5 C 331/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní Mgr. Bc. Nikol Salákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 49 373,22 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 49 373,22 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 10 650 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 49 373,22 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovaným uzavřela distančním způsobem dne 13. 5. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky až do výše 30 600 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 12. 6. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 4. 11. 2025. Žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr lustrací v insolvenčním rejstříku, Centrální evidenci exekucí a , Anonymizováno, , dále na základě sdělení žalovaného, která ověřila prostřednictvím licence , Anonymizováno, . Jelikož žalovaný neplnil své platební povinnosti řádně a včas, přistoupila žalobkyně dne 24. 2. 2025 k výpovědi smlouvy, o čemž žalovaného informovala emailem ze dne 24. 2. 2025. Dluh v celkové výši 49 373,22 Kč se skládá z jistiny úvěru ve výši 26 907,45 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 364,58 Kč, smluvního úroku ve výši 21 992,29 Kč a poplatku za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 108,90 Kč. Žalovaný dluh nevyrovnal ani k upomínce předcházející žalobě.

2. Žalovaný nárok vůči němu žalobou uplatněný neuznal. Uvedl, že smlouva o úvěru, na niž žalobkyně odkázala v žalobě, je k jeho názoru neplatná, neboť žalobkyně před uzavřením smlouvy nedostatečně prověřila jeho schopnost úvěr splácet s tím, že o jeho úvěruschopnosti přitom existovaly důvodné pochybnosti. Dále žalovaný uvedl, že smlouva je neplatná rovněž pro rozpor sjednané výše úroků s dobrými mravy. Neplatnost smlouvy žalovaný již dne 17. 4. 2025 vůči žalobkyni namítl a vyzval ji k vydání bezdůvodného obohacení. Závěrem žalovaný z důvodu právní jistoty uvedl, že je v jeho schopnostech splácet maximální měsíční splátku ve výši 500 Kč.

3. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění:

4. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně dne 13. 5. 2024 provedla výpočet úvěruschopnosti žalovaného, který shledala jako úspěšný s tím, že kalkulovala s počtem čtyř členů v domácnosti, z toho se dvěma s příjmem, dále s výdaji na půjčky ve výši 2 000 Kč, s výdaji na bydlení ve výši 1 000 Kč, s ostatními nezbytnými výdaji ve výši 500 Kč, s měsíčními příjmy ve výši 16 966 Kč a z toho s disponibilním příjmem ve výši 8 100 Kč.

5. Z identifikovaných příjmů soud zjistil, že žalobkyně ověřila čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 16 966 Kč.

6. Z potvrzení o příjmu ze dne 6. 5. 2024 soud zjistil, že zaměstnavatel vystavil dne 6. 5. 2024 žalovanému potvrzení o příjmu, ve kterém uvedl, že žalovaný je zaměstnancem od 1. 3. 2023, není s ním vedeno jednání o ukončení pracovního poměru a jeho čistý měsíční příjem za poslední čtvrtletí činí 17 036 Kč7. Z výplatních pásek žalovaného soud zjistil, že žalovaný měl v měsíci lednu 2024 čistý příjem ze zaměstnání ve výši 16 882 Kč, v měsíci únoru 2024 ve výši 17 055 Kč a v měsíci březnu 2024 ve výši 17 171 Kč.

8. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 13. 5. 2024 sjednána smlouva o bezúčelovém úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výši 30 600 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit formou splátek ve lhůtě do 4. 11. 2025. Spolu s vrácením poskytnutých peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni v téže lhůtě poplatek za poskytnutí ve výši 1,99 % z čerpané částky za každou vyplacenou tranši úvěru, úvěrové úroky ve výši 0,866 % denně a případně cenu doplňkových služeb „, Anonymizováno, “, „, Anonymizováno, “ a , Anonymizováno, , pokud si je aktivuje.

9. Z přehledu bankovních transakcí soud zjistil, že žalobkyně poukázal žalovanému na jeho bankovní účet z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne 13. 5. 2024 částku 28 000 Kč.

10. Z výpovědi smlouvy ze dne 24. 2. 2025 soud zjistil, že žalobkyně dne 24. 2. 2025 vypověděla žalovanému smlouvu o úvěru, neboť se dostal do prodlení s plněním jeho platebních povinností v délce trvání 92 dní. Současně žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky ve výši 54 926,22 Kč.

11. Z předžalobní výzvy ze dne 8. 10. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k vyrovnání celkového dluhu i před podáním žaloby ve věci.

12. Z výzvy k vydání bezdůvodného obohacení ze dne 16. 4. 2025 soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni na úvěr celkem částku ve výši 45 700 Kč.

13. Důkazy soud hodnotil jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti. Skutková zjištění z nich učiněná vytvořila propojený celek událostí představující skutkový stav věci. V řízení nebylo zavdáno k pochybnostem o pravosti a pravdivosti provedených listinných důkazů. Soud provedl k důkazu všechny listiny, přičemž jiné důkazní návrhy účastníci neměli. Skutková zjištění soud nečinil z informací pro spotřebitele, údajů o poskytovateli úvěru, kopie dokladu totožnosti žalovaného, autorizace ověření totožnosti žalovaného, metodiky posuzování úvěruschopnosti, předpisu denních splátek, souhlasu se zpracováním osobních údajů a všeobecných obchodních podmínek, když tyto listiny neposkytly žádné relevantní údaje k posouzení věci.

14. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci:

15. Mezi účastníky byla dne 13. 5. 2024 sjednána smlouva o bezúčelovém úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému téhož dne peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč. Žalovaný se je zavázal žalobkyni vrátit formou splátek ve lhůtě do 4. 11. 2025 a spolu s nimi jí zaplatit poplatek za poskytnutí ve výši 1,99 % z čerpané částky, úvěrové úroky ve výši 0,866 % denně a případně cenu doplňkových služeb „, Anonymizováno, “, „, Anonymizováno, “ a , Anonymizováno, , pokud by je aktivoval. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním jeho platebních povinností, žalobkyně ke dni 24. 2. 2025 prohlásila úvěr za okamžitě splatný a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky. Žalovaný na úvěr uhradil celkovou částku ve výši 45 700 Kč. Dříve než žalobkyně peněžní prostředky žalovanému poskytla zkoumala jeho úvěruschopnosti a za tímto účelem si obstarala potvrzení o jeho průměrném výdělku a výplatní pásky za měsíce leden až březen 2024.

16. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

17. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „OZ“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Podle § 86 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

20. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 2991 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

22. Účastníci spolu dne 13. 5. 2024 uzavřeli smlouvu o úvěru, na kterou dopadá i ZoSÚ, když žalovaný při uzavírání smlouvy vystupoval v postavení spotřebitele. V souladu s § 86 ZoSÚ byla žalobkyně před poskytnutím úvěru povinna řádně posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet. Této povinnosti žalobkyně nedostála, když žádným způsobem nebylo z její strany tvrzeno, tím méně prokázáno, že by ověřovala vedle příjmů i reálnou výdajovou stránkou žalovaného. Za této situace nemohla uzavřít, že žalovaný je schopen úvěr řádně splatit a z těchto důvodů tak soud podle § 87 odst. 1 ZoSÚ dovodil absolutní neplatnost dotčené smlouvy o úvěru ze dne 13. 5. 2024 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

23. Žalobkyni, která v řízení prokázala, že žalovanému dne 13. 5. 2024 poskytla peněžní prostředky ve výši 28 000 Kč, by s ohledem na závěr o neplatnosti úvěrové smlouvy, svědčil nárok na vrácení těchto peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 OZ. Z provedených důkazů nicméně vyplynulo, že žalovaný žalobkyni plnil částku ve výši 45 700 Kč, čímž své povinnosti vrátit bezdůvodné obohacení již v plném rozsahu dostál a soudu tak nezbylo než žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítnout.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 650 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 8 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „AT”) z tarifní hodnoty ve výši 49 373,22 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 AT (příprava a převzetí zastoupení; vyjádření ve věci samé; účast na jednání u soudu) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT.

25. O povinnosti žalobkyně zaplatit tuto náhradu k rukám právního zástupce žalovaného bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 OSŘ. O třídenní lhůtě ke splnění povinnosti bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 OSŘ.