5 C 30/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Nikol Salákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného st. příslušnost: Rumunsko o zaplacení 21 918 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 918 Kč spolu: -) s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 789 Kč od 23. 2. 2022 do zaplacení, -) s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 556 Kč od 13. 4. 2022 do zaplacení -) s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 673 Kč od 15. 6. 2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 329 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 21 918 Kč spolu s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení neměl žalovaný v období od 18. 12. 2020 do 31. 7. 2021 stran vozidla [registrační značka], VIN: [anonymizováno] sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ačkoliv byl v daném období veden jako jeho vlastník/provozovatel a vozidlo bylo současně v registru silničních vozidel evidováno jako provozované. V důsledků této skutečnosti byl žalovaný povinen uhradit příspěvek do garančního fondu žalobkyně, jehož výše byla vypočtena násobkem zákonné denní sazby a počtem dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti z provozu vozidla uhrazeno. Žalovaný byl k úhradě příspěvku žalobkyní několikrát bezvýsledně vyzýván. Vedle neuhrazeného příspěvku ve výši 21 018 Kč, uplatnila žalobkyně také nárok na úhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním pohledávky ve výši 900 Kč. Žalovaný na svém dluhu neuhradil ničeho ani k následné předžalobní upomínce žalobkyně.

2. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil.

3. Soud za postupu podle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“ věc projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházeje přitom z listinných důkazů, které žalobkyně soudu předložila. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, soud doručil účastníkům v souladu s § 45 až § 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval). Žádný z účastníků o nařízení jednání nepožádal.

4. Z listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění:

5. Z evidence registru silničních vozidel bylo zjištěno, že žalovaný je s platností od 24. 4. 2015 doposud vlastníkem a současně i provozovatelem vozidla [registrační značka]. Z Výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 9. 12. 2021, 27. 1. 2022 a 31. 3. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně požadovala na žalovaném ve lhůtě 60 dnů od doručení úhradu poměrné části příspěvku v součtu činícího 21 018 Kč z důvodu, že vlastnil/provozoval vozidlo [registrační značka], přičemž v období od 18. 12. 2020 do 31. 7. 2021 neměl uhrazené povinné pojištění z provozu vozidla. Z Upomínky o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 13. 3. 2022, 4. 5. 2022 a 8. 7. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný byl opětovně vyzván k úhradě příspěvku do garančního fondu žalobkyně. Z Předžalobní upomínky ze dne 18. 8. 2022, 5. 10. 2022 a 27. 10. 2022 včetně dokladů o odeslání bylo zjištěno, že žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván i před samotným podáním žaloby.

6. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:

7. Žalobkyně je Česká kancelář pojistitelů, které podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, (dále jen zákon č. 168/1999 Sb.), náleží příspěvek za každý den porušení povinnosti spočívající mít uzavřené pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, dále jen„ povinné ručení“ po celou dobu registrace vozidla v registru vozidel. Vozidlo s [registrační značka], ač evidováno jako provozované, nemělo za období od 18. 12. 2020 do 31. 7. 2021 uhrazené povinné ručení. Vlastníkem/provozovatelem vozidla byl v daném období dle registru vozidel žalovaný. Příspěvek do garančního fondu žalobkyně v celkové výši 21 018 Kč žalovaný, ač vyzýván, neuhradil. Žalovaným nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že pohledávku již, byť z části, zaplatil.

8. Mezinárodní příslušnost soudu k projednání a rozhodnutí věci.

9. Podle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Podle čl. 4 odst. 2 uvedeného nařízení na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Hledě skutečnosti, že žalovaný má bydliště v obvodu působnosti Obvodního soudu pro Prahu 3, je dána pravomoc a příslušnost uvedeného soudu k projednání věci.

10. Podle § 87 odst. 3 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, dále jen„ ZMPS“, pojistné smlouvy se řídí právem státu, ve kterém má pojistník obvyklý pobyt. Smluvní strany mohou zvolit rozhodné právo pro pojistnou smlouvu; jde-li o pojistnou smlouvu, na kterou se vztahuje přímo použitelný předpis Evropské unie, mohou smluvní strany v rozsahu, ve kterém to tento předpis připouští, zvolit kterékoliv rozhodné právo.

11. Podle § 24 odst. 2 ZMPS, jestliže pro určitý poměr nebo otázku, které spadají do předmětu úpravy tohoto zákona, nelze určit rozhodné právo podle jiných ustanovení zákona, použije se pro ně právo, které je s nimi v nejužším vztahu, ledaže pro ně strany zvolily nebo jinak označily použití určitého práva.

12. V daném případě se jedná o porušení povinnosti žalovaného mít uzavřené povinné ručení vyplývající ze zákona č. 168/1999 Sb. Soud ve vztahu k určení rozhodného práva vycházel z § 26 odst. 2 ZMPS, podle kterého cizinci a zahraniční právnické osoby mají v oblasti svých osobních a majetkových práv, pokud tímto zákonem nebo jiným právním předpisem není stanoveno něco jiného, stejná práva a stejné povinnosti jako státní občané České republiky a české právnické osoby, a současně vycházel z § 87 odst. 3 ZMPS ve spojení s § 24 odst. 2 ZMPS, a dospěl k závěru, že v daném případě je třeba postupovat podle práva státu, ve kterém má žalovaný obvyklý pobyt, tj. podle českého práva.

13. Podle vnitrostátních předpisů soud věc posoudil následovně.

14. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen osoba povinná k zaplacení příspěvku) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři (rozuměno žalobkyni) příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle odstavce druhého, při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Z třetího odstavce vyplývá, že výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla.

15. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., nestanoví-li tento zákon jinak, musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené.

16. Ustanovení § 2 vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. stanoví výši denní sazby příspěvku a ustanovené § 2a předmětné vyhlášky upravuje nárok žalobkyně na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 300 Kč.

17. Podle § 1968 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

18. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.

20. Žalovaný byl podle registru silničních vozidel vlastníkem/provozovatelem vozidla s [registrační značka], a proto byl také povinen stran něj hradit povinné ručení, jak vyplývá z § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. Jelikož žalovaný tuto povinnost za období od 18. 12. 2020 do 31. 7. 2021 nesplnil, ač bylo vozidlo v dané době evidováno jako provozované, založil podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. nárok žalobkyně na úhradu příspěvku do jejího garančního fondu ve výši vyplývající z § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2 vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. Žalobkyně přitom k určení jeho osoby jako povinné k úhradě příspěvku postupovala v souladu s § 4 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb.

21. Žalobkyni vedle práva na zaplacení příspěvku, vzniklo dle § 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. i právo požadovat po žalovaném rovněž náklady spojené s mimosoudním uplatněním pohledávky ve výši 900 Kč (300 Kč za každý ze 3 dílčích nároků) a zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty poskytnuté žalovanému k úhradě poměrné části příspěvku v příslušné Výzvě k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP.

22. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. l o. s. ř., a zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na jejich náhradu, kterou tvoří zaplacený soudní poplatek (2 329 Kč), mimosmluvní odměna právní zástupkyně podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen AT), za 3 úkony právní služby po 300 Kč (§ 14b odst. 1 AT - převzetí věci, předžalobní výzva, podání žaloby), paušální náhrada hotových výdajů za každý z těchto úkonů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 AT) a náhrada za DPH 21 % ve výši 252 Kč (§ 137 odst. 2 o. s. ř.) O náhradě nákladů bylo rozhodnuto podle § 14b AT, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touže žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, požadované peněžité plnění nepřevyšovalo 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení.

23. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám právní zástupkyně žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.