5 C 28/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní Mgr. Bc. Nikol Salákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 16 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16 000 Kč od 1. 6. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 16 000 Kč spolu s příslušenstvím, tvořeným zákonným úrokem z prodlení z částky 16 000 Kč od 1. 6. 2024 do zaplacení. Uvedla, že její právní předchůdkyně (společnost právnická osoba, IČO IČO) uzavřela s žalovanou dne 28. 3. 2024 smlouvu o úvěru č. hodnota. Žalované byly na základě uzavřené smlouvy poskytnuty peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně ve lhůtě do 31. 5. 2024. Svým povinnostem žalovaná nedostála, když ve stanovené lhůtě ani po jejím marném uplynutí právní předchůdkyni žalobkyně nezaplatila ničeho. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou postoupena na žalobkyni. Svůj dluh žalovaná nevyrovnala ani žalobkyni k předžalobní výzvě ze dne 19. 10. 2024.

2. Žalovaná zůstala nečinná a k podané žalobě se nevyjádřila.

3. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění:

4. Z úvěrové smlouvy č. hodnota soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 28. 3. 2024 podepsána smlouva o spotřebitelském úvěru. Smlouvou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč a žalovaná se zavázala je právní předchůdkyni vrátit do 27. 4. 2024.

5. Z výpisu z běžného účtu právní předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 28. 3. 2024 jednak přijala na svém bankovním účtu verifikační platbu od žalované ve výši 1 Kč a dále, že na bankovní účet žalované poukázala peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč. Tyto skutečnosti soud shodně zjistil i z výpisu z běžného účtu žalované.

6. Z upomínky ze dne 5. 5. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 5. 5. 2024 vyzvala žalovanou k neprodlené úhradě částky 16 000 Kč coby dluhu z úvěrové smlouvy č. hodnota.

7. Z předžalobní výzvy ze dne 31. 5. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 31. 5. 2024 prohlásila úvěr ve výši 16 000 Kč poskytnutý na základě úvěrové smlouvy č. hodnota za okamžitě splatný a opětovně vyzvala žalovanou k neprodlené úhradě této částky.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně dodatku č. 1 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 ve znění dodatku č. 1 s přiloženým seznamem postoupených pohledávek byla pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou vycházející z úvěrové smlouvy č. hodnota postoupena na žalobkyni.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že žalovaná byla o postoupení pohledávky obeznámena dopisem ze dne 19. 10. 2024.

10. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve výši 16 000 Kč z úvěrové smlouvy č. hodnota i před samotným podáním žaloby výzvou ze dne 19. 10. 2024.

11. Důkazy soud hodnotil jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti. Skutková zjištění z nich učiněná vytvořila propojený celek událostí představující skutkový stav věci. V řízení nebylo zavdáno k pochybnostem o pravosti a pravdivosti provedených listinných důkazů. Soud provedl k důkazu všechny listiny, přičemž jiné důkazní návrhy účastníci neměli. Skutková zjištění soud nečinil z listin, které shledal nadbytečné pro posouzení věci (obchodní podmínky).

12. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci:

13. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 28. 3. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované téhož dne peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč a žalovaná se je zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit do 31. 5. 2024. Žalovaná svým povinnostem ze smlouvy nedostála, když právní předchůdkyni žalobkyně nevrátila ničeho. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou z úvěrové smlouvy č. hodnota přešla na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 19. 10. 2024.

14. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „OZ“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

18. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 2991 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

20. Podle § 1879 OZ, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

21. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 28. 3. 2024 podle § 2395 OZ smlouvu o úvěru, na kterou dopadá i ZoSÚ, když žalovaná při uzavírání smlouvy vystupovala v postavení spotřebitele podle § 2 ZoSÚ. V souladu s § 86 ZoSÚ byla právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru povinna řádně posoudit schopnost žalované úvěr splácet. Této povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně nedostála, když ani k výzvě soudu nedoložila důkazy, z nichž by vyplývalo, že by jakýmkoliv způsobem úvěruschopnost žalované prověřovala. Odpovídajícího poučení ze strany soudu podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) se žalobkyně dobrovolně vzdala, když k jednání nařízenému na den 18. 6. 2026 se nedostavila. Z těchto důvodů tak soud podle § 87 odst. 1 ZoSÚ dovodil absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy č. hodnota.

22. Žalobkyně, na kterou byla v souladu s § 1879 OZ pohledávka její právní předchůdkyně za žalovanou postoupena, v řízení nicméně prokázala, že žalované byly dne 28. 3. 2024 peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč poskytnuty, přičemž žalovaná na nich dosud ničeho nevrátila. Vzhledem k závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy č. hodnota soud poskytnuté peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč posoudil jako nárok na bezdůvodné obohacení, které je žalovaná v souladu s § 2991 OZ povinna žalobkyni vydat.

23. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ je splatnost nároku na vrácení jistiny úvěru odvislá od možností spotřebitele. Povinnost tvrdit, že není v možnostech a schopnostech spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu úvěru ihned, a svá tvrzení doložit, nese v plném rozsahu sám spotřebitel. V tomto směru žalovaná v řízení ničeho netvrdila, natož aby tak prokázala, a proto soud dospěl k závěru, že je schopna vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč v obecné třídenní pariční lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ.

24. Závěrem nutno dodat, že v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 samotná výzva poskytovatele spotřebitelského úvěru k vrácení zbývající jistiny z neplatné smlouvy nezakládá prodlení spotřebitele. Nárok na zákonný úrok z prodlení může vzniknout teprve tehdy, kdy se spotřebitel dostane do prodlení s vrácením jistiny v době odpovídající jeho možnostem podle § 87 odst. 1 ZoSÚ; do té doby nelze zákonný úrok z prodlení přiznat, a proto soud v rozsahu uplatněného zákonného úroku z prodlení také přistoupil k zamítnutí žaloby.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 OSŘ tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 200 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 8 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „AT”) z tarifní hodnoty ve výši 16 000 Kč sestávající z částky 1 740 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 AT (převzetí zastoupení, podání žaloby), a z částky 870 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 2 AT (jednoduchá výzva k plnění) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, ve znění účinném v době převzetí zastoupení a vyhotovení výzvy k plnění (datována 19. 10. 2024) a jedné paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT, ve znění účinném v době podání žaloby, když dále právní zástupce žalobkyně není plátcem DPH. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám právní zástupkyně žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 OSŘ. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.