5 C 283/2017

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní JUDr. Jarmilou Senešiovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupenému advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa , obec a číslo o 286.754 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 286 754 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 474 354 Kč od 8. 3. 2017 do 5. 5. 2017, z částky 314 354 Kč od 6. 5. 2017 do 9. 5. 2017 a z částky 286 754 Kč od 10. 5. 2017 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v té části, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 160 000 Kč od 6. 5. 2017 do 9. 5. 2017.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 144 243,60 Kč k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokátky, do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit na účet Obvodního soudu pro Prahu 3 částku 2 876 Kč na náhradu nákladů řízení, které platil stát, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou ze dne 7. 6. 2017, která byla podána u soudu téhož dne, se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 289 754 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že poskytla poškozeným [jméno] [příjmení], nyní [příjmení] (dále jen„ poškozená č. 1“) a [právnická osoba] (dále jen„ poškozená č. 2“) z titulu pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla pojistné plnění v celkové výši 474 354 Kč (poškozené č. 1 vyplaceno 466 850Kč, poškozené č. 2 vyplaceno 7 504 Kč). Podkladem pro výplatu pojistného plnění byla škodní událost ze dne 18. 9. 2014, kterou byla způsobena újma na majetku poškozených (poškození vozidla [automobil] [automobil], [registrační značka] a vozidla [automobil] [automobil], [registrační značka]). Škodu způsobil svým protiprávním jednáním žalovaný. Odpovědnost žalovaného za způsobenou škodu potvrzuje trestní příkaz [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 24.2.2015. S ohledem na odpovědnost žalovaného za způsobenou škodu dle § 10 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb., zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (ve znění platném do 31. 12. 2014), došlo k naplnění podmínek vzniku regresního nároku žalobkyně a na jeho základě má žalobkyně vůči žalovanému nárok na náhradu toho, co z titulu smluvního pojištění plnila. Žalobkyně při výpočtu výše pojistného plnění v částce 466 850 Kč vycházela u poškozené č.1 ze stanoviska likvidátora (viz. prohlídka vozu ze dne 3.12.2014); z Faktury [číslo] na částku 366 028 Kč a Faktury [číslo] na částku 8 189Kč, kterými byly vyčísleny náklady na opravu poškozeného vozidla; z Faktury [číslo] [rok] na částku 104 544 Kč, která zahrnuje náklady za využití náhradního vozidla poškozenou po dobu opravy poškozeného vozidla, náklady za náhradní vozidlo však byly žalobkyní proplaceny pouze v částce 80 937Kč, neboť došlo k odpočtu nelikvidních položek (neakceptovatelná doba zapůjčení, nadhodnocena denní sazba půjčovného); z náhrady nákladů za poškozenou dětskou autosedačku v částce 11 046 Kč a náhrady za zvýšení nákladů na telefon v částce 650 Kč. Žalobkyně tak za tuto položku vyplatila poškozené č. 1 celkem částku ve výši 11 696 Kč. Při stanovení výše náhrady vycházela z faktury [číslo] za novou autosedačku a faktur za telefonní služby. Žalobkyně na náhradu škody poškozené č. 1 vyplatila částku v celkové výši 466 850 Kč. Při řešení pojistné události a výpočtu pojistného plnění přihlédla žalobkyně k požadavku poškozené č. 1, která se rozhodla opravu poškozeného vozidla řešit uvedením do předešlého stavu. Protože oprava byla technicky možná a předpokládaná cena opravy značně nepřevýšila cenové rozpětí obvyklých cen na trhu, považuje žalobkyně tento postup za zcela v souladu s právními předpisy (§ 2951 zákona 89/2012 Sb. o.z.). Na pojistném plnění vyplatila žalobkyně poškozenému č. 2 částku ve výši 7 504 Kč. Při stanovení výše pojistného plnění vycházela z Faktury [číslo]. Plnění bylo vyplaceno bez připočtení příslušné sazby DPH. Žalobkyně tvrdila, že opakovaně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 474 354 Kč, naposledy dopisem ze dne [datum], žalovaný však na tento dopis adekvátně nereagoval a dlužnou částku neuhradil. V zájmu mimosoudního řešení věci žalobkyně žalovaného prostřednictvím právního zástupce vyzvala k úhradě dlužné částky dopisem se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 7. 3. 2017. Na tuto výzvu reagoval žalovaný prostřednictvím právního zástupce a vedl s žalobkyní obsáhlou mimosoudní komunikaci. K mimosoudní dohodě účastníků nedošlo. Po ukončení mimosoudního jednání však žalobkyně obdržela od žalovaného dne 5. 5. 2017 platbu ve výši 160 000 Kč a dne 9. 5. 2017 platbu ve výši 27 600 Kč Celkem tak žalovaný na dlužnou částku uhradil 187 600 Kč. Dle názoru žalobkyně, na částečné plnění ze strany žalovaného, jež byl právně zastoupen, a tedy učinil tak zcela s rozmyslem a po posouzení oprávněnosti nároku žalobkyně, je nutno pohlížet jako na uznání odpovědnosti žalovaného za způsobenou škodu, a tedy uznání regresivního nároku žalobce vůči žalovanému. Žalobkyně tuto částku započetla na jistinu pohledávky. Žalobkyně žalobním návrhem požadovala rovněž zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 474 354 Kč od 8. 3. 2017 do 9. 5. 2017 a z částky 286 754 Kč od 10. 5.2017 do zaplacení.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žalobního návrhu, nárok žalobkyně neuznal, a to ani z části. Žalovaný učinil nesporným tvrzení žalobkyně, že svým protiprávním jednáním způsobil škodu na vozidle [automobil] [automobil], [registrační značka] a na vozidle [automobil] [automobil], [registrační značka], přičemž odpovědnost žalovaného byla potvrzena trestním příkazem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. [číslo jednací]. Žalovaný tvrdil, že není ve věci pasivně legitimován, neboť dne 18.9.2014, kdy došlo ke vzniku předmětné škody, užíval vozidlo výlučně pro služební účely, na základě smlouvy uzavřené se zaměstnavatelem dne 19.11.2012, kterou mu bylo vozidlo společnosti [právnická osoba] [automobil] [registrační značka] svěřeno pro služební i soukromé účely. Žalovaný zpochybnil výši škody, jak byla vyčíslena žalobkyní. Tvrdil, že položky na předložených fakturách neodpovídají cenám, které jsou za dané předměty a služby v daném čase a místě obvyklé a zda byly všechny díly na opravu skutečně spotřebovány. Dále žalovaný zpochybnil částku 104 544 Kč fakturovanou společností [právnická osoba], [IČO] za půjčení náhradního vozidla na dobu 54 dnů. Tvrdil, že ani částka 80 937Kč požadovaná žalobkyní neodpovídá realitě, neboť nebyl důvod, aby poškozená měla půjčené vozidlo téměř dva měsíce, když se jedná o opravu, kterou lze provést v řádu týdnů a ani žalobkyní vyplacená částka neodpovídá půjčovnému, které je za daný vůz v daném čase a místě obvyklé. Škoda, kterou žalovaný svým jednáním způsobil, byla nejprve vyčíslována v rámci trestního řízení, kdy tato škoda byla v trestním příkaze [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. [číslo jednací] vyčíslena částkou ve výši 188 470 Kč. Tato částka by pak měla odpovídat škodě, kterou žalovaný způsobil, když vozidlem [automobil], [registrační značka] havaroval a naboural další dvě motorová vozidla – [automobil] [automobil], [registrační značka] a [příjmení] [jméno], [registrační značka]. K této částce dospěl soud v trestním řízení na základě znaleckého posudku znalce [jméno] [příjmení] z oboru strojírenství, ekonomika, kterého orgán činný v trestním řízení opatřením ze dne 30. 5. 2014, [číslo jednací], do trestního řízení přibral. Částka, kterou žalobce poškozené [jméno] [příjmení] údajně vyplatil, tak nemůže odpovídat výši skutečně způsobené škody, když tato byla soudním znalcem vyčíslená částkou ve výši 99 960 Kč. V této částce je pak zohledněna i škoda na vozidle žalovaného a dalším vozidle, které žalovaný poškodil. Žalobkyně vyčíslila škodu částkou, která je téměř pětkrát vyšší. Žalovaný zadal vypracování znaleckého posudku Znaleckému ústavu [právnická osoba], který ohledně výše způsobené škody vypracoval dne [datum] znalecký posudek č. A – 6. Znalecký posudek se do detailu zabývá stanovením časové a obecné ceny motorového vozidla [automobil] [automobil], [registrační značka] před dopravní nehodou, tj. ke dni [datum] a stanovením ceny zbytků vozidla po dopravní nehodě a stanovení výše škody na uvedeném vozidle. Závěry znaleckého posudku pak potvrdily domněnky žalovaného, že výše škody na vozidle, tak jak jí vyčíslila žalobkyně, neodpovídá skutečnosti. Dle znaleckého posudku obecná cena vozidla před dopravní nehodou, tj. ke dni [datum], činila částku 317 700 Kč, tedy byla před dopravní nehodou nižší, a to o částku 149 150 Kč, nežli částka, kterou žalobce na opravu vozidla údajně vynaložil. Dále byla znaleckým posudkem stanovena prodejní cena zbytků vozidla ve výši 130 100 Kč. Tato částka byla pak odečtena od obecné ceny vozidla před nehodou ve výši 317 700 Kč a tímto ze závěru znaleckého posudku vyplynulo, že žalovaný způsobil celkovou škodu na vozidle ve výši 187 600 Kč. Se závěrem znaleckého posudku ze žalovaný ztotožnil a tuto částku také ve prospěch žalobkyně poukázal. Výše žalobkyní vyčíslené škody neodpovídá výši faktické škody, kterou žalovaný svým jednáním způsobil. Žalovaný považuje postup žalobkyně za rozporný s dobrými mravy, když zvolila likvidaci pojistné události formou opravy vozidla, nikoli totální škodou, když bylo zřejmé, že předpokládané náklady budou vyšší nežli obvyklá cena poškozeného vozidla.

3. Platebním rozkazem ze dne 12.7.2017, č.j. [číslo jednací] Obvodní soud pro Prahu 3 žalobnímu návrhu vyhověl. Žalovaný podal do platebního rozkazu včas odpor se shora uvedeným vyjádřením k žalobě.

4. Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že protiprávním jednáním žalovaného, ve večerních hodinách dne [datum] ([anonymizováno] hod), byla způsobena újma na majetku poškozených, a to poškozením vozidla [značka automobilu] [automobil], [registrační značka] a vozidla [značka automobilu], [registrační značka]. Odpovědnost žalovaného za způsobenou škodu potvrzuje trestní příkaz [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 24.2.2015. Žalobkyně obdržela od žalovaného dne 5.5.2017 platbu ve výši 160 000 Kč a dne 9.5.2017 ve výši 27 600 Kč. Žalobkyně je v řízení aktivně legitimována.

5. Po provedeném dokazování (§120 odst.2 a § 132 o.s.ř.) má soud za zjištěný tento skutkový stav: Dne 18.9.2014 řídil žalovaný [celé jméno žalovaného], po předchozím požití většího množství alkoholických nápojů, [značka automobilu], [registrační značka], vlastníka [právnická osoba]. Vlivem požitého alkoholu přehlédl a narazil do chodce, který přecházel [příjmení] ulici v [obec a číslo], vozidlo uvedl do smyku a narazil do zaparkovaného vozidla [automobil] [automobil], [registrační značka] vlastníka [jméno] [příjmení], přičemž bylo poškozeno rovněž vozidlo [automobil] [automobil], [registrační značka] vlastníka [právnická osoba] Trestním příkazem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 24.2.2015, [název soudu], za spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst.1,2 písm.a) tr. zákoníku, odsoudil žalovaného k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 2 let. Současně uložil žalovanému trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání 3 let a uložil mu povinnost zaplatit poškozené [jméno] [příjmení] škodu ve výši 99 960Kč. Se zbytkem svého nároku byla poškozená [jméno] [příjmení] odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních (viz trestní příkaz č. j. [číslo jednací]). Žalobkyně vyplatila, po opravě vozidla [příjmení] [jméno] [registrační značka] společnosti [právnická osoba] částku 7 504 Kč (viz faktura [číslo] potvrzení o úhradě částky 7 504 Kč – detail platby, výpis z účtu žalobkyně u [příjmení] [příjmení]). Poškozená [příjmení] [jméno] [příjmení], nyní [příjmení] trvala na opravě vozidla, měla zájem, aby jí bylo vráceno zpátky, po opravě, její poškozené vozidlo, ačkoli žalobkyně zvažovala škodnou událost likvidovat formou totální škody (viz zápis o poškození vozidla - číslo škodné události [rok] ze dne [datum] [právnická osoba]). Oprava vozidla byla uhrazena žalobkyní přímo autoservisu. Žalovaný jí částku 99 960 Kč dle trestního příkazu nezaplatil (viz výpověď svědkyně [příjmení] [jméno]. [příjmení]). [právnická osoba] ([IČO]) vozidlo [automobil] [automobil], [registrační značka] přijala k opravě dne 19.9.2014 a vystavila dne 28.11.2014, na jméno poškozené [jméno] [příjmení], fakturu [číslo] za opravu tohoto vozidla na částku 366 028 Kč. Tato částka byla žalobkyní zaplacena na účet společnosti [právnická osoba] (viz faktura č. [číslo] potvrzení o úhradě – detail platby, výpis z účtu žalobkyně u [bankovní ústav] [bankovní ústav]). Rovněž částka 8 189 Kč byla společnosti [právnická osoba] (autorizovanému servisu [automobil]) zaplacena na základě faktury [číslo] ze dne 3.12.2014, za další opravu (viz faktura [číslo] potvrzení o úhradě – detail platby, výpis z účtu žalobkyně u [příjmení] [příjmení]). Před opravou vozidla [automobil] [anonymizováno] [registrační značka], na žádost Policie ČR ze dne [datum], zjistil poškození (zadního nárazníku, levých zadních dveří, levého zadního kola + zavěšení, levé zadní skupinové svítilny, levého zadního podběhu) a posoudil výši hmotné škody na tomto vozidle soudní znalec [jméno] [příjmení]. Výši hmotné škody na vozidle určil částkou 99 960Kč (viz znalecký posudek ze dne [datum], [číslo] [rok]). Znalecký ústav [právnická osoba] ([IČO]) stanovil technickou hodnotu, časovou a obvyklou cenu použitého motorového vozidla [automobil] [anonymizováno], [registrační značka] a výši majetkové újmy, vzniklé jeho poškozením při dopravní nehodě dne 18.9.2014. Znalecký ústav uzavřel, že časová cena vozidla činila 345 300Kč, obecná cena vozidla činila 317 700 Kč a prodejní cena zbytků vozidla činila 130 100 Kč. Škodu na vozidle určil částkou 187 600 Kč (viz znalecký posudek číslo: A-6 ze dne 14.3. 2016). Tyto znalecké posudky neřeší přesný rozsah poškození vozidla, nezohledňují rozsah provedených oprav, použitý materiál a nezabývají se správností fakturace. Vzhledem k požadavku vlastníka vozidla [titul] [jméno] [příjmení], aby toto bylo opravou uvedeno do původního stavu, na návrh žalovaného, bylo dokazování doplněno znaleckým posudkem soudního znalce [celé jméno znalce], který uvedl, že pro tento model vozu [automobil] neexistují žádné díly z tak zvané druhovýroby a je tedy nutno akceptovat originální díly výrobního závodu a jeho ceny. Možná záměna za levnější díly jiných výrobců je vyloučena. Oprava v jiném než autorizovaném servise je problematická a nezbývá než akceptovat i vyšší hodinové sazby za práci, která k datu opravy 28.11.2014 činila 1 050 Kč bez DPH. Na základě smlouvy mezi autorizovaným servisem a pojišťovnou byla z ceny opravy poskytnuta sleva 10%. Znalec uzavřel, že poškození a vyúčtování oprav a použitého materiálu na opravu i provedené práce, včetně práce lakýrnické, které servis použil a provedl za účelem odstranění následků poškození vozidla se shodují. Výše škody způsobená dopravní nehodou dle všech indicií odpovídá částce účtované servisem fakturami [číslo] z [číslo] [rok] na částku 366 028Kč včetně DPH a [číslo] z 3.12.2014 na částku 8 189 Kč včetně DPH. Při kontrole těchto faktur neshledal znalec žádné nesrovnalosti ani co se týká ceny použitého materiálu ani co se týká jednotlivých pracovních úkonů s ohledem na časové normy. Hodinová sazba 1 050 Kč (bez DPH) za práci je pro autorizovaný servis [automobil] částka obvyklá. Obecně ceny dílů a servisu automobilů japonských značek jsou vysoké. Po kontrole faktury [číslo] z 3.12.2014 uzavřel znalec, že je více než pravděpodobné, že následně se při jízdě zjistilo poškození náboje pravého zadního kola (viz znalecký posudek ze dne 27.7.2019, pořadové [číslo] výpověď znalce [celé jméno znalce] u jednání dne 2.7.2020, spisová dokumentace o pojistné události ze dne 18.9.2014 s fotodokumentací). Při nehodě dne 18.9.2014 byla poškozena dětská autosedačka [značka autosedačky] [anonymizována dvě slova] pořízená za cenu 8 410 Kč dne [datum], umístěná ve vozidle [automobil] [anonymizováno], [registrační značka]. S ohledem na bezpečnost dítěte, kterou autosedačka, která byla v době nehody ve vozidle, negarantuje, zakoupila poškozená [příjmení] [jméno] [příjmení], nyní [příjmení] dne 30.10.2014 autosedačku novou [značka autosedačky] [anonymizována dvě slova] za částku 11 990Kč (viz pokladní doklad ze dne 6.3.2013 manuálu k autosedačce [autosedačka], [anonymizována dvě slova], faktura č. [číslo] ze dne 16.10.2014, splatná 30.10.2014 – založeno ve spise [název soudu], sp.zn. [spisová značka]). Poškozená požadovala náhradu škody za poškozenou autosedačku ve výši 11 390Kč a v souvislosti s vyřizováním opravy vozidla, zapůjčením náhradního vozu a vyřízením všech formalit požadovala náhradu škody vzniklé rozdílem mezi vyúčtováním za užívání mobilního telefonu v období před a po nehodě (viz vyúčtování služeb poskytovaných poškozené [právnická osoba] [právnická osoba] za období od 20.7.2014 do 19. 8. 2014 - k úhradě 901 Kč a za období od 20.8.2014 do [datum] – k úhradě 1 550 Kč). Žalobkyně uhradila poškozené celkem částku 11 696 Kč, a to 11 046 Kč za autosedačku a 650Kč za zvýšené náklady za telefon (viz výpověď svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], potvrzení o úhradě – detail platby, výpis z účtu žalobkyně u [příjmení] [příjmení]). Po dobu opravy vozidla [automobil] [anonymizováno], [registrační značka] bylo poškozené poskytnuto náhradní vozidlo. [právnická osoba] pronajala poškozené vozidlo [značka automobilu], automat, diesel v době od 18.9.2014 do 10.11.2014 a za dobu 54 dnů fakturovala poškozené částku 1 936 Kč včetně DPH/den, t.j. 1 600 Kč/den, celkem 104 544 Kč (viz výpůjční list, faktura [číslo] [rok]). Žalobkyně s tímto vyúčtováním plně nesouhlasila, pojistné plnění pokrátila na částku 80 937 Kč. Žalobkyně nesouhlasila s výší denní sazby a ponížila ji na obvyklou sazbu pro danou skupinu vozidel (1 400 Kč/den) a s rozsahem výpůjční doby (povoleno do 7.11.2014 - 51 dní) a vyplatila poškozené částku 80 937 Kč (viz Obvyklé sazby při zapůjčení náhradního vozidla, potvrzení o úhradě – detail platby, výpis z účtu žalobkyně u [příjmení] [příjmení], výpověď svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]). Žalovaný [celé jméno žalovaného] uzavřel se [právnická osoba] a.s. se sídlem [adresa], na základě které zastává funkci stavbyvedoucího od 1.9.2009 na dobu neurčitou. Místo výkonu práce bylo sjednáno na území České republiky. Dne 19.11.2012 uzavřel žalovaný se zaměstnavatelem Smlouvu o poskytnutí služebního automobilu pro služební i soukromé účely ([číslo jednací]). Tímto služebním automobilem je [značka automobilu] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [rok], [registrační značka], jehož vlastníkem je [právnická osoba] a provozovatelem [právnická osoba] (zaměstnavatel žalovaného). Zaměstnavatel tímto poskytl žalovanému služební automobil k jeho používání pro služební účely, kterými se rozumí cesty provedené zaměstnancem k plnění jeho úkolů vyplývajících z jeho pracovního nebo obdobného poměru k zaměstnavateli a v přímé souvislosti s tím, jakož i k soukromým účelům. Poskytování služebního automobilu je sjednáno na dobu výkonu pozice, do které je zaměstnanec zařazen v době podpisu smlouvy. Zaměstnavatel zajišťuje pojištění odpovědnosti provozovatele služebního automobilu za škodu způsobenou provozem služebního automobilu (tzv. povinné ručení) a to i v zahraničí a pojištění škody na služebním automobilu t.j. havarijní pojištění. Žalovaný se zavázal po dobu účinnosti této smlouvy vést písemnou evidence o použití služebního automobilu a to jak pro služební tak pro soukromé účely (viz pracovní smlouva ze dne [datum], dohoda o změně pracovní smlouvy ze dne 18.7.2011 a smlouva [číslo jednací]). Zaměstnavatel žalovaného považuje cestu do a ze zaměstnání za soukromou, pokud jede zaměstnanec na své pracoviště, které má uvedené v pracovní smlouvě. Pokud jede přímo na nějakou stavbu, která není jeho pracovištěm, jedná se o jízdu služební. U zaměstnanců, kteří mají v pracovní smlouvě uvedeno jako pracoviště celou Českou republiku, se jedná vždy o služební jízdu. To samé i v případě, že mají pracoviště v místě bydliště. Dne 18.9. 2014 si žalovaný nejdříve plnil standardní pracovní povinnosti vyplývající z jeho pracovní pozice stavbyvedoucího, následně se zúčastnil sportovního klání pořádaného zaměstnavatelem. Jednalo se o fotbalový turnaj o kahan [název] [právnická osoba], a.s., kterého se její zaměstnanec – žalovaný [celé jméno žalovaného] aktivně účastnil jako hráč. Turnaj se konal od 13 hodin do podvečerních, večerních hodin. Žalovaný nahlásil zaměstnavateli, že dne [datum] došlo k pojistné události, ke škodě způsobené provozem vozidla [registrační značka]. Škodní událost byla mezi žalovaným a společností [právnická osoba] bezezbytku vypořádána (viz zpráva zaměstnavatele žalovaného ze dne 24.9.2018). Dne 18.9.2014 vykázal žalovaný pouze 49 km služebních jízd (viz výkaz o ujetých kilometrech). [právnická osoba] ([IČO]) uzavřela s žalobkyní [právnická osoba] dne 9.11.2012 pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění vozidla [registrační značka] od [datum] do [datum] (viz detail pojistné smlouvy). Z titulu smluvního pojištění poskytla žalobkyně poškozeným náhradu škody v celkové výši 474 354 Kč (viz výpisy z účtu žalobkyně u [příjmení] [příjmení]). Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne [datum] k úhradě částky 474 354 Kč z titulu pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla [automobil], [registrační značka], neboť tuto částku poskytla poškozeným [jméno] [příjmení] a společnosti [právnická osoba] (viz Uplatnění práva na úhradu vyplacené újmy dle zák.č. 168/1999Sb. ze dne [datum]). Žalobkyně, zastoupená [titul] [jméno] [příjmení], advokátkou, vyzvala žalovaného znovu dopisem ze dne [datum] k úhradě dluhu ve výši 474 354Kč (viz výzva k úhradě dluhu ze dne [datum], poštovní podací arch s datem [datum]). Dne [datum] zaplatil žalovaný žalobkyni částku 160 000 Kč a dne [datum] částku 27 600 Kč na úhradu žalobkyní vyplacené újmy.

6. Ačkoliv soud provedl důkaz i jinými listinami, ve svém hodnocení se jimi nezabýval nebo je výslovně nezmínil, neboť tyto důkazy jsou zaměřeny na skutečnosti, které pro rozhodnutí ve věci nejsou podstatné nebo jejich obsah nepřinesl relevantní zjištění. Žalovaný přeložil soudu vyjádření několika autopůjčoven o obvyklých cenách za zapůjčení vozu vyšší střední třídy v roce 2014 a výtisky inzerátů na zapůjčení vozidla k prokázání tvrzení, že žalobkyně vyplatila poškozené [příjmení] [jméno] [příjmení] půjčovné de facto v dvojnásobné výši, než bylo obvyklé. Soud k těmto důkazům nepřihlédl, neboť bylo zjištěno, že poškozené [příjmení] [jméno] [příjmení], nyní [příjmení] poskytla společnost [právnická osoba] náhradní vozidlo vyšší třídy ([značka automobilu]) a dle tabulky [název] [anonymizována dvě slova] – Obvyklé sazby při zapůjčení náhradního vozidla (viz čl. 165 spisu), kterou k důkazu předložil žalovaný, denní sazba bez odpočtu pevných nákladů, u vozidla vyšší kategorie, kterým je i [automobil] [anonymizováno], činí 1 400Kč, jedná-li se o dobu zapůjčení vozidla delší než jeden měsíc. Soud zamítl pro nadbytečnost návrh žalovaného, aby soud učinil dotaz na registr motorových vozidel za účelem zjištění, za jakou kupní cenu bylo vozidlo [automobil] [registrační značka] pořízeno.

7. Podle § 2910 o.z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Podle § 2914 o.z. kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. Zavázal-li se však někdo při plnění jiné osoby provést určitou činnost samostatně, nepovažuje se za pomocníka; pokud ho však tato jiná osoba nepečlivě vybrala nebo na něho nedostatečně dohlížela, ručí za splnění jeho povinnosti k náhradě škody. Podle § 2951 odst. 1 o.z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Podle § 2054 odst.2 o.z. plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. Podle § 256 o.s.ř. proti jinému, než kdo je v rozhodnutí označen jako povinný, nebo ve prospěch jiného, než kdo je v rozhodnutí označen jako oprávněný, lze nařídit a provést výkon rozhodnutí, jen jestliže je prokázáno, že na něj přešla povinnost nebo právo z rozhodnutí. Podle § 10 odst.1 písm. b) a odst.2 písm. e) zák.č. 168/1999Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (ve znění účinném do 31.12.2014) má pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný porušil základní povinnost týkající se provozu na pozemních komunikacích a toto porušení bylo v příčinné souvislosti se vznikem újmy, kterou je pojištěný povinen nahradit, přičemž porušením základních povinností při provozu vozidla na pozemních komunikacích se pro účely tohoto zákona rozumí řízení vozidla osobou, která při řízení vozidla byla pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo. Podle § 2 písm. f) téhož zákona, pojištěným je ten, na jehož povinnost nahradit újmu se pojištění odpovědnosti vztahuje. Pojištění odpovědnosti se vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě (§ 6 odst. 1). Podle § 2820 odst. 1 o.z. vzniklo-li v souvislosti s hrozící nebo nastalou pojistnou událostí osobě, která má právo na pojistné plnění, pojištěnému nebo osobě, která vynaložila zachraňovací náklady, proti jinému právo na náhradu škody nebo jiné obdobné právo, přechází tato pohledávka včetně příslušenství, zajištění a dalších práv s ní spojených okamžikem výplaty plnění z pojištění na pojistitele, a to až do výše plnění, které pojistitel oprávněné osobě vyplatil. To neplatí, vzniklo-li této osobě takové právo vůči tomu, kdo s ní žije ve společné domácnosti nebo je na ni odkázán výživou, ledaže způsobil pojistnou událost úmyslně.

8. Žalovaný tvrdil, že není ve věci pasivně legitimován, neboť regresní nárok pojistitele - žalobkyně nevzniká za žalovaným, jako tím kdo vozidlo řídil a způsobil škodu, nýbrž za tím subjektem, který předmětné vozidlo pojistil, tzn. pojištěným, kterým byla na základě pojistné smlouvy uzavřené s žalobkyní společnost [právnická osoba]. Tvrdil, že provozovatelem vozidla, kterým žalovaný způsobil škodu na vozidle [automobil ] [anonymizováno], [registrační značka], byl zaměstnavatel žalovaného společnost [právnická osoba], [IČO], u kterého je žalovaný zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 31. 8. 2009 jako stavbyvedoucí. Zaměstnavatel svěřil žalovanému vozidlo, kterým žalovaný způsobil předmětnou škodu k užívání pro služební i soukromé účely na základě smlouvy o poskytnutí služebního automobilu ze dne 19. 11. 2012. Dne 18. 9. 2014, kdy došlo ke vzniku předmětné škody, užíval žalovaný vozidlo výlučně pro služební účely, tzn. jednalo se o služební cestu, což potvrdil i zaměstnavatel žalovaného. Žalovaný jel předmětným vozidlem okolo [číslo] hod, tzn. v běžné pracovní době, na firemní turnaj pořádaný zaměstnavatelem. Jednalo se o turnaj, který zaměstnavatel pořádal v pracovní době pro své zaměstnance. Odpovědnost žalovaného tedy nepřichází v úvahu, neboť žalovaný v okamžiku škodné události řídil vozidlo provozované zaměstnavatelem (byť v opilosti) v souvislosti s plněním pracovních povinností. V takovém případě za škodu odpovídá zaměstnavatel a žalovaný není pasivně legitimován ani vůči pojistitelem uplatněnému postihovému nároku (srov. 25 Cdo 2871/2007, 32 Odo 1397/2005, 25 Cdo 1957/2006). Žalobkyně tvrdila, že jako pojistitel má proti žalovanému nárok na náhradu toho, co za něho plnila, neboť žalovaného lze považovat za pojištěného ve smyslu ustanovení § 10 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. e) a § 2 písm. f) ve spojení s § 6 odst. 1 zákona č.168/1999 Sb. (dovozuje se tzv. osobní rozsah pojištění). Žalobkyně tvrdila, že jízdu žalovaného z fotbalu je nutno považovat za činnost nad rámec plnění jeho pracovních úkolů, tedy za jednání na vlastní riziko. Tvrdila, že se jednoznačně jedná o tzv. exces ve smyslu § 420 odst. 2 obč. zák. (srov. sp. zn. 25 Cdo 2269/2006).

9. Účastníci řízení odkázali na již nepřípadnou judikaturu Nejvyššího soudu, neboť tato se zabývá výkladem ustanovení § 420 odst. 2 občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013, podle kterého je škoda způsobena právnickou osobou, anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají, jejich odpovědnost podle pracovních předpisů není tím dotčena. K dopravní nehodě, kterou byla dne 18.9.2014 žalovaným způsobena škoda, došlo již za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.). Obdobou citovaného zákonného ustanovení je ustanovení § 2914 věta první o.z., ve kterém zákonodárce výslovně nevyloučil povinnost pomocníků (i zaměstnanců) k náhradě škody, jak tomu bylo v ustanovení § 420 odst.2 obč.zák.. Žalovaný se nemůže zprostit odpovědnosti za způsobenou škodu již z toho důvodu, že se dopustil protiprávního jednání řízením byť služebního vozidla po požití většího množství alkoholu, čímž vybočil ze zákonem aprobované činnosti (exces). Soud má za prokázané, v režimu občanského zákoníku účinného od 1.1.2014, že žalovaný, který zasáhl do absolutního práva poškozených ve smyslu § 2910 o.z. (poškodil cizí věc – vozidlo [automobil] [anonymizováno], [registrační značka] vlastníka [jméno] [příjmení] a vozidlo [příjmení] [jméno], [registrační značka] vlastníka [právnická osoba]), řízením pod vlivem alkoholu, za takto způsobenou škodu odpovídá a je tedy v řízení pasivně legitimován. Žalobkyně má proti žalovanému nárok na náhradu toho, co za něho plnila (§ 10 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. e) a § 2 písm. f) ve spojení s § 6 odst. 1 zákona č.168/1999 Sb.). Pojištění se odvíjí od označení vozidla v pojistné smlouvě [číslo] pokrývá odpovědnost každé osoby za škodu jeho provozem způsobenou, a to nejen jde-li o provozovatele vozidla, nýbrž i osobu odlišnou, která vozidlo provozovatele v době dopravní nehody řídila a za škodu odpovídá.

10. Žalovaný dále tvrdil, že postup žalobkyně byl v rozporu s dobrými mravy, neboť cena opravy vozidla a související náklady na jeho opravu značně převýšily cenu samotného vozidla v daném čase a místě. Žalobkyně za likvidaci pojistné události zaplatila částku ve výši 466 850 Kč. Ze znaleckého posudku, který žalovaný předložil však vyplynulo, že obecná cena předmětného vozidla před nehodou byla 317 700 Kč. Rozdíl mezi částkou, kterou žalobce na opravu vozidla údajně vynaložil a obecnou cenou [automobil] [anonymizována dvě slova], [registrační značka] před nehodou činí tedy 149 150 Kč. Dle názoru žalovaného předmětnou škodní událost bylo namístě likvidovat formou totální škody, neboť pro stanovení účelnosti opravy je nutno porovnat obvyklou cenu vozidla před poškozením s předpokládanými nebo vynaloženými náklady na opravu, ale v havarijním pojištění navíc navýšenými o náklady spojené s odtahem vozidla. Pro posouzení celkových nákladů na opravu jsou určující podmínky stanovené výrobcem příslušného typu vozidla k opravám v autorizovaných opravnách. Pokud pak předpokládané náklady na opravu jsou vyšší než obvyklá cena vozidla, je škodná událost likvidována formou totální škody stejně tak, jako když je vozidlo technicky neopravitelné, tzn. i pokud bylo odcizeno nebo shořelo. Žalobkyně tvrdila, že pojistná událost byla řešena na základě výslovného požadavku poškozené [příjmení] [jméno] [příjmení], nyní [příjmení], uvedením do předešlého stavu. Protože oprava byla technicky možná a předpokládaná cena opravy značně nepřevýšila cenové rozpětí obvyklých cen na trhu, považuje žalobkyně tento postup za zcela v souladu s právními předpisy.

11. Žalobkyni nutno přisvědčit, že podle § 2951 o.z. se škoda primárně nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Pouze pokud by to navrhl sám poškozený nebo by návrat do předešlého stavu nebyl možný, hradí se škoda v penězích. Výpovědí svědkyně - poškozené [příjmení] [jméno] [příjmení], vlastníka vozidla [automobil] [anonymizováno], [registrační značka] bylo prokázáno, že tato trvala na opravě vozidla a jeho uvedení do původního stavu, ačkoli žalobkyně zpočátku uvažovala o likvidaci pojistné události formou totální škody. Znaleckým posudek ze dne [datum], [číslo] výpovědí znalce [celé jméno znalce] bylo prokázáno, že poškozené vozidlo [automobil] [anonymizováno], [registrační značka] bylo možno opravit, avšak pouze autorizovaným servisem (s akceptací hodinové sazby 1 050 Kč bez DPH) a za použití originálních dílů, neboť možnost záměny za levnější díly jiných výrobců je vyloučena. Vyúčtování použitého materiálu a oprav odpovídá poškození vozidla. Opravy byly provedeny v potřebném rozsahu a za ceny v místě a čase obvyklé, směřovaly k odstranění následků poškození a nikoli ke zhodnocení vozidla. Navíc byla autoservisem poskytnuta 10% sleva. Vznik škody na vozidle je primárně zásahem do vlastnického práva a existuje legitimní předpoklad, že vlastník bude mít zájem na zachování hodnoty věci než na jejínáhradě. Jestliže poškozená [příjmení] [jméno] [příjmení] využila svého práva požadovat uvedení poškozeného vozidla do předešlého stavu, nelze postup žalobkyně při likvidaci škodné události způsobené protiprávním jednáním žalovaného (v opilosti) považovat za rozporné s dobrými mravy (§ 4 odst.1 o.z.). Rozsah náhrady v penězích zohledňuje výši vynaložených prostředků nutných k obnovení provozuschopnosti vozidla, tedy původního majetkového stavu (srov. II.ÚS 2221/07).

12. Žalovaný rovněž tvrdil, že žalobkyně vyplatila poškozené [příjmení] [jméno] [příjmení] půjčovné za poskytnuté náhradní vozidlo de facto v dvojnásobné výši, než bylo obvyklé. [právnická osoba] poskytla poškozené [příjmení] [jméno] [příjmení], nyní [příjmení] náhradní vozidlo vyšší třídy ([značka automobilu]) a fakturou [číslo] 2014 ze dne [datum] jí vyúčtovala za užívání náhradního vozu v době od [datum] do [datum] (za 54 dnů) částku celkem 104 544 Kč (1 600 Kč/den, včetně DPD 1 936 Kč/den). Žalobkyně nesouhlasila s výší denní sazby a ponížila ji na obvyklou sazbu pro danou skupinu vozidel (1 400 Kč/den) a uznala výpůjční dobu pouze do [datum]. V řízení nebylo tvrzeno a tím méně prokázáno, že poškozené [příjmení] [jméno] [příjmení] bylo opravené vozidlo [automobil] [anonymizováno], [registrační značka] vydáno autoservisem dříve než [datum] (viz faktura [číslo] ze dne [datum] s datem uskutečnění zdanitelného plnění dne [datum]). Poškozená tedy využívala náhradní vozidlo po dobu opravy poškozeného vozu, dobu opravy nemohla ovlivnit a soud proto považuje úhradu ve výši 80 937 Kč za náklady vynaložené nutně a účelně, s přihlédnutím k sazebníku [právnická osoba] (viz odst. 6 tohoto odůvodnění).

13. Soud shledal nárok žalobkyně na zaplacení částky 286 754 Kč důvodným, neboť žalobkyně poskytla poškozeným náhradu škody v celkové výši 474 354 Kč z titulu smluvního pojištění a má ve smyslu § 2820 odst. 1 o.z. právo na náhradu toho, co z titulu smluvního pojištění plnila (§ 10 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. e) a § 2 písm. f) ve spojení s § 6 odst. 1 zákona č.168/1999 Sb.). Žalovaný již dluh částečně uhradil platbou ve výši 160 000 Kč dne 5.5.2017 a platbou ve výši 27 600 Kč dne 9.5.2017. Nárok přiznaný trestním příkazem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], vydaným [název soudu] poškozené [příjmení] [jméno] [příjmení], nyní [příjmení], která se se svým nárokem na náhradu škody obrátila v plném rozsahu na žalobkyni, přešel podle § 2820 o.z. ve spojení s § 256 o.s.ř na žalobkyni. Žalobkyně se touto žalobou domáhá úhrady částky 286 754 Kč, která nezahrnuje nárok přiznaný trestním příkazem, neboť ten již byl žalovaným shora uvedenými platbami dobrovolně uhrazen. Soud nepovažuje dobrovolnou úhradu dluhu ve výši 187 600 Kč za uznání zbytku dluhu, neboť žalovaný s vyčíslením škody žalobkyní nesouhlasil, řídil se vyčíslením škody znaleckým posudkem Znaleckého ústavu [právnická osoba] (viz odst.2 tohoto odůvodnění) a nelze proto usuzovat, že tímto plněním uznal i zbytek dluhu.

14. O příslušenství pohledávky a výši úroku z prodlení bylo rozhodnuto podle § 1968, § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.. Žalovaný je v prodlení se splněním peněžitého dluhu. K zaplacení částky 474 354 Kč do 15 dnů od doručení výzvy byl žalovaný vyzván výzvou ze dne 18.1.2017 a znovu předžalobní výzvou ze dne 7.3.2017. Žaloba byla zamítnuta v té části, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 160 000 Kč od 6. 5. 2017 do 9. 5. 2017, neboť žalobkyně v žalobním návrhu, kterým se domáhala na žalovaném zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 474 354 Kč od 8.3.2017 do 9.5.2017 a z částky 286 754 Kč od 10.5.2017 do zaplacení nezohlednila platbu ve výši 160 000 Kč ze dne 5.5.2017.

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř. Soud přiznal žalobkyni, která byla neúspěšná pouze v nepatrné části, plnou náhradu účelně vynaložených nákladů, které tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 14 338 Kč a náklady spojené s právním zastoupením podle § 7, § 11 odst.1, § 13 odst.1 a odst. 3 vyhl. č. 177/1996Sb. (advokátní tarif). Odměna právní zástupkyně činí 11x 9 460 Kč za 11 hl. úkonů právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby u soudu, vyjádření k odporu žalovaného ze dne 13.9.2017, replika žalobkyně ze dne 8.1.2018, účast na jednání dne 26.6.2018, vyjádření žalobkyně ze dne 22.10.2018, účast na jednání dne 4.12.2018, dne 10.1.2019 a dne 2.7.2020, závěrečný návrh ze dne 27.7.2020) celkem 104 060 Kč. Žalobkyni rovněž náleží 11 x 300 Kč na náhradě hotových výloh advokáta, celkem 3 300 Kč. Právní zástupkyně osvědčila, že je plátcem DPH a proto žalobkyni náleží rovněž 21% z odměny a náhrady hotových výloh advokáta tj. 22 545,60 Kč Náklady řízení byly žalobkyni přiznány v celkové výši 144 243,60Kč.

16. Podle § 148 odst.1 o.s.ř. bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit na účet Obvodního soudu pro Prahu 3 částku 2 876 Kč. Soud tak rozhodl o povinnosti neúspěšného žalovaného zaplatit náklady řízení, které platil stát. Znalci [celé jméno znalce] bylo vyplaceno znalečné za znalecký posudek [číslo] ze dne 27.7.2019 a za podání vysvětlení u soudu celkem 6 876 Kč (5 826 Kč + 1 050 Kč). Částečně byly tyto náklady hrazeny ze zálohy na znalecký posudek, kterou žalovaný zaplatil ve výši 4 000 Kč (6 876 Kč – 4 000 Kč = 2 876 Kč).