodlení, když žalovaná se do prodlení doposud nedostala a splatnost pohledávky žalobkyně nastane až na základě rozhodnutí soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 3675/2021).

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 168,74 Kč, přičemž tato částka představuje 4,86 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 52,43 % a úspěchu žalované v rozsahu 47,57 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 294 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32 323,35 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.

31. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.