5 C 261/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní Mgr. Bc. Nikol Salákovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 13 209,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 13 209,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 13 209,80 Kč od 7. 3. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 16 029,33 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalované zaplacení částky 21 595 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že byla mezi nimi dne 29. 2. 2024 podepsána smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovaná žalobci poskytla úvěr ve výši 3 000 Kč. Žalobce nežádal žalovanou o úvěr pro účely podnikání, nicméně i tak byl úvěr jako podnikatelský poskytnut a to zcela účelově bez vědomí žalobce. Žalobce sjednával úvěr spotřebitelský, výlučně pro svou osobní potřebu. Na úvěr uhradil žalované celkem částku 24 595 Kč, kterou ve výši 21 595 Kč požaduje vrátit jako bezdůvodné obohacení, neboť smlouva je v celém rozsahu neplatná pro zjevné obcházení a porušení zákona o spotřebitelském úvěru.

2. Žalovaná nárok vůči ní žalobou uplatněný neuznala a odmítla jakéhokoliv obcházení či porušení zákona. Uvedla, že poskytuje výlučně podnikatelské úvěry prostřednictvím webu , Anonymizováno, , přičemž již z označení webu, procesu žádosti o úvěr, označení úvěru, nutnosti zadání IČ a obsahu smlouvy vyplývá povaha úvěrů jako podnikatelských a nelze tak přijmout závěr, že by si žalobce nebyl vědom toho, o jaký úvěr žádá. Žalobce v době sjednání úvěru disponoval dvěma živnostenskými oprávněními a žalovaná tak neměla žádných pochyb o tom, že žalobce vůči ní vystupuje jako podnikatel a že žádá o úvěr za účelem financování jeho podnikatelské činnosti. Žalobce při vyplňování žádosti o úvěr mimo jiné zvolil bližší účel podnikatelského úvěru (z předepsaných možností vybral účel „na materiál/zboží“), přičemž bez aktivní volby účelu nebylo možné žádost o úvěr dokončit. Pokud žalobce uzavíral smlouvu o úvěru v úmyslu použít prostředky pro svou osobní potřebu, jedná se o nepoctivé jednání žalobce, kterým uvedl žalovanou v omyl a takové jednání by nemělo požívat právní ochrany.

3. Žalovaná doplnila, že s žalobcem měla sjednány dvě smlouvy o podnikatelském úvěru, jednu ze dne 29. 2. 2024 pod č. , hodnota, a druhou ze dne 2. 4. 2024 pod č. , hodnota, , přičemž na smlouvu o úvěru č. , hodnota, obdržela od žalobce plnění toliko ve výši 3 604,80 Kč. Žalobce potvrdil, že měl s žalovanou sjednanou i smlouvu o úvěru č. , hodnota, a v této souvislosti doplnil svá tvrzení tak, že na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, mu byl poskytnut úvěr ve výši 3 000 Kč, na který žalované zaplatit částku 3 604,80 Kč a na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, mu byl poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč, na který žalované zaplatil částku 24 605 Kč. Celkem tak úvěry přeplatil o 13 209,80 Kč (604,80 Kč + 12 605 Kč) s tím, že tuto částku spolu s příslušenstvím nadále žádá po žalované k vrácení a ve zbylé výši 8 385,20 Kč vzal žalobu zpět (co do částky 8 385 Kč podáním ze dne 6. 3. 2026 a co do částky 0,20 Kč na jednání konaném dne 10. 3. 2026).

4. Soud na základě úkonu částečného zpětvzetí žaloby řízení co do částky 8 385,20 Kč s odpovídajícím příslušenstvím zastavil a rozhodoval tak jen o zbylém předmětu řízení ve výši 13 209,80 Kč s příslušenstvím.

5. Ze shodných tvrzení účastníků, která mezi nimi nebyla sporná, vzal soud za svá skutková zjištění, že žalobce na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, obdržel od žalované částku 3 000 Kč a uhradil jí celkem částku 3 604,80 Kč a dále, že na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, žalobce obdržel od žalované částku 12 000 Kč a uhradil jí celkem částku 24 605 Kč.

6. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění:

7. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 29. 2. 2024 sjednána distančně smlouva označená jako smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, , kterou se žalovaná zavázala poskytnout žalobci označenému jako podnikatel úvěr ve výši 3 000 Kč na financování jeho podnikatelských aktivit, bez omezení konkrétního podnikatelského účelu úvěru a žalovaný se zavázal úvěr žalobkyni vrátit do 13. 3. 2024 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 % denně z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru.

8. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 2. 4. 2024 sjednána distančně smlouva označená jako smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, , kterou se žalovaná zavázala poskytnout žalobci označenému jako podnikatel úvěr ve výši 12 000 Kč na financování jeho podnikatelských aktivit, bez omezení konkrétního podnikatelského účelu úvěru a žalovaný se zavázal úvěr žalobkyni vrátit do 10. 6. 2024 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru.

9. Z výpisu z živnostenského rejstříku žalobce soud zjistil, že žalobce disponoval od 26. 1. 2024 do 17. 3. 2025 jednou ohlašovací volnou živností a od 20. 2. 2024 do 17. 3. 2025 jednou živností koncesovanou.

10. Ze vzorového formuláře žádosti o úvěr soud zjistil, že formulář žádosti o úvěr u žalované je nazván „podnikatelská půjčka“, vyžaduje vyplnit žadatelovo jméno, příjemní, datum narození, rodné číslo, číslo občanského průkazu, IČO, e-mail, měsíční příjem a zvolit z předepsaných možností účel úvěru např. „na materiál/zboží“.

11. Z výpisu z obchodního rejstříku žalované soud zjistil, že žalovaná měla v období od 10. 4. 2017 do 27. 1. 2026 zapsán jako předmět podnikání „poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru“.

12. Z předžalobní výzvy ze dne 26. 2. 2025 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou před podáním žaloby k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 21 595 Kč a to ve lhůtě 7 dnů. Z doručenky datové zprávy soud zjistil, že předžalobní výzva byla žalované doručena dne 27. 2. 2025.

13. Důkazy soud hodnotil jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti. Skutková zjištění z nich učiněná vytvořila společně s těmi nespornými propojený celek událostí představující skutkový stav věci. V řízení nebylo zavdáno k pochybnostem o pravosti a pravdivosti provedených listinných důkazů. Ostatními provedenými důkazy nebyly prokázány žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí. Zbylé důkazní návrhy soud zamítl pro nadbytečnost.

14. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci:

15. Mezi účastníky byly sjednány dvě smlouvy o podnikatelském úvěru, na jejichž základě byly žalobci poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a sám žalobce vůči žalované pak uhradil částku 28 209,80 Kč. Žalobce o oba úvěry požádal žalovanou distančně vyplněním formuláře o poskytnutí podnikatelského úvěru na webových stránkách žalované, kam zadal své jméno, příjemní, datum narození, rodné číslo, číslo občanského průkazu, IČO, e-mail, měsíční příjem a zvolil z předepsaných možností účel úvěru např. „na materiál/zboží“. Žalobce byl v době sjednání smluv držitelem dvou živnostenských oprávnění a žalovaná měla jako předmět podnikání zapsáno „poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru“. Žalobce dopisem ze dne 26. 2. 2025, doručeným dne 27. 2. 2025, vyzval žalovanou, aby mu ve lhůtě 7 dnů vydala peněžní prostředky nad rámec těch, které mu poskytla.

16. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

17. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

18. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 2991 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

22. Podle § 1958 odst. 2 OZ, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

23. Podle § 1968 OZ, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

24. Podle § 1970 OZ, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2025, sp. zn. 20 Cdo 2611/2025: „Rozhodovací praxe dovolacího soudu je dlouhodobě ustálena v tom směru, že pro odpověď na otázku, zda je fyzická osoba v postavení spotřebitele, je rozhodující především účel jednání takové osoby v konkrétním smluvním vztahu, potažmo povaha a účel smlouvy. Okolnost, že spotřebitel má podnikatelské oprávnění, je pro posouzení jeho právního postavení ve smluvním vztahu s dodavatelem (podnikatelem) irelevantní. Souvislost půjčovaných prostředků s podnikáním nelze prokazovat jen tak, že je ve smlouvě uveden údaj o sídle a identifikačním čísle podnikatele, ani tím, že smlouva obsahuje blíže neurčené označení „podnikatelské účely“. Úvěrující musí vždy odstranit pochybnosti o tom, k čemu je úvěr poskytnut.“ a dále „Dospěl-li odvolací soud na základě uvedeného k závěru, že jde k tíži povinného, neupozornil-li oprávněnou, že potřebuje získat finanční prostředky na provoz své domácnosti a ve skutečnosti sám nepodniká, odchýlil se od shora uvedené ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jelikož se důsledně nezabýval tím, zda a jakým způsobem si oprávněná v konkrétní věci ověřila souvislost půjčovaných prostředků s podnikáním povinného.“. Obdobně pak usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2025, sp. zn. 20 Cdo 680/2025 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2025, sp. zn. 20 Cdo 2852/2024.

26. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky byla nesporná podoba listin označených jako smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, a č. , hodnota, , které mezi sebou účastníci sjednali, vzal soud za dané, že tyto smlouvy spolu účastníci uzavřeli, aniž by se blíže zabývat procesem jejich podpisu ze strany žalobce. Tím, čím se soud v řízení zabýval, byla otázka charakteru uzavřeným úvěrových smluv mezi účastníky, zda je žalobce uzavřel z pozice spotřebitele nebo podnikatele a dospěl k závěru, že je žalobce uzavřel jako spotřebitel ve smyslu § 419 OZ a pro tento případ se na ně v souladu s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru aplikují pravidla tohoto právního předpisu.

27. V souladu s výše citovanou judikaturou důkazní břemeno leží na poskytovateli úvěru, který musí odstranit pochybnosti o tom, k čemu je úvěr poskytnut, a proto byla žalovaná v souladu s § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudní řádu (dále jen „OSŘ“) poučena, že dosud netvrdila rozhodné skutečnosti o tom, jakým způsobem zkoumala v jakém postavení žalobce skutečně fakticky při kontraktaci vystupoval a s jakým výsledkem a jakým způsobem zkoumala skutečný účel poskytnutí finančních prostředků žalobci a s jakým výsledkem, a k těmto neoznačila důkazy. Současně byla poučena, že nedoplní-li tato tvrzení a neprokáže-li jimi, že po řádném šetření zjistila, že žalobce byl v postavení podnikatele a skutečným účelem poskytnutí finančních prostředků žalobci byl účel podnikatelský, nemůže být ve sporu úspěšná.

28. Žalovaná doplnila, že v rámci procesu uzavírání smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ze dne 29. 2. 2024 a č. , hodnota, ze dne 2. 4. 2024 ověřila dle identifikačního čísla uvedeného žalobcem kontrolu dat v živnostenském rejstříku, tedy skutečnost, že žalobce byl ke dni žádosti i sjednání úvěrů podnikatelem s aktivním živnostenským oprávněním. Dále poukázala na § 4 OZ s tím, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Žalobci muselo být z obsahu internetových stránek zřejmé, že uzavírá smlouvu o podnikatelském úvěru a že účel, k němuž je úvěr poskytován, je podpora podnikání (výslovné uvedení, že jde o úvěr pro podnikatele, nutnost vyplnit identifikační údaje podnikatele, nutnost zvolit jednu z nabízených možností účelu úvěru, které jsou všechny spojené s podnikáním). Žalovaná tak neměla důvod pochybovat o tom, že žalobce zamýšlí použít prostředky z úvěru v souladu s uzavřenými smlouvami a byla v dobré víře, že žalobce vystupuje jako podnikatel a žádá o úvěr za účelem financování svého podnikání.

29. Na základě doplnění ze strany žalované, soud shledal, že ta svá břemena v řízení neunesla a žádným způsobem neodstranila pochybnosti o tom, k čemu byl úvěr žalobci poskytnut. Skutečnost, že osoba sama o sobě je podnikatelem neznamená, že ve všech soukromoprávních závazkových vztazích také jako podnikatel vystupuje. Pokud jde o problematiku úvěrů, je poskytovatel úvěru v souladu s citovanou recentní judikaturou povinen aktivně zkoumat, zda vskutku v daném konkrétním případě žadatel o úvěr vystupuje jako podnikatel nebo nikoliv. Pouhé ověření toho, že žadatel o úvěr disponuje aktivním živnostenským oprávněním nelze považovat za naplnění zmíněné povinnosti poskytovatele úvěru. Je povinen v každém jednotlivém případě zjišťovat skutečné postavení žadatele o úvěr, nikoliv jen technicky vzato. Současně je poskytovatel úvěru povinen i aktivně zkoumat skutečný účel poskytnutí finančních prostředků, rozuměno, zda lze s vysokou mírou pravděpodobnosti předpokládat, že úvěr bude vskutku užit na financování podnikání. V této souvislosti nelze brát za dostatečné naplnění této povinnosti skutečnost, že žadatel o úvěr musí v rámci formuláře vybrat z jednu z možností účelu úvěru, které jsou pojaty zcela vágně a neumožňují si udělat jasnou představu o tom, za jakým konkrétním účelem je úvěr vskutku žádán. Stejně tak ani výslovné zmínění toho, že se jedná o podnikatelský úvěr a je poskytován pouze a jen za účelem financování podnikání žadatele o úvěr nelze v souladu s recentní judikaturou považovat za dostání povinnosti aktivně zkoumat postavení žadatele o úvěr a skutečný účel úvěru.

30. Hledě závěru o spotřebitelské povaze úvěrů poskytnutých žalobci, byla žalovaná v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru povinna před jejich poskytnutím řádně posoudit schopnost žalobce úvěr splácet. Této povinnosti žalovaná nedostála, když v rámci formuláře žádosti o úvěr vyzvala žalobce toliko k vyplnění údaje o měsíčním příjmu. Žádné listiny k ověření uvedeného příjmu žalobce přikládat nemusel a stejně tak nebyl povinen uvést ani žádné další informace o svých příjmech (z jaké činnosti pocházejí, zda jsou pravidelné). Současně nebyl žalobce žádným způsobem vyzván, aby uvedl a specifikoval své pravidelné výdaje, natož aby je musel dokládat. Bez řádného ověření příjmové a výdajové stránky žalobce nebylo lze přijmout závěr o tom, zda byl žalobce schopen sjednané úvěry splácet, a proto soud podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru dovodil absolutní neplatnost dotčených smluv o úvěru č. , hodnota, a č. , hodnota, . Při závěru o absolutní neplatnosti smluv o úvěru neexistuje žádný právní důvod, na základě kterého by si žalovaná mohla ponechat peněžní prostředky od žalobce (28 209,80 Kč) nad rámec těch, které mu sama poskytla (15 000 Kč), a proto v rozsahu tohoto rozdílu ve výši 13 209,80 Kč se jedná ve smyslu § 2991 OZ o bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna žalobci vydat.

31. Doba plnění u bezdůvodného obohacení je vázána na výzvu věřitele. Teprve touto výzvou se dluh stává splatným a dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu v souladu s § 1958 odst. 2 OZ (srov. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Žalobce vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení výzvou ze dne 26. 2. 2025, která byla žalované doručena dne 27. 2. 2025. Vzhledem k tomu, že v ní žalobce poskytl žalované 7 denní lhůtu k dobrovolnému plnění, kterou žalovaná nevyužila, dostala se dne 7. 3. 2025 ve smyslu § 1968 OZ do prodlení a vedle částky 13 209,80 Kč je povinna z ní žalobci zaplatit i úrok z prodlení podle § 1970 OZ, běžící od 7. 3. 2025 do zaplacení, ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

32. Žalovaná se bránila žalobnímu nároku také tvrzením o nepoctivém jednání žalobce, který ji uvedl v omyl, jestliže měl v úmyslu použít prostředky pro svou osobní potřebu, a takovéto jednání by tak nemělo požívat právní ochrany. V této souvislosti žalovaná odkázala na rozsudek , Anonymizováno, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1428/2018 a rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 9. 3. 2023 ve věci C-117/22. Pokud jde o rozhodnutí , Anonymizováno, je nutno uvést, že z něho nelze pro řešení projednávané právní otázky bez dalšího vycházet, neboť nejde o rozhodnutí představující ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu. Pro posouzení věci je naopak významná judikatura Nejvyššího soudu, která plní sjednocující funkci, a kterou soud shora vymezil. Soud čerpal z recentní judikatury Nejvyššího soudu, která byla přijata později než rozhodnutí označená žalovanou. Rozhodnutí zmíněná žalovanou se týkají případů, kdy nepřísluší spotřebiteli ochrana, pokud uvedl podnikatele úmyslně v omyl. V této souvislosti je nutno brát opět na zřetel několikrát zmíněnou recentní judikaturu v této problematice a poznamenat, že primární povinnost tíží poskytovatele úvěru, který musí sám odstranit pochybnosti o tom, k čemu je úvěr poskytnut. Teprve tehdy, když svým povinnostem dostojí, po řádném ověřovacím procesu shledá, že úvěrovaný žádá podnikatelský úvěr, takto je mu poskytnut a úvěrovaný se i přes to rozhodne použít načerpané prostředky pro osobní potřebu (vždy tak měl v úmyslu), pak se teprve může k názoru soudu uplatnit ochrana úvěrujícího v případě zneužití ochrany spotřebitelského práva úvěrovaným. Závěrem je také třeba poznamenat, že sama žalovaná veřejně vzbuzovala v období od 10. 4. 2017 do 27. 1. 2026 pochybnosti o tom, jaké úvěry poskytuje, když měla zapsán ve obchodním rejstříku jako předmět podnikání „poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru“.

33. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o podnikatelském úvěru č. , hodnota, a č. , hodnota, jako smlouvy absolutně neplatné podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na základě toho žalobě (po jejím částečném zpětvzetí) v plném rozsahu vyhověl, nezabýval se blíže dalšími námitkami žalobce vznesenými v průběhu řízení (rozpor s dobrými mravy, uvedení žalobce v omyl, nedostatečná poučovací povinnost ze strany žalované).

34. Náhrada nákladů řízení:

35. Soud rekapituluje, že žaloba byla podána o zaplacení částky 21 595 Kč s příslušenstvím, přičemž dne 6. 3. 2026 vzal žalobce svoji žalobu částečně zpět co do částky 8 385 Kč s odpovídajícím příslušenstvím a na jednání u soudu dne 10. 3. 2026 ji vzal částečně zpět ještě o částku 0,20 Kč s odpovídajícím příslušenstvím. Předmětem řízení se tak po částečném zpětvzetí žaloby stala částka 13 209,80 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobce tento svůj procesní úkon nijak nezdůvodnil, jinak řečeno, netvrdil ani neprokázal, že by tak učinil pro chování žalované, pročež se také stal v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby procesně neúspěšným (§ 146 odst. 2 OSŘ).

36. O náhradě nákladů řízení do částečného zpětvzetí žaloby rozhodl soud podle § 142 odst. 2 OSŘ ve spojení s § 146 odst. 2 OSŘ tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 820,47 Kč, přičemž tato částka představuje 22,34 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61,17 % a úspěchu žalované v rozsahu 38,83 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 864 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 8 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „AT”) z tarifní hodnoty ve výši 21 595 Kč sestávající z částky 1 980 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 AT (převzetí zastoupení, výzva k plnění, žaloba, replika ze dne 25. 11. 2025), včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 720 Kč ve výši 2 041,20 Kč.

37. Soud nepřiznal žalobci odměnu za úkon doplnění tvrzení a právní argumentace ze dne 10. 2. 2026, když k tomuto podání v řízení nebyl zavdán žádný podnět a tam uvedené skutečnosti mohl žalobce přednést na následném jednání ve věci, které se konalo dne 10. 3. 2026. Soud dále nepřiznal žalobci odměnu za úkon doplnění tvrzení a částečné zpětvzetí žaloby ze dne 6. 3. 2026, když částečné zpětvzetí žaloby zavinil z procesního pohledu sám žalobce, který netvrdil ani neprokázal, že by tak učinil v důsledku chování žalované a ve zbytku jeho podání mohlo být opět předneseno až na jednání ve věci, které se konalo dne 10. 3. 2026.

38. O náhradě nákladů řízení po částečném zpětvzetí žaloby rozhodl soud podle § 142 odst. 1OSŘ tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 208,86 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 8 odst. 1 a § 7 AT z tarifní hodnoty ve výši 13 209,80 Kč sestávající z částky 1 660 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 AT (účast na jednání dne 10. 3. 2026, závěrečný návrh ze dne 30. 4. 2026), včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Dále pak z náhrady cestovného podle v souvislosti s cestou realizovanou dne 10. 3. 2026 k jednání vozidlem , Anonymizováno, dle § 13 odst. 5 AT a vyhlášky č. 573/2025 Sb. ve výši 4 596,40 Kč za 586 ujetých km z , adresa, do sídla soudu a zpět při průměrné spotřebě nafty 5,7 l/100 km (tj. 33,40 litrů spotřebovaného paliva x 34,10 Kč za litr paliva = 1 139 Kč a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla = 3 457,40 Kč). Dále z náhrady za ztrátu času v trvání 14 × 30 minut v částce 2 100 Kč podle § 14 odst. 3 AT, když jedna cesta trvala 3 hod. a 10 min., a závěrem z daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 916,41 Kč ve výši 2 292,45 Kč.

39. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám právního zástupce žalobce bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 OSŘ. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 OSŘ.