5 C 258/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní Mgr. Bc. Nikol Salákovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví

I. Podílové spoluvlastnictví žalobce a žalované k jednotce č. , Anonymizováno, (, Anonymizováno, ), vymezené v pozemku p. č. , hodnota, (, Anonymizováno, ), jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, (, Anonymizováno, ), se spoluvlastnickým podílem na společných částech nemovitosti o velikosti id. , Anonymizováno, , vše zapsané na LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, , obec , adresa, , u , Anonymizováno, , se zrušuje.

II. Jednotka č. , Anonymizováno, (, Anonymizováno, ) vymezená v pozemku p. č. , hodnota, (, Anonymizováno, ), jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, (, Anonymizováno, ), se spoluvlastnickým podílem na společných částech nemovitostí o velikosti id. , Anonymizováno, , vše zapsané na LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, , obec , adresa, , u , Anonymizováno, , se přikazuje do výlučného vlastnictví žalobce.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na vyrovnání spoluvlastnického podílu částku 1 800 760,77 Kč a to do 90 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen doplatit závazek z úvěrové smlouvy č. , Anonymizováno, uzavřené dne, Anonymizováno, , datum, mezi žalobcem a žalovanou na straně jedné a společností , právnická osoba, . na straně druhé ve výši 7 673 253,46 Kč.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků. Uvedl, že každému z nich náleží spoluvlastnický podíl o velikosti id. 1/2 na nemovitosti blíže vymezené shora ve výrokové části tohoto rozsudku (dále jen „Nemovitost“). Žalobce nemá žádný zájem ve spoluvlastnictví s žalovanou nadále setrvávat, a pro navrhl jeho zrušení a vypořádání. Současně vyjádřil názor, že Nemovitost není možné reálně rozdělit tak, aby ji mohli oba užívat plnohodnotně, když je vyloučena její faktická i funkční dělitelnost a nad to by tímto postupem pozbyla svoji dosavadní hodnotu. Navrhl tak, aby Nemovitost, jejíž hodnota odhadem obvyklé ceny činí 10 284 553 Kč, byla přikázána do jeho výlučného vlastnictví a to za náhradu, kterou by byl povinen žalované zaplatit. K tomu doplnil, že je v jeho ekonomických možnostech vypořádací podíl žalované uhradit, přičemž sám jinou nemovitost nevlastní. Poznamenal také, že žalovaná dlouhodobě Nemovitost svévolně užívá. Výši vypořádacího podílu žalované navrhl ve výši 1 250 000 Kč.

2. V průběhu řízení žalobce navrhl změnu žaloby, kterou soud připustil. Změna spočívala v rozšíření předmětu řízení o vypořádání společného dluhu účastníků vůči společnosti , právnická osoba, ., vzniklého dne 3. 7. 2020 uzavřením úvěrové smlouvy č. , Anonymizováno, . Vzhledem k tomu, že byl úvěr sjednán k financování Nemovitosti, navrhl žalobce, aby byl výlučně sám zavázán k uhrazení jeho zbývající nesplacené části ve výši 7 673 253,46 Kč. Závěrem žalobce vyjádřil přesvědčení, že se tímto krokem předejde případným budoucím sporům vyvěrajícím z jejich společného dluhu.

3. Žalovaná zůstala nečinná a k podané žalobě se nevyjádřila.

4. Po právní stránce se má věc následovně.

5. Podle § 1140 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat (odst. 1). Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků (odst. 2).

6. Podle § 1143 o. z., nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

7. Podle § 1144 odst. 1 o. z., je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

8. Podle § 1147 o. z., není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

9. Žalobu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je ve smyslu § 1140 odst. 1 o. z. oprávněn podat kterýkoliv ze spoluvlastníků bez ohledu na velikost jeho spoluvlastnického podílu s tím, že je toliko nezbytné, aby účastníky řízení byli všichni spoluvlastníci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. 22 Cdo 507/2019). Samotné řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je řízením, v němž z právní úpravy vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky (srov. § 153 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“). Rozvedeno, soud je ve dle § 1143 o. z. vázán toliko návrhem věcí, u nichž má být spoluvlastnictví zrušeno a vypořádáno, nikoliv účastníkem navrženým způsobem vypořádání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3389/2014). Při rozhodování o způsobu vypořádání spoluvlastníků je soud vázán zákonnou posloupností vypořádacích důvodů taxativně vymezených v § 1144 a § 1174 o. z. Jsou-li naplněny podmínky pro vypořádání spoluvlastnictví upřednostněným způsobem, musí soud k tomuto způsobu přistoupit, byť by spatřoval jiný způsob vypořádání vhodnějším. Primárním způsobem vypořádání spoluvlastnictví je rozdělení společné věci. Není-li rozdělení společné věci dobře možné, nastupuje sekundární způsob vypořádání spoluvlastnictví přikázáním společné věci jednomu nebo více spoluvlastníkům za náhradu. Posledním možným způsobem vypořádání spoluvlastnictví je nařízení prodeje společné věci ve veřejné dražbě za situace, kdy o společnou věc nemá zájem ani jeden ze spoluvlastníků, případně o přikázání usilující spoluvlastník nedisponuje dostatkem finančních prostředků k zaplacení náhrady ostatním spoluvlastníkům (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1618/2015).

10. Při vypořádání spoluvlastnictví přikázáním společné věci jednomu nebo více spoluvlastníkům za náhradu jsou výchozími kritérii, k nimž soud při vypořádání podílového spoluvlastnictví vždy přihlíží, velikost podílů a účelné využití věci. Nezbytnou podmínkou přikázání věci jednomu ze spoluvlastníků je však také jeho schopnost zaplatit ostatním spoluvlastníkům náhradu za jejich spoluvlastnický podíl, tuto schopnost musí spoluvlastník v řízení prokázat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2012, sp. zn. 22 Cdo 3021/2010). Soud stanoví náhradu za přikázání určité věci některému ze spoluvlastníků za přiměřenou náhradu odpovídajícím podílem z obvyklé ceny celé věci, aniž by tuto výši jakkoliv upravoval s ohledem na vzájemné pohledávky nebo kompenzační námitky účastníků. Judikatura Nejvyššího soudu i Ústavního soudu České republiky ustáleně zdůrazňuje hledisko solventnosti účastníka k „vyplacení“ spoluvlastnického podílu jak z hlediska samotné schopnosti náhradu poskytnout, tak i z hlediska jejího včasného poskytnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2012, sp. zn. 22 Cdo 3510/2011).

11. Vyhovující rozhodnutí soudu musí obsahovat jak výrok o zrušení spoluvlastnictví, tak výrok o tom, jakým způsobem se spoluvlastnictví účastníků vypořádává. Oba tyto výroky mají konstitutivní povahu, rozuměno vznikají na jejich základě nové právní vztahy. Ovšem při rozdělení věci nebo nařízení jejího prodeje není dokladem o zániku spoluvlastnictví jen právní moc takového rozhodnutí, ale musí dojít i ke skutečnému rozdělení věci, resp. prodeji věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2145/2009).

12. Podle § 1148 odst. 1 o. z., při zrušení spoluvlastnictví si spoluvlastníci vzájemně vypořádají pohledávky a dluhy, které souvisejí se spoluvlastnictvím nebo se společnou věcí.

13. Spolu se zrušením a vypořádáním spoluvlastnictví lze vypořádat i další nároky, které se spoluvlastnictvím nebo společnou věcí souvisejí. Jedná se o tzv. vypořádání v širším slova smyslu, pod které spadají i společné pohledávky a dluhy spoluvlastníků ve vztahu k třetím osobám, např. typicky dluh vůči bance vzniklý v souvislosti s pořízením věci (srov. rozsudek Nejvyššího sodu ze dne 14. 12. 2010, sp. zn. 22 Cdo 4193/2008). V takovém případě se dluh nebo pohledávka vypořádávají pouze ve vztahu mezi účastníky, např. přikázáním dluhu k úhradě výlučně jednomu ze spoluvlastníků, a na postavení třetích osob to, s ohledem na ochranu jejich práv, nemá vliv.

14. Po provedeném dokazování v souladu s § 120 a § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dál jen o. s. ř.), má soud za zjištěný tento skutkový a právní stav.

15. Každému ze spoluvlastníků náleží na Nemovitosti spoluvlastnický podíl o velikosti id. 1/2 s tím, že na Nemovitost vázne od 10. 3. 2022 zástavní právo smluvní ve prospěch společnosti , právnická osoba, . k pohledávce ve výši 1 800 000 Kč s příslušenstvím a budoucí pohledávce do výše 10 560 000 Kč s příslušenstvím (výpis z katastru nemovitostí). Původní hodnota Nemovitosti ke dni 25. 4. 2022 odhadem obvyklé ceny činila 10 101 105 Kč (odborný odhad ceny nemovitosti ze dne 25. 4. 2022). Současná hodnota Nemovitosti odhadem obvyklé ceny činí 11 274 775 Kč (odborný odhad ceny nemovitosti ze dne 16. 6. 2025). Nemovitost má dispozici 3+kk s podlahovou plochou 68,9 m2 (odborný odhad ceny nemovitosti ze dne 16. 6. 2025). Účastníci za účelem financování Nemovitosti uzavřeli dne 3. 7. 2020 se společností , právnická osoba, . úvěrovou smlouvu č. , Anonymizováno, , na základě které byli oprávnění čerpat úvěr na bydlení až do částky 8 800 000 Kč s tím, že řádné a včasné splacení úvěru bylo zajištěnou zástavním právem na Nemovitosti ve prospěch společnosti (úvěrová smlouva ze dne 3. 7. 2020). Aktuální výše dluhu z úvěrové smlouvy č. , Anonymizováno, činí částku 7 673 253,46 Kč (sdělení společnosti , právnická osoba, . ze dne 13. 1. 2026). Žalobci na základě výše jeho doložených příjmů a po odečtení jeho měsíčních výdajů může být poskytnut úvěr až do částky 12 000 000 Kč (prohlášení finanční poradkyně ze dne 14. 1. 2026, nabídka hypotéky).

16. V řízení nebylo zavdáno k pochybnostem o pravosti a pravdivosti provedených listinných důkazů. Soud nepřistoupil k znaleckému ocenění Nemovitosti, když vzal odborný odhad ceny nemovitosti ze dne 16. 6. 2025 za zcela dostačující a stejně tak neshledal ani potřebu aktualizace ceny, když proti ní žalovaná nijak nebrojila a nebyla ani překročena obecně judikaturou uznávaná doba 2 let mezi pořízením odborného odhadu a provedením vypořádání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 22 Cdo 3956/2018). Ostatními provedenými důkazy nebyly prokázány žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí a další důkazní návrhy účastníci již neměli.

17. Lze tak uzavřít, že účastníci mají v podílovém spoluvlastnictví Nemovitost, na které každému z nich náleží spoluvlastnický podíl o velikosti id. 1/2. Vzhledem k tomu, že pro rozhodnutí soudu je rozhodující stav v době jeho vyhlášení (§ 154 o. s. ř.). vyšel soud pro účely rozhodnutí ze skutečnosti, že hodnota Nemovitosti činí 11 274 775 Kč a výše dluhu účastníků z úvěrové smlouvy č. , Anonymizováno, uzavřené dne 3. 7. 2020 se společností , právnická osoba, . za účelem financování Nemovitosti činí 7 673 253,46 Kč. Současně žalobce je schopen žalované zaplatit náhradu za její spoluvlastnický podíl a na Nemovitosti vázne zástavní právo ve prospěch společnosti , právnická osoba, . k zajištění dluhu účastníků z úvěrové smlouvy č. , Anonymizováno, .

18. Předně soud k návrhu žalobce přistoupil podle § 1143 věty prvé o. z. ke zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků k Nemovitosti, jak ve výroku pod bodem I. rozsudku, když nebylo tvrzeno ani zjištěno, že by o zrušení spoluvlastnictví bylo žádáno v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některé ze spoluvlastníků (§ 1140 odst. 2 o. z.).

19. Každému z účastníků náleží na Nemovitosti spoluvlastnický podíl o velikosti id. 1/2. S ohledem na výsledek dokazování a za dodržení výše spoluvlastnických podílů účastníků, aniž by byl vázán návrhy účastníků na způsob vypořádání, rozhodl soud podle § 1143 věty druhé o. z. tak, že Nemovitost přikázal, jak ve výroku pod bodem II. rozsudku, do výlučného vlastnictví žalobce. Soud tak postupoval s ohledem na zákonem stanovenou posloupnost vypořádacích důvodů podle pořadím druhého způsobu vypořádání spoluvlastnictví, a to přikázání věci jednomu ze spoluvlastníků (§ 1147 o. z.). Primární způsob vypořádání spoluvlastnictví rozdělením Nemovitosti byl nebyl v daném případě účelný ani dobře možný, když s ohledem na dispozici Nemovitosti, potažmo její podlahovou plochu, je její dělitelnost fakticky i funkčně vyloučena, přičemž soud souhlasí s žalobcem i v tom, že by tímto postupem Nemovitost pozbyla svoji dosavadní hodnotu. Vzhledem k tomu, že spoluvlastnické podíly účastníků na Nemovitosti jsou shodné, žalovaná se k podané žalobě nikterak nevyjádřila a bylo prokázáno, že je v ekonomických možnostech žalobce uhradit žalované vypořádací podíl, soud vyhověl návrhu žalobce a z těchto důvodů přikázal Nemovitost do jeho výlučného vlastnictví.

20. Nezbytnou podmínkou přikázání věci jednomu ze spoluvlastníků je povinnost a schopnost zaplatit ostatním spoluvlastníkům náhradu za jejich spoluvlastnický podíl (§ 1147 o. z.). Soud stanoví přiměřenou náhradu za přikázání určité věci některému ze spoluvlastníků odpovídajícím podílem z obvyklé ceny celé věci, aniž by tuto výši jakkoliv upravoval. V daném případě soud, jak ve výroku pod bodem III. rozsudku, dospěl k závěru, že žalované za odejmutí jejího spoluvlastnického podílu na Nemovitosti náleží náhrada ve výši 1 800 760,77 Kč. Soud vyšel ze skutečnosti, že hodnota Nemovitosti činí 11 274 775 Kč a nesplacený hypoteční úvěr účastníků činí 7 673 253,46 Kč. Při vzájemném odečtu těchto částek, ke kterému soud přistoupil, neboť žalobci byl současně přikázán k úhradě celý zbývající nesplacený hypoteční úvěr, jak bude rozvedeno dále, je výsledkem částka 3 601 521,54 Kč, ze které každému z účastníků podle výše jejich spoluvlastnických podílů náleží právě polovina, tedy částka 1 800 760,77 Kč. Žalobce prokázal, že je schopen tuto náhradu žalované zaplatit. Splatnost vypořádacího podílu byla s ohledem na jeho výši určena lhůtou 90 dnů (§ 160 odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.), kterou soud shledal dostačující proto, aby žalobce zrealizoval způsob, jak si tuto částku opatřit (získat úvěr).

21. Ve výroku pod bodem IV. rozsudku soud uložil žalobci povinnost zaplatit celý zbývající nesplacený hypoteční úvěr účastníků u společnosti , právnická osoba, . ve výši 7 673 253,46 Kč. Jedná se o nárok zakládající mezi účastníky tzv. vypořádání v širším slova smyslu podle § 1148 o. z. Soud souhlasí s žalobcem, že je tento krok cestou, jak předejít případným budoucím sporům účastníků pramenících z jejich společného dluhu. Soud dluh vypořádal tím způsobem, že jej přikázal k úhradě výlučně žalobci. Učinil tak s ohledem na skutečnost, že žalobci byla do jeho výlučného vlastnictví přikázána i Nemovitost na jejíž financování si účastnici úvěr brali, řádné a včasné splacení úvěru je zajištěno zástavním právem na Nemovitosti ve prospěch úvěrujícího a nelze spravedlivě po žalované žádat, aby se podílela na splácení dluhu spojeného s Nemovitostí, která nadále není v jejím vlastnictví. Nutno poznamenat, že vypořádání tohoto dluhu je toliko vnitřní záležitostí účastníků a na postavení třetích osob (společnosti , právnická osoba, .) to, s ohledem na ochranu jejich práv, nemá vliv.

22. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem rozhodl soud ve výroku pod bodem V. tohoto rozsudku přiměřeně podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že na jejich náhradu nemá právo žádný z nich. V daném řízení byli oba účastnici v zásadě ve shodném postavení, oba mohli být žalobci, tedy podat k soudu návrh na vydání rozhodnutí, kterým se zrušuje a vypořádává jejich podílové spoluvlastnictví k Nemovitosti. Nehledě skutečnosti, že se v konečném důsledku každému z nich dostalo stejné hodnoty. Nelze tak bez dalšího hovořit o procesním úspěchu některého z účastníků, a proto nebyly dány ani podmínky pro přiznání náhrady nákladů některému z nich, tzv. iudicium duplex (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23).