5 C 322/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Nikol Salákovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 185 724,65 Kč

I. Žaloba o zaplacení částky 185 724,65 Kč se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 138 869,95 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 185 724,65 Kč. Uvedl, že je vlastníkem pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, a na něm stojící stavby č. p. , Anonymizováno, v ulici , adresa, . Část nemovitostí byla pronajata jako prostory sloužící k podnikání žalované. Žalovaná dne 31. 10. 2021 uznala svůj dluh u žalobce v celkové výši 170 378,51 Kč, který představoval dluh na nájemném a zálohách na služby, a zavázala se jej uhradit do 30. 6. 2022. Vzhledem k tomu, že tak žalovaná neučinila, uplatnil žalobce také nárok na úroky z prodlení z jednotlivých dlužných částech, a to od prodlení s jejich úhradou do doby, kdy měly být na základě uznání dluhu zaplaceny. Úroky z prodlení činí 15 793,50 Kč a spolu s uznaným dluhem ve výši 170 378,51 Kč tak žalobní žádání představuje částku 185 724,65 Kč.

2. Žalovaná nárok vůči ní žalobou uplatněný neuznala. Zejména uvedla, že samotné uznání dluhu nemůže obstát pro rozpor s hmotným právem, když v souladu s čl. 6. 4. nájemní smlouvy, jakožto i v souladu se zákonem č. 67/2013 Sb., byl žalobce povinen provádět vyúčtování služeb spojených s užíváním předmětu nájmu dle skutečné spotřeby, což dosud za roky 2019, 2020 a 2021 neučinil. Lhůta k vyúčtování veškerých záloh uplatněných žalobou již uplynula, a proto se jejich zaplacení žalobce nemůže nadále domáhat. Současně žalovaná uplatnila v řízení kompenzační námitku, představující smluvní pokutu dle zákona č. 67/2013 Sb. ve výši 50 Kč za každý den prodlení žalobce s předložením vyúčtování za roky 2019, 2020 a 2021.

3. Soud dne 2. 3. 2023 ve věci rozhodl rozsudkem č. j. 5 C 322/2022-56, kterým podané žalobě v celém rozsahu vyhověl a žalobci přiznal náhradu nákladů řízení. Shledal, že uplatněný nárok představuje uznaný dluh, jehož neexistenci žalovaná v řízení neprokázala. Současně nepřisvědčil žalovanou uplatněné kompenzační námitce, když dospěl k závěru, že ta nemá oporu v nájemní smlouvě uzavřené mezi účastníky ani právní úpravě. Zákon č. 67/2013 Sb. v daném případě nelze užít, neboť nedopadá na užívání nebytových prostor. Proti rozsudku podala žalovaná odvolání. Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením č. j. 28 Co 425/2023-169 ze dne 28. 2. 2024 rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Uzavřel, že na posuzovanou věc zákon č. 67/2013 Sb. dopadá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. 26 Cdo 5212/2017) s tím, že v uznávacím prohlášení jsou uvedeny částky představující zálohy na služby, které již měly být podle § 7 zákona č. 67/2013 Sb. žalobcem vyúčtovány. Na tuto povinnost pak navazuje § 13 zákona č. 67/2013 Sb., který její nesplnění svazuje s nárokem nájemce na pokutu ve sjednané výši, jinak ve výši 50 Kč za každý započatý den prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 26 Cdo 4074/2019). Vázán právním názorem odvolacího soudu, v dalším řízení se soud I. stupně zabýval vyúčtováním služeb za roky 2019, 2020 a 2021 a opětovně kompenzační námitkou žalované, to vše ve světle zákona č. 67/2013 Sb.

4. Žalobce doplnil, že veškeré záležitosti spojené s nájmem projednával s otcem jednatele žalované, panem , jméno FO, . Vzhledem k tomu, že žalovaná v rozporu s nájemní smlouvou neplatila v letech 2019 až 2021 zálohy na služby, nemohl žalobce provádět po uplynutí roku z daňových důvodů jejich řádná vyúčtování. Domluvil se tak s otcem jednatele žalované, že předmětem uznávacího prohlášení budou právě dlužné zálohy na služby s tím, že jejich vyúčtování žalobce provede, až bude dluh vyrovnán, souhrnně za celé tři roky.

5. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění:

6. Z informace o pozemku v katastru nemovitostí soud zjistil, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, v ulici , adresa, . Vše zapsáno na LV č. , hodnota, u , Anonymizováno, .

7. Z nájemní smlouvy ze dne 30. 11. 2019 soud zjistil, že žalobce jako pronajímatel a žalovaná jako nájemce spolu dne 30. 11. 2019 uzavřeli nájemné smlouvu, jejímž předmětem byl nájem prostor sloužících k podnikání, nacházejících se ve druhém a třetím nadzemním podlaží budovy s č. p. , Anonymizováno, v ulici , adresa, , vlastněné žalobcem. Nájem byl sjednán na dobu neurčitou počínaje dnem 1. 12. 2019. Nájemné bylo sjednáno ve výši 12 000 Kč (14 520 Kč s DPH) a výše úhrady za energie a služby spojené s užíváním pronajatých a společných prostor byla stanovena částkou 3 680 Kč (4 452,80 Kč s DPH), obojí společně splatné ke každému 10. dni v měsíci. Z čl. 6. 4. nájemní smlouvy soud zjistil, že byla ujednána povinnost žalobce předložit žalované vyúčtování služeb a energií s tím, že případný přeplatek či nedoplatek jsou strany si povinny vyrovnat nejpozději do 30 dní od doručení vyúčtování.

8. Z uznání dluhu ze dne 31. 10. 2021 soud zjistil, že žalovaná písemně uznala svůj dluh vůči žalobci co do důvodu a výše 170 378,51 Kč. Obsahem listiny byla specifikace uznaného dluhu, jakožto dlužného nájemného a dlužných úhrad za služby, vycházejících z nájemní smlouvy ze dne 30. 11. 2019 a vyúčtovaných fakturami níže:- Fa č. , hodnota, , splatná 10. 12. 2020 na částku 18 972,80 Kč (uhrazeno 10 628,40 Kč),- Fa č. , hodnota, , splatná 11. 2. 2021 na částku 18 972,80 Kč,- Fa č. , hodnota, , splatná 9. 3. 2021 na částku 18 972,80 Kč,- Fa č. , hodnota, , splatná 13. 4. 2021 na částku 18 972,80 Kč,- Fa č. , hodnota, , splatná 10. 5. 2021 na částku 18 972,80 Kč,- Fa č. , hodnota, , splatná 10. 6. 2021 na částku 18 972,80 Kč,- Fa č. , hodnota, , splatná 9. 7. 2021 na částku 20 666,81 Kč,- Fa č. , hodnota, , splatná 13. 9. 2021 na částku 15 500,10 Kč,- Fa č. , hodnota, , splatná 13. 9. 2021 na částku 15 500,10 Kč,- Fa č. , hodnota, , splatná 8. 10. 2021 na částku 15 500,10 Kč.Žalovaná současně uznala také nárok žalobce na zákonné úroky z prodlení, běžící z jednotlivých dlužných částek od prodlení s jejich úhradou až do zaplacení dluhu, k čemuž se zavázala nejpozději do 30. 6. 2022. Dle ověřovací doložky byla listina vlastnoručně podepsána , jméno FO, , jednatelem žalované, způsobilým za ni jednat samostatně, jak uvedeno v obchodním rejstříku.

9. Ze shodných tvrzení účastníků, která mezi nimi nebyla sporná, vzal soud za své skutkové zjištění, že částka vyúčtovaná:- Fa č. , hodnota, , činí ve výši 3 891,60 Kč nájemné a ve výši 4 452,80 Kč zálohy na služby,- Fa č. , hodnota, , činí ve výši 14 520 Kč nájemné a ve výši 4 452,80 Kč zálohy na služby,- Fa č. , hodnota, , činí ve výši 14 520 Kč nájemné a ve výši 4 452,80 Kč zálohy na služby,- Fa č. , hodnota, , činí ve výši 14 520 Kč nájemné a ve výši 4 452,80 Kč zálohy na služby,- Fa č. , hodnota, , činí ve výši 14 520 Kč nájemné a ve výši 4 452,80 Kč zálohy na služby,- Fa č. , hodnota, , činí ve výši 14 520 Kč nájemné a ve výši 4 452,80 Kč zálohy na služby,- Fa č. , hodnota, , činí ve výši 16 214 Kč nájemné a ve výši 4 452,80 Kč zálohy na služby,- Fa č. , hodnota, , činí ve výši 11 047,30 Kč nájemné a ve výši 4 452,80 Kč zálohy na služby,- Fa č. , hodnota, , činí ve výši 11 047,30 Kč nájemné a ve výši 4 452,80 Kč zálohy na služby,- Fa č. , hodnota, , činí ve výši 11 047,30 Kč nájemné a ve výši 4 452,80 Kč zálohy na služby.Předmětem uznávacího prohlášení žalované tak bylo dlužné nájemné v celkové výši 125 847,50 Kč a dlužné zálohy na služby v celkové výši 44 528,10 Kč.

10. Z výpočtu úroků z prodlení soud zjistil, že žalobce si vypočetl nárok na zákonné úroky z prodlení v částce 15 793,50 Kč, jakožto součet úroků z prodlení z každé jednotlivé vyúčtované částky, a to vždy ode dne následujícího po splatnosti příslušné vystavené faktury do 30. 6. 2022, tedy dne, kdy měl být celý dluh uhrazen.

11. Z výzvy k plnění ze dne 22. 6. 2022 soud zjistil, že žalobce upozornil žalovanou na blížící se konec lhůty, ve které se žalovaná uznaný dluh zavázala zaplatit, a současně jí sdělil, že přistoupí k soudnímu vymáhání pohledávky, pokud dluh v dané lhůtě nezaplatí.

12. Důkazy soud hodnotil jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti. Skutková zjištění z nich učiněná vytvořila společně s těmi nespornými propojený celek událostí představující skutkový stav věci. V řízení nebylo zavdáno k pochybnostem o pravosti a pravdivosti provedených listinných důkazů. Ostatními provedenými důkazy nebyly v řízení prokázány žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí. Z listiny vyúčtování energií a služeb za období 1. 1. 2019 až 31. 12. 2021 soud toliko seznal, že je z ní patrný vzorec zúčtovacího období jakožto kalendářní rok. Jiná skutková zjištění z ní nečinil, když sám žalobce uvedl, že ji nikdy žalované nedoručoval. Zbylé důkazní návrhy soud zamítl pro nadbytečnost. K tvrzené domluvě o prodlouženém zúčtovacím období žalobce ani přes poučení ze strany soudu nenavrhl žádné relevantní důkazy, které by ji mohly prokázat, resp. navrhl toliko svoji účastnickou výpověď, ke které soud nepřistoupil, neboť jde o podpůrný důkaz, který by bez spojení s jiným důkazem nemohl mít žádnou důkazní sílu.

13. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci:

14. Žalovaná dne 30. 11. 2021 písemně uznala svůj dluh vůči žalobci co do důvodu i výše 170 378,51 Kč, včetně zákonných úroků z prodlení. Uznaný dluh vycházel co do částky 125 847,50 Kč z dlužného nájemného a co do částky 44 528,10 Kč z dlužných záloh na služby v období prosince 2020 až října 2021 (poznámka soudu – součtem představovala celá uznaná částka správně 170 375,51 Kč). K měsíčnímu placení nájemného ve výši 12 000 Kč (14 520 Kč s DPH) a záloh na služby ve výši 3 680 Kč (4 452,80 Kč s DPH) oproti fakturám se žalovaná zavázala nájemní smlouvou uzavřenou s žalobcem dne 30. 11. 2019. Žalovaná na vystavené faktury neplnila řádně a včas. Dluh z nich plynoucí v plném rozsahu uznala a zavázala se jej žalobci uhradit do 30. 6. 2022. Neučinila tak, a to ani k písemnému upozornění žalobce ze dne 22. 6. 2022 na blížící se konec lhůty. Vyúčtování služeb za dobu trvání nájmu v letech 2019, 2020 a 2021 žalobce nikdy žalované nedoručil.

15. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

16. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen o. z.), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

17. Podle § 2302 odst. 1 o. z., ustanovení tohoto pododdílu se vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen „prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu.

18. Podle § 2303 o. z., je-li s nájmem prostoru sloužícího podnikání spojeno poskytování služeb, použijí se ustanovení o poskytování služeb souvisejících s nájmem bytu obdobně.

19. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen „zákon č. 67/2013 Sb.“), není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období.

20. Podle § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 67/2013 Sb., se zúčtovacím obdobím rozumí období, za které poskytovatel služeb provede rozúčtování a následné vyúčtování nákladů; zúčtovací období je nejvýše dvanáctiměsíční a jeho počátek určí poskytovatel služeb.

21. Podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb., jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany (odst. 1). Výši pokuty poskytovatel služeb ujedná alespoň s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o ní rozhodne družstvo, anebo společenství. Ujednaná výše pokuty nesmí přesáhnout 50 Kč za každý započatý den prodlení. Nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva anebo společenství, činí výše pokuty 50 Kč za každý započatý den prodlení (odst. 2).

22. Podle § 98 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Vzájemným návrhem je i projev žalovaného, jímž proti žalobci uplatňuje svou pohledávku k započtení, avšak jen pokud navrhuje, aby bylo přisouzeno více, než co uplatnil žalobce. Jinak soud posuzuje takový projev jen jako obranu proti návrhu.

23. Žalovaná svůj dluh vůči žalobci uznala co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, čímž nastaly účinky uznání dluhu předjímané § 2053 o. z. Právní důvod i výše dluhu byly náležitě identifikovány přímo v uznávacím projevu, když je z něho zcela zřejmé, že ten se týká dlužného nájemného a dlužných záloh na služby v období prosince 2020 až října 2021, k jejichž placení se žalovaná zavázala nájemní smlouvou uzavřenou s žalobcem dne 30. 11. 2019, a které řádně a včas neuhradila k žalobcem vystaveným fakturám. Uznání dluhu je institutem zajišťovacím, který představuje vyvratitelnou právní domněnku trvání uznaného dluhu v době jeho uznání.

24. S ohledem na právě uvedené soud shledal opodstatněným nárok žalobce na dlužné nájemné, které bylo předmětem uznávacího prohlášení žalované, tedy na částku 125 847,50 Kč včetně k ní náležejících zákonných úroků z prodlení, které žalobce také uplatnil. Co do uznaných dlužných záloh na služby ve výši 44 528,10 Kč soud shledal žalobu nedůvodnou.

25. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2024, sp. zn. 26 Cdo 1206/2023 se podává, že: „Poskytovatel služeb musí po skončení zúčtovacího období vyúčtovat zálohy na služby, které příjemci služeb stanovil, a to bez ohledu na to, zda je platil řádně.“. Soudní praxe i dnes vychází ze Zprávy o rozhodování soudů ve věcech služeb poskytovaných v souvislosti s užíváním bytů, schválené občanskoprávním kolegiem Nejvyššího soudu ČSR dne 16. 7. 1981, sp. zn. Cpj 164/80 (Rc 4/1983), ze které plynou dva podstatné závěry, a to: „(i) poskytovateli nelze přiznat nárok na úhradu záloh, jestliže je již k dispozici vyúčtování za dané vyúčtovací období, a (ii) vyúčtování se stává splatným jen tehdy, jestliže je vyúčtováním řádným, tj. bylo správně vypočteno a obsahuje stanovené náležitosti.“.

26. Skutečnost, že žalovaná neplatila zálohy řádně a včas, rozuměno, za souzené období na nich nic nezaplatila, nezprostilo žalobce povinnosti tyto zálohy vyúčtovat a vyúčtování žalované doručit. Odkaz žalobce na daňové předpisy není směrodatný, neboť předmětem tohoto sporu jsou práva a povinnosti vycházející z práva soukromého, které není podřízeno právu veřejnému (§ 1 odst. 1 o. z.). Plnění daňových povinností tou kterou stranou tak šlo mimo zřetel soudu. Ustanovení § 2 zákona č. 67/2013 Sb. vymezuje základní pojmy a to včetně zúčtovacího období, které nesmí být delší než 12 měsíců. Není tak ani konečně podstatné, že se žalobci nepodařilo prokázat domluvu o souhrnném vyúčtování služeb za roky 2019 až 2021, neboť i ta by byla v rozporu se zákonem a soud by k ní nemohl přihlížet. Žalobce byl povinen v souladu s § 7 zákona č. 67/2013 Sb., provést vyúčtování služeb, a to ve lhůtě do konce dubna každého roku (při závěru o tom, že zúčtovacím obdobím byl kalendářní rok, jak je patrné z vyúčtování předloženého žalobcem, a zákon ukládá povinnost provést vyúčtování do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období). Za této situace tak nelze žalobci na dlužných zálohách již nic přiznat, ačkoliv byly součástí uznání dluhu, a to právě proto, že již měly být vyúčtovány a dosud se tak nestalo.

27. Vzhledem k tomu, že žalobce dosud nedoručil řádně žalované vyúčtování služeb za rok 2019, 2020 a 2021, stala důvodnou kompenzační námitka uplatněná v řízení žalovanou podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. Účastníci si sami výši pokuty za prodlení žalobce s předložením vyúčtování služeb neujednali, a proto její výše v souladu s § 13 odst. 2 věty poslední zákona č. 67/2013 Sb. činí 50 Kč za každý započatý den prodlení. Ke dni rozhodnutí soudu představuje nárok žalované na smluvní pokutu ve vztahu k vyúčtování služeb za rok 2019 částku 82 450 Kč (1 649 dní x 50 Kč, počítáno od 1. 5. 2020 do 5. 11. 2024), ve vztahu k vyúčtování služeb za rok 2020 částku 64 200 Kč (1 284 dní x 50 Kč, počítáno od 1. 5. 2021 do 5. 11. 2024) a ve vztahu k vyúčtování služeb za rok 2021 částku 45 950 Kč (919 dní x 50 Kč, počítáno od 1. 5. 2022 do 5. 11. 2024). Celkem se tak jedná o částku 192 600 Kč, kterou žalovaná uplatnila prostřednictvím kompenzační námitky vůči žalobci.

28. Jedná se o nárok žalované převyšující žalobní žádání, resp. jeho uznatelnou část ve výši 125 847,50 Kč, včetně zákonných úroků z prodlení, který byl uplatněn v souladu s § 98 větou poslední o. s. ř., a proto soudu nezbylo, než přistoupit k zamítnutí celé žaloby.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 138 869,95 Kč. Tyto náklady představují zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 185 724,65 Kč sestávající z částky 8 540 Kč za každý z dvanácti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (1) příprava a převzetí zastoupení, (2) odpor ze dne 16. 8. 2022, (3) vyjádření k žalobě ze dne 19. 9. 2022, (4) podání ze dne 21. 10. 2022, (5) podání ze dne 1. 3. 2023, (6) odvolání ze dne 12. 4. 2023, (7) odvolání ze dne 27. 9. 2023, (8) účast na jednání u odvolacího soudu dne 21. 2. 2024, (9) účast na jednání dne 13. 6. 2024, (10) účast na jednání dne 5. 9. 2024, (11) podání ze dne 22. 10. 2024, (12) účast na jednání dne 5. 11. 2024, včetně dvanácti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Dále mu náleží v souvislosti s cestami realizovanými k ústním jednáním ze sídla v , Anonymizováno, i náhrada cestovného podle § 13 odst. 5 a. t. a náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 a. t. v celkové výši 8 688,55 Kč. Cesta k jednání u odvolacího soudu (21. 2. 2024) představovala 230 ujetých km (mapy.cz) vozidlem , Anonymizováno, za průměrné spotřeby 5,7 l/100 km, tedy 13,11 l/230 km paliva BA (Natural 95) a ztrátu času v trvání 2,30 hod., tedy 5 × 30 minut po 100 Kč, tj. náhrada cestovného činí 1 788,80 Kč (13,11 l × 38,20 Kč za litr paliva + 5,60 Kč/km × 230 km za amortizaci vozidla, vše podle vyhlášky č. 398/2023 Sb.) a náhrada za ztrátu času činí 500 Kč. Cesta k jednání (13. 6. 2024) představovala 210 ujetých km (mapy.cz) vozidlem , Anonymizováno, za průměrné spotřeby 5,7 l/100 km, tedy 11,97 l/210 km paliva BA (Natural 95) a ztrátu času v trvání 2,20 hod., tedy 5 × 30 minut po 100 Kč, tj. náhrada cestovného činí 1 633,25 Kč (11,97 l × 38,20 Kč za litr paliva + 5,60 Kč/km × 230 km za amortizaci vozidla, vše podle vyhlášky č. 398/2023 Sb.) a náhrada za ztrátu času činí 500 Kč. Náhrady ve shodné výši náleží i za cestu realizovanou k jednání dne 5. 9. 2024 a dne 5. 11. 2024. Závěrem mu náleží daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 114 768,55 Kč ve výši 24 101,40 Kč.

30. Soud nepřiznal žalované náhradu za úkony související s její žádostí o osvobození od soudního poplatku z odvolání, když té nebylo vyhověno. O povinnosti žalobce zaplatit tuto náhradu k rukám právního zástupce žalované bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění povinnosti bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.